Nemohl usnout. Neklidně se převaloval z jedné strany na druhou. Muselo už být určitě kolem půlnoci, když uslyšel podivné zavrzání bratrovy postele. To ho zaujalo. Znělo to, jako by Bill vstával nebo se snad Tom plete? Ne… Bill se skutečně hrabal z postele ven. Opatrně našlapoval po špičkách, aby dělal minimální hluk. Zastavil se u Tomovy postele a naklonil se k němu.
Už potřetí během několika málo dnů cítil neodolatelné nutkání dívat se na Toma, když spí. Nikdy dřív to nedělal, ale je fakt, že poslední dobou dělal spoustu věcí, které dřív nedělal nebo alespoň ne tak často. Cítil, jak se mu žene horkost do tváří, když si vzpomněl, kolikrát se v poslední době sám uspokojoval. Přerývaně vydechl. Nepoznával se. Jako by existovaly chvíle, kdy vládu nad jeho tělem převezme někdo jiný… Je možné, aby měl svou temnou stránku? Své zkažené já, které ho nutí dělat věci, které rozhodně nejsou správné nebo se alespoň neslučují s obecnou představou o tom, co je správné? Věděl naprosto přesně, že není správné, aby při pohledu na bratra pociťoval to, co cítí… nikdy to tak nebylo, tak proč teď? Nakrabatil čelo. To všechno ta povídka. Probouzí v něm něco, co mělo zůstat skryté někde pěkně hluboko… ale jakmile skončí, skončí i tohle. Byl o tom přesvědčený.
Tom snažil, aby jeho dech byl pravidelný a uvolněný. Víčka se mu nepatrně chvěla samým úsilím. Doