Náš osud 7.

Po 14 dnech našeho vztahu už mi polibky a veškeré osahávaní přišly docela normální. Dělal jsem to ale automaticky… nic jsem u toho necítil. Ale byl jsem ostatně rád, že Bill ano… že on to cítí. Při každém mém dotyku jsem měl pocit, jako by jeho tělem projel silný výboj elektrického proudu. Jeho stav se také nejmíň stokrát zlepšil! Začal po dlouhé době opět nosit trička s krátkým rukávem a malé jizvičky na jeho rukou byly už také skoro nezřetelné….
Teď už stačí jen náš vztah ukončit a všechno bude zase normální. Jenže všechno bylo mnohem složitější, než se z počátku zdálo… Jak to jen říct…
Jak to říct, aby se Bill znovu nesložil a nezačal si hrát se životem…
Všechno bylo tak zamotané. Teď je jen na mně, abych mezi těmito spletenými nitkami osudu našel cestičku… nevím, jestli mám na takovou zodpovědnost… Billa nechci zklamat…
x-x-x-x
Tom leží v posteli… neví, na jakém místě… neví proč…
Rozhlíží se… je to jakýsi pokoj. Je tu takové zvláštní intimní šero… Přímo vybízí k nemravným činům…
Čeká… neví na co. Jen bloumá očima po každém koutku té místnosti. Vidí pár kusů nábytku, dřevěné dveře s motivem srdce…
„Kde to jsem?“ je omámený… jako ve snách…
Najednou cvakne klika! Tichý zvuk protne přívaly ticha…
Ve dveřích stojí dvě blondýnky v krajkovém spodním prádle. Tom k nim toužebně vztáhne ruce…
První k němu přijde… plazí se mu po hrudi a blaženě sténá. Je tak sexy!
„Pojď ke mně taky…“ kývne na tu druhou. Ta k němu po čtyřech přileze a zuby mu rozepne knoflík u kalhot. Všechno to jde tak rychle… Tom se v tom veze… ani neví jakou nebezpečnou rychlostí se řítí do náruče slasti…
Chce je! Chce je obě a neví, do který by ho strčil dřív. Jedné rozepne podprsenku a ta na jeho tvář přitiskne svá objemná prsa… Druhá už z Toma stahuje kalhoty a sama si svléká téměř průhledná tanga…
Je to jako v lechtivém filmu… Tom nemůže uvěřit vlastním očím! Vůbec nedokáže pochopit, co má teď právě před sebou… Tahle situace je mu ale tak blízká… konečně, po dlouhé době si ji může zase v klidu dopřát… Už to tak moc potřebuje! Dívka mu věnuje pár polibků na podbřišek a druhá mu krouží zadečkem před obličejem… Tom začne slastně vzdychat… jde to samovolně, už se nepokouší jakkoliv ovládat!
„Chci vás…! Chci sex… SEX!“
„Tome?!“ Ve dveřích stojí černovlasý kluk a s tváří plnou zmatků, nesrovnalostí… zklamání…
x-x-x-x
Tom sebou škubne a otevře oči. Rychle se snaží vzpamatovat a otočí se ke dveřím, ale tam… nikdo.
„H-Holky…?“ promlouvá zmateně. Ale po pečlivém prozkoumání místnosti zjistí, že tu také nejsou. Otře si zpocené čelo a v tom si toho všimne… mezi jeho nohama se tyčí přímo pyramida!
„Ach jo, potřebuju sex…“ povzdychne si mrzutě. Proč se mi do toho snu musel nasrat Bill?!! Jasně, mám ho rád, ale tohle fakt nemusel. S těžkostí jsem si oblíknul kalhoty a hodil na sebe nějaký to tričko. Ale bylo mi divně. Měl jsem pocit, že pokud rychle nevyprázdním zásobník, tak ty moje náboje snad každou chvíli vybouchnou! Od té doby, co jsem s Billem, jsem si vlastně vůbec neužil… A jak to je už dlouho… měsíc? Ach, pro mě tak neuvěřitelně dlouhá doba! Rozhodl jsem se teda, že si to udělám sám. Doufám, že bráška ještě spí. No, je ještě docela brzo ráno, takže by prakticky měl.
Sednul jsem k notebooku a najel na úžasné stránky plné snad ještě úžasnějších slečen! Jen stačilo zasunout ruku pod kalhoty a už to jelo…! Začal jsem hlasitě vzdychat. Nemohl jsem jinak, prostě jsem ty prožitky musel nějak ventilovat ven! Šlo to ráz na ráz. Po pár minutách už jsem skoro byl, když najednou…
