Kde bylo-tam bylo, stál v Hamburku překrásný domeček, v kterém bydlel otec se synem Billem. Máma mu zemřela, když přišel na svět. Malý Bill miloval hudbu, zpěv, a jeho otec mu vnukl další vášeň – baseball. I když Bill mámu neměl, nic mu nechybělo. Měl domov, za který byl otci velice vděčný. Jeho otec vlastnil kromě domu i restauraci, kde slovo DIETA bylo sprosté slovo. A tam byla Billova skutečná rodina. On nepotřeboval matku, ani nikoho jiného – měl o moc větší rodinu, než jakékoli díťě v Hamburku. Jenomže jeho otec si myslel něco jiného…
Jednou, když Bill v restauraci u Hala slavil své 7.narozeniny, mu osud dopřál novou mámu. Kráčela směrem k pultu a uklouzla na právě nalakované podlaze. Jo, sekla by sebou na zem, jenže Billův táta ji chytil.Byla to láska na první pohled. A tak, jak to už v pohádkách chodí – byla svatba. Bill z toho nebyl nadšený, obzvlášť proto, že jeho macecha měla dva rozmazlené syny – Kevina a Toma. Nesnášel se s nimi – vždyť mu ztrpčovali život jak se jen dalo. No ale když byl šťasný jeho táta, on byl taky. Jak čas plynul, v jeden deštivý večer přišel jeho otec domů s tím, že další den musí odjet na dva týdny na služebku. Ješte v ten večer Billovi vyprávěl pohádku a bláznil s ním. Jenomže ani jeden z nich nevěděl, že je to naposledy.
Dva týdny uběhly jako voda a Billův táta se měl vrátit domů. Bill se nemohl dočka, kdy přijede, kdy ho bude moci znovu obejmout, kdy mu bude moci vypovědět jak s ním zacházeli, když tady nebyl… Jenomže to se nestalo. V ten den, kdy měl dorazit, zazvonil u Kaulitzů telefon. Zdvihla to, jak jinak – Fiona (Billova macecha). Když dotelefonovala, běžela za Billem, oznámit mu tu špatnou zprávu: Jeho otec měl autonehodu a zemřel. Bill to nesl těžce, vždyť ztratil nejlepšího kamaráda, ztratil otce… Odteď v Billově životě byla jediná pohádka ta, kterou si sám přečetl. Billův otec nezanechal žádnou závěť a to znamenalo, že všechno připadá Fioně – dům, restaurace a k jejímu zděšení – i Bill…
*** o 8 let později***
„Bille! Bille! Vstávej, je čas na snídani!“ neuvěřitelně otravný hlas Billovy macechy jej přinutil rozlepit oči a vyjít z pokoje. Chtěl si jít narychlo umýt tvář, tak šel do koupelny… A tam na něj hned zrána čekalo nemilé překvapení. Když rozespalý otevíral dveře, na hlavu mu spadl kýbl špinavé a studené vody.
„Oh, kruci!“ řekl Bill a za ním se ozval posměšný smích. Byli to Kevin a Tom.
„A teď to ukliď, ty nulo!“osopil se na něj Kevin. Bill kouknul na hodiny zavěšené na zdi v chodbě:okey je 7:30, to stíhá. Škola začíná o 9:15. Nezbývalo mu nic jeného, než se pusťit do úklidu. K jeho překvapení se stihl i osprchovat, ale jen co vytáhl paty ze sprchy, už na něho vřískala Fiona:
„Bille, ty snad spíš nebo co! Tak co je s tou snídaní?!“ Uff, tak na tohle zapoměl. Rychle seběhl do kuchyně, připravil Fioně norského lososa a vydal se k bazénu. Když přecházel kolem Toma, ten mu nastrčil nohu a Bill i s lososem hodil držku.
