Když prohraješ, jdeš na blond 7.

Tohle je speciálně pro Sajušku… pro holčinu, co mi přirostla k srdíčku a kterou mám strašně ráda… :-*

Byla tichá klidná noc. Vlastně jak pro koho. Rodiče Toma Kaulitze opravdu klidně spali a neměli nejmenší tušení, že za těmi pár zdmi se trápí dvě zlomená srdce. Jedno patřilo bledému černovlasému chlapci a to druhé rovněž bledému, ovšem dredatému chlapci. Oba byli vyčerpaní, ale ani jeden nemohl usnout. Toma tížilo svědomí, chtěl svou lásku získat zpět, ale netušil jak. Ani nemohl, nevěděl proč Bill tak vyvádí, protože mu to nikdy neřekl. Trápilo jej to a teď si byl jist, že po tom dnešním opravdu výborném chování se to ani nedozví.

Bill se zase trápil svou netečností k Tomovi. Moc dobře věděl, že své chování přehnal, ale věděl, že to přehnal i Tom. Trápilo jej to a v duchu doufal, že bude schopen se k Tomovi vrátit. Teda pokud ho bude Tom po té facce chtít. Zoufale se otočil na posteli a zaštkal. Zavřel oči, po notné chvíli se opravdu dostavil tolik kýžený spánek. Měl štěstí. On usnul, ale jeho milenec… možná bývalý milenec, to nedokázal. Stále si v hlavě plánoval, jak jej získá zpět. Jak se mu omluví. Jak moc jej miluje. Ovšem… aby mohl něco podniknout… musí o Billovi něco vědět… jenže nevěděl nic. Pouze jak se jmenuje a kam chodí na školu. Ani věk nevěděl.

Internet. Blesklo mu hlavou. Rychle vyskočil z gauče a šel k počítači.

„Tak zapni se, ty herko,“ vztekal se. No konečně.

„Tak Bille… teď si o tobě něco najdu,“ kdyby Toma někdo pozoroval, měl by pocit, že se ten mladík zbláznil, když mluvil sám se sebou.

Tom zadal do vyhledávače jméno: Bill Trümper a kliknul na „hledat“.

Vypadlo pouze stránka školy, kam chodí a ta ke všemu měla zablokovaný přístup na osobní údaje. Ještě že mě kámoš naučil, jak se dostanu naprosto všude. Tom se pousmál a začal čachrovat a nějakými kódy…

„Ha… nad Tomem Kaulitzem nevyhraje žádný comp,“ frajersky se pousmál a začetl se do Billových souborů.

„Co…co to…?“ nestačil se divit. Koukal na monitor a četl stále dokola .

Tom už dál raději číst ani nechtěl. Bohatě mu stačily právě nabyté informace o člověku, které by si nikdy nepomyslel. Teď už věděl, proč o sobě tak nerad mluvil. Vždy, když to šlo, se na něco vymluvil a nebo změnil téma konverzace. Po pár minutách civění na onen monitor si uvědomil, že ještě ani nestihl zavřít pusu. Ihned to napravil, zatímco se jeho myslí začínaly plížit zajímavé domněnky. Bože, Bille… tohle jsi mi měl říct… spustily se mu slzy. Slzy bolesti. Ani si to neuvědomil a usnul položený na klávesnici.

************

Bill se probudil poměrně brzy. Kde to… aha… rychle se oblíknul a chtěl se vypařit. Byla neděle ráno a on se mamce ještě neozval. Určitě o něj má starost. Seběhnul schody dolů, ale u vchodových dveří se zastavil. Jeho zrak spočinul na dredaté osobě, spící na tvrdé klávesnici. Po špičkách k němu došel a všimnul si počítače, který byl spuštěn ve spořiči. Mám…nebo… ne… přece se mu nebudu hrabat ve věcech…než stačil cokoliv udělat… Tom se trošičku pohnul a monitor se rozsvítil. Nad Billem vyhrála zvědavost.

Sotva si přečetl první řádek, pochopil. On si o mě hledal informace? Proč? Bylo mu do pláče.

Chtěl vyběhnout, chtěl pryč a hlavně chtěl zapomenout. Zapomenout na vše, co se mu stalo. Otočil se, ale učinil neopatrný krok a šlápnul Tomovi na nohu. Ozval se výkřik. Tom se ale okamžitě uklidnil.

„Ahoj…“ pozdravil. Nevěděl co si může dovolit. Jaké oslovení zvolit. Bill se na něj smutně podíval a Tom si uvědomil, že počítač jede. Nahlas polknul.

„B… Bille… já… to… nech…“ koktal a natahoval ruce. Bill před ním ustupoval. Narazil na schody a nečekaně si sednul.

„Tohle si neměl vědět Tome… Proč? Proč sis to zjišťoval?“ zvednul uslzené oči. Tom si k němu okamžitě přisedl. Opatrně mu položil ruku kolem třesoucích se ramen.

„Já… prostě sem se o tebe bál. Ptal sem se, ale ty si mi nikdy neodpověděl. Tohle byla jediná možnost. Pochop to. Miluju tě… opravdu tě miluju a neskutečně toho včerejška lituju. Kdybys mi to řekl…“

„Aha! Takže je moje vina, že se neumíš ovládat?“ Bill vylítnul jak čertík z krabičky. Krčil čelo a špulil rty.

Tom ho stáhl zase do sedu.

„Ne, Bille… není to tvoje vina…je to moje vina… a doufám, že mi odpustíš… hmm?? Co ty na to? Začneme znovu?“

„Já… Tome… tohle je… svízelná situace… dej mi trochu času…“ Bill se ošil.

„Dobře… kolik budeš chtít… ale… prosím tě o jedno…“

„O co?“

„Řekni mi co se stalo… prosím,“ podíval se mu do očí a jemně vzal jeho dlaň do své.

„Já…“ nadechl se „Tak dobře…“

*********konec flash backu*********

„Bille… to…“

„Ano…“ sklopil hlavu. Tomovi přistála horká slzička v dlani.

„Mu… Musím pokračovat?“ špitnul s nadějí, že nebude muset.

„Ano…“ Tom jeho naděje zazdil. Bill se zavrtěl.

*********konec flash backu*********

„Co se dělo pak?“

„Tome…já už o tom nechci mluvit… netrap mě, prosím…“ zoufale se zachvěl.

„Dobře… dáme si pauzu. Udělám snídani. Ty běž do postele…já přijdu a budeš pokračovat.“

„Ale… ale…“

„Žádný ale… běž!“ Bill se zvednul, divil se sám sobě, že poslechnul. Nafouknul tváře a vymýšlel, jak se z toho vyvlíknout… napadla ho jediná varianta…

Rychle vyběhnul schody a padnul na postel. Shodil ze sebe oblečení a jen v boxerkách ulehnul do peřin. Připadám si jako kurva…

*****

Zatímco si Bill hověl v posteli, Tom zkazil co mohl. Myšlenkami byl někde úplně jinde než u nějakého čaje… taky si málem opařil ruku.

„Scheisse,“ zaklel, když mu spadnul chleba… nádech, výdech… uklidnil se a konečně byl schopen dodělat tu snídani a už si to šinul nahoru do pokoje, otevřel dveře a spatřil Billa v peřinách. Si krásný…… jemně vzdychl.

„Budeš tam stát nebo jdeš sem ke mně?“ svůdně se usmál a pozoroval nerozhodného Toma.

Ten se po malé chvíli rozhoupal a došel až k malému stolku vedle postele. Položil tác, Bill k němu okamžitě natáhnul ruce.

Tom se nechal obejmout.

„Chceš mě?“ zavrněl mu do ouška. Tom nevěděl co odpovědět. Nehybně ležel, Bill využil situace a vyhoupnul se na něj. Objevilo se malé zaváhání. Trhavě se nadechl a v dalším momentě se sklonil k Tomovým rtů. Něžně je bral mezi rty, zoubky skousával a přestával si všímat milencovy apatie. Byl ochoten udělat vše, jen aby nemusel pokračovat ve vysvětlování své minulosti.

„Tomí…“ Zapředl. Ucítil dlaně na bocích. „Tak je to správně. Dotýkej se mě.“ Ale rychle protože mi je ze sebe samotného špatně. Nechci ti říct o tom, co se stalo… pochop už to prosím…

„Bille… podívej se mi do očí,“ Tom zastavil dlaně na Billových pažích, Bill jej ale neposlechl. Odvracel pohled. Nechtěl, aby Tom viděl smutek, ponížení, zlobu a STRACH.

„Tak…“ natočil si jeho hlavu k sobě. Nikoliv násilím… ale něžně si ji přitáhnul.

„Nechej toho… nic bych z toho neměl…“ vyhoupnul se do sedu i s Billem na sobě. Ten ublíženě popotáhnul.

„Odmítáš mě?“

„Ano… myslíš, že sem tě neprokouknul? Tohle byl zoufalý čin. Zoufalý čin od člověka, který chce pomoc, ale neumí si o ni říct… Bille… já ti můžu pomoct… spolu to zvládneme… Věř mi… zapomeneš na minulost… já ale potřebuju vědět, jak se mám chovat…“

„Chovej se podle srdce…“ špitnul Bill a stulil se mu do náruče… nechal se laskat ve vlasech.

Tome…snad to jednou pochopíš, až ti to řeknu…ale už teď tě žádám o pomoc… a hlavně o odpuštění… stále je tu totiž ta sázka…

autor: Mykerina
betaread: Janule