Uběhlo pár dní. Hodně se toho změnilo. Bill po nocích brečel v koupelně… Tom zase nemohl spát v ložnici. Stále si v hlavě přemítali co se vlastně stalo. Oba věděli, že to byl vážný krok. A dá se říct, že litovali. Tom toho, že Billovi ublížil a Bill zase, že mu bylo ublíženo. Tohle byla zapeklitá situace a ani jeden nevěděl co s tím…
****
„Bille?“ zazněla krátká otázka. Tom se snažil dostat do koupelny, ale ta byla zamčena. Bill ji okupoval pravidelně. Vyhýbal se Tomovi jak jen mohl, nevěděl jak se po tom všem chovat. Tom na něj v žádném případě nechtěl tlačit, sám se musel dlouho sžívat s těmi pocity, které měl on sám, když si vzpomněl na to jak jej Michael zneuctil.
„Bille?? Jsi v pohodě?“ celkem už se o něj bál. Za okamžik se ovšem otevřely dveře a žádaná osoba vylezla ven. Za Billem se táhla vůně skořice a pižma. Zastavil se tváří v tvář Tomovi.
„Potřeboval jsi něco?“ tón jeho hlasu naháněl husí kůži. Byl tam cítit chlad a lehký strach.
„Bille… nemůžeme se k sobě chovat jako k cizímu… já už to nezvládám… už prostě ne… vím že sem udělal obrovskou chybu… a …“ Tom si povzdychl a sklopil pohled. Nedokázal snášet ty prázdné oči, které byly ještě před pár dny plné lásky, hřejivého tepla, jenže teď, teď byly chladné, mrtvé. Chyběl jim ten oheň, kterým jeho majitel uměl rozpálit, ale i navodit pocit naprosté beznaděje.
„Ne… to nemůžeme… ne po tom všem.“ Bill o krok couvl, když Tom v naději pohodil hlavou. Oči se mu roztáhly očekáváním, přímo dychtily po tom slyšet, že je jim odpuštěno.
„To… My…ty.. odpouštíš?“ Tom nesouvisle blekotal, zmocňoval se ho pocit štěstí, jeho srdce zaplavila vlna něhy, kterou byl ochoten rozdávat. Jeho naděje však pohasla v momentě, kdy Bill nesouhlasně zakroutil hlavou.
Poklesl na kolena. Zoufale sklopil pohled a hlavu složil do dlaní.
„Proč? Bille… řekni proč nám nedáš druhou šanci???… Proč, zatraceně,“ vykřikl. Bill se úlekem chytil za ústa.
„Nekřič, prosím, bojím se tě…“ špitnul.
„Ty víš, že…“ Tom se k němu natáhnul, chytil jeho studené ruce, „…tě miluju,“ dokončil šeptem větu a pohladil ho po tvářích.
„Dovol mi zase být s tebou, chránit tě… líbat tě…“nahnul se k němu. Bill zazmatkoval, ale ani se nehnul, jeho laní oči byly vyděšené, nečekal tak jasné vyznání a prosbu. Nebyl připravený, není připravený. Strnule seděl a čekal.
„Neudělám to, pokud nechceš… lásko…“ Tom pátral v paměti, kdy naposledy měl možnost jej takhle oslovit.
„Já… já… nevím…“ pípnul. Tom se od něj okamžitě oddálil. Bolestně přivřel víčka a pomalu se zvedal.
„Tome…“ stisknul jeho paži „neodcházej…“
„Nemuč mě, Bille…“ zoufalost z jeho hlasu byla jasně poznat.
„Nechci být dneska sám… prosím…“ váhavě se na něj pousmál.
„Nejde to…“
„AHA… chápu… užil sis se mnou a už tě nezajímám… FAJN!!“ vyštěknul naštvaně Bill.
„Bille… ty jsi prostě moje malý pako…“ Zasmál se Tom…
„Pako?? Co?? Já??“ Bill nestačil kulit oči.
„Ano… pako, který neskutečně miluju a je mi jedno jestli se mnou bude spát nebo ne…“ Teď už Bill opravdu nechápal, jediné na co se zmohl, bylo vykulení očí, když se u něj Tom objevil v minimální vzdálenosti a dlaně mu položil na boky.
„Nemusíš mít strach…“ špitnul mu do ouška.
„Já se nebojím…“ odfrknul si Bill.
„Ne? A pročpak se chvěješ?“ šibalsky se usmál Tom.
„Já…já se nechvěju…“ ohradil se, ale v duchu věděl, že má Tom pravdu. Byl opravdu nervózní. Tak dlouho necítil jeho rty, nelaskal je. Cítil mrazení v podbřišku. Zhluboka se nadechl.
„Klid, lásko, jen jeden malý… nevinný… po-li-bek.“ Dotknul se jeho rtů. Billem projel silný zachvěv citů. Strnule stál a nechával Toma, aby jazykem vlhčil jeho rty, lehce je okusoval. Povolil a lehce pootevřel rty, čímž pustil Toma za hradbu zubů. Nechával jej, aby prohledával jeho ústa, cítil jak ho Tomův jazyk vybízí ke spolupráci. Nechtěl ovšem spolupracovat hned. Zavřel oči, Tomovy dlaně opatrně mapovaly jeho tělo. Vzdychl a konečně se zapojil. Konečně Bille…už jsem to chtěl vzdát…Tom své polibky zintensivnil a stalo se to, co nechtěl. Bill se polekal. Tlačil Toma od sebe.
„Pšššš…“ odstoupil od něj, aby se uklidnil. Bill zběsile dýchal, koulel očima a snažil se ovládnout třas, který měl po celém těle.
„Bille?? Lásko, jsi v pořádku?“ Tom polknul.
„Jo… Jo jsem… já…“ byl v rozpacích..
„Nasnídáme se a pak mrknem na bednu ne?“ Tom se něžně usmál. Prosím, kývni Bille…
„Tak dobře…“ nervózně se uculil a odběhl do ložnice. Uděláme si pěkné dopoledne…
Tom se mezitím dopracoval do kuchyně a nachystal mísu s ovocem. Nakrájel jablka, banány, pomeranče… prostě vše, co našel. Těšil se, opravdu hodně se těšil. Byl rád, že má Billa opět u sebe. Ty bezesné noci už opravdu nemohl snášet.
Kvapně rozestlal gauč a natahal tam několik polštářů. Začínal být nervózní. Hledal film, který by se hodil nejvíce, ale nic nenašel, teda krom porna, ale uznal, že to by se asi zrovna nehodilo. To by opravdu nešlo…zakroutil hlavou a dal film zpět do poličky. Bylo mu horko. Svlékl si tričko a po bytě pochodoval polonahý, kalhoty někde dole a dredy volně na zádech. Proboha Tome, uklidni se…nic si neslibuj…nic nebude…blázne… zhluboka se nadechl a lehl si na gauč.
Čekal… čekal pět minut, deset minut, patnáct minut, nic, Bill nešel.
„Lásko??“ zavolal, nic se neozývalo… Tom se zvedl a potichu se vydal ke dveřím ložnice, opatrně zaklepal, chytil kliku a se zatajeným dechem otevřel. Naskytl se mu pohled na sedícího Billa, který držel v ruce nějaký zabalený dárek.
„Zlato? Jsi v pořádku?“ zašeptal. Bill sebou ale i tak vyděšeně trhnul.
„J… jo… promiň…“ špitnul. Balíček si tisknul k hrudi.
„Copak to máš?“ zeptal se zvědavě Tom.
„Ono… to no… dárek co jsem ti chtěl dát na Vánoce… ale…“
„Nemusíme se k tomu vracet…“
„Tommy…“ vzdychnul, postavil se a zůstal před Tomem. Zvedl dlaň a lehce přejel konečky prstů po jeho hladké tváři. Tom v návalu silného pocitu přivřel oči, Bill jej vzal za ruku a opustili místnost.
„Víš… já vlastně ani nevím, co to je,“ pousmál se nervózně Bill.
„Jak to?“
„No… neviděl jsem to. Dal mi to zabalené,“ zrudnul Bill.
„Tak je čas, abychom to zjistili ne?“ natáhnul packy směrem k Billovi a dožadoval se balíčku. Bill mu ho nejistě předal a čekal.
„Nesedneš si?“ Snažil se uklidnit jeho rozpaky.
„Já… no…“
Tom si ho stáhnul na svůj klín a objal jej. Bill ztuhnul.
„Neboj, maličký…“
„Takhle jsi mi už dlouho neřekl,“ Bill se uvolnil a opřel se o jeho hruď.
„Dlouho jsi mi nedal příležitost,“ špitnul mu do ouška, Bill se ošil.
„Mrknem na to…“ Tom na nic nečekal a začal se dobývat do dárku. Roztrhnul obal a v dlaních se mu objevila kniha. Rudě červený obal nesl hrdý nápis KAMASUTRA.
autor: Mykerina
betaread: Janule
ROFL :D:D:D xDxDxD toho uka v obchode mam radaaa :D:D:D:D:D uz len nech ju vyskusaju xDxDxD
aaaah 😀 😀 😀 honem dalšííí …..
wow…!!! aaaaaa…!!! nádhera…!!! honem další dílek…. prosím…!!!! :o)
:'( brečim u každyho dilu jako debil…dááál
hej tak jako, ja myslela, že když se to tu obnovuje, že přybyde dalších dilku a vopno nic 🙁 heeeej ja potřebuju další díl nutně!!!
souhlasim rychle další!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
ano, rychle další díl nebo se tu zcvoknu, sem na týhle povídce závislá xD
dalšíííííííííííííííííííííí a hneeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeed
dál dál dáááál! strašně úžasnýýý!! :o**
prosím prosím další dílek čekám na něj už 21 dní XD prosím prosím taky jsem na tom závislá
kraaaaaaaaaasnyyyyyyyyyyy dalsi dilek prosiiiiiiim je to prroste uzasny…….:D
a dááááááááááááááál? XD
Nechcete udělat nějakou společnou petici aby napsala další dílek? XD
oh mein Gotten 😀 heeey koukejte napsat dalsi dilek nebo se zcvoknu jak to dopadne to za a) za b) moooc krasna povidka a za c) cool darek od Billa 😀 ach umiram.. :-*
mno..zajímavý 😀