„To né..“ zašeptal si sám pro sebe a okamžite začal uklízet. Zatímco Bill sbíral lososa ze země, Kevin přinesl své mámě to samé, co Bill rozhodil po celém obýváku. A jaký to mělo mít efekt? Takový, že Bill dostane pořádný výplach žaludku. A přesne to se stalo. Když Fiona skončila svůj proslov o slušném chování a o tom, že Bill je neskonale drzý, dostala se konečně k tomu, co od něj kromě snídaně chtěla: „…jo, a předtím než půjdeš do práce, vyneseš ten mrdník, co tady je,“ a ukázala na kopu černých igelitových pytlů. Bill protestoval: „Fiono já dneska do práce nemůžu. Píšeme těžkej test a já se musím učit a …“ nedořekl, protože Fiona ho přerušila: „Lidi chodí do školy, aby byli moudří a našli si dobrou práci. Ty už práci máš, tak školu nepotřebuješ! Tak plav!“
Bill se otočil, vzal všechen bordel, přes který ho nebylo vidět a šel. Do práce přišel v 9:00. Oblíkl si uniformu, brusle a začal obsluhovat. Když dělal 2x CaffeLatte pro box č.6, přišla k němu vedoucí teď už Fionina podniku, Ronda:
„Bille, co tady ještě děláš? Nemáš být náhodou ve škole?“ Bill na ní bezstarostně koukl a řekl: „Dělám kafe. A jo, mám školu… jenomže když odejdu, Fiona bude mít zase kecy…“ Ronda mu sebrala hrneček z ruky a otočila ho k sobě:
„Bille, ale mě zajímá tvoje vzdělání… Fionu a její špatně udělanej zadek nech na mě, jo? Tak běž!“ Bill se na ní děkovně usmál, vysvlíkl si uniformu, nasedl do auta a jel. Před školou jej čekala Vivian – jeho nejlepší kámoška. Usmáli se na sebe a vešli dovnitř, doprovázeni hlášením, že lupeny na výroční Halloweenský bál jsou už vyprodány. Ve škole to bylo opravdu moc nudný.
Záchranou byla obědová přestávka, kterou Bill celou strávil psaním si se svým tajným ctitelem, který měl přezdívku Nomad. Píšou jsi spolu už asi měsíc a Billovi se zdá, jako by se znali už odjakživa. Vždy, když si spolu píšou, cítí se jako v sedmém nebi… Zní to zvláštně, protože Billovi se líbily vždycky holky, jenomže tenhle týpek mu něčím učaroval. Z přemýšlení ho vytrhlo vibrování, které hlásilo příchod textové zprávy:
„Ahoj, jak se vede? Neustále na tebe myslím. Rád bych tě už poznal…“ Bill se nad tou zprávou pousmál a začal odepisovat:
„Ahoj. Teď se mám už skvěle, když ses ozval. Nezdá se ti, že profesor Lindberg dnes rozpitval příliš mnoho žab?Kvak-Kvak xD..LOL“ a dal odeslat. Když si Nomad přečetl zprávu, zasmál se a koukl na profesora, který se právě pokoušel ulovit mouchu. Zakroutil hlavou a začal psát:
„Jo, máš recht. Jak já bych chtěl slyšet tvůj smích. Kdy se konečně potkáme?“ a odeslal. Bill mu stihl odepsat jenom že „Zanedlouho“, protože zvonilo na odpolední vyučování.
Po škole Bill zavezl Viv domů. Když přišel domů on, zalezl do pokoje a začal se učit. Hned jak se naučil, zapnul si net a našel si tam jeden nový mail. Najel na něj a začal číst:
„Ahojec! Už jsi tady? Dneska jsi mi neuvěřitelně moc chyběl. Ulítlý, že jo?“ Bill se usmál a odepsal mu:
„Ahoj Nomade! Jasně jsem…Jo tys mi taky moc chyběl, nemohl jsem se tě dočkat. Ne, proč?Jsme sice oba kluci, ale to neznamená že si nemůžeme rozumět!“
Nomad mu okamžitě odepsal:
„Hey hochu, ty máš zas jednou pravdu =).. Ale víš co je zvláštní?Já žiju ve světe lidí, který si pořád ne něco hrajou, jenomže když si píšu s tebou, jsem tím kým chci být – jsem to já… A chtěl jsem tě o něco požádat… Hrozně mě trápí to, že vědomky ubližuju a nemůžu přestat.. Pomůžeš mi s tím?..Jo a moc bych tě chtěl poznat.Půjdeš na ten Halloweenskej bál?Prosím přijď…“ Billa to zaskočilo – setkání? Je na to připravený? Ale co když už takováhle šance nikdy nebude? Nejistě odepsal:
„Tak jo, půjdu. A jasně pomůžu ti, nechci abys byl smutnej.“ Nomad radostně poskočil na židli a odepsal mu:
„To je supr! Tak se setkáme přesně ve středu tanečního parketu v 11:00. Oh promiň, já budu muset jít, jdem ješte s bráchou ven. Pá andělíčku, pěkný sny a posílám sladkýho hubana.“
Vzápětí se odhlásil a šel do bratrova pokoje – do pokoje Kevina (už asi víte kdo je Nomad J). Bill v totální euforii vyšel z pokoje a zavýsknul radostí, kterou už dávno nezažil. Když scházel dolů ze schodů, z posledních dvou jej Kevin surově shodil. Bill se z nenávistí v očích zvedl a odkráčel do kuchyně, kam ale chodit neměl. Tom tam právě jedl hranolky s kečupem, a hned jak uviděl Billa v místnosti, postříkal jej kečupem. Bill se na něj nešťastně koukl – je to jeho nejoblíbenější triko! Tom se zasmál a řekl: „Jen se nerozplakej.“ Bill sklopil hlavu a utekl do pokoje, kde se sám sebe ptal, proč mu tolik ubližujou! Vždyť on je poslušnej, ve všem jim vyhoví, nedělá žádné potíže, tak proč mu krucinál dělají samé naschvály! S těmihle myšlenkami se poddal i když nepokojnému, ale potřebnému spánku.
