A/N : Asi víte, co je tohle za povídku. Bude to hodně podobný Bráchovi, bude to twc, takže komu se líbil Brácha, tak doporučuju, aby četl i tuhle povídku 🙂 Ivetka
,,Tome… Tome… šmudlo, vstávej, musíme do školy…“ cloumal se mnou zase jednou po ránu Bill, nenáviděl jsem tu větu, že zase musíme do školy, mohl jsem pouze děkovat Bohu, že je dneska konečně pátek a potom máme týden prázdniny. Navíc učitelka říkala něco o tom, že má být zavřená škola kvůli rekonstrukci.
Musel jsem se hodně přemáhat, abych rozevřel unavená oční víčka a umožnil tak, aby mě zase pálily oči.
„Už zase? A nemůžu pro jednou zůstat doma?“ protáhl jsem se a hned na to si unaveně zívl. „No, to nemohl, sám víš, jak by mamka vyváděla. Gordon by tě v tom samozřejmě podpořil, ale mamka, to by bylo. A navíc, nezapomeň, že dneska nám odpadají poslední dvě hodiny, to znamená, že máme pouze do 11:40…“ obdivoval jsem ho, jak si to vždycky dokonale zapamatoval
—
„Vzal jsi si svačinu?“ hučel Bill z kuchyně…
„Ne a ani mi jí nikdo nedělal. Něco si koupím ve školní kantýně. Peníze mám,“ už jsem viděl, jak se tváří.
„Cože? To radši budeš konzumovat něco nezdravého ze školní kantýny? Že tě tohle ještě baví.“
„Ježiši Bille, je to moje zdraví. Můj život. Tebe nebude bolet, když mi budou odsávat špeky…“ zavtipkoval jsem.
„Ne, to rozhodně ne, ale už by sis mohl uvědomit, že mi na někom, jako je třeba můj bráška záleží, hodně záleží…“ přišel z kuchyně a pohladil mě po tváři… nezmohl jsem se zatím na žádné slovo, musel jsem se pouze andělsky usmát.
„Noo… To mě na tobě přece taky, Bille. Sám to víš, “ skoro jsem to šeptal.
„Ale v poslední době jsi mi to pořádně nedokázal vždycky. Vždycky jsi mi to nějak dokazoval. Třeba jen tím, že jsi mě hladil na ruce, když jsme se večer koukali na televizi. Nebo jsi žmoulal moje prsty a hrál si s mými vlasy, když jsme se v pokoji nudili. A nebo jsi mě uspával večer, když jsem nemohl usnout a ráno mě neprobudilo nic krásnějšího, než jeden z tvých sladkých polibků,“ bylo na něm vidět, že mu to schází…
„Tobě se tohle líbilo?“ optal jsem se. Vždycky, vždycky mi totiž připadalo, že se mu tohle hnusí…
„Jasně, že se mi to líbilo. Vždycky. Víš, bylo to něco tak krásného. Věděl jsem, že tady je někdo, pro koho žiju. Ale teď jsem tento pocit dlouho neměl. Ani pořádně nevím proč, ale chybí mi to, Tome…“
Tuhle debatu jsme spolu už dlouho nevedli, vlastně nikdy. Vždycky jsem všechno dělal automaticky to, co mi říkalo srdce, ale teď. Prostě vždycky jsem mu na očích viděl něco jiného. Někdy jsem viděl touhu a lásku, ale někdy něco takového, jako by se mu to hnusilo.
„Tak už pojď, nebo přijdeme pozdě…“ houkl na mě Bill, na záda si vzal svojí tašku a šel okolo mě ke dveřím…
„Ale, počkej, Bille…“ zastavil jsem ho tím, že jsem ho chytl opatrně za ruku a otočil ho na sebe.
„Ano?“ zamutoval…
„Víš, chtěl bych ti znovu dokázat to, že mi na tobě záleží, že tě mám rád,“ pramínek havraních vlásků jsem mu opatrně zastrčil za ouško. Neodpovídal, jenom čekal co bude, jak mu to dokážu
Pohladil jsem ho po vlasech a naklonil jsem se k němu, zavřel jsem oči a dlouze jsem ho políbil..
,,Tome…“ vydechl trošku klepavým hlasem. Měl ještě zavřené oči, pořád jsme u sebe byli tak blízko… nic jsem neříkal, nevěděl jsem, co… Oba jsme měli pootevřené rty a koukali na sebe. Na sucho a trošku polekaně polkl. „Proč… proč mi tohle děláš?“ vydal ze sebe…
„Co tím myslíš?“ šeptl jsem tiše…
„Hrozně se mnou flirtuješ,“zdůraznil poslední slovo věty.
„No, tobě tohle vadí?“
„Neee, to v žádným případě…“ vyhrkl. „Ale hrozně se mi to líbí. Hřeje to u srdce,“ řekl tiše a pevně mě objal.
autor: Ivetka
betaread: Janule
Hezký se to čte.