Neboj se lásky

Tom a Bill koukají společně na TV a chroupají brambůrky. „Ty, Tome, co děláš dneska?“ „Mám rande,“ řekl Tom jakoby nic a dál sledoval plazmovku. „Hm, škoda. Jsi pořád někde s holkama.Vidím tě skoro jenom na turné,“ řekl Bill a smutně odešel do pokoje. Po půl hodině uslyšel bouchnout domovní dveře – Tom právě odcházel. „Super!“ pomyslil si a skočil na postel.

Další den se k sobě dvojčata chovala, jako by toho druhého ani neznala. Tom Billa absolutně ignoroval a z Billovy strany to nebylo jiné.

„Hm, brácha?“ promluvil Tom nesměle na bratra. Ten mu to oplatil jen arogantním pohledem. „Dívej, Billí, já vím, pořád někde lítám, ale nemůžu si pomoct, za holkama mě to prostě táhne.“ „Ale ne, netáhne! Včera, jako jindy, jsi seděl v kavárně – sám! Co se s tebou sakra děje? Udělal jsem ti snad něco?“

Tom se zastyděl. Vstal a se sklopeným pohledem přišel k bráchovi, ten byl rukama pevně opřen o okenní parapet a do očí se mu draly slzy. Přistoupil k Billovi, položil ruku na jeho tvář a lehce mu otočil hlavu svým směrem. Dívali se navzájem hluboko do očí, ale nikdo nebyl schopen slova. Tom se začal pomalu naklánět k jeho ústům, ale… „Večeře, kluci! Pojďte, alespoň se jednou v klidu najíte.“ „Jo, v klidu,“ namítl ironicky Tom, když odcházel dolů do jídelny.

Bill klesl k zemi. „Co to má všecko znamenat? Vyhýbá se mi a teď… V jeho pohledu jsem viděl něco nového, hlubšího. Ach, ty jeho oči… Proboha! Co to plácám? I když, je pravda, že ho potřebuju víc než jindy, ale bojím se, že se spíš od sebe čím dál tím víc vzdalujeme.

U večeře oba jen mlčky přežvykovali. „Stalo se něco?“ ptala se jich maminka. „Ne, nic, vše v pohodě a u tebe?“ Snažil se to Bill zamluvit. Tom se na něj podíval a naštvaně hodil vidličku do talíře.

„Dobrou, mami, super večeře,“ řekl dost razantně Tom. „To už jdeš spát?“ Mamka nevěřícně koukala na svého nejstaršího syna. „Noo, my budeme ještě vzhůru, Tom totiž spí u mě že?“ Toma bratrova slova trochu zarazila, ale nedal na sobě nic znát. „Jo, nějak tak,“ jen na oplátku šeptl. A oba valili nahoru.

„Tak, budeš spát dneska u mě nebo ne? Víš, myslel jsem…“ Tom se ani neohlédl a bouchl za sebou dveřmi. Bill s pláčem odběhl do pokoje a zachumlal se do peřin. Bylo mu smutno. „Tome, proč mi to děláš?“ povzdechl si a jeho polštář byl už skoro promáčený od všech těch slz. Ty slzy nepatřily nikomu jinému než Tomovi. Bylo v nich vše, co Billa tížilo, mrzelo, ale stejně jeho smutek ze srdce nevymazaly.

Už dávno byla tma, ale Bill nespal. Díval se mlčky někam do prostorů pokoje. V tom se otevřely dveře, vlastně Tom je otevřel a sedl si k Billovi na postel. Bill rozsvítil lampičku a zmateně na něj mžoural. Cítil takovou radost, že ho vidí. Potřeboval ho, vždycky špatně nesl, když se spolu třeba jen dohadovali.

A teď byl tady – u něj na posteli.

„Tome,“ řekl a usmál se na svého brášku. V tuhle chvíli to však nebyl jen bratr, kdo u něho seděl na posteli, byl to někdo, po kom Bill tajně toužil.

Jen tam tak seděli, prohlížeje si tváře toho druhého. Najednou Tom natáhl ruku, Bill udělal po něm to samé. Dotkli se dlaněmi a jejich prsty si vychutnávaly jemné doteky. Pomalu se k sobě přibližovali. Bill zřetelně cítil, jak se chvěje, zavřel proto oči. Tom ho objal a pomalu položil na postel. Něžně ho hladil po tváři a vlasech.

„Proč jsi přestal?“ zašeptal tiše po tom, co zase otevřel oči. Viděl Tomův chtivý, ale přitom provinilý pohled. „Já… No, tohle by jsme neměli…“

Bill se posadil a vzal bratrovu tvář do dlaní. Ještě jednou se ujistil v Tomových očích, jestli cítí to samé co on a pak… Políbil jej tak smyslně, procítěně, Tom se přidal. V tom polibku bylo vše – touha, ale přitom strach z neznámého, radost, ale především nekonečná láska. Už necítili žádné zábrany, oba věděli, že srdci neporučí, i kdyby se stokrát snažili. Teď už nemají být proč smutní, nemusí se bát – jejich láska překoná vše…

„Proč se tak culíš? Znervózňuje mě to,“ řekl Tom žertem, zlehka Billa začal lechtat a už se taky usmíval jako sluníčko.

„Víš, já…,“ šeptl po chvíli Bill. „Právě tohle jsem si vždycky přál. Tebe jsem si vysnil, nechci se probudit!“ Smutně a s tou největší láskou se zadíval do Tomových očí.

„Ale tohle není sen, Bille – tohle přetrvá, o to se postarám.“

A co Tom jednou řekne, to se taky stane 😉

autor: Luchia
betaread: Eleanot