„Tome, co tady…? Jé… ehm.. promiň…!“
Ve dveřích stál Bill! Bohužel ale opravdový, ne jako v tom snu. Nervózně jsem se kousl do rtu, měl ten sen být snad nějaké varování? No ale ať to bylo, co to bylo, tahle situace byla dost… dejme tomu dost nepříjemná. Rychle jsem vytáhl ruku z kalhot a shodil stránku do lišty.
„Bille, já… bože-to-je-trapas…!“
Roztěkaně jsem si posunul kšiltovku na bok a poškrábal se na hlavě.
„Ma-mám jít…?“ koktal Bill, očividně zcela vyvedený z míry a rudý jak rajče.
„Ne nemusíš, stejně už je… po všem.“ Podařilo se mi vyloudit malinký úsměv. Snažil jsem se za každou cenu nedat nic znát, ale vnitřně jsem byl stejně šokovaný jako on. Seděl jsem, nevěděl, co dál říct a prohlížel si ho. Ty jeho vyděšené oči… možná si to nechci moc přiznat, ale měly něco do sebe. A pak mi to cvaklo! Potřebuju to! Strašně to potřebuju a teď… je příležitost! V mozku se mi to příčí, ale moje duše ukazuje jinam. Pryč od zákonů, pryč od zákazů, pryč od věčného rozlišování, co se ještě dá považovat za hranici normálního chování. A když se city spojí s touhou… mozek nemá šanci. Kdo zažil, uvěří, kdo ne… je jen na něm, jak to dokáže vnímat…
Billovi se to bude líbit. Musí! Dám si záležet, aby z toho chudinka moje malá taky něco měl.
„Ehm Bille…?“ začal jsem trošku ostýchavě.
„Hmm?“ brouknul tázavě.
„Pojď za mnou, sedni si.“ Poplácal jsem si rukama na kolena. Jen co dosedl, obtočil jsem mu ruce volně kolem pasu. Jemně se zachvěl.
„Promiň, připadám si strašně trapně, když jsi mě tady takhle načapal.“ Mluvil jsem k němu, abych nějak odlehčil situaci a pozvolna mohl navázat nějaké jiné téma, ale nečekal jsem odpověď. Proto mě jeho reakce prudce zarazila.
„Tome jsme chlapi… tohle kluci dělají, je to normální. Neboj, nejsi v tom zdaleka sám…“
zachytil jsem jeho tajemný pohled. A to mě rozvášnilo ještě víc!
„Nečekal jsem, že to vezmeš takhle!“ Dál jsem ho překvapeně pozoroval. „A Bille?“ ozval jsem se po chvíli ticha. „Můžu se ti s něčím svěřit?“
„Samozřejmě, miláčku.“ Bill se na mých kolenou otočil směrem ke mně a s úsměvem si o moje rozpálené čelo opřel to svoje.
„Co se děje?“
Našel jsem jeho dlaně a pevně je stiskl.
„Já už to prostě strašně potřebuju…!“
„Co?“
„Ty víš co!“
„Ne nevím, co?“
„Sex…“ hlesnul jsem provinile. Ucítil jsem kůži jeho horkého čela, jak se rychle vzdaluje v nedohlednu… Bill se ode mě ustrašeně odtáhl.
„Tome! Já ale vůbec nevím… jestli jsem na tohle vůbec připravený…!“ třásl se. „Vždyť ty přece víš, že já jsem to ještě nikdy…!“
„Pššš…“ Můj ukazováček se dotkl jeho rtů.
„…o to to bude hezčí… uvidíš, neměj strach.“
„Tome, když já nevím, jestli…“
„No tak! Je to krásný pocit! Pomůžu ti ho prožít… ten nejlepší! Budu tak něžný, jak jen to jde, ani to nepocítíš…! Bille, bude to neuvěřitelný zážitek, důvěřuj mi!“
„Sli-slibuješ…?“ Zazněl jeho roztřesený hlas. Pohlédl jsem do jeho očí… plných rozpuštěné čokolády…
„…slibuju…“
Bill se nečekaně pomalu přisál na moje ústa. Byl to jasný souhlas…

autor: Pawlinka
betaread: Michelle M.

2 thoughts on “Náš osud 7.

  1. nooooo fakt hezký.Přetvařování taK tak to jsem ještě  žádné jiné povídce nečetla.Supr.Já už nevím co mám říct je to prostě krásná povídka jako všechny ostatní,ale tahle má navrh a to se mi na tom právě líbí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics