„Totiž… chtěl jsem ti jen říct…“ vykoktal Tom nesměle, bázlivě pohlížejíc přes stůl na Billa.
„Vážně tě nenapadlo, co se mi včera v noci zdálo?“ zeptal se tiše Bill, jako by vůbec nepostřehl, že se mu Tom pokouší něco říct. V tu chvíli mu to bylo naprosto jedno. V nejmenším ho nezajímalo, co asi tak důležitého má bratr na srdci, momentálně mu šlo o jedinou věc – dostat Toma do postele, a to co nejdřív.
„Mě se zdálo, jak spolu sedíme v restauraci a já ti říkám tu věc, co bych doopravdy rád, abys věděl…“ odvětil Tom sarkasticky.
„Opravdu…?“ Bill se nahnul dopředu a nohou se opět otřel o Tomovu holeň.
„Asi to byl jen sen…“ odtušil nabroušeně Tom a zadíval se zle ke stropu.
„To mě se zdálo…“ Bill se předklonil a opřel se lokty o stůl.
„Jak jsi mě takhle vzal za boky, nahodil na dveře záchodů jedný italský restaurace…“ Bill zatlačil kolenem na bratrův rozkrok. Štěstí, že v restauraci měli dlouhé ubrusy.
„Oh bože…“ syknul Tom a naskočila mu husí kůže. Tohle bylo daleko složitější, než očekával. A Bill mu to tak strašně ztěžoval…
„Hladil jsi mě po celém těle…“ vydechl Bill roztouženě a naklonil se k Tomovi jak nejblíž to šlo. Pootevřel mírně rty a nechal svůj jazyk ty jemné polštářky pohladit.
„…a pak jsi mě líbal a líbal…“ zašeptal a přivřel oči.
Tomův instinkt mu velel ihned jednat a on bezmyšlenkovitě poslechl. Nahnul se k Billovi, rozevřel lehce ústa a s krátkým nádechem se vpil do těch bratrových. V břiše jako by se mu rozlétlo tisíc hvězdiček a on se celý roztřásl. Bylo to jako první polibek, přestože byl první jen po několika měsících. Srdce se mu rozbušilo a on se dál dobýval do bratrových rtů. Bill mu v tom nebránil, ba naopak sám se snažil vzít si z toho polibku všechno to, co mu bylo ty dlouhé měsíce odpíráno. Rukama zajel do bratrových dredů a přitáhl si jeho hlavu blíž k sobě. Kolenem nepřestával vyvíjet tlak na bratrův klín a on se jen snažil vrýt do paměti ten moment. Moment absolutního štěstí, kdy si nepřál nic jiného, než aby to blaho a teplo v jeho srdci nikdy neskončilo.
Tom bohužel uvažoval jinak. Nesměl přeci být takhle nespravedlivý. Dřív nebo později mu to stejně bude muset říct, tak proč mu zbytečně dělá naděje? Nebylo to od něj vůbec hezké… Konečně se od bratra odtrhl.
„Teda… pořád líbáš prvotřídně,“ uniklo mu a zamrkal na Billa.
„Díky,“ usmál se Bill sebevědomě. „Ne že bys líbal špatně… Přimhouřil oči a upřel pohled na Tomovy prokrvené rty.
„Chtělo by to ještě hodně trénovat…“ zašklebil se na něj a znovu se napil vína.
„To byla moje sklenička,“ odtušil Tom klidně.
„Vážně, to je jedno, sliny už jsme si stejně vyměnili, tak co…“ mávl Bill rukou a zasmál se. Uvnitř sebe byl ale hluboce zklamán. Počítal s tím, že ho Tom chytne a odtáhne na záchod, bráška ale nevypadal, že by měl v plánu udělat něco takového. Alespoň ho ale vášnivě políbil, to se musí nechat.
„Nepůjdeme… hm… nepůjdeme už?“ podíval se na zamyšleného bratra.
„Já ti ale chtěl jenom něco… ne, máš pravdu, půjdeme,“ přikývl na konec. Asi tenhle rozhovor bude muset ještě počkat. Po tom polibku Tom pochyboval, že by byl schopen čelit Billovým reakcím. Ač si to nerad přiznával, to „něco“ mezi ním a bratrem tam stále bylo. A Tom tomu nedokázal zabránit.
°°°°°°°°°°°°
„Ach ne…“ povzdechl si Tom, když spolu s Billem kráčeli ulicí, kde se nacházel dům jejich otce.
„Copak, zlato?“ zvedl k němu oči Bill.
„Nette je doma, svítí se tam,“ objasnil Tom a v obličeji byl bledý. Jak tohle vysvětlí? Už měl být dávno doma a hlavně sám, Billa sebou vůbec neměl mít. Navíc jak těm dvěma vysvětlí, že se k němu ten druhý chová jako ke svému milenci? Tohle bylo komplikované.
„Kdo je Nette,“ vyptával se Bill.
„To je… hm… ta tátova přítelkyně…“ pokrčil Tom rameny. Nebylo moudré sdělit napůl opilému Billovi, ještě k tomu za chůze, fakt že s tou tátovou přítelkyní zároveň i spí. Jak nad tím tak přemýšlel, byl na tom docela špatně – spal s otcovou snoubenkou a vlastním bratrem, no to je konec.
