„Mňam! Teda bráška, to byla dobrůtka. Musím ti to nějak oplatit, ale vařit se mi nechce. Ale naštěstí můj super vyvinutý mozek našel řešení!“ prohlásil Tom, když z talíře sbíral drobečky, které mu tam ještě zůstaly.
„A jaký, ty náš Einsteine?“
„Tak co třeba…“ ani to nedořekl a začal Billa vášnivě líbat.
„Billí, pojď ke mně, prosím.“ Zašeptal vzrušeně Tom a Billa si na sebe opatrně vysadil.
Bill se na Tomovi začal vrtět a jejich polibky pořád sílily na vášnivosti.
„Tome… já už to nevydržím… Bože, Tome…“ Tom tedy vzal bratra do náruče a opatrně ho položil na postel. Pak se zvedl a radši zamkl, aby měl jistotu, že je nikdo nepřekvapí. Pak se nahnul k Billovi a díval se mu do očí, které připomínaly rozvařenou čokoládu. Dal mu malé polibky na víčka, ještě štěstí, že se Bill nelíčí, když je doma.
„Jsi tak křehký, bojím se, abych ti neublížil, miluju tě, bráško, tak strašně moc tě miluju.“
„Tome… Prosím, tak moc tě chci, ach Tome…“ Vzájemně se začali svlíkat, jemně se vzájemně dotýkali a hladili. Až si svlékli i to poslední, co na nich zbylo, Tom se sesunul k Bratrovu rozkroku. Bill ho hladil po tváři a po zádech, a když Tom vzal do úst bratrovo tajemství, tak jej s výkřikem zatahal za dredy.
„Toméééé!!!!! To je nádherný, tak nádherný, hlavně nepřestávej, lásko moje…“ Bill začal slastí sténat na celý dům a křičel bratrovo jméno. Cítil, že dospěje k vrcholu. Silně se tahal za vlasy, měl zakloněnou hlavu, sevřená víčka a pootevřená ústa. Líbilo se mu to, zažil to poprvé, toužil po tom celou věčnost, přál si bratra cítit tak blízko, stejně blízko, jako jsou blízko jejich srdce. Pomalu dospíval k vrcholu, Tom to poznal a naplno zrychlil. Za okamžik Bill zařval a zaplnil bratrova ústa. Počkal, až se jim vrátí dech do normálu a Toma pevně sevřel v náručí.
„Děkuju ti, bráško, bylo to nádherný. Miluju tě.“ Líbal ho na krku a pak spojil bratrovy rty se svými. „Tome, já ti to chci oplatit, ale já bych to pokazil, a bojím se aby…“ Tom ho umlčel: „Pššt, lásko moje, nemusíš nic dělat, nechci tě do ničeho nutit, nechci ti ubližovat. Jestli to vážně chceš, tak můžeš, víš, že to chci taky, ale hlavně musíš chtít ty. Nechci, aby ses pak trápil, vyčítal bych si to. Až se na to budeš cítit, tak stačí říct, jsem tvůj bratr, mě se můžeš svěřit.“ Políbil jej na tvář a začal se oblékat. Bill se raději taky oblékl, co kdyby je viděli rodiče?
Nechtěli by nikdy, aby se to jejich rodiče dozvěděli, vlastně nechtěli, aby se to kdokoliv dozvěděl. Sice byli teprve na začátku jejich podivného incestního vztahu, ale oba věděli, že s postupem času budou chtít i něco víc. Že jim nebudou stačit pouhé dotyky a něha, ale chtěli se také spolu milovat. Ale nechtěli nic uspěchat, nechtěli jeden na druhého naléhat. Budou muset chtít oba, pak se teprve uvidí…
autor: Jitka Krejcarová
betaread: Janule
pěkný, pěkný..pak se teprve uvidí, jsem napjatá takžehonem další díl:-D
No vzali to teda zhurta 😀 pekne na to skočili.