V nedělní odpoledne Billa probudila vůně čerstvě namleté kávy, kterou tolik miloval. „Bratříčku můj milovanej! Ty seš na mě tak hodnej.“ Usmál se Bill na svého bratra, který se na svou lásku díval jako na sedmý div světa.
„Nevím, jestli se tě na to mám zeptat, nebo ne…..“ začal opatrně Tom.
„Na copak Tomí?“ Zeptal se trochu se strachem Bill.
„Já… nevím… ehm… no, to… prostě nevím, jestli, to, k čemu se teď ubíráme, je správný… Bojím se, že to někdo zjistí, třeba máma, nebo kámoši… Sice se mezi námi ještě nic nestalo, ale oba chceme víc, to víš…“ Bill se na něj jenom smutně podíval.
„Já nad tím taky přemýšlel, ale kdyby k něčemu došlo, tak se to nikdo nemusí dozvědět… ale jestli nechceš…
„Ale já chci!!!!!“ Tom se rozplakal.
„Ach Tome, co jsme to udělali? Proč tě tak moc miluju? Proč?“ popotáhl Bill a objímal bratra, který se třásl pod vzlyky. Až se Tom uklidnil, tak se Bill odebral do svého pokoje. Vyndal ze zásuvky svého nočního stolku deník, vzal do levé ruky propisku a zalistoval v knize, kde byl sepsán jeho život. /Milý deníčku, už si vážně nevím rady…. Už jsem konečně našel svojí životní lásku. Ale dopadlo to moc špatně. Zamiloval jsem se do svého bratra, do mého Toma… Miluju ho víc jak svůj život, strašně moc… Chtěli bychom se spolu milovat, ale já se bojím, že to pokazím… Moc se bojím… Ale zároveň po tom toužím… Achjo… Já ho trápím! Trápím mého Toma! Osobu pro mě nejcennější na světě… /
Dál už psát nedokázal, protože se rozplakal, až zůstal bezvládně ležet na posteli a jenom se třásl pod vzlyky, stejně jako před chvílí jeho bratr. Tom, který byl ve svém pokoji a tiše zkoumal z okna okolí před jejich domem, zaslechl hlasitý pláč, který vyjadřoval velkou bolest, se rychle odtrhl od krajiny vesnice Loitsche a běžel do vedlejšího pokoje, kde se nacházel anděl s bílou tváří, uhlovými vlasy a nádhernýma očima, momentálně plnýma slz a utrpení.
„Billí? Smím dovnitř?“ zeptal se opatrně Tom, když stál za dveřmi a nervozitou škrábal nehtem do zdi. Když se mu hodnou chvíli nedostávalo odpovědi, vydechl a potichu otevřel dveře….
„T… Tttto…Tomí!!!!“ Těžce ze sebe vydral Bill.
„Bratříčku můj, už to je dobrý, neplakej, jsem u tebe, lásko moje…“ Utěšoval ho Tom, který se cítil stejně. Vzal Billa pomalu do náruče, aby ho nevyplašil a přitiskl si ho k sobě. Bill ho pevně objal a letmo klouzal rty po jeho krku, Tom mu po chvilce vzal jeho bílou tvář do dlaní a něžně otřel své rty o Billovy. Bill je po chvíli pootevřel a jejich rty se spojily. Bylo to tak procítěné, až se Tom začal divit, kde se to v něm vzalo. To Bill v něm probudil tolik lásky a něhy. Až najednou ze sebe Bill vydral: „Tomí, chci tě!“ Tom se na něj podíval, ale Bill si skryl tvář do dlaní a rozvzlykal se.
„Billí… Já tebe taky chci, vždyť víš, lásko moje… Až přestaneš mít obavy, tak můžeme…“ „Já chci, strašně moc…“ Skočil mu do toho Bill, který stále plakal, div, že si ty svý krásný kukadla nevyplakal…..
Už bylo pozdě večer a Simone, matka dvojčat a Gordon, nevlastní otec, se vrátili domů. Venku už byla tma, v celém domě bylo zhasnuto, jen jediný zvuk se z obýváku linul domem. Dvojčata byla těsně u sebe a koukala na televizi. Ani jeden sice nevěděli, co právě vysílají, protože dokázali vnímat jen toho druhého, ale když zaslechli matčin hlas z předsíně, radši se ze snů vrátili do kruté reality. Matka se na ně s úsměvem dívala, jak se k sobě tiskli, avšak netušila, že je mezi nimi i něco víc, než jen bratrská láska.
„Kluci, dodívejte se na tenhle film a pak se běžte učit, víš Billí jak tě minulý týden paní profesorka z fyziky vyvolala a ty si dostal čtyřku jenom kvůli tomu, že si zapomněl na jeden prvek?“
„Ale mami, ona si na mě a na Toma zasedla, vždyť víš….“ Povzdechl si Bill. Simone, se jen pousmála: „A když to budeš umět, tak alespoň pozná, že si chytrej kluk, víš?“ Bill jí do toho skočil: „Kluk? Mami, vždyť mi nadává, že jsem gay a dokonce mi jednou řekla, že i její sousedka, která zažila požár a má všude na obličeji jizvy, je hezčí než já a že se na mě nemůže dívat, protože vypadám jak zrůda. To mi vážně řekla! Mami já tam, nechci!!!! Prosím. A co potom kluci ze třídy, jedinej Andy mi nenadává,“ přemlouval matku, ale ona ho jen pohladila po smutné tváři se slovy: „Já vím, že to tam nemáš lehký, ale vždyť tam máš Toma…“ Tom jí skočil do řeči. „Ale mami, jestli to nevíš, tak jsem v jiný třídě a nemůžu ho bránit, víš? Víš vůbec jak mu je? Vždyť už to stačilo, když mu Mark roztrhal sešit a Bill ještě kvůli tomu dostal poznámku a pak si mu kvůli ní dala tejden zaracha….“
autor: Jitka Krejcarová
betaread: Janule
