Když prohraješ, jdeš na blond 12.

Tom k němu přistoupil a hravě si přejel dlaní po hrudníku. Viděl jak se v Billových očích objevil plamínek touhy.

„Chtěl bys něco?“zašeptal mu do ucha.

„Tome… ty víš co chci…“ Bill nakrčil obočí.

„A co chceš?“

„Ty provokatére,“ zasyčel Bill a za lem boxerek si ho rychle přitáhnul a prudce jazykem proniknul mezi rty. Hladově ho líbal, nasával živočišné teplo Tomova těla a tisknul si ho čím dál tím víc na svůj klín. Nohama objal jeho boky a nechal si sundat tričko. Přece jen se pak ale zakryl dlaní.

„Já už tě viděl lásko…“ špitnul Tom, položil lehce dlaně na ty Billovy a pomalu mu je sundával ze zvedajícího se hrudníku. Bill sklopil pohled.

„No… no… ani ne před minutkou jsi byl tak odvážný,“ Tom se povzbudivě pousmál, jenže to nemělo ten správný efekt a Bill si myslel, že se mu vysmívá.Už už chtěl seskočit dolů…

„Ale Bille… neurážej se hned. Nemáš důvod.“

„Vysmíváš se mi…“ fňuknul Bill.

„Ale to vůbec ne. Nesmíš být tak… taková citlivka.“

„Čím dál tím lepší…“ syknul Bill.

„Tak hele, Bille… tohle už mě nebaví. Chováš se, jako by ti bylo stále ubližováno. Nevím co se ti kdysi stalo… nechceš mi to říct, ale řeknu ti, že mě už tohle nebaví. Chápu, že máš obavy z tohohle vztahu… že se bojíš, abych… já vlastně nechápu proč se mě tak bojíš. Teda… jo …stalo se něco co sem ti udělat neměl, ale za to sem se omluvil. Měl by ses vzpamatovat dokud sem tady pro tebe… ale to nebude věčně. Jsem jen člověk. Člověk s city. Miluju tě, ale za chvilku to přestanu zvládat. Nechci tě ztratit, ale… uvědom si jak se chováš.“ Vydal ze sebe Tom na jeden nádech. Řekl mu vše, co měl na srdci. Doufám, že jsi to pochopil…

Bill koukal s pusou dokořán a v hlavě si sumíroval všechna ta slova, jež tu byla vyřčena. Jenže by to nebyl on, kdyby to zase nepochopil jinak, než měl.

„Opustíš mě, když se s tebou nevyspím?“ Bille… ty jsi to nepochopil… Tom si zoufale povzdechl

„Ne… nepochopil jsi to tak, jak jsi měl,“ Tom svěsil ramena. Tohle nemá cenu…

„Kam… kam jdeš?“ chytil jej Bill za ruku, když si oblékal kalhoty. Tom se pomalu otočil.

„Vzal jsem si příliš velké sousto. Nezvládnu to. Nezvládnu tebe a už vůbec ne ti pomoct. Odpusť.“

„Já snad špatně slyším?!“ vykřiknul Bill…

„Uklidni se.“ Tom se ho snažil pohladit.

„Už na mě nikdy nešahej. Zmiz. Vypadni. Zrádče, lháři. Vypadnííííííííííííííííí!!!!!!“ Bill se sesunul na zem a rozbrečel se. Jeho zoufalost neznala mezí. Nevěděl co má dělat. Měl tak velké plány. Doufal, že Tom ještě vydrží a na Vánoce mu chtěl dát to, po čem tak toužil. To co nebylo ničí.

„Bille…“ Tom si k němu kleknul. „Ty víš, že tě miluju, a vždycky milovat budu. To co jsi mi řekl, mě… zabolelo… ale… není jiná možnost. Zkus se vypořádat se svým životem a pak… Miluju tě..“ zašeptal naposledy a odešel se ven projít.

Tom chodil po ulici. Všude bylo mrtvo. Nikde nikdo a on měl čas přemýšlet. Přemýšlet o všem. A hlavně o tom, jestli nebyl na Billa moc krutý. Přece jen nevěděl, co se mu stalo. Bill mu to nikdy neřekl úplně celé. Dneska mi to řekneš… otočil se a běžel „domů“. Sotva otevřel dveře, posmutněl. Bill už tady nepobýval. Tom se zachvěl. Tohle doopravdy nechtěl. Teď ho ještě svazoval strach, jestli se jeho lásce něco nestalo. Sednul si na gauč, kde se Bill odvážil jej uspokojit. Lehce polaskal dlaní starý plyš.

„Ach lásko… kde jsi.“

„Snad ti už není smutno?“ zvednul hlavu. V rohu stál Bill s hlavou hrdě vztyčenou a propaloval Toma pohledem.

„B… Bille?“

„Ne… tady duch svatý…“ sám Bill netušil, kde se v něm vzala ta ironie. S přimhouřenýma očima vypadal jako bůh pomsty. Propaloval Toma očima.

„B… Bille… mě to mrzí…“

„Na to už je pozdě… nemyslíš?“ zasyčí.

„Lásko… pochop… pro mě samotného je to složité… a ….“ Tom nedokončí větu. Bill mu visí kolem krku a hladově jej líbá.

