Už jen pár dní.. Už jen týden a půjdu domů.. Tady v nemocnici je to nesnesitelné.. Je pravda, že Bill za mnou chodí každý den a občas přijde i Andy, ale mohou tu být jen na pár hodin.. Jednou, nebo dvakrát, tu Bill mohl zase zůstat přes noc, ale bylo to k ničemu.. Celou dobu jsem měl horečky, takže jsem si jeho blízkost nemohl ani pořádně užít…
˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜
„Tak co Tome?? Jak je dneska??“ Usmál jsem se.. Do pokoje zrovna vstoupila Carol, jedna sestřička.. Je hodně mladá, jen o pár let starší než já a Bill..
„Ahoj.. Jde to no,“ usmál jsem se na ní a trochu jsem se zase rozkašlal.. Opravdu už je mi lépe, ale kašel mě prostě ještě neopustil..
„Tak to vidím… Přijde ti dneska zase brácha??“ navázala rozhovor a přitom se věnovala každodenní prohlídce..
„Doufám, že ano.“ Už jen při vzpomínce na Billa jsem měl příjemné šimrání v břiše..
„Co spolu vy dva máte??“ zeptala se mě a já málem spolknul dřívko, kterým mi přidržovala jazyk, aby mi viděla do krku.. „Klid.. Dělala jsem si srandu,“ zasmála se a … POHLADILA MĚ???!!
„Tak já jdu a myslím, že máš návštěvu.“ Jen jsem kývl, stále jsem nechápal, proč to udělala?? Hladila mě stejným způsobem, jako Bill, ale bylo to přeci jen tak jiné.. Carol odešla a do pokoje se jako velká voda nahrnul Bill..
„Ahoj broučku,“ pozdravil mě se zářivým úsměvem a sedl si ke mě na postel.. Neodpověděl jsem mu, stále jsem byl myšlenkami u Carol.. Je pěkná, moc pěkná.. Ale nikdy mě za tu dobu, co ji znám, nenapadlo na ni myslet jinak, než jako na svojí sestřičku nebo kamarádku.. Až teď.. Bylo to jiné pohlazení než od mé lásky, ale přece jen v něm něco bylo.. Jen nevím zatím co..
„Tome,“ drkl do mě Bill a měl zvláštní výraz.. Podíval jsem se na něj a hned jsem se začal usmívat.. Byl tak sladký, jako každý den.. Jak mě jen mohlo napadnout, že pohlazení od Carol bylo hezčí, než možnost vidět tuhle dokonalou tvář??
„Ahoj lásko,“ nahl jsem se k němu a lehce ho políbil.. I tenhle polibek mě utvrdil v tom, že na mého Billa nikdo nemá!!
„Co s tebou bylo??“ zeptal se mě Bill a schoulil se mi v náručí.. Teď na sebe máme tak málo času.. Chybí mi chvíle strávené s ním v mém pokoji v těsném objetí..
„Jen jsem přemýšlel.“ Hladil jsem ho po vlasech a vstřebával jsem jeho jemnou vůni.. „Bille??“ otočil se na mě a nádherně se usmál..
„Copak??“
„Nemohl bys mi tu nechat svojí mikinu??“ zaraženě se na mě díval..
„Proč??“
„Voní po tobě.“ Jen se usmál a sladce mě políbil.. Za jediný jeho polibek bych dal všechno na světě…
˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜
„Tak Bille, už…“
„Musím jít.. Já vím,“ doplnil Bill smutně Carol a zvedl se z mé postele.. Nenávidím ty chvíle, kdy musí jít sám domů.. Vždycky je tak nešťastný.. Rve mi to srdce.. Nejradši bych ho pevně objal a už nikdy nepustil..
„Tak šup, šup,“ popoháněla ho Carol.. Měl jsem chuť jí jednu natáhnout, protože jsem se s bráchou nemohl ani rozloučit..
„Tak ahoj.. Přídu zase zítra.“ Už jsem to chtěl Billovi odkývat, když do toho skočila Carol..
„Zítra ne, Bille.“
„Proč??!“ vykřikli jsme oba zděšeně.. Lehce se zasmála, ale při pohledu na nás hned zase přestala..
„Zítra přijde inspekce, proto nejsou dovolené žádné návštěvy.“ No to si snad dělá srandu?! Já zítra neuvidím Billa??
„A… vážně to nejde nějak udělat?? Aspoň na chvilku??“ zeptal jsem se jí zoufale a měl jsem co dělat, abych se při pohledu na zdrceného Billa, nerozbrečel..
„Bohužel, Tome.. Návštěvy nesmí mít nikdo.. . Ale tak pánové, netvařte se jako na pohřbu, jeden den to bez sebe vydržíte,“ zasmála se, ale mě do smíchu nebylo.. Nejen, že už jsem přišel o týden s Billem a mohl jsem s ním být jen pár hodin denně, ale teď přijdu i o těch pár hodin..
„Tak… tak ahoj,“ pípl Bill a aniž by čekal na mou odpověď, vyběhl z pokoje.. Já jsem zabořil hlavu do polštáře a ztratil jsem náladu na všechno…
„Usměj se přece trochu,“ strčila do mě Carol a na stůl vedle postele mi postavila oběd.. Od rána mi bylo hrozně, vrátila se mi i horečka.. Silný význam přikládám tomu, že vím, že dnes Billa neuvidím..
„Tak Tome, neříkej, že tě tak vzalo, že dnes Bill nepřijde.. To vám to neleze na mozek, že jste pořád spolu??“ sedla si na postel vedle mě přesně tak, jak to dělá Bill.. Zase jsem si na něj vzpomněl a přetočil jsem se na bok, abych mohl přivonět k jeho mikině..
„Ber to takhle, aspoň Bill bude moct jeden den dělat to co chce.. Bavit se s přáteli a užívat sluníčka, ne tu pořád jenom sedět s tebou.. Já ho vlastně obdivuju.. Být na jeho místě, nebyla bych tu s tebou každý den po celou dobu návštěv.“ Ale ona to nechápe!! Bill dělá přesně to, co chce po celou dobu.. Chce být tady se mnou!! Kdyby byla Carol na jeho místě, chápala by to a nevedla tu monolog o ničem.. „Posloucháš ty mě vůbec??“ strčila do mě a dotkla se mě na břiše, kde jsem měl vyhrnuté triko..
Prudce jsem se otočil a zadíval jsem se jí do očí.. Má krásně zelené oči, má v nich jiskru, ale přesto mě nijak zvlášť nepřitahují..
„Jistě že tě poslouchám.. Tebe se nedá přeslechnout,“ odsekl jsem jí a probodával ji pohledem..
„Neřeš, co Bill chce!! Třeba chce být právě tady a …“ Větu jsem nedokončil, protože mě najednou políbila.. Byl jsem naprosto zmatený, nechápal jsem, co se děje.. Až ve chvíli, kdy se začala jazykem dobývat do mých úst, jsem se jí prudce vytrhl.. Oba jsme měli zrychlený dech, ale každý z jiného důvodu.. Ona z rozrušení a já… Vlastně ani nevím, z čeho já.. Měl jsem strach z toho, co se stalo.. Neměla to udělat..
„Proč jsi to udělala?!“ vykřikl jsem na ní a začal jsem si otírat rty..
„Promiň, Tome, promiň já…“ zakoktala se a ve tvářích měla rudý nádech..
„Běž pryč, Carol,“ řekl jsem jí potichu a otočil jsem se k ní zády.. Opravdu vstala a pomalu odešla.. Ve chvíli, kdy se za ní zaklaply dveře, jsem k sobě přitiskl Billovu mikinu a z očí se mi spustily slzy.. Nenávidím se!! Nenávidím se, protože se mi ten polibek jistým způsobem líbil.. Nenávidím se za to, že jsem připustil, že mě políbil někdo jiný, než Bill.. Ale svým způsobem je mi Carol trochu líto.. Ona přece neví, v čem je chyba.. Ona neví, co je mezi mnou a Billem.. Proč jsem zareagoval tak, jak jsem zareagoval.. Kdyby tohle udělal před rokem, dopadlo by to úplně jinak.. Nikdy bych ji neposlal pryč…
˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜
„Prosím??“ pípl jsem do telefonu a otřel jsem si poslední slzy.. Stále jsem nechtěl věřit tomu, co se před hodinou stalo.. Ačkoliv jsem nechtěl, pořád jsem nad tím přemýšlel a stále více jsem si uvědomoval, že se mi to líbilo..
„Ahoj,“ ozval se z druhé strany Billův hlas a mě poskočilo srdce radostí.. Při zvuku jeho hlasu jsem zapomínal na Carol a vše s ní spojené.. Tak moc jsem právě tohle potřeboval, zapomenout a nevzpomínat..
„Ahoj, Billí,“ řekl jsem mu šťastně.. Jsem hrozně rád, že mi zavolal..
„Jak se máš?? Tome, je mi hrozně smutno.“
„To mě taky, Bille, strašně moc.. Už se těším, až tě zítra uvidím.“
„No… proto ti vlastně volám.“ Jeho hlas byl najednou hrozně smutný..
„Co se děje??“ zeptal jsem se ho honem, mám z toho špatný pocit..
„Zítra… nemůžu přijít…“
„Proč??“
„Máma mě donutila, že s ní musím k babičce.. Nechtěla slyšet žádné námitky, řekla, že to jednou sám v nemocnici vydržíš.. Že už nejsi malý kluk.“ Po tomhle sdělení mi bylo hrozně.. To znamená, že budu bez Billa celé dva dny?! Ale proč?! Teď ho tu potřebuju, abych si vymazal z hlavy Carol a on zrovna nepřijde..
„Musím končit.. Za chvíli jedeme.. Tome, je mi to tak hrozně líto.. Moc tě miluju.“
„Já tebe přece taky, lásko.. Mrzí mě to.. Budeš mi chybět.“
„Ty mě taky.. Už teď mi chybíš.. Ahoj a Tome?? Miluju tě,“ položil telefon a já byl znova jako tělo bez duše…
autor: Dádinka
betaread: Janule