Další den ve škole Bill Viv všechno řekl.
„No to je skvělý! Konečně se potkáte!“ nadšeně řekla Billovi.
„Jo, jen… není to příliš krásné na to, aby to byla pravda?“ zeptal se Bill.
„Bille, prosím tě, nekecej. Přes net spolu randíte už přes měsíc. Bylo na čase se setkat,“ odpověděla Billovi. Víc si už ale nestihli říct, protože zvonilo na hodinu. Kvůli tomu Halloweenskýmu bálu bylo vyučování zkráceno na 4 hodiny.
Bill se ani nenadál a už doma v pokoji přemýšlel za co půjde. Nic ho ale nenapadalo. Celkem vyčerpán vymýšlením kostýmu padl na postel a usínal. Když už se zdálo, že propadá v tvrdý spánek, z klidného snění jej vyrušil Fionin hlas, který se dožadoval jeho přítomnosti: „Bille! Šupem ať jsi tady!“ Bill se unaveně vyšoural z pokoje a přišel do zahrady za macechou: „Volalas mě?“
„Ano, potřebuju aby jsi dneska vzal noční změnu. Já se vrátím kolem půlnoci, protože vyzvednu Kevina a Toma z toho bálu.“ Bill se na ní zoufale kouknul a řekl: „Ale Fiono, já tam chtěl jít taky a ..“ Fiona ho nenechala doříct: „Ber ohled i na druhé. A druzí potřebují, abys dnes vzal noční změnu.“
Bill se nadechl a zkusil to ještě jednou: „Fiono, prosím.Vždy jsem udělal cos chtěla, mám skvělé studijní výsledky, pracuju sedm dní v týdnu a o nic jsem tě nikdy nežádal.Tak mi dovol na ten bál jít.“ Fiona na něj posměšne koukla:
„Víš Bille, něco ti řeknu, protože si myslím že už jseš dost velkej na to, abys to unesl: Nejsi moc hezkej a ani nijak extra chytrej. Proto dnes do práce půjdeš, jasný? Tak a je to venku. Jsem ráda, že to chápeš.“ Bill na ni nenávistně pohlédl a šel zpátky do pokoje.
