Leute, mocky děkuju za komenty a celkově za kladné ohlasy…Aspoň vím, že to někdo čte… Tenhle dílek se mně osobně moc nelíbí, slibovala jsem si od něj něco víc. Ale co chci, když jsem jej psala kolem 23:45… Chjo doufám, že se beztak bude líbit. Vaše Calypso;)
Úterý ubíhalo celkem rychle… Ve škole měli volno, jelikož se připravovala výzdoba na školní slavnost. Bill chtěl jít také pomáhat, jenže Fiona jej nikam nepustila. Tom tam ovšem jít musel, jelikož byl předseda školní rady. Dá se říct, že tam tomu všemu šéfoval. Samozřejmě myslí byl stejnak někde jinde. Lépe řečeno, myslel na svého tajného „kámoše“.
A Bill na tom nebyl jinak. Celé dopoledne myslel na Toma, co asi dělá, s kým co dělá, jestli jej to baví, nebo jestli na něj ještě myslí. Když si udělal chviličku pauzu od macešiných příkazů, zavřel se do pokoje a napsal Tomovi:
„Ahoj, Tome! Co děláš? Chybíš mi, neustále na tebe musím myslet. Jestli máš čas, odepiš.“ a odeslal. Na odpověď dlouho čekat nemusel, za pár sekund mu obratem přišla:
„Ahoj, andílku. Ale musím dodělat tu výzdobu. Ty mně taky. To víš že na tebe si najdu čas vždycky. Víš co? Teď musím jít, ale kolem 14:00 přídu domů a půjdu pak na net, ano? Pa a posílám hubana.“ Bill se šťastně usmál. Začínal pociťovat něco moc zvláštního. Na chvíli se nad tím zamyslel, ale pak musel zase utíkat dolů – Fiona na něj křičela. Čas plynul obzvlášť rychle, proto není divu, že Bill uslyšel bouchnutí dveří a následný Tomův příchod do kuchyně.
Hned jak jej Bill uviděl, musel se odebrat na druhou stranu místnosti, jinak by se neudržel. Cože? Neudržel? Co to plácá? Vždyť je to jeho brácha. Jeho proud myšlenek vyrušil až Kevinův výkřik: „Zdar brácha!“ Následně se i s Tomem odebrali do obýváku. Když Bill zaregistroval, že Fiona už nijak nestojí o jeho přítomnost, odebral se do pokoje. Zapnul si comp a najel na mail. Neměl žádnou novou poštu, z čeho usoudil, že Tom je ještě dole s Kevinem. Tuhle myšlenku ale ihned zavrhl, když uslyšel bouchnutí dveří od Tomova pokoje. Otočil se na obrazovku a hele – nový mail:
„Ahoj, zlato. Můžu ti tak říkat? Když nevím jak se jmenuješ, je to těžký ti říkat jménem 😉 Už jsem doma. Uff, bylo to tam hrozný, málem mě piclo z toho, jak jsou někteří lidé nechápaví. Jak jsi se měl? Chybíš mi. Ale to asi víš :).“ Bill četl s otevřenou pusou. Napsal mu ‚zlato‘? Panebože, dýchej, dýchej! Bille, jak se to zas chováš! Ty nejseš normální!! Usmál se a začal Tomovi odepisovat:
„Ahoj, jasně můžeš mi říkat jak jenom chceš. Já jsem se měl dost na nic. Makal jsem doma a v zahradě. Nechci si něco namýšlet, ale jo, vím to :P… A já jsem ti chyběl?“ Tom se usmál nad jeho opatrností:
„Jasně, že jsi mi chyběl. Tak moc. Proč namýšlet? Ehm, zlato? Musím ti něco moc důležitého říct. Sice to nebude mít takové grády, jako kdybych ti to řek osobně, ale já už musím. Víš, i když nevím kdo jsi, cítím, že mám k tobě hrozně blízko. Prostě když nejsem s tebou, nebo s tebou nejsem v kontaktu, cítím v sobě takové prázdno. Neustále na tebe musím myslet. Já tohle ještě nikdy necítil, je to pro mě nové, ale všichni koho jsem se zeptal mi řekli, že jsem zamilovanej. A to taky jsem. A to totálně. Já se do tebe zabouchl. Píšeme si už přes měsíc, ale teprve před týdnem jsem si uvědomil, proč jsem se tolik těšil domů, proč jsem byl tak nepříjemnej a náladovej… Prostě teď už vím, že jsem do tebe zamilovanej.“ Bill otevřel mail a začal číst. Když to dočetl, celý ten výlev Tomových citů, nahrnuly se mu slzy do očí. Nemohl tomu uvěřit. Tom cítí to samé, čemu se on tolik snaží bránit. Ale přeci Tomovi se nemůže líbit kluk, a tuplem ne jeho brácha. Bože, když se to dozví… Ne on prostě není zamilovanej do Toma a ani Tom do něj. Je to jenom jeden moc krásnej sen. Když ale začal Tomovi odepisovat, rozum vypověděl službu a o slovo se hlásilo srdce. Proč by si měl odepírat pocit, že jej má někdo skutečně rád? Proč by taky nemohl cítit ty motýlky v bříšku? Může a taky že chce:
„Ach, Tome, to bylo nádherný. Já nevím co říct, snad jen… Víš, já tě mám taky hrozně moc rád a tohle, co jsi mi řekl, mě utvrdilo v tom, že jsem i já zamilovanej. Já se totiž bál tvý reakce, že když ti řeknu co cítím, vykašleš se na mě. Já… miluju tě.“ a odeslal.
Tom ve vedlejším pokoji jásal radostí. Konečně našel svou pravou lásku… Po zbytek dne si spolu psali a vyznávali jeden druhému své city. Vypadali jako dva zaláskovaní puberťáci a ne jako téměř dospělí lidé. Když nadešel čas jít do postele, Bill a taky i Tom přemýšlel, jak to, že se tohle stalo právě jemu. Ale byli vděční, jestlipak sobě nebo pánu bohu… S myšlenkami na toho druhého se nechali unášet vlnou snění o bezproblémovém životě s jejich láskou…
Druhý den se Tom vzbudil brzy. Už kolem sedmé měl být ve škole a všechno ještě překontrolovat, aby vše bezchybně klapalo. Tom byl v tomhle skvělý, měl organizační vlastnosti v krvi. Zatímco Bill ještě jen opouštěl svou vyhřátou postýlku, Kevin byl už pryč z domu. Spěchal za Viv. Setkali se za školou v parku. Kevin nasadil nechápavý výraz, když sebou Viv přitáhla i roztleskávačky. Vše dopodrobna Kevinovi vysvětlila. Byl to skvělý plán. Ani si nevšimli, že je už 10:45. V 11:00 začíná slavnost. Právě včas, aby se šli připravit. V jedenáct hodin se areálem školy ozvaly trubky, saxofony, bubny a jiné nástroje, které oznamovaly začátek již zmíněné slavnosti. Všichni se usadili a vzdali poctu a tím se i rozloučili se starým maskotem školy, krokodýlem Dandym. Když byl oficiálně vyhlášenej za důchodce, přišel na podium vedoucí fotbalového mužstva:
„Doufám, že Dandy si tady s námi užil spoustu legrace. Ale jak všichni víme, nic netrvá věčně a tak i Dandy šel do maskotího důchodu. A touhle cestou chci uvést na světlo světa nového maskota, kterému přeju ve jménu celé školy jen to nejlepší – kačera Donalda!“
Všichni jako na povel začali tleskat. Billovi se to zdálo směšné ale zdržel se komentářů. Když vtom na podiu uviděl Viv. Chtěl jí zamávat, ale zarazil jej její pohled. Byl plný výsměchu a zákeřnosti. Nevěděl jestli vůči němu nebo se mu to zdálo. Vivian se sklonila k mikrofonu a začala:
„Ehm, dovolte abychom na počest nového maskota školy předvedli krátké vtipné divadýlko. Kde bylo – tam bylo, žil v čarovné zemi jeden žabí princ. Byl stydlivý, utažený, neprůbojný a taky zženštilý. Nikdy neměl žádné kamarády, jenom jednoho. A i ten byl virtuální… Jmenoval se Nomad a byl všemi obletován…“
Když Tom uslyšel svou přezdívku, zbystřil… Viv pokračovala:
„Nikdy mu nic nechybělo, až na jedno, na lásku. Na pocit, že jej má někdo skutečně rád. Jenomže jak by si taky mohl všimnout toho, že jedna holka je ním přímo posedlá, když on měl oči jenom pro svého prince. A to ještě nevěděl, jak nechutně byl obelhán. Jeho princ totiž nebyl zdaleka tak přitažlivý a zkušený jak psal. Jednou se ale přiznal. Nomadovi přišel vzkaz: Nomade miluju tě, jenže se stydím. Víš, já jsem panic a taky jsem se ještě s nikým nelíbal! A to mu je 17, prosím pěkně!..“
Billovi se spustil přímo vodopád slz. Jak mu to mohla udělat? Věřil jí a ona jej podrazila. Měl si to všimnout dříve, že měla oči jenom pro Toma, že jej vlastně využila, aby se k Tomovi dostala blíž… Viv viděla Billovy slzy, ale nenechala se odradit:
„Jenomže on mu nezatajil jenom to, ale i svůj pravý původ. On totiž není žádnej princ, je to obyčejnej sluha, číšník a v neposlední řadě gay… Prosím potlesk pro Billa Kaulitze!!“ Jeho jméno vykřikla tak, že jej bylo slyšet i někde na opačné straně města. Bill se rozplakal naplno. Všichni kolem něj na něj pokřikovali různé nadávky typu buzíku, homouši, táhni ty děvko, buzerante, ukazovali si na něj, skandovali „Bill je teplouš“ a podobně. Jenomže nic z toho jej nebolelo tak, jako Tomovy slzy a pohled plný zklamání…
autor: Calypso
betaread: Janule
dááááááááááááál honem
daaal
honeeem 🙂 krásná povídka …
To je užasný..:):):)Rychle dáál,je to mnohem lepší než Film..xDDD
honem honem dál je to napínavý
bitteeeeeee daleeeeeeej
Jááá ci další díly, bo se ubrečím!!!!!!!!!!!!!! Ci dááááááááááááááááááál!!!!!
A popelka vždycky dopadla dobře, tagže jestli autorka neví, jak pokračovat dál(mírně o tom pochybuju) tag jsem ochotná jí pomoct, aby se ta FFka dopsala, dost mě totiž vzala,a byla bych mooc ráda, kdyby skončila DOBŘE(=
Můžeš mi napsat na mail, Calypso….. Pokud máš zájem….
Pjosíííííííííííííím……. (=
*nával slz* ach…to je tak…*vysmrká se do kapesníku* romantický a tak…*utře si slzy* smutný….*další výbuch slz*
P.S. Dáááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááál!
rychle dal pls pokracko.. je to upa perfektni povidka
rychle jako!
no absolutně jsem nemohla u : Panebože, dýchej, dýchej! Bille, jak se to zas chováš! Ty nejseš normální
xDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD