Dnes neumírej! 29.

Během týdne Tomovi prošla hlavou spousta myšlenek. Vlastně počítal s tím, že se ho Bill nebude chtít vzdát a stůj co stůj se ho bude snažit udržet. Možná si za tu dobu i párkrát připustil, že nejspíš nebude tak silný a možná neodolá pokušení několika letmých Billových polibků. Co si ale vysloveně zakázal a co si zkrátka nemohl dovolit, bylo skončit s ním v posteli. Nemohl to dopustit, ZAKÁZAL si to. Když si na to teď vzpomněl, znělo to docela směšně, vzhledem k tomu, co právě dělal. Bylo naprosto očekávatelné, že nakonec skončí mezi bratrovými koleny a právě tak se momentálně dělo.

Oddaloval tu chvíli, jak nejdéle to šlo, obdařoval Billovu vnitřní stranu útlých stehen droboučkými polibky a sám pro sebe se usmíval vehemenci, se kterou Bill roztahoval nohy co nejdále od sebe. Prosil ho, aby ho už dál netrápil a konečně mu pomohl. Tomovi ale jeho poddané prosby imponovaly a celou záležitost protahoval, jak nejdéle to šlo. Konečně usoudil, že bratra trápil dost a jedním táhlým pohybem se otřel tváří o jeho vzrušení. Bill slastí zasténal.

„Ještě, prosím,prosím, Tome…“ žádal a nadzvedával podvědomě pánev k Tomovu obličeji.

Tom silou vyvinutou dlaněmi na Billovy boky, donutil bratra opět klesnout do matrace. Už dlouho tohle nedělal. Posledních pár měsíců byl veškerý sex spíše v jeho režii, on si diktoval, jak ho Vignonette uspokojí. Neměl z toho výčitky, jí to přeci nevadilo.

Bill ale byl jeho bratr a on mu chtěl udělat opravdu dobře. Sklonil hlavu a nechal svůj jazyk jednat. Tohle umění se zřejmě nezapomíná a po chvíli už Tom opět nabyl svou někdejší jistotu a sebevědomě přejížděl jazykem po Billově chloubě. Ten z toho mohl zešílet slastí, soudě podle jeho přeskakujícího hlasu během toho, co sténal a opakoval dokola bratrovo jméno. Toma ani nenapadlo ho tišit. Jeho sténání pro něj bylo jakousi formou odměny a nehodlal se o to připravit jen kvůli tomu, aby je nezaslechla Vignonette.

Netrpělivě odstrčil Billovu ruku, která neustále samovolně sklouzávala k jeho dredaům, Bill mu do nich zajížděl prsty a měl nepříjemnou tendenci tlačit jeho hlavu blíž ke svému klínu. Bill tlumeně vykřikl, když pocítil, že se právě nachází uvnitř Tomových úst. Kromě toho ho nenechavě dráždil Tomův piercing ve spodním rtu a on byl na tuhle hračku vysazený.

Byl tenkrát u toho, když si bratr nechal propíchnout ret, byl to on, kdo ho držel za ruku a byl to on, kdo se těšil, až si s tou kovovou věcičkou zahraje osobně. Ujížděl na té ozdůbce podobným způsobem, jako Tom ulítával na jeho piercingu v jazyku. Lhal by, kdyby tvrdil, že toto místo pro pierc nebylo zvoleno právě pro Tomův lepší prožitek z orálního uspokojování… Nyní to však byl Bill, kdo se svíjel rozkoší pod bratrovými pohyby úst na jeho vzrušení.

„Už to… už to…“ vzdychal mezi prudkými nádechy, pánví neustále jemně kopírujíc tempo Tomova uspokojování. Neobvykle brzy zaplavila Tomova ústa horká tekutina. Ještě to nečekal, ač ho Bill svými vzdechy upozorňoval, a teď byl překvapený, když mu došlo, že už skončil. Bylo mu poněkud zvláštně, když polykal bratrovo sperma, jakmile se ale svezl na postel vedle oddechujícího Billa a octnul se v jeho pevném objetí, bylo mu zase dobře.

Bill se rozhodl vyjádřit mu své díky fyzicky, vděčně se vpíjel do Tomových rtů, líbal jeho horký krk a slabou ručkou ho lehce hladil po zádech. Levou nohu ležérně přehodil přes Tomův bok, až se rozkrokem letmě otíral o Tomovo břicho.

