,,A za úkol si do domácích sešitů vypracujete cvičení z učebnice na straně 49, a budou to cvičení 4, 5, 6 a 8.“ Nesnášel jsem naší učitelku na matematiku. Hodiny s ní nikoho nebavily, byly a jsou nudné. Vždycky, když po zvonění přijde do třídy, otevře si svůj poznámkový blok na straně, kde je nová látka, opíše na tabuli to nejdůležitější, jako zápis do školních sešitů, potom si uděláme 2 – 8 cvičení, abychom si látku dobře procvičili, na konci hodiny dostaneme dlouhé domácí cvičení, které polovina třídy chápe jako slohovku a další hodinu z látky píšeme test. Ano, přesně takhle vypadají její hodiny.
„Tak. A ještě před tím, než zazvoní mi dovolte, abych vám jménem celé školy popřála hezké prožití prázdnin. Možná jste se už doslechli o tom, že naše škola by měla být z organizačních důvodů mimo provoz, může za to rekonstrukce druhého a prvního stupně našeho gymnázia. Celé by to mělo trvat měsíc, proto každý bude jednou týdně navštěvovat naše internetové stránky a budete se učit přes ně, abyste nelelkovali.“ Super, takže budu doma a budu se koukat do compu spolu s Billem a budeme se šprtat. To bude ještě zábava .
—
„Zlatíčka. Omlouvám se, ale babička volala, že už napekla cukroví na Vánoce, budu muset odjet. Víte, že se mi tam nechce, vás se ani ptát nebudu, jestli chcete jet se mnou, protože vám na očích vidím, že nechcete. U babičky asi přespím, nebo v nějakém motelu, takže přijedu nejdříve zítra. Ještě vám dám vědět.“ Lepší zprávu jsem snad ani nečekal. Budu mít klidný začátek prázdnin
„Dobře, mami. Pozdravuj babičku… Cestou bys nám mohla něco koupit…“ podotkl Bill a usmál se, jako ten nejsvatější andílek, co čeká, až mu dají svatozář.
„No, o to se nemusíš bát…“ usmála se mamka a rozloučila se s námi polibkem na čelo
„Super. Aspoň je klid…“ Tohle bych od Billa vážně nečekal.
„Myslel jsem, že mamka pro tebe byla vždycky vzorem…“ Usedl jsem do naší měkké sedačky.
„Tome, za prvé, netvrdím, že mamku nemám rád, ale troška klidu nikdy neuškodí a za druhé. Kdy jsem řekl, že je mamka mým vzorem? Můj vzor byla vždycky Nena, nebo ty.“ Tak tohle jsem nečekal už vůbec. Na zem jsem upustil kávovou lžičku od čaje.
„Já? Proč zrovna já?“ Tázavě jsem zvedl obočí a lžičku opatrně položil na kraj stolu.
„No… Vždycky jsi byl tak pohodový. Před lidmi jsi mě vždycky bránil, což já bych tě asi neubránil, minule jsi mi řekl, že na mě stačí jenom flusnout a já se přelomím. To od tebe nebylo hezké…“ Už se zase snažil nahazovat andělskou tvářičku.
„Ale to byla sranda a navíc… už jsi mě několikrát bránil,“ připomenul jsem mu pár aférek s kamarády, se kterými jsem nevycházel moc dobře.
„No, fajn, ale jenom párkrát… a vždycky… Já nevím… Musíme se o tom bavit? Prostě jsi byl a jsi můj vzor, na to bys měl být hrdý.“ Mezi obočím se mu začala rýsovat vráska.
„Neřekl jsem, že nejsem. Jsem a moc, ale nikdy mě nenapadlo, že budu vzorem takovýmu hezkýmu klukovi, jako jsi ty.“ Upřímnost nadevše. Ale ale, že by se ti tvůj bráška začínal líbit? Ne, to přece není možný. Je to přece bráška, nebo ne?
„No, Tome. Někde jsem četl, že správně by se sourozenci přitahovat neměli…“ Fajn, teď ti udělá přednášku o tom, jak to má a nemá být. Příště radši buď ticho a zapomeň na srdce. Rozum je přece rozumnější. „Ale,“ nedokončil jsem, skočil mi do řeči.
„Neříkám, že ty nejsi hezký, jsi a moc. Několikrát jsem myslel i na to, jak…“ Jak co? Noo, dopověz to, nejsem jediný, koho tohle téma zajímá, nemám pravdu?
,,Jak…?“ šeptl jsem a koukl jsem se mu hluboko do očí. Ještě ty ho sváděj, co když řekne, jak si představoval, že ses s ním vyspal? Jak se zachováš? Ne, nedělej si naděje, Bill takovýhle není nikdy nebyl a snad nikdy nebude.
„Jak se mě dotýkáš a hladíš mě a líbáš moje tělo. Bože, Tome, teď si asi budeš myslet, že jsem nějaký prase. Já za to nemůžu. Mám to asi v genech, ty jsem zdědil, jenom nevím po kom.“ Líbí se ti to? Jestli ne, jak mi potom vysvětlíš, že se ti najednou tak rychle rozbušilo srdce…?
„Ne. To si nemyslím. Líbí se mi to.“ Na tváři se mi vykouzlil úsměv, jemu ale taky.
„A ty… ty by sis tohle přál?“ Jsi tak zvědavý, Tome. Proč tě tohle téma zajímá, není to takhle náhodou tvoje dvojče? Ani by vás nemělo napadnout se o tomhle bavit. I když, nové zákony jasně prokazují, že incest bude co nevidět povolen.
„Tome…? A ty bys chtěl…?“
„Zeptal jsem se první.“ Odpoví ano a ty po něm vyjedeš, na to tě znám až moc dobře, nebo bude tak stydlivý, že to zamítne?
„O tomhle se nehodlám dál bavit, Tome. Řekl jsem ti toho už dost. Nechci se o tom bavit, alespoň ne teď, ale… Mělo by ti to dojít samo…“ Takže, kdyby nebylo téhle otázky, možná bych si myslel, že chce, ale teď ti tak trošku dal najevo, že ho tohle myšlení přešlo, jak ošklivé…
autor: Ivetka
betaread: Janule
