Když prohraješ, jdeš na blond 14.

(Tom)

S lehkým úsměvem jsem pozoroval tu spící nádheru. Ležíš tu na bříšku, stále nahý, teplo z krbu tě zahřívalo, ozařovalo hebkou pokožku. Připadal jsem si, jako kdybych pozoroval anděla. Spokojeně se usmíváš a občas zavrtíš. Včerejší noc byla úžasná, to milovaní… bože takovou nádheru jsem ještě nezažil. Nejvíce mě potěšilo, že jsi se pomalu uklidňoval a následně spolupracoval. Stejně jsem ale nevyvrcholil do tebe. Napoprvé by toho na tebe bylo až moc. Když tě teď vidím, mám chuť se zase ponořit do tvého těla.

Pomalu vstanu a přisednu si k tobě. Dlaní ti spočinu na boku, lehce ho začnu hladit a třít. Něco zamručíš a zavrtíš se. Okamžitě ztuhnu. Nevím jak bys reagoval. Nechci tě vyplašit, ale pokud se nevzbudíš, tak se neovládnu.

„Bille…“ zašeptám… vydechneš.

„Tak lásko…“ zoufaleji už to snad ani nejde. Packou sjedu přes záda na zadeček. Tahle část mě snad láká ze všeho nejvíce. Pocítím škubnutí ve slabinách. Lásko… už se vzbuď… stisknu to nádherné pozadí. Otevřeš oči. Vyplašeně na mě hledí a neví co si mají myslet. Tvůj pohled spočine na mém napnutém klíně. Pozvedneš jedno obočí a máš co dělat, aby ses nezačal smát nahlas. Uraženě nafouknu tváře a dám pryč své dlaně.

„Přece ses neurazil?“ jasně Bille… dělej si srandu. Jenže… já po tobě toužím, znovu, znovu a znovu se dotýkat tebe, tvé pokožky. Asi jsem se už zbláznil. Nahnu se k tobě a dožaduji se polibku. S lehkým úsměvem mě odsuneš. Zakňučím jak nakopnuté štěně.

„Chtěl bys mě?“ přivřeš oči. O co se tu snažíš? Jako kdybys nevěděl, jak MOC tě chci. Povalím tě na záda. Všiml jsem si tvého pohledu. Co to je? Strach? To ne, miláčku. Nechci, aby ses bál. Pohladím tě po tváři. Tvé roztřesené tělo se okamžitě uklidní. Tak je to správně.

„Chci tě… a ty to víš… příště se neptej,“ syknu ti do ucha. Tvé oči se opět rozšíří. Zřejmě budu muset lépe volit slova. Ruce ti dám za hlavu a prudce se přitisknu na tvé rty. Zuby stiskneš k sobě. Myslíš, že se tam nedostanu? Omyl lásko… já se dostanu všude kam chci. Dlaní sjedu na tvé slabiny a ty si okamžitě přestaneš hlídat rty. V momentě mezi ně vpluji jazykem. Musíš cítit to vzrušení, které ze mě sálá a zároveň tě tlačí na podbřišek. Chci tě, budeš můj. Během pár vteřin tě otočím na bříško. Zachvěl ses. Strachem nebo vzrušením? Nechci ti ublížit. Doufám, že to víš.

„Tommy…“ špitneš. V tvém hlase je obava, strach. Ne, nejsem nelida. Něžně si tě otočím zpět. Úlevně vydechneš. Jenže já ti nedám moc času. Vrhnu se ti na krk a rukou laskám celé tvé tělo. Už je to lepší, Billy? No tak, lásko. Vím, že mě chceš, jen se bojíš. Včera jsme to taky zvládli. Zvládneme to i dnes. Neboj se.

Něžně tě pohladím po tváři. Vidím rozčarování v tvých nádherně hnědých očích. Konejším tě polibky a ty mi ochotně vycházíš vstříc. Dlaní tě laskám v klíně. Vzrušeném klíně. Snažíš se to skrýt. Nemusíš, nechci, abys to skrýval. Opustím tvůj krku a rty putuju níž, doplazím se líně až k bříšku a cítím tvé ruce na krku. Tlačíš mě dolů, brzdi lásko… jsi moc nedočkavý, všechno bude.

„Tommy…“ broukneš nespokojeně, když se vydám jinam, než jsi chtěl. Láskám ti stehna a vnímám steny, kterými mě obdarováváš. Jen co tě uspokojím, vezmu si tě. O to se neboj. Spokojeně zamručíš, když se dotknu jazykem tvé chlouby. Na sexu není nic špatného. Nebraň se mu. Táhle zasténáš, jen co tě vezmu do úst. Ano, Bille… jen se pořádně uvolni. Stále opakuješ mé jméno jako v horečce. Už je toho moc, viď? Nezvládáš to. Nebraň se, exploduj.

Jako kdybys mě slyšel, hodný hoch. Spolykám vše, co jsi mi nadělil. Teď je ale řada na mě.

Otočím si tě opět na bříško. Protestuješ, nelíbí se ti to, chceš se otočit zpátky. Ne Bille… tohle ti nedovolím.

Nevím jak jsi to udělal, ale najednou jsem pod tebou. Tváříš se jako bůh pomsty. Za krk si tě přitáhnu k sobě a dychtivě políbím. Je to tak vášnivé, prudké. Otočím si tě zase pod sebe. Chvilku se takhle ještě převalujeme, zkoušíš mojí trpělivost? Aby ses nespálil. Nakonec ale vyhraješ. Sedíš na mě a koukáš do očí. Nevím co uděláš, jsem v tvé moci.

„Lásko…“ zakňučím. Skloníš se, aby sis pohrál s mými žádostivými rty. Přetočím tě pod sebe a rovnou na bříško.

„Tommy…“ zaškemráš. Líbí se mi, že jsi nesvůj. Pokusíš se zvednut, nedovolím ti to, dlaň ti položím mezi lopatky a přitisknu tě ke kožešině. Chvěješ se.

„Klid lásko…“ zašeptám ti do ouška.

„Nechci…“ špitneš.

„Budu jemný… slibuju…“ políbím tě na páteř. Chci, aby ses uvolnil. Za boky tě lehce vyzvednu k sobě do kleku.

„Opravdu? …“

„Opravdu. Bude to lepší než včera,“ přitisknu si tě k sobě. Kývneš hlavou na souhlas. Jemně si tě přitisknu na klín. Zvykej si, miláčku. Ruku ti položím na krk. Tváří ležíš na podlaze. Druhou dlaň ti položím na bok. Lehce jej hladím, stále se chvěješ. Cítím to. Vím, že podruhé to bude určitě ještě nepříjemné, ale ty to zvládneš. Nasměruji své vzrušení ke svému cíli.

„Miluju tě, Billy…“ zašeptám a vnikám do tvého těla. Sykneš. Chápu tě.

„Uvolni se…“ povolím stisk na krku a pohladím tě po něm. Zvedneš se na rukou. Donutím tě, aby ses mi podíval do očí. Vidím v nich slzy. Něžně ti je otřu. Prohneš se v zádech jako kočka. Ani nevíš, jak mě tím provokuješ. Pokud chceš, abych se ovládal, nedělej to. Je opravdu těžké být s tebou a být jemný. Dlaně ti položím na hrudník, stisknu bradavky a tvou odpovědí je vyheknutí..

„No no… klid maličký…“ tiším tě, vlastně ani nevím proč. Možná proto, že kdybys byl moc hlasitý, tak bych se neovládnul. Začínám se v tobě pomalu pohybovat. Tvé občasné zasténání, nevím, moc mě neujišťuje, že se ti to líbí, ale kdyby ne, přece mi řekneš. Pořádně tě uchopím za boky a trošku zrychlím. Je to nádhera. Poprvé přirazím, podruhé přirazím. Přináší mi to neskutečnou slast.

„Prosím, dost,“ vykřikneš. Celé tvé tělo se třese. Přehnal jsem to. Opatrně z tebe vystoupím. Slzy ti tečou po tváři. Slíbil jsem ti, že budu jemný, že to bude lepší, lepší než poprvé. Chci si tě stulit do náruče. Po chabém protestu se přece jen necháš chlácholit, ale co mě vyděsí je krev na bílém kožíšku.

„Bille… panebože…“ vyhrknu. Tohle ne, tohle jsem nechtěl. Já ti ublížil. Lásko… Bille… zoufale mi tečou slzy po tvářích. Já tě zklamal. Slíbil jsem, že to bude lepší.

„Miláčku…“ neodpovídáš, jen se mi choulíš v náručí. Třeseš se.

„Lásko… prosím mluv se mnou.“ Zoufale tě líbám do vlasů.

„Chci… Chci se jít umýt…“ proneseš.

„Dobře… půjdeme, půjdeme se umýt.“ Chci se zvednout a jít s tebou, ale nedovolíš mi to. Vezmeš župan do své rozklepané dlaně. Bille, nech si pomoct. Copak nevíš, jak mě trápíš? Zoufale se za tebou dívám, sotva se zavřou dveře, mám chuť se zabít. Obejmu kolena a houpu se sem a tam. Jako blázen. Já jsem blázen. Blázen do tebe. Uvidím papír a tužku. Hlavou mi problesknou všechny city, které k tobě chovám .

Sotva jsem to dopsal, smáčely mé slzy řádky zoufalství… Proklínal jsem se. Tak moc. Z ruky mi vypadl papír. Klaply dveře. Otočil jsem se. Byl jsi tam, stál v osušce, kapky vody ti stékaly po hrudi. Netušil jsem co dělat, zda se zvednout a jít k tobě, obejmout tě, tišit. Dovolíš mi to? Přistoupím k tobě a se zoufalostí se ti zadívám do očí. Odvrátíš hlavu. Chci tě pohladit po tváři, ustoupíš před mým dotekem. Bille, ani nevíš jak to bolí, jak mě to mrzí.

„Lásko…“ udělám krok k tobě, stojíš, čekáš, netuším zda se mám znovu pokusit tě pohladit, ale ty sám vezmeš mou dlaň a přitiskneš si ji k tváři. Mazlíš se s ní. Něco mě zastudí, je to tvoje slza.

„Neplakej… už ne…“ špitnu a udělám krok blíž. Přivřeš víčka, tvé řasy se třepotají. Nemluvíš, nic neříkáš jen se zachvěješ. Pustíš mou dlaň, ale ta ti stále spočívá na tváři. Palcem tě hladím po líčku.

„Tome…“ fňukneš a pověsíš se mi kolem krku. Jsem celý mokrý od tvých tváří, které si o mě utíráš. Tisknu tě k sobě v pocitu, že mi zase utečeš, utečeš do neznáma, tam kam já za tebou nebudu moct. Cítím jak poklesáváš v kolenou, bez zaváhání tě zvednu do náruče. Zmateně se díváš kolem sebe, bojíš se? Opatrně tě položím do saténových přikrývek. Pohladím tě po tváři a odsunu se, abych ti mohl podat čisté prádlo. S rozpaky a němou otázkou se na mě díváš. Pochopil jsem.

„Budu ve sprše, kdyby něco…“ sklopím pohled a odejdu.

Stojím ve sprše a nechám kapky vody, aby uklidnily mé tělo. Na srdce voda nestačí. Na srdce potřebuju tebe. Sednu si do rohu, tvář schovám do dlaní. Co mám dělat? Jen řekni co… udělám cokoliv. Trhavě se nadechnu. Voda začíná studit a já nemám sílu jí pustit teplejší. Nemám sílu na nic. Zoufalost mě celého naplňuje. Ne! Nepoddám se jí. Prudce se zvednu, až se mi zatočí hlava. Opřu se o stěnu a párkrát zamrkám. Už je to lepší. Utřu se a odcházím do ložnice… spíš? Nevím, nebudu rožínat. Po slepu nahmatám boxerky a obleču si je. Přilehávám si k tobě. Jsi otočený zády ke mně. Položím ti dlaň na bok.
Poplašeně se na mě otočíš. Nechci ti nic udělat. Opravdu. Tvůj pohled je vyplašený, radši stáhnu dlaň, otočím se na záda a zavřu oči. Prohrál jsem.

autor: Mykerina
betaread: Janule