„To bylo nádherný…“ zašeptal mezi jemnými polibky věnovanými bratrovu krku.

„No, bylo to lepší, než kdybych ti předčítal…“ uculil se Tom zdráhavě a snaživě zvedal hlavu, aby k němu měl Bill lepší přístup.

„Chtěl bych ti to oplatit…“ zakňoural Bill a líbal Toma na citlivou kůži pod uchem.

„Ale…?“ usmíval se Tom a obtočil ruce kolem Billových zad.

„Ale asi si tě nechám ještě kousek na zítra… jsem hrozně unavenej…“ postěžoval si Bill, položil si hlavu na bratrův hrudník a zvedl k němu svůj laní pohled čokoládových očí.

„Jen spi, ty moje cukrátko…“ usmál se Tom a vlepil Billovi lehký polibek na čelo.

Billův obličej přikrášlil jemný roztomilý úsměv. Nechal svou hlavu definitivně klesnout na bratrovu nadzdvihávající se hruď, rukou si ho držel u sebe jako polštář a jeho unavené oči se konečně zavřely.

„Tomi…?“ zamručel ještě vysokým hlasem.

„Ano?“ Tom si ho přivinul ještě blíž k sobě.

„Miluju tě,“ zažvatlal Bill spokojeně, naposledy stiskl bratrova žebra, kterých se držel, a pak už konečně upadl do sladkého spánku. V Tomově náruči se mu nemohlo nic stát.

Trvalo dost dlouho, než se Tom odvážil pohnout. Jeho starost však byla zbytečná, Bill by se neprobral, ani kdyby s ním začal surově třást. Horší bylo, že i ve spaní se Toma držel jako klíště, tudíž to byl pro Toma velice obtížný úkol, vyprostit své tělo z bratrova sevření. Ovšem zůstat nemohl. Vignonette by to určitě nenechala jen tak, kdyby zjistila, že se půlku noci nenacházel na svém místě vedle ní, ba co hůř, že místo toho setrvával v bratrově náruči.

Konečně ze sebe opatrně sundal Billovy tenké ruce a potichu vykráčel z pokoje. Zastavil se na moment v koupelně, opláchl si obličej a ruce – přeci jen až ho bude Nett zítra obdařovat polibkem na dobré ráno, nemusel by zrovna na rtech mít zbytky bratrova spermatu.

Zítra… vlastně dneska. Asi za pět hodin bude vstávat. No to zní odporně.

Tichounce se vkradl do ložnice a srdce mu poskočilo radostí, když na něj žádný hlas nezačal ječet, co to má znamenat, že si uprostřed noci odejde kamsi…

Už si chtěl úlevně oddechnout, když zalézal do své vychladlé poloviny manželské postele, vtom ho oslovil rozespalý hlas.

„Kde jsi byl…?“ zamumlala Vignonette, Tom soudil že do polštáře. Nadskočil, jak se polekal a potom zakoktal: „Já… jen jsem šel na záchod…“

„Hmmm…“ Nett už zřejmě zase téměř spala. Tom se zachumlal do peřiny. To by byl průšvih… Ještě se celý třásl, jak se vyděsil. Byl vysílený. Dva velice rychlé akty ho zcela vyčerpaly a on se sám sobě divil, že se dokázal u Billa udržet vzhůru. Teď už neměl čas nad čímkoliv uvažovat, nýbrž se jeho oči zavřely únavou a on se propadl do říše snů.

Byl tu však někdo, kdo nespal a zběsile přemýšlel. Vignonette byla dobrá herečka zase se o tom sama utvrdila. Vzbudila se asi před půl hodinou a zaregistrovala, že místo vedle ní je prázdné. To bylo zvláštní. Užuž se chtěla zvednout z postele a jít se podívat co se děje, když se Tom nepřiměřeně dlouho nevracel, vtom ale zaslechla něčí kroky na chodbě, a tak začala bravurně předstírat spánek. Tomova odpověď na její otázku byla za prvé nereálná a za druhé dosti nervózně řečena. A Nett by moc zajímalo, co za tím vězelo.

autor: Ketty
betaread: Janule