„Ještě jednou tohle udělej… a…“ sykne mu Bill do ucha, když se po dávce vášnivých polibků odtrhne. Tom okamžitě zkrotnul. Oddaně se na něj díval a neměl odvahu promluvit.

„Byl jsi zlý, Tome,“ zašeptal zklamaně.
autor: Mykerina
betaread: Janule

„Já vím, ale ty musíš pochopit…“ Tom ho lehounce pohladil po tváři. Musíš to pochopit, lásko…je to pro tvoje dobro…palcem hladil hladké tváře a roztával nad tím, s jakou důvěrou a oddaností v očích se Bill mazlí s jeho rukou. Najednou se Bill zadívá někam za Toma.

„Bille?“

„Máš tu krb,“ výsknul nadšeně a okamžitě se k němu hnal.

„No a?“ Tom naprosto nechápal.

„Bude teplo… zatopím…“ usmál se na něj a okamžitě objevil pár kousků starého dřeva. Naskládal je do ohniště.

„Kde… aha,“ našel noviny a bez váhání vytrhnul několik stránek.

„Máš zápalky nebo něco?“ houknul na Toma, který to nestačil pobrat.

„C… co?“

„Zápalky nebo… zapalovač?“

„Jo…“ podal je Billovi a sednul si na gauč.

Bill mezitím podpálil dřevo. Lehce si nad ohněm ohříval dlaně. Přece jen už byl první sníh a teplo už rozhodně nebylo. Tom ho se zájmem pozoroval.

„Copak, Tomi?“ usmál se Bill, ale neotočil se. Moc dobře na sobě cítil pohled.

„N… Nic,“ koktnul Tom.

Bill se postavil, lehce se ohnul až mu vylezl lem boxerek. Tom polknul. Lásko…prosím neprovokuj mě…nechci ti ublížit…

Bill cosi zamručel. To už Tom ale nevydržel. Rychle vstal a přešel k Billovi. Přitisknul se na něj a dlaně mu položil na stehna. Laskal jej na krku. Byl čím dál tím víc vzrušenější a nervózní. Bill se o něj opřel.

„Lásko,“ zavzdychal mu do ouška. Jeho neposedné dlaně se přesunuly ze stehen pod lem trička. Bill neprotestoval. Chtěl si hrát. Nějak to na něj přišlo, klidně by se s Tome hned teď miloval, ale… chtěl to jinak. Více romanticky, v nějaký výjimečný den. Na Vánoce.

Bill přivřel slastně víčka a něco velmi nemravného špitnul Tomovi do ucha. Tom se zmohl na pouhé zasténání. Prudce jej k sobě otočil a políbil. Laskal jeho jazyk tím svým. Tak moc po něm toužil. Chtěl se ponořit do jeho těla. Vnímat jemnou pokožku. Tiché žádostivé steny. Chtěl. Opravdu hodně chtěl. Táhnul jej směrem ke gauči. Sednul si na něj a Billa si stáhnul na klín. Okamžitě mu přetáhnul tričko přes hlavu a vrhnul se mu na hrud. Něžně ji líbal, i když byl vzrušený, snažil se být jemný. Věděl, že Bill by netrpěl agresi nebo hrubé chování.

Rukou mu rozepínal pásek.

„Tome… ještě ne…“ rázně jej zastavil.

„Lásko… to… já… tohle mi nemůžeš udělat.“ Tom zoufale škemral a snažil se vyhledat jeho rty. Po nikom nikdy netoužil tak moc, jako po něm.

„Vydrž jen pár dní. Slibuju. Bude to krásné. Jen ještě počkej.“ Bill jej konejšil hlazením. Cítil jak Tom zrychleně dýchá. Jak moc se ovládá. Jak moc mu bije splašené srdce.

Tom si moc dobře uvědomoval svůj tep, snažil se klidnit. Tušil, že mu to bude trvat nějakou dobu. Opravdu byl hodně mimo.

Bill se postavil, aby si mohl Tom lehnout. Ten se okamžitě natáhnul a zavřel oči. Zhluboka oddechoval a byl si vědom, že si k němu Bill přisednul.

„Promiň. Nechtěl jsem tě tak moc rozrušit,“ hladil jej Bill po dlani, přišly na něj totiž výčitky. Moc si hrál a hrozilo, že by se mohl spálit. A navíc, Toma měl rád a nechtěl ho trápit.

„Dobrý zlato…“ zhluboka se nadechl. Vnímal druhé tělo vedle sebe a příjemné teplo, které sálalo jak z něj, tak z krbu. Jeho vzrušení opadávalo a klín se zmenšoval.

„Lásko?“ špitnul Bill.

„Hmm…“

„Můžu si k tobě lehnout?“

Tom otevřel jedno oko a musel se pousmát nad Billovým „blbým“ výrazem.

„Jo… můžeš… už jsem v pohodě. Nemusíš se bát,“ roztáhnul paže a Bill se do nich bez ostychu položil. Tom si ho přitáhnul blíž a přehodil přes ně svoji mikinu. Trošku Billovi lhal, zase až tak úplně v pohodě nebyl… ale… spokojeně usnuli při vůni spalujícího se dřeva.