O několik málo hodin později, už osprchovaný a voňavý Tom, tiše vcházel do spoře osvětlené ložnice.
„Už jsem si říkala, kde jsi…“ prohodila Vignonette a zaklapla román, jímž do té doby listovala.
„Ještě jsme si s Bennym povídali…“ pokrčil Tom rameny. Ve skutečnosti právě vykázal Billa spát, když se pokoušel vetřít k bratrovi do koupelny. Vlastně nevěděl, proč to udělal, když pár desítek minut předtím ležel na své posteli, přitisknutý k Billovi, který měl složenou hlavu na Tomově hrudníku, vyprávěl mu, jak bez něj v Loitsche trpěl a Tom se mu bezmyšlenkovitě prohrabával černými vlasy, slepenými extra tužícím lakem. A bylo mu tak dobře. Když ale Bill prohlásil, že je podle něj nezbytné, aby Tomovi asistoval při večerním sprchování, už se Tom ohradil. Nemohl zajít až tak daleko. Už teď měl plnou hlavu, že jedná špatně a musí už prostě Billovi říct, že je jednou provždy konec. Oznámil mu, kde co důležitého v jeho pokoji najde a popřál mu dobrou noc. Všiml si, že Bill měl v očích až slzičky vzteku, když ho Tom, sic jemně, prakticky odmítl.
„Co je to zač, ten Benny?“ obrátila se k němu Nette, když se konečně uložil vedle ní do manželské postele.
„Co by, kámoš ze třídy…“ pokrčil Tom rameny.
„Docela zvláštní kluk – ehm, je to kluk?“ Nette se kousla do rtu. To zvláštní androgynní stvoření jí někoho připomínalo. Viděla v něm něco velice blízkého a to jí mátlo. Žádný muž v jejím okolí si přeci nemaloval černé linky a nenosil natupírované vlasy nahoru.
„Je to kluk, to líčení je prostě image…“ Tom z nějakého důvodu neměl na žádostivou Nette vůbec náladu. Možná ten důvod ležel v pokoji o dvoje dveře a jedny schody napravo.
„Buď jak buď, překvapuje mě, že sis ho sem pozval zrovna na dnešní večer… Snažila jsem se ti dovolat, abych ti řekla, že dnešní večer si vyhradím jenom a jenom pro tebe, ale nebral jsi to. A pak si sem přivlečeš nějakýho kamaráda…Máš štěstí, že jsem to nakonec takhle vymyslela,“ Vignonette se přetočila a opřela se Tomovi o hrudník. Výstřih její temně zelené saténové košilky byl natolik hluboký, že měl Tom vzápětí výhled na celou Nettinu hruď. Mírně se ošil.
„Nemůžeme teď přece… Benny je ve vedlejším pokoji!“ namítl.
„No a co se tím mění?“ Vignonette přejela úzkým prstem po Tomově hrudníku.
„Nemůže se dozvědět, že spolu spíme, to prostě nejde!“ protestoval Tom a vyčítavě se zahleděl do Nettina snědého obličeje, v příští vteřině už se ale její rty setkaly s těmi jeho. Opřela se o něj plnou vahou a vášnivě líbala jeho vlhké rty. Tom se po chvíli chtě nechtě poddal jejím polibkům. Přece jenom pořád bylo lepší užívat si s otcovou snoubenkou, než spát s vlastním bratrem.
Nette zasypávala jeho krk polibky, jemně kousala jeho horkou kůži a on poslušně držel. Neměl tohle nikdy moc rád, ale pro slast se musí trpět. Ani to nebylo tak strašné. Za chvíli už Tom odhodil Nettinu saténovou košilku daleko od manželské postele a sám už byl zbaven volných trenek. Snažil se vzdychat co nejtišeji a kdykoliv Nette vydala nějaký zřetelnější sten, raději jí ihned umlčel polibky. Co si přál nejméně bylo, aby se Bill o onom faktu, že si našel holku, dozvěděl tímto způsobem. To by vážně nebylo pěkné.
Když rychlý akt přešel k samému vyvrcholení, oba vysílení dopadli na drahé zdravotní matrace. Byl pátek v noci – vlastně už sobota velice brzy ráno, oba byli po týdnu unavení a tak už se na sebe ani nepodívali. Vingnonette téměř okamžitě usnula, Tom ještě nějakou chvíli ležel s otevřenýma očima. Jo, tohle se mu líbilo. Dostal co potřeboval, byl uspokojený, víc nepotřeboval. Ta vlastnost mu vyhovovala, ale přece jenom… Stačilo si vybavit Billův oddaný pohled a červíček pochybností ho opět bolestivě zabolel v srdci. Jak to, že si to celou tu dobu dokázal nevyčítat? To už snad zapomněl, jak sladce chutnají bratrovy heboučké rty? Rozhodně se mu teď velice dobře připomněl. Ale přece jenom… všechna „pro“ patří Vignonette. Zato u Billa „proti“ převažují. Ne. Udělá nejlíp, když se přestane na poslední chvíli rozmýšlet a učiní tak, jak se rozhodl už dávno. Zítra už mu to musí říct… S touto myšlenkou se konečně propadl do neklidného spánku.
Už spi, už sakra spi, opakoval si Bill stále dokola, zatímco se převaloval v Tomově tvrdé posteli. Nemohl usnout, zkrátka nemohl. Vyzkoušel snad všechny polohy, ale v žádné se necítil nikterak pohodlně. Zkoušel usnout se sluchátky na uších, zkoušel usnout v tichu, zkoušel počítat ovečky, ale zabrat se mu prostě nepodařilo. Už se tam takhle převaloval tři hodiny, za chvilku bude muset vstávat. To bude vypadat… Pomyslel si. Nevzal si sebou nic na kruhy pod očima, to snad ne – bude si muset něco půjčit, Vignonette by něco mohla mít… Uvažoval a objímal studený polštář, ve kterém měl zabořenou hlavu. Byl celý nasáklý Tomovou vůní, což Billa uvádělo do stavu aspoň nějakého bezpečí. Ten temný pokoj se mu nelíbil. Nelíbilo se mu, že je tam úplně sám a skříně, květiny a židle vrhají do místnosti děsivé stíny. Bravo, Bille, nestačí že se bojíš tunelů, teď se začínáš bát tmy, to je vážně čím dál tím lepší… Myslel si a ironicky se pro sebe pousmál.
Jestlipak Tom už spí? Nejspíš už ano, KAŽDÝ už v tuhle hodinu spí! Beztak za všechno může Tom. Kdyby mu dovolil se s ním diskrétně pomilovat v koupelně jejich otce, spalo by se mu teď jedna báseň. Jenže Tom radši ležel v ložnici s přítelkyní jeho otce. Po třech měsících odloučení. To je vrchol… On si nejspíš užíval po celou tu dobu s tou svojí slečnou. Zatímco Bill doma trpěl. Vlastně byl opravdu chudák. Vlastní bratr mu odmítal udělat dobře. Přemýšlel a nevědomky se jemně otíral o prostěradlo pod sebou.
Možná Tom chodil s tou holkou, co potkal v autobusu. Věděla přeci, že Bill Tomovi často píše. Ale nebyla vůbec pěkná. Jo, Bille, ty máš zrovna takovej objektivní pohled, tobě se v životě líbilo takovejch holek, že bys to ani nespočítal. Kluci se ti samozřejmě nikdy nelíbili žádní… Billova sebeironie kolem třetí hodiny ranní, kdy sám ležel v bratrově posteli, ho samotného překvapovala. Cítil v podbřišku pocit vzrušení a dál se nenápadně otíral o matraci.
Tom ležel jen o pár místností dál. To bylo tak blízko oproti tomu, jak vzdálený mu byl ještě například včera. Jo, prakticky jako by se tě dotýkal… Bill nad svým smýšlením zavrtěl hlavou. Během noci se mu několikrát zazdálo, že zaslechl vzdychání a hluboké steny. To ale byla přeci hloupost, přeci by si nevodil tu svou známost do bytu takhle pozdě, navíc, když je doma ta Vignonette, a on…
Nejspíš se mu to jen zdálo, prostě moc přemýšlí nad nemravnýma věcma. Na důkaz toho tlumeně zavzdychal, přetočil se na záda a pravou rukou sjel od své hrudi přes bříško až k lemu přiléhavých šedých boxerek, jež byly to jediné, co měl na sobě. Už už si jeho dlaň razila cestu pod ten kus napjaté látky, když to Bill rázně utnul Ne. Takhle to nemá být. Tom je ve vedlejším pokoji, přece si to nebude dělat sám, jako celé ty měsíce předtím. To by bylo tak ubohé… Ne. Prostě se nenechá připravit o tu šanci, konečně se nechat uspokojit a zároveň se dotýkat horkého bratrova těla.
Odkopal ze sebe peřinu a rozhodně vstal. Potichounku otevřel dveře a vykradl se na chodbu. Bosýma nohama capkal chodbou a hledal správné dveře. Pokud si správně pamatoval, kde by se měla nacházet ložnice, měly by to být… přesně tyhle dveře. Zatajil dech a velice opatrně zatlačil na kliku. Jestli teď někoho vzbudí… Zavřel oči a pomalu otevřel dveře. Krve by se v něm v tu chvíli nedořezal…
autor: Ketty
betaread: Janule
