Když prohraješ, jdeš na blond 8.

Leželi si navzájem v náručí a tiše podřimovali. Oba přemýšleli.

„Tommy?“ Bill se rozhodl přerušit ticho mezi nimi.

„Ano?… poslouchám tě,“ byl sice hodně unavený, přece jen bylo osm ráno a neděle k tomu.

„Omlouvám se…“ špitl Bill.

„Za co?“ lehce jej pohladil po vlasech. Chtěl mu dodat odvahu.

„Za to ráno… za to jak sem se choval… jak… sem se ti… ehm… nabízel,“ Bill zrudnul po kořínky černých vlasů. Chtěl se zavrtat do země a už nevylézt.

„To je v pořádku.“ Nijak více se k tomu nevyjadřoval. Tušil, jak moc to bylo pro Billa ponižující a nehodlal se tím dál zabývat.

„Ale mě to opravdu mrzí…“ Bill se nadzvedl na loktech.

„Já vím…“

„Nic víc mi k tomu neřekneš? Nebudeš mi nadávat?“

„Proč bych ti měl nadávat?“ Tom naprosto nechápal, kam Bill míří.

„Oni mi vždycky nadávali…“ hlesl, ale vzápětí se chytil za pusu. Tohle prozradit nechtěl.

Teď to byl Tom, kdo se vymrštil do sedu.

„Já sem asi špatně slyšel…“ Tom to sice řekl normálním tónem, ale i tak se Bill od něj odsunul.

„Ne, ne broučku. Neboj se,“ natáhl ruku a když ji Bill přijal, stáhl si ho zpět k sobě. Tohle bude těžší, než jsem si myslel.

„Povíš mi ještě něco?“ pohladil ho po nahém stehně. Vlastně si neuvědomoval, co by tím dotykem mohl způsobit. Bill se po něm plaše podíval. Zase po něm chtěl informace.

Místo odpovědi jej políbil na rty.

„Ne Bille… tohle nezkoušej…“ Tom ho od sebe odtáhnul. Tohle se mi nelíbí. Budu muset vyhledat nějakou radu odborníka.

„Ale…“

„Ne Bille… řekl jsem, že ti pomůžu. Nevím, kde ses tohle naučil, ale já to takhle nechci.“ Tom se mu zadíval do hnědých nedůvěřivých očí.

„Proč mě odmítáš?“ zaštkal.

„Ty to doopravdy nechceš. Víš Bille… napadlo mě… že by ti mohlo udělat líp, kdyby sis o tom třeba promluvil s psychologem… a“

„Ne… žádný cvokař… ne,“ Bill se rychle zvednul z postele. Začínal hysterčit.

„Potřebuješ to.“

„Ne… nepotřebuju. Říkal jsi, že mi pomůžeš ty!! Nebo jsi lhal? Řekl sis: aaaaaaa děvka Bill… toho zvládnu.“ Utekla mu slzička. Rychle ji setřel.

„Nevíš, co říkáš,“ ohradil se Tom.

„Ale vím. Zase tak špatně na tom nejsem,“ syknul naštvaně. Tom se proti němu prudce postavil a Bill se v návalu strachu skrčil ke zdi.

„Že nejsi? Podívej se na sebe… potřebuješ pomoc od opravdového odborníka. Já tohle nezvládnu,“ Tom ztišil hlas a kleknul si na zem.

„Tome… prosím…“

„Bille… poslouchej mě…“ Tom se odmlčel.

„Dobrá… Zkusíme to, ale nebudeš na mě zkoušet to tvoje… nabízení sebe samotnýho. Jasný?“

V momentě měl Billa kolem krku.

„Děkuju, děkuju, děkuju,“ špital stále dokola a smáčel Tomovi tričko. Tom se postavil i se ‚závažím‘ a posadil se na postel. Doufám, že to zvládnu. Upletl sis na sebe bič, Tome.

„Už jsi klidný?“ zašeptal mu do ouška, když zaznamenal, že chvění ustalo.

„Bille?“… nic, žádná odezva. Ty jsi usnul, broučku? Opatrně ho ze sebe sundal a položil do peřin. Přikryl jej až po bradu a sednul si do křesla. Všiml si, že Billovi začal vibrovat mobil.

Sakra… co teď? Mám to vzít? Mrknul na display a když viděl blikat Maminka, musel to vzít.

„Bože, Bille… konečně… jsi v pořádku zlato?“ vyhrkl na něj v ten moment ženský hlas.

„Ehm… Madam… tady Tom Kaulitz. Jsem…“

„Co je s Billem?“ nenechala ho chudáka ani domluvit.

„Bill je v pořádku… opravdu. Jen spí.“

„Co se mu stalo? Kdo jste? Co mu zase udělali?“ hysterčila.

„Bill je opravdu v pořádku. Nic se mu nestalo, nemusíte se bát. Jsem jeho… ehm…“ Tom se zasekl.

„Přítel?“ Billova mamka trefila hřebík na hlavičku.

„Já… já…“ Tom koktal, čímž se prozradil.

„Já vím o orientaci svého syna. Nemusíte to zapírat, tedy ovšem jestli mám pravdu.“

„Ano… máte…“ hlesl potichu. Taky bych chtěl mít tak tolerantní rodiče.

„Můžu s ním mluvit?“ špitla.

„Já… on spí, ale… pokud chcete… přijeďte. Dám Vám adresu.“

„Děkuju… přijedu si pro něj.“ Ne… tohle ne… nechci abyste mi ho odvezla. Tome, ty si idiot.

Smutně nadiktoval adresu, poté se rozloučil a zavěsil. Zklamaně si sedl na křeslo, pozorujíc tu nádheru před sebou. Měla si pro Billa přijet asi za 20 minut.

Po čtvrt hodině se zvednul a šel ji vyhlížet. Nechtěl aby zvonila.

Rozhlídl se kolem a uviděl červené rodinné auto, které stavělo u jejich domu.

Vystoupila blonďatá žena kolem čtyřiceti let.

„Do… Dobrý den…“ pozdravil slušně.

„Ahoj. Já jsem Florentýna, ale říkej mi Flór.“ Usmála se na něj.

„Tom… Kaulitz,“ dodal tišeji příjmení.

Nastala trapná chvíle ticha.

„Já… no… půjdeme nahoru?“ špitnul Tom. Flór kývla a následovala jej do domu.

„Bill je u mě… a“

„Chtěla bych ho vidět.“

„Dobře…“ Nemůžu vám bránit. Vyšlapali schody do patra a otevřeli dveře jeho pokoje.

Tom přistoupil k posteli.

„Bille…“ pohladil ho…

„Tome… lásko…“ zavrněl Bill. Tom při tom oslovení zrudnul. Nebyl zvyklý před cizími lidmi ukazovat svoje city.

„Ehm… máš… máš tu mamku,“ zašeptal zase a málem dostal čelem do nosu, jak se Bill prudce vyšvihnul do sedu.

„Co…“ Chvilku mu to nedocházelo, ale když ji uviděl u dveří, roztáhly se mu rty do šťastného úsměvu.

„Mami…“ Výsknul. Maminka k němu přiběhla a prudce jej objala. Tom pochopil, že tu pro něj není místo… zvedl se a odcházel pryč.

„T… Tome… kam jdeš?“ vyhrkl Bill.

„Já… určitě si chcete promluvit… nebudu rušit.“

„Ne Tome… zůstaň,“ zaškemral.

Tom zaváhal, ale… nakonec zvítězily city a on si sedl zpět na postel. Bill po něm okamžitě natahoval packy. Billí…tohle mi nedělej. Víš, že tě miluju, ale stydím se… před tvoji mamkou.

Jako by mu četl myšlenky, stáhl ruce zpět. Přece jen neodolal a jemně mu chytil dlaň. Bill se na něj vděčně usmál.

„Zlato… proč jsi se neozval… bála jsem se…“

„Mami… promiň… mrzí mě to.“ Špitnul.

„Dobře, ale už to nedělej, ano?“ Bill kývnul.

„Neřekl jsi mi, že sis našel tak pěkného přítele. A ještě k tomu slušného a milého,“ usmála se na Toma. Ten už teď opravdu nevěděl kam s očima.

„Ehm… jsme spolu chvíli…“ špitnul Tom.

„To nevadí… Bill se mi občas svěří se svými známostmi,“ usmála se znovu.

Tom hodil na Billa celkem zvláštní pohled. Ona to všechno ví?? Úplně všechno nebo ne? Pověz Bille…

„Mami…“ Už začínalo být trapně i Billovi.

„Proč jsi přišla…?“

„Pro tebe, broučku…“

„CO?“ vykřikl prudce.

„Bille uklidni se. Pojedeme domů.“

„Ne… mami… prosím… nech mě tady… stejně se ještě musíme učit,“ Flór si jej měřila zvláštním pohledem a ještě víc zvedla obočí, protože si až teď všimla, jak spoře je Bill oblečen. Poté se podívala na Toma. Ten kupodivu její pohled ala rentgen vydržel.

„Dobrá Bille… ale… příště se ozvi.“ Zvedla se a naposled jej políbila na tvář.

„Cestu ven najdu,“ Tom ale vyběhl za ní. Přede dveřmi se Flór otočila.

„Varuju tě, Tome. Jestli mu ublížíš…“ Nedořekla a odešla.

Tom zůstal zaraženě stát v otevřených dveřích. Co to bylo? Ona mi snad…

„Tome?“ už jdu Bille…

Tom se pomalu došoural nahoru. Zamyšleně si sedl na křeslo.

„Lásko??? Je něco špatně?“ špitnul Bill. Je Bille…ale určitě ti neřeknu, že mi tvoje máma vyhrožovala…

„Udělal jsem něco?“ zatvářil se smutně Bill. Tom se pousmál a přešel k posteli. Pohladil Billa po tváři a všiml si, jak slastí přivřel víčka. Klekl si na kolena…

„Tommy?“

„Ano?“

„Mů… můžu tě políbit?“ začervenal se.

„Nemusíš se ptát,“ usmál se něžně.

„Minule jsi mě odmítl,“ odfrknul si Bill.

„To byla jiná situace,“ stále se něžně usmíval. Bill kývnul, jako že to pochopil, ale nepochopil vůbec nic. Já vím, že nevidíš ten rozdíl Bille…vidím zmatení v tvých nádherných hnědých očích… ale slibuju, že tě zase naučím sebeúctě, cudnosti…slibuju…

Bill se natáhl k jeho rtům a lehce se jich dotkl. Trošku si poposedl, špatná pozice je holt špatná pozice. Opatrně mu ovinul ruce kolem krku. Bál se odmítnutí, ale Tom toho nebyl momentálně schopen. Plně si nevynucený polibek vychutnával… začínal se stavět a pokládal část své váhy na Billa. Ten se okamžitě posunul na posteli dál, aby se k němu Tom vešel.

Obkroužil jazykem plné rty a pronikl za hradby nádherně bílých zubů. Bylo vidět, že o sebe Bill opravdu hodně dbá.

Bill se pod Tomem uvolňoval. Snad poprvé cítil, že jej nikdo do ničeho nenutí, že může kdykoliv přestat. A taky ucukl, když vedl Tom svou ruku po jeho štíhlém stehně. Tak je to správně Bille… pokud se na to necítíš, protestuj…Tom dal opravdu ruku pryč, aby Bill pochopil, že vycítil jeho signál. Už se o to ani nepokoušel, ale zaváhal, když mu chtěl Bill stáhnout tričko.

Ehmm…co teď? Bill se zarazil v půlce pohybu, lem spadl opět dolů a zakryl Tomova záda.

„To…to už stačí… ano?“ odpoutal se od Toma. Ten natáhl dlaň, ale Bill ucukl. Tom přesně tuhle reakci čekal. Tušil jsem, že se budeš bát, když to zastavíš, ale… neboj se…

„Ty mě neuhodíš?“ špitnul. Tom zakroutil hlavou.

„Nikdo tě už neuhodí… ochráním tě… strašpytle.“ Natáhnul se pro snídani a položil ji na stolek. Bill se mlsně olizoval.

„Máš hlad viď?“

„Jako vlk,“ usmál se „strašpytel“.

„Tak se najíme, ne?“ Tom ho pohladil rukou po pacce. Poté vzal kus chleba a přiložil jej k ústům milence. Bill s malým zaváháním přijal.

Tak to šlo, dokud celou snídani a ledové kafe nevypili.

„Nezajdeme někam? Vážně se mi nechce být celý den v posteli.“

Bill se zděšeně podíval. Vzpomněl si na včerejšek. Na incident v šatně. Tom pochopil.

„Bille… to, co se stalo, se nebude opakovat…“ Bill nakonec kývnul.

„A kam chceš jít?“

„Kino?“

„Co tam?“ vykulil oči.

„No… je tam tma…trošku se pomazlit,“ Tom si očividně hrál. Provokoval jej a pak se může divit, že mu přistál polštář na hlavě.

„Tak ty takhle…“ vrátil mu úder, ale jemně. Přece jen byl Bill už na první pohled křehčí .

Bill si hlasitě zívnul a začal se hrabat z vyhřátého pelíšku. Protáhnul se tak, že mu zapraštěly klouby.

„Provokace?“ sykl Tom. Bill se nevinně zaculil a odběhl pryč.

Tom se taky převlíknul, ale nemohl se soustředit. V hlavě mu stále kolovala vzpomínka na to, jak Billa uspokojil ve vaně… vzdychl. Tak dlouho už jej nikdo neuspokojil… ano sice to, co se stalo, bylo… „něco“, ale nebylo to to, co by si zrovna přál. Je v koupelně…problesklo mu hlavou.

autor: Mykerina
betaread: Janule