Tomovi trvalo dlouho, než byl schopen promluvit . Byl úplně ochromený tím, co mu bratr právě řekl.
„Nevím, co na tohle říct,“ zakroutil hlavou a upřeně bratra pozoroval. Bill vstal z kufru a začal se procházet po pokoji .
„Ano je to hodně neuvěřitelné, to chápu. Byl jsem také vystrašený, když jsem pochopil, o co jde. Je to, ale dobrá možnost, jak se s tebou rozloučit. Jak ještě všechny vidět, než nastane pravá chvíle k odchodu,“ zadíval se dlouze na nešťastného sourozence. Náhle však uskočil, protože Tom se prudce pohnul a naštvaně spustil .
„K jakému odchodu? Ne! Nemůžeš odejít! Nesmíš to vzdávat! Ty to zvládneš!“ už chtěl svého bratra chytit za ramena, ale najednou bylo to, jako by jeho ruce Billem jen tak propluly. Vystrašeně zvedl pohled ze svých dlaní k Billovým očím. Jejich pohledy se střetly.
„Tohle mě děsí.“ Nemluvil, jen vyděšeně šeptal. Dělo se něco, čemu by ani ve snu nevěřil. Ale najednou si to uvědomil. “ Počkat! Ale pokud jsi duch tak to znamená, že že jsi– „
„Ne. Nejsem mrtvý, bráško. Nevím, co se stalo, že jsem tu. A že mě dokážeš vidět jen ty a nikdo jiný.“ Na Billově tváři se cosi zalesklo. Tom poznal, že bratrovi kanou slzy. Bill tiše plakal. “ Chci, abys věděl, že jsem tě měl rád, Tome.“
„Tohle neříkej! Já tě zachráním! Pomůžu ti!“ upřel pohled do Billových očí. Ten ale náhle zmizel. Tom se rozhlížel po pokoji. Doufal, že se ještě objeví. Chtěl si s ním povídat celou noc. Klidně celou věčnost. Věděl, co má dělat. Když byli děti, s Billem vyvolávali duchy snad tisíckrát. Vylétl z pokoje jako raketa a rychle mířil do nedaleké knihovny. Věděl o ní, protože tu s Billem párkrát byli. Půjčovali si tu knihy, aby se mohli učit. To všechno kvůli internetové škole. Otevřel dveře malého obchůdku. Zvonek nade dveřmi se rozhoupal a jemně zacinkal. Spěšně se přesunul k regálu s cedulí Duchové a přízraky. Začal listovat knihami, které mu zrovna padly pod ruku, ale nevěděl, co má hledat.
„Hledáte něco konkrétního?“ ozval se mužský hlas za jeho zády. Otočil se a spatřil mladíka. Mohl být asi tak starý jako on. Měl krátké hnědé vlasy, průzračně modré oči a ve tváři zamyšlený výraz.
„Něco o komunikaci s duchy,“ vydechl Tom .
„Tak to se na to podíváme,“ mladík přešel k regálu a začal namátkově ven tahat knihy jednu za druhou. V Tomově náruči se jich nakonec ocitlo úctyhodných deset.
„Tak ať se vám daří,“ usmál se mladík a zasedl k malému stolku, na kterém se leskla skleněná věštecká koule, bezpečně upevněná na černém podstavci. Tom měl zvláštní pocit. Jako by ten hoch věděl, co právě prožívá. Na co myslí. V té chvíli ale radši rychle chvátal zpět do hotelu. Chtěl Billa vidět. Hned .
„Duchu, objev se! Duchu, promluv!“ Tom se rozhodl provést rituál, který vyčetl v první knize, kterou vzal do ruky. Zapálil svíčky a rozestavěl je dokola kolem sebe. Doufal, že se Bill objeví. Když ale volání nemělo žádný účinek, rozhodl se jinak. „Tak dobře. Teď beru tvé nejoblíbenější tričko a přibližuji ho k zapálené svíčce.“
„Ne!“ najednou nad ním stál Bill a propaloval ho očima. “ Pusť to!“ snažil se ho chytit ale pokaždé, když se pokusil trika dotknout, vždy jeho ruce látkou jen propluly, jako by to byla mlha. Když mu došlo, že nemůže nic dělat, dal si naštvaně ruce v bok a snažil se bratra zabít pohledem.
„No dobře. Položím ho. Jen jsem chtěl, abys se zase objevil,“ usmál se na něj Tom a zvedl se.
„Měl bys uhasit ty svíčky nebo to tu zapálíš,“ strachoval se Bill a v očích měl stále ještě náznak rozhořčení z ohrožení svého oblíbeného kusu oblečení.
„Nevím, co na tohle říct,“ zakroutil hlavou a upřeně bratra pozoroval. Bill vstal z kufru a začal se procházet po pokoji .
„Ano je to hodně neuvěřitelné, to chápu. Byl jsem také vystrašený, když jsem pochopil, o co jde. Je to, ale dobrá možnost, jak se s tebou rozloučit. Jak ještě všechny vidět, než nastane pravá chvíle k odchodu,“ zadíval se dlouze na nešťastného sourozence. Náhle však uskočil, protože Tom se prudce pohnul a naštvaně spustil .
„K jakému odchodu? Ne! Nemůžeš odejít! Nesmíš to vzdávat! Ty to zvládneš!“ už chtěl svého bratra chytit za ramena, ale najednou bylo to, jako by jeho ruce Billem jen tak propluly. Vystrašeně zvedl pohled ze svých dlaní k Billovým očím. Jejich pohledy se střetly.
„Tohle mě děsí.“ Nemluvil, jen vyděšeně šeptal. Dělo se něco, čemu by ani ve snu nevěřil. Ale najednou si to uvědomil. “ Počkat! Ale pokud jsi duch tak to znamená, že že jsi– „
„Ne. Nejsem mrtvý, bráško. Nevím, co se stalo, že jsem tu. A že mě dokážeš vidět jen ty a nikdo jiný.“ Na Billově tváři se cosi zalesklo. Tom poznal, že bratrovi kanou slzy. Bill tiše plakal. “ Chci, abys věděl, že jsem tě měl rád, Tome.“
„Tohle neříkej! Já tě zachráním! Pomůžu ti!“ upřel pohled do Billových očí. Ten ale náhle zmizel. Tom se rozhlížel po pokoji. Doufal, že se ještě objeví. Chtěl si s ním povídat celou noc. Klidně celou věčnost. Věděl, co má dělat. Když byli děti, s Billem vyvolávali duchy snad tisíckrát. Vylétl z pokoje jako raketa a rychle mířil do nedaleké knihovny. Věděl o ní, protože tu s Billem párkrát byli. Půjčovali si tu knihy, aby se mohli učit. To všechno kvůli internetové škole. Otevřel dveře malého obchůdku. Zvonek nade dveřmi se rozhoupal a jemně zacinkal. Spěšně se přesunul k regálu s cedulí Duchové a přízraky. Začal listovat knihami, které mu zrovna padly pod ruku, ale nevěděl, co má hledat.
„Hledáte něco konkrétního?“ ozval se mužský hlas za jeho zády. Otočil se a spatřil mladíka. Mohl být asi tak starý jako on. Měl krátké hnědé vlasy, průzračně modré oči a ve tváři zamyšlený výraz.
„Něco o komunikaci s duchy,“ vydechl Tom .
„Tak to se na to podíváme,“ mladík přešel k regálu a začal namátkově ven tahat knihy jednu za druhou. V Tomově náruči se jich nakonec ocitlo úctyhodných deset.
„Tak ať se vám daří,“ usmál se mladík a zasedl k malému stolku, na kterém se leskla skleněná věštecká koule, bezpečně upevněná na černém podstavci. Tom měl zvláštní pocit. Jako by ten hoch věděl, co právě prožívá. Na co myslí. V té chvíli ale radši rychle chvátal zpět do hotelu. Chtěl Billa vidět. Hned .
„Duchu, objev se! Duchu, promluv!“ Tom se rozhodl provést rituál, který vyčetl v první knize, kterou vzal do ruky. Zapálil svíčky a rozestavěl je dokola kolem sebe. Doufal, že se Bill objeví. Když ale volání nemělo žádný účinek, rozhodl se jinak. „Tak dobře. Teď beru tvé nejoblíbenější tričko a přibližuji ho k zapálené svíčce.“
„Ne!“ najednou nad ním stál Bill a propaloval ho očima. “ Pusť to!“ snažil se ho chytit ale pokaždé, když se pokusil trika dotknout, vždy jeho ruce látkou jen propluly, jako by to byla mlha. Když mu došlo, že nemůže nic dělat, dal si naštvaně ruce v bok a snažil se bratra zabít pohledem.
„No dobře. Položím ho. Jen jsem chtěl, abys se zase objevil,“ usmál se na něj Tom a zvedl se.
„Měl bys uhasit ty svíčky nebo to tu zapálíš,“ strachoval se Bill a v očích měl stále ještě náznak rozhořčení z ohrožení svého oblíbeného kusu oblečení.
autor: Leny
betaread: Michelle M.
