Smyšlenej příběh (založený na skutečnosti) o dvojčatech, která si alespoň někdy dokazují bratrskou lásku.
„Billí, vstávej, lásko moje, nebo přijdeme pozdě.“ šeptal Tom bratrovi do ucha, když nevinně ležel zachumlaný v přikrývce, a jediné, co bylo vidět, byl dlouhý černý pramen jeho vlasů.
Po chvilce se přikrývka začala zvedat a objevila se bílá tvář, momentálně s umučeným a se znechuceným výrazem.
„Tomí, prosím, řekni, že se nejde do školy, prosím, já tam nechci “ bratr se na něj jen smutně usmál a natáhl k němu ruce, aby mu pomohl vstát.
„Billí, Mišiško, musíme jít do školy, a víš, že když přijdeme pozdě, tak profesorka začne zase vyvádět jak hyena se vzteklinou.“ povzdechl si Tom.
„Tomí, že se se mnou vysprchuješ, prosím “ škemral Bill, který byl zoufalý, jenom co vstal. Zase poslouchat ty blbý kecy, zase snášet to ponižování. Už se nemohl dočkat toho, až odmaturuje, jestli ho do té doby neklepne pepka. Tom s nadšením souhlasil, byli doma sami, neboť jejich rodiče byli v práci. Navzájem se svlékli, ale nakonec došlo jen na sprchování, které nebylo ničím okořeněné, neboť měli málo času.
„Bráška dělej, jinak nám to ujede!“ křičel Tom na Billa, který si právě sušil a narovnával vlasy fénem.
„Ono mi to nějak nejde, Tomí “ povzdechl si Bill, a dál si foukal hřívu. Naštěstí se už alespoň nalíčil a udělal nehty.
„Ukaž.“ řekl Tom, vzal do ruky kartáč a začal bratrovi opatrně rozčesávat dlouhé vlasy. „Au! Tome!“ vykřikl Bill, když ho Tom nechtěně zatahal.
„Promiň,“ špitl.
„Ták, hotovo, pane.“ usmál se na Billa, který teď měl vlasy jako hedvábí. „A teď honem bráško, jinak máme další průser, a to hned v pondělí!“ řekl Tom a hodil po něm jeho batoh. Pak už rychle pelášili na autobus, aby jim neujel před nosem. Zničeně si vybrali místo k sezení a za okamžik sledovali ubíhající krajinu.
„Tome?“ začal Bill.
„Hm?“
„Půjdeš se mnou prosím ke třídě? Mně se tam nechce samotnýmu, Andy mi před chvílí psal, že asi někde chytl chřipku a nebude celej tejden ve škole, páč má horečku a je mu blbě. Půjdeš?“
„To je jasný, že půjdu, co bych pro tebe neudělal?“ usmál se na něj Tom a pohladil ho po tváři. Viděl mu v očích strach a beznaděj. Andreas byl mimo bratra jediný, který byl na jeho straně. Cesta ubíhala, a najednou se z prázdných okrajů silnic vynořili domy a po chvíli cedule s nápisem Wolsmirdedt. Za pár minut autobus sjel ze silnice na autobusové nádraží a kluci vystoupili.
Asi pět minut šli po úzké ulici a byli před branou otevřenou do dvora, který obléhal školu.
„Hele už přišel. A vede si s sebou bratříčka! Haha!“ rozléhalo se dvorem a Bill se zatřásl. Tom ho pevně stiskl a pokračovali v cestě do budovy.
„Áááách, jejda, ty mě ale vzrušuješ! Mám co dělat, abych tě teď nepovalil na zem a nevojel! Ha ha ha! Slečno, kampak tak pospícháte? Máte s sebou bodyguarda?“ Bill se jen se smutným výrazem podíval na Toma, který měl co dělat, aby těm blbečkům neupravil fasádu, raději Billa rychle zatáhl do školy, a teď už pomalým krokem stoupali do hořejšího patra.
„Tomí, já nechci „
autor: Jitka Krejcarová
betaread: Kajess
