Bill stál jako omráčený. Co to bylo? On mě vážné políbil?! Ach bože, je tak úžasný! Zasněně jsem se posadil do křesla. V mém ledově chladném srdíčku se rozhořel malý plamínek a hoří jen pro tebe… jen kvůli tobě…! Pohlédl jsem na svoje ruce. Ne… už to nikdy neudělám… protože tu jsi… slibuju, lásko.
x-x-x-x
Tom zatím zmateně pochodoval po pokoji. Co jsem to jen udělal? Vykousnout se vlastním bráchou! Fuj! Znechuceně jsem si rukávem otřel ústa. Byl jsem z toho totálně vykolejený. Ale… přece jen to Billovi hodně pomohlo. Uklidňoval jsem se. Stejně bych to časem musel udělat. Určitě si za čas zvyknu… určitě… nebo možná…?
A navíc Bill má krásné jemné rysy, líčí si oči a má spoustu řetízků, nehledě na jeho hebké dlouhé vlasy… s takovou křehkou postavou mi to snad nebude připadat od holky zas až tak velký rozdíl. Kdyby byl můj brácha Brat Pitt, dělalo by se mi to o hodně hůř! Plazit se po urostlým svalnatým chlapovi, no jak by to vypadalo?! (my pozn.: komickyXD!) „I když ty polibky nebyly vlastně tak špatné…“ konstatoval jsem sám pro sebe. „…jen kdyby nepatřily Billovi…“
x-x-x-x
Už to trvá tři dny. Spíme s bráškou v jedné posteli, vzal jsem ho i do kina. Sem tam mu s námahou a přemlouváním věnuju polibek na tvář. Jemu to ale nestačí a vždycky vyhledá moje rty. Zezačátku je mi to nepříjemné, pak se mi to strašně líbí a když to skončí, tak mě to trápí… u každého našeho polibku. Jenže Bill mi to dokáže všechno vynahradit. Jeho šťastný úsměv a rozverný pohled mi dávají sílu. Konečně je bráška zase šťastný! A jestli ne víc! Zahrnuje mě takovou láskou, až je mi někdy líto, že já mu můžu dát jen tak málo…
x-x-x-x
…Uplynul další den a já se rozhodl, že mu to všechno musím vrátit, nemůžu přece jen do nekonečna brát. Po těch pár dnech už mi veškeré ty polibky a doteky přišly docela přijatelné. Stále sice cítím, že to není zrovna normální, ale už je to mnohem lepší než na začátku. Bill mě stále zahrnuje milými slůvky, dělá všechno, co mi na očích vidí… je tak obětavý…
„Lásko, chceš udělat kafe?“
Bill stojí u kuchyňské linky a připravuje snídani. Přitom si s úsměvem pobrukuje jakousi neznámou melodii.
„Děkuju, to bys byl moc hodnej,“ usměju se na něj. Bill se otočí zpátky a dál si prozpěvuje. Je krásné ráno. Oknem na Billovu siluetu dopadají oranžové proužky slunečních paprsků. Jeho kůže se pod proudy záře zlatavě leskne…
„Dneska ti to moc sluší!“ říkám po pravdě a to už Bill míří s dvěma šálky teplé kávy za mnou. Poplácám ho po zadku.
„Ale copak?“ prohrábne si vlasy a laškovně na mě mrkne. Hmmm… vlastně není tak špatný… vrtá mi hlavou. Ale ne! Je to brácha! Vzpamatuju se okamžitě a nejradši bych si nafackoval. Ale stejně jsem se rozhodl, že mu to dneska všechno vrátím.
Chytil jsem ho za ruku. „Pojď sem…“
Bill se mi obkročmo posadil na klín, přímo na to moje místo! Určitě to udělal schválně!
„Uch!“ vydechl jsem. Bill se zasmál.
„Billé… t-tohle, tohle už mi radši nedělej!“
Ale on se začal znovu smát.
„Co nemám dělat? Tohle?“ zavrtěl zadkem v mým klíně.
„Ach!“ neudržel jsem se znova.
„Nebo tohle?“ oslnivě hodil vlasy. Rozpačitě jsem se usmál…
„No myslím, že to…“ Ale pak jsem se zarazil a odhrnul Billovi vlasy z krku! Zděšeně jsem vyjekl. „Od koho tohle máš?!“
Na jeho krku zářil malinký fialový flíček. V tu chvíli chytil Bill úplně neuvěřitelnej výtlem! Nechápal jsem to.
„Co je? Co je tady tak vtipnýho?“
„Ty!“ vypravil ze sebe Bill mezi výbuchy smíchu.
„A co je jako na mně tak moc veselýho?!“ urazil jsem se. „To je ti jako k smíchu, že se ptám, s kým mě podvádíš?!“
Bill se začal znova neovladatelně smát a ošíval se mi na klíně. Za chvilku už mi s tím lez pěkně na nervy! Chytl jsem ho za ramena a zatřásl s ním.
„Do háje, čemu se furt tak křeníš!?!“
„Už sem řekl, že tobě!“
„A můžeš mi už laskavě říct, jakej k tomu máš důvod!“
„Tome? Víš od koho to mám?“
Bill si usměvavě podepřel dlaní bradu a naklonil se ke mně.
„Ne, to teda fakt nevím!!“ zakřičel jsem na něj.
„Od tebe, ty blbečku:)!“ šťouchnul mě do nosu.
„Co-cože…?“ překvapeně jsem na něj koukal.
„Víš, jak ses mi při tom našem prvním polibku přisál na krk?“
Billovy ruce pomalu, ale jistě sjížděly na můj zadek…
„Tak ty si jako myslíš, že tam po tom tvým strhujícím výkonu nic nezůstalo?“
Musel jsem se taky začít smát. Tohle se mi jako fakt povedlo! Bill mi zajel prsty mezi dredy a zaklonil mojí hlavu dozadu. Pak se mi jako pijavice přicucnul na krk.
„Bille, to nemusíš.“
On ale jen špitnul.
„Já chci jen, aby ty všechny holky věděly, že někomu opatříš a ten NĚKDO se tě jen tak nehodlá vzdát!“
Pak pokračoval ve své práci. Rukama jsem hladil jeho zadeček. Tohle místo mě na něm odjakživa nejvíc…
…no dobře, řeknu to… prostě mě jednoduše nejvíc přitahovalo. Byl tak roztomilý, malinký… do dlaní se mi vešel! Hladil jsem ho rukama nahoru a pak zase zpátky.
Pak mi Billův jazyk naposledy olíznul krk.
„Ták, hotovo!“
Zase se tak krásně usmál! A jak mu zářily očiška! Bylo to prostě krásný stvoření, ten můj bráška…
„Tak jo. Už by jsme mohli vyrazit do studia, ať na nás ty dva mástři nečekaj,“ prohlásil Bill při pohledu na hodiny.
autor: Pawlinka
betaread: Michelle M.
Tom vlastně neví co chce.