Náš osud 6.

VE STUDIU
„Čau kluci! Vy jdete včas? Co se děje, mám snad dneska narozeniny?“ ušklíbne se Georg, jen co Bill s Tomem překročí práh.
„Takže… jo, už to mám!“ začal se Gusťa přehrabovat v papírech. „Dneska máme nahrávat předposlední song, Totgeliebt.“
„Tak pojď ,Tome, jdeme naladit ty naše nástroje,“ poplácal Georg Toma přátelsky po zádech.
„Počkejte vy dva…“ zarazil je Bill a byl celý rudý, jak se snažil zarazit smích. Tázavě na něj vzhlédly tři páry očí…
„Co je?“
Bill si zastrčil pramen vlasů za ucho a stále měl co dělat, aby se nerozesmál. „…jaký nástroje jako máte na mysli?“
Tom jeho vtip pochopil zřejmě jako první. Usmál se a podrbal se v rozkroku.
„Nóóóó…“
V tu chvíli se všichni ostatní včetně něj klátili smíchy. Vytlemenej Georg čapnul Toma nekompromisně za triko a táhnul ho do zkušebny, ten se smíchem málem ani neudržel na nohou.
„Nóóó… samozřejmě že kytary, ty náš kanče!“ upřesnil to Georg na konec. A to už měl Bill s Gustavem velký problémy, aby se smíchem nepo…(my pozn. No vy víte co XD!)
x-x-x-x
Bylo už pozdě večer, když se dvojčata vracela společně domů.
„Páni! Ta písnička bude pecka!“ radoval se Tom. „Nazpíval jsi to fakt opravdově! To je úplně hustý!!“
Bill si jen povzdychnul. Bylo chladno a od jeho úst se v šeru rozplýval obláček sražené páry. Trochu mě to znepokojilo…
„Co se děje?“
„Já jen…“ promlouval smutně Bill, „…když jsem to zpíval… vzpomněl jsem si na chvíle, kdy jsem tu písničku psal… na chvíle, kdy to opravdové bylo…“
„Ale jdi,“ utěšoval jsem ho. „Proč vzpomínat na to zlé, když teď právě prožíváš to dobré? Není to nesmysl?“
Bill vzhlédl… v jeho očích přeskočila jiskřička naděje. Děkoval mi… ani to nemusel vyslovit a já věděl, že přesně tohle chce říct…
Přitlačil mě k nejbližšímu stromu. Nechal jsem ho, nechci mu odporovat, aby se něco nepokazilo. Vyzývavě se o mě otřel… celým svým tělem!
„Yeah…!“ slastně jsem vydechl. Vtom Billovy ruce zabloudily k mému zadku. Vyděšeně jsem se oklepal.
„Ale copak!“ usmál se pohrdavě a vycenil na mě zoubky.
„Ty mě pořád vošmatáváš, já se tě jen dotknu a ty už se cukáš, zlato?“ štípnul mě do zadku. Úplně jsem nadskočil. Poprvé ve vztahu jsem měl pocit, že mi někdo ukradl autoritu (my pozn.: dobře ti tak:D) Ale to jsem musel rychle změnit! Využil jsem moment překvapení a vyměnil si s ním pozice.
„Tome?“ vykulil na mě Bill pobaveně oči, „nemáš ponětí, že když jsem byl před tebou, jak jsem se najednou dostal pod tebe?“
Namachrovaně jsem si odfrknul. „To víš, ty zkušenosti!“
„No jasně, ty Pane Zkušený…“
V Billových očích vytryskl znenadání přímo roj jisker! A začal mě vášnivě hladit po zadku. Začal jsem sebou cukat a rychle chytl jeho zápěstí.
„Bille prosím, nedělej to!“
Bill si mě se zájmem prohlížel. Dosáhl přesně toho čeho chtěl.
„Vadí ti to snad?“
„Ne!“ rychle jsem zachraňoval situaci. Jsem přece macho, nenechám se ponížit! Bill se ale mým chováním zjevně dokonale bavil.
„Hele nekecej, bráško! Já moc dobře vím, že když ti sáhnu na zadek, seš úplně vyřízenej!“
Tak tohle ne! Tohle si nenechám líbit. Položil jsem mu ruce na ramena.
„Zavři oči…“ zašeptal jsem mu do ouška.
„Proč?“ mírně znejistěl.
„Něco ti ukážu…“
„Co?“
„Tak zavři oči.“
Bill se na mě naposled nedůvěřivě podíval. „Tak se předveď, no.“
A zaklapnul víčka. No počkej! Teď ti ukážu jak budeš vyřízenej ty…! S vítězoslavným úšklebkem jsem si dřepnul na zem. Začal jsem ho rukou hladit po rozkroku a nezapomněl pořádně přitlačit X)!
„Ach Tome!“
Bill vyletěl jak vystřelená rachejtle a já se mohl posrat smíchy!
„Tohle ti nedaruju!“ smál se a plácnul mě po zadku.
„No počkej! Ještě jsem neskončil!“
Ale to už Bill běžel domů a já klusal zvesela za ním…

autor: Pawlinka
betaread: Michelle M.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics