,,Musíš jíst, jinak se odtud nevyhrabeš!! Tak slyšíš Tome?!“ Ignoroval jsem Carol jak jen to šlo, neměl jsem na ni náladu.. Bill se mi od včerejška neozval, takže jsem prostě bez nálady.. ,,Tome!!“ násilím si mě k sobě natočila, protože jsem celou dobu ležel zády do místnosti.. Zarazila se, když viděla, jakým pohledem se na ní dívám.. ,,Udělala jsem něco??“ zeptala se mě smutně a sesunula se na židli vedle mé postele.. Bylo mi jí i trochu líto..
,,Nic jsi neudělala“ odpověděl jsem jí a přehlížel jsem ten včerejší polibek.. Dělal jsem, jako by se mi o něm v noci vůbec nezdálo.. Dělal jsem, jako bych na něj neustále nemyslel, jako by ani neexistoval.. ,,Tak co ti je?? Od včerejška nejíš a pořád se mračíš“ Zněla už klidněji.. Zjistila, že ona vlastně za nic ,,nemůže,, tak proč se ještě trápit?? Ale copak jí můžu říct, co mi je?? Že mi chybí Bill?? Jeho polibky a doteky?? A v neposlední řadě, že mě drtí ten její polibek?? Nemůžu jí přece říct nic z toho.. To s Billem by nepochopila a myslela by si, že je to sranda, a kdybych jí řekl o té puse, opakovalo by se to..
,,Nic mi není“ pokusil jsem se na ni usmát, aby si myslela, že je všechno ok, a povedlo se.. ,,Tak se najez.. Nebo tě mám krmit??“ zasmála se a já dostal fakt šílený nápad.. aspoň se trochu odreaguju.. ,,Jo, to bys mohla“ mrkl jsem na ní a jí ztuhl úsměv na rtech.. Nečekala, že budu souhlasit.. ,,Děláš si srandu, že jo??“ ,,Ne, kdepak.. Sama ses nabídla! musel jsem se při pohledu na její vykulený výraz smát.. Pamatuju si, že když jsme s bráškou byli malí, taky jsme se krmili.. Měli jsme z toho hroznou srandu a vždycky se to zvrhlo v to, že jídlo létalo po celé kuchyni.. Vybavil jsem si, jak měl Bill jednou nudle po celé hlavě.. Byl tak roztomilý.. Ach ano, Bill.. Proč tu teď jenom není?? Kdyby tu byl, nikdy bych s Carol neflirtoval…
˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜
„Otevři tu pusu!! Tome!!“ smála se Carol a snažila se mi do pusy strčit lžičku s polévkou.. Řekněme, že jsem dokonale zastával roli zlobivého dítěte.. „Tome, letí letadlo,“ plácla najednou a já vyprskl smíchy.. Okamžitě využila situace a strčila mi lžičku do pusy..
„Ty jsi ale,“ smál jsem se a Carol taky.. Sluší jí to, když se směje.. „Potvoro,“ začal jsem ji lechtat a všechno jídlo šlo najednou stranou..
„Tome!!“ okřikla mě a dál se svíjela smíchy.. Aniž bych si to uvědomoval, pomalu ale jistě jsem ji tlačil pod sebe.. Tomuhle se ani náhodou nebránila.. Spíše naopak, ochotně mi pomáhala.. „Tome,“ zašeptala najednou Carol se vší něžností a pohladila mě po tváři.. Přestal jsem se jí smát a zadíval jsem se jí do očí.. Chyběla mi v nich ta Billova „čokoláda“, ale i přesto mě její pohled teď naprosto odzbrojil a zbavil veškerého zdravého rozumu.. Nevím, co mě to napadlo, ale sklonil jsem se k ní a lehce ji políbil…
˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜
Hned jsem se od ní zase odtáhl.. Proč jsem to udělal?!
„Nepřestávej,“ zašeptala a za krk si mě stáhla zpět k sobě.. Opět jsem se vpil do jejích rtů.. Bylo to jiné než s Billem.. Chyběl mi jeho piercing a ruce, kterými mě při polibku vždy hladil.. Chyběl mi on celý.. Proč se s ní tedy líbám, proč se tomu poddávám?? Tohle bych měl dělat s Billem, takhle bych měl hladit jeho.. Proč mě najednou celého ovládá touha po sexu?? Jo, tady jde jen o sex.. Bože, vždyť s Billem jsem byl zvyklý spát každý den a teď už se déle než týden musím spokojit jen s polibky.. Nevadilo by mi to, vztah mezi mnou a Billem není o sexu, vždy mi stačí jediný jeho polibek ke štěstí, ale teď se mi Carol sama nabízí.. Asi se ve mně ještě uchovává ten „starý“ Tom, který si rád nezávazně užívá..
„Tome, pokračuj,“ zavzdychala Carol, když jsem ji rukou zabloudil pod triko.. Už se mi to nepříčilo, už jsem nemyslel na Billa.. Ale měl jsem.. Měl jsem to hned na začátku stopnout.. Zabránil bych tak bolesti mé jediné lásky..
„Tome??“ ozvalo se zničeně ode dveří a já hned přestal Carol líbat.. Otočil jsem se a ve dveřích stál uplakaný Bill..
„Bille, bráško,“ zašeptal jsem a rychle jsem za ním vyběhl.. Co tady dělá?? Neměl přece přijít… „Bille stůj, prosím,“ křikl jsem za ním, ale jeho to ani nenapadlo.. Běžel dál chodbou pryč, daleko ode mě.. Jen na malou chvíli se zastavil a otočil se.. Byl zničený..
„Jak jsi jen mohl?!“ křikl na mě a nečekal na odpověď a hned seběhl schody, které vedly z nemocnice.. Správně Bille, jak jsem jen mohl??
„Vypadni, Carol!!“ křikl jsem na ní naštvaně a nechápal jsem, proč ještě leží v mé posteli..
„Tome, co se…“
„Vypadni!!“ křikl jsem znova a ona polekaně se skočila..
„Nechápu tě!! Co se změnilo tím, že přišel Bill?!“ Tak tímhle, touhle otázkou, mě dorazila.. „Všechno,“ dostal jsem ze sebe a už jsem nedokázal zadržet slzy.. Všechno jsem podělal!! Bill se přes tohle nedostane, pro něj je to nevěra.. A nejen pro něj, ona to je nevěra!! Sice se vlastně nic nestalo, ale kdyby nepřišel, stalo by se hodně..
„Běž Carol, prosím,“ řekl jsem jí zoufale a natáhl jsem se na postel.. Ještě chvíli mě pozorovala, ale nakonec klidně odešla…
˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜
„Tak zvedni.. Prosím, zvedni to, Bille.“ Nic, pořád to jen vyzvání, ale ničeho jiného jsem ještě nedosáhl.. Jakmile jsem se sám aspoň trochu uklidnil, začal jsem se snažit spojit se s ním.. Ale k ničemu to nebylo..Vždy to nechal zvonit, dokud mě to neomrzelo nebo to prostě típl.. „Prosím, zvedni… Bille!!“ Zvedl to, ano, on to zvedl!!
„Dej už mi laskavě pokoj!!“ ozval se z telefonu zničený a od pláče ochraptělý hlas mého brášky..
„Bille prosím, já…“
„Ty mě o nic nepros!! A dej mi pokoj!!“ zavěsil a já propukl v další šílený pláč.. Nikdy jsem nebrečel, jen pokud šlo o Billa.. Proč se to muselo stát?? Proč?? Konečně jsem byl šťastný, protože jsem měl Billa, tak proč jsem to musel tak podělat?? Nejhorší na tom všem ale je, že trpí Bill.. Svojí bolet unesu, ale ta Billova mě ničí.. A ještě horší je, že za ní můžu já.. Sice mě Carol svedla, ale já měl mít dostatek rozumu, abych to nedopustil…
˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜
„Jak ti dnes je??“ Neodpovídal jsem.. Z neustávajícího pláče jsem dostal zase horečky.. Je to už dva dny, co se to všechno stalo.. Carol tu od té doby nebyla a já dostal novou sestřičku.. Nikdo nechápal, co se se mnou děje.. Nikdo mě nedokázal donutit ani jíst, i přes to, že mi vyhrožovali umělou výživou.. Bylo mi to jedno.. Bill se mnou odmítal mluvit, tak proč bych měl sakra jíst?!
„Tome, musíš se mnou komunikovat.. Jestli ani dneska nic nesníš, tak budu muset za doktorem, aby ti nasadil umělou výživu a to by znamenalo, že tu budeš muset zůstat mnohem déle.. A to jistě nechceš, když máš jít oficiálně zítra domů,“ Jenifer si myslela, že mi tímhle sdělením zlepší náladu, ale proč bych se měl těšit domů?? Abych na vlastní oči viděl, jak jsem zničil člověka, kterého nadevše miluji?? Ne díky, o tohle vážně nestojím.. I když…
„Jenifer, prosím.. Neříkej nikomu, že nejím,“ otočil jsem se na ní.. Sice domů moc nechci, ale tam mám aspoň malou šanci tohle všechno nějak napravit.. Nechci Billa ztratit.. Bez něj už si svůj život nedokážu představit..
„Dobře.. Ale musíš sníst aspoň trochu.. Tome, nevím, co se ti stalo, ale tím, že nebudeš jíst, to určitě nevyřešíš.“ Má pravdu, ale já na jídlo vážně nemám nejmenší pomyšlení.. Pokusil jsem se na Jen usmát.. Je to milá starší paní a myslí to se mnou dobře.. „Jak chceš, Tome, ale doufám že tě k nám brzy nevrátí s tím, že jsi podvyživený.“
,,Neboj.“ Jestli mě sem totiž vrátí, tak jen proto, že budu umírat na bolest, kterou jsem způsobil Billovi…
˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜
„Ahoj, Andreasi,“ usmál jsem se na něj, když jsem ho viděl vejít do pokoje.. Jsem rád, že to pro mě udělal a přišel.. Potřebuji pomoct.. Ale Andy se neusmíval, spíše měl naštvaný výraz.. „Můžeš mi říct, co si mu sakra udělal?!“ vyjel na mě místo pozdravu..
„Jak, co sem mu udělal??“
„Co si mu udělal!! Celou dobu doma jenom brečí, s nikým nechce mluvit, odmítá jíst, tvá máma už je zoufalá a když se mi ho náhodou povede přimět mluvit, tak jen stále opakuje, jak moc tě nenávidí.“ Tohle mi Andreas neměl říkat.. Věděl jsem, že Bill trpí, ale netušil jsem, že tak moc..
„A jak ti mám z tohohle asi pomoct ven, Tome?? Udělal jsi největší blbost, jakou jsi jen mohl.. Víš, jaký Bill je.. Víš, že je citlivý, a ty uděláš tohle.. Nevím, co čekáš, že ti na tohle řeknu.“ Těmito slovy zareagoval Andy na mé vysvětlení celé situace.. Řekl jsem mu všechno a doufám, že společně s ním dokážu najít nějaké východisko z téhle bezvýchodné situace.. „Potřebuji pomoc.“
autor: Dádinka
betaread: Janule