Když odbilo šest hodin večer, šel do práce. Nic jiného mu nezbývalo. Pokud chtěl peníze na školné, musel jít makat. Když si měnil směnu se svou kolegyní Kelly, do restaurace přišla Viv. Ta se na Billa dívala nechápavým pohledem:
„Nejdeš snad za číšníka, že ne?“ Bill na ní smutně koukl a řekl:
„Já tam nepůjdu. Musím být tady.“ Vivian se na neho káravě koukla a řekla mu:
„Bille! A co Nomad? Vždyť jste měli mít rande!“
„Ale, ale co jsem to zaslechla? Bille, ty máš rande? A s kým?“ zeptala se zvědavá Ronda. Viv jí z nadšením odpověděla:
„Bill má tajného ctitele a dnes se měli na tom bále sejít.“ Ronda na něj překvapeně koukla, ale Bill jí řekl: „Jo, jenže to bude muset počkat. Já teďmusím vytřít podlahu za pultem a pak mám kupu objednávek.“ Ronda protočila oči a řekla:
„Kašli teď na práci! Bille, Fiona tě nutí vstávat za svítání jako nějakýho kohouta, dělá si z tebe sluhu, nikdy ti nic nedovolí… Tak si udělej trochu radost! Už by bylo totiž na čase…“ Bill odhodlaně vstal a řekl:
„Jo, máš pravdu. Nikdy si nic nedopřeju. Když nejsem v práci, jsem ve škole. A když né tam, tak doma pucuju obejvák. Já už na to seru. Půjdu tam, najdu Nomada a protančím s ním celou noc!“ Když to Bill dořekl, všichni v restauraci sborově vykřikli: „Jo!“…
Jenže radost se vypařila v okamžiku, když Bill znovu zesmutněl: „Já tam nemůžu jít. Nemám žádnej kostým.“ Ronda se na něj usmála a řekla: „Ale budeš mít. Za mnou! O a jdeš s námi princezno?“ Viv rychle přikývla a v mžiku všichni tři běželi dolů ulicí do půjčovny kostýmů. Vběhli tam jako veliká voda, každý na jinou stranu. Bill vyzkoušel nespočetně kostýmů, ale ani jeden nebyl ten pravej pro něj. Bill byl záhadná osobnost, tak museli najít něco takového.
Po vyzkoušení dvacátého kostýmu Bill zoufale řekl:
„Rondo, to je bezndějný.“ Hned jak to Bill vyslovil, se Ronda usmála a řekla:
„A co když ne?“ Bill pochopil až když si všiml umělých upířích zubů, které Ronda držela v ruce. Obsluhující šťastně vypískl: „Máte šťestí, máme k nim poslední oblek!“ A už si to šinul do nejzadnější uličky obchůdku. Když ho přinesl, Bill okamžitě zalezl do kabiny. Když se ale uviděl i s jeho novýma zubama, pořádně se lekl. Vždyť vůbec nevypadal jako on! Pomalýma krokama vyšel z kabiny a obě ženský na něm mohly nechat oči. Vypadal úžasně!
„Ták a ještě make-up,“ řekla Ronda a už jej táhla i s Viv k sobě domů. Naštěstí přesně věděla co mu chybí. Černá! Ten nejsvětlejší make-up, černé linky a stíny a jemný lesk na rty… Když se Bill viděl v zrcadle, oněměl úžasem. To, na co se koukal, bylo krásné. Srdečně se na Rondu usmál a nasedl s Viv do auta, která ho zavezla na bál. Když tam přišli, zábava byla v plném proudu. Není divu, bylo 10:50. Rychle vešli dovnitř. Naskytl se jim pohled na různé pohádkové bytosti, ale i strašáky. Bill nervózně stepoval u Vivian, která mu dávala ještě masku na tvář – pro dokonalý dojem. Pak se na něj povzbudivě usmála a pomaloučku šla dolů po schodech. Když tu se najednou všichni dívali jejím směrem. Nechápavě se otočila a řekla: „Nevíš na co tak koukají?“ Když se podívala Billovým směrem, oněměla taky. Byl nádherný.
Když Bill sešel schody, rozhodně se koukl na Viv a už si to oba razili do středu parketu. Právě odbilo 11:00. Už byl čas.
„Já budu támhle s Katii, ano?“ řekla mu Viv. Bill nervózně přikývl a zůstal tam sám. Čekal 5, 10 minut… Už chtěl odejít, ale chytila ho za paži něčí ruka.Ten někdo se zeptal: „Ten z Princetonu?“ Bill se otočil a …
autor: Calypso
betaread: Janule
no, akorát je to úplně jako moderní popelka, takže děj znám předem 🙁
přesne tak je to uplně moderní popelka myslím že dalsi dil cist nebudu…
xDDDDD Ta Fiona je asi fakt slepá! xDD prej: ,,Nejsi moc hezkej." xDD Tak to je vtip roku.
Ja sa dnes púšťam do tejto poviedky, nemám chuť na napätie, popoluška je klasika, tak dúfam, že to bude príjemná oddychovka.
Nakonec ten neznámi bude Tom.
No síce sa dej dá asi dosť očakávať, ale popoluška je fakt klasika, takže sa dá pri nej oddýchnuť (v tom súhlasím so Zuzanou). Tak len uvidím, ako je to spracované v podaní dvojičiek 🙂