„Bille? Vstávej!“ strhla ze mě surově peřinu máma.
„Mamí! Nech mě ještě spát… Kolik je hodin?!“ přikryji se zpátky svojí dečkou s tučňáčkama.
„Deset! To jsem vážně zvědavá, co chceš říct panu Jostovi!“
„Deset?! Kurva…“ hned mi na rozčepýřených černých vlasech přistál bolestivý pohlavek.
„Jau! Promiň, no. Tak ale kšc, chci se oblíknout! A posledních 8 let to zvládám sám, mami!“ hodil jsem na mamču prosebnej výraz, aby konečně odešla z mého pokoje. Chjo, po několika dnech zase jednou doma. A už se těším na turné! Mam naší mámu hrozně rád, ale občas je to s ní k nevydržení. Od té doby, co na sebe máme málo času, je na nás závislá a chce nás mít pořád u sebe. Už abychom odletěli do Hollywoodu.
„Bylo skvěle, až na ty neustálý připomínky jak se chovat, být slušný, žádný alkohol, že jsem vůl když jsem začal kouřit a že mi to s tou blondýnkou hrozně slušelo. Ale jak jí máš donutit uvěřit tomu, že s Dunjou nic nemám?!“ Tom se začne smát jak pominutej a přestane, až když mu dám pohlavek, který jsem dostal ráno já od mámy.
„Hej! To že nosíš moje příjmení neznamená, že mě budeš fackovat!“ vztyčí svůj ukazováček a ukáže ho přede mě, snad mi chtěl nahnat strach nebo co.
„Hele, radši si Tomíku vezmi svých pár kufrů a začni je skládat na pás. Za chvíli nám letí letadlo! Sakra Tome, dělej! Vždyť nám to uletí!“ začnu popostrkávat mého bratra, který se začal motat a vůbec nevěděl, která bije.
„Sakra!“ zaklel jsem, když mi v kapse zazvonil telefon. Jestli to je David, tak jsme s Tomem oba v řiti.
„Davide?“ zvedl jsem to a s panikou házel kufry na pás.
„Bille? Co se děje?“ ozval se mamčin hlas. Máma?! Proč mi volá?!
„Níc, všecko je… Všecko je v cajku. Co potřebuješ?“
„Vážně nic? Jen mi teď volal pan Jost… Teda David, kde jste!“
„David?! On je… Už v letadle?!“ popadl jsem bratra a táhl ho ke vchodu, který se právě uzavíral. Stihli jsme to jen tak tak. Hodil jsem tam tý ženský naše letenky a vběhli jsme do letadla. Celí udýchaní jsme usedli na dvě volná sedadla a zhluboka oddychovali.
„Vi-vidíš někde někoho známého?“
„Jo, tamhle sedí Paris Hilton.“ Šťouchl jsem do něho.
„Vole! Vidíš Davida?!“ začal jsem se také rozhlížet, jestli někde neuvidím Gustavovu kšiltovku nebo Georgovo číro. Popřípadě Davida nebo Sakiho.
„Hele, tamhle sedí Gustav.“ Ukázal Tom na kluka s čepicí na hlavě. Oddychl jsem si. Opřel jsem si unaveně hlavu o opěradlo a zavřel oči. Uf, za pár hodin budeme v Americe. A tam konečně náš sen – Hollywood a koncerty!
„Dáte si něco k pití?“ zastavila se u nás hnědovlasá letuška a oba jsme zavrtěli hlavou.
„Docela kočka, co?“ mrkl jsem na Toma. Přikývl mi, co jiného.
„Vážení cestující, vítáme vás v letadle společnosti Fischer. Doufáme, že jste všichni pohodlně usazeni a těšíte se na dovolenou či služební cestu do Japonska. Přejeme příjemný let.“ Ozvalo se v letadle a ve mně hrklo.
„T-to-tome? Co-co to blekotala?“ podíval jsem se strnule na svého bratra. Díval se na mě podobným výrazem.
„Doprdele!“ zakleli jsme oba naráz a vstali ze sedadel.
autor: Geheimnis
betaread: Janule
xD to je super xD daaaaaaaal!!!
K tomu už jsem koemtář psala,dřív…xDJo to je užasný,naprosto originální nápad..:))Fakt dááál!
To jsem zvědava jak to vyřešej.