„Tak hele, Bille, Nette neví, jak vypadá můj bratr, takže jí řekneme, že jsi můj spolužák ze třídy a HLAVNĚ – že spolu nic nemáme, okay? Nesmí se dozvědět, že tady za mnou bylo moje dvojče, protože by to řekla tátovi… chápeš, ne?“ dal bratrovi jasné instrukce. Ten jen přikývnul a prošel konečně dveřmi, které mu Tom právě odemknul.
„Tome?“ ozval se z vedlejší místnosti ženský hlas.
„Dobrý den…“ zamumlal Bill nesměle a pustil Toma před sebe, aby mohl vejít do kuchyně.
„Ahoj… Ehm, tady můj kamarád B… Benny, tady bude dneska spát… Dělali jsme spolu tu ročníkovku a jeho rodiče nejsou doma, tak aby nebyl doma sám…“ pokoušel se Tom vysvětlit, proč si tahá do bytu tmavovlasého nalíčeného chlapce. A taky se snažil Vignonette beze slov naznačit, že není zrovna jeho přáním, aby „Benny“ věděl o jejich poměru.
„Ah… aha… myslela jsem, že tu dnes budeme sami, ale nevadí…“ řekla Nette pomalu.
„Ahoj, jsem Vignonette…“ dodala s afektovaným úsměvem a podala Billovi ruku.
„Bi…mm, Benny, těší mě,“ Bill maličko zazmatkoval, ale nezdálo se, že by si toho Vignonette všimla. Zkoumavě si ji prohlížel. Netušil, že bude takhle mladá, když Tom říkal, že chodí s jejich otcem. Nebyla mu příliš sympatická, ale zdála se být celkem milá, takže zatím neměl nic proti.
„Pojď, půjdeme nahoru…“ pobídl Billa Tom, a tak se oba odebrali po schodech do Tomova pokoje.
„Ty jo… máš to tady takový… studený…“ rozhlížel se Bill po místnosti.
„Už jsem si zvykl. Jak to uděláme s ležením? Asi si hodím nějakou deku na zem a budu ležet vedle postele, aby ses vyspal…“ přemýšlel Tom a krčil obočí.
„Cože? Myslel jsem, že je ti jasné, že pro dnešní noc nám bude jedna postel bohatě stačit,“ podivil se Bill upřímně. Neměl sex přes tři měsíce. Tuhle šanci si zkrátka nemohl nechat ujít. Svůdně na bratra zamrkal.
„Ehm…“ Tom se začervenal.
„Budeš to mít pohodlnější, když tam budeš ležet sám…“ zamumlal, sklopil pohled a raději převedl téma na zcela opačnou stranu.
„Mm… co je vlastně ten tvůj novej kamarád zač?“ zeptal se, když se posadil na postel vedle Billa.
„Jo myslíš Kevina… No, Kevin chodí k nám do školy o rok výš, možná ho znáš… hodně dobrý matematik.“
„Jo, vím přesně, kterýho myslíš,“ procedil Tom skrze zuby. Neměl nejmenší tuchu, ale v mysli ho jasně viděl. „Blonďatej, svalnatej, modrookej,“ drtil v ruce pelest postele, jak se mu ta představa někoho takového a JEHO Billa vůbec nelíbila.
„Ale ne, to myslíš někoho jinýho…“ zasmál se Bill nadlehčeně. Očividně si vůbec neuvědomoval, že by Tom mohl na Kevina žárlit.
„Má černý vlasy, je…“ vypočítával Bill vlastnosti svého nového kamaráda, když ho přerušil zvuk otevíraných dveří.
„Tome?“ stála v nich Vignonette.
„Jdu ustlat v ložnici, tak si tam kdyžtak přesuň věci, ať potom v noci nevzbudíš celou ulici…“ oznámila se samozřejmým výrazem.
„Cože?“ zeptal se Bill s pozvednutým obočím, aniž by si uvědomil, jak to vyznělo drze. Ale přece jenom – její přítel byl JEHO táta… Kdyby tak tušil, že zároveň je jejím přítelem i JEHO bratr, nejspíš by teď v klidu neseděl.
„Jo, cože?“ přidal se Tom, avšak mírnějším hlasem.
„Budeš přeci spát u mě v ložnici, přece tam nechceš vyšoupnout kamaráda… Nech mu hezky tenhle pokoj, tady je jedna postel a ty to pro jednou v ložnici zvládneš…“ zamrkala na Toma. Ten nevěřil svým vlastním uším.
„Ale já klidně budu spát na zemi…“ protestoval.
„No tak, vždyť je to slušnost, nechat návštěvě pokoj pro sebe…“ upřela k němu varovný pohled. Musel poslechnout. Věděl, co ve skutečnosti vězí za tím přáním a nijak zvlášť se mu to v tu chvíli nezamlouvalo.
„Tak dobře, hodím si tam ty věci za chvíli…“ pokýval a pokrčil rameny směrem k bratrovi na vyjádření věty „Co se dá dělat?“ Bill zíral před sebe s naprosto ublíženým výrazem. Tahle noc měla patřit jim! Jenom a jenom jim, nikdo do toho neměl zasahovat!
autor: Ketty
betaread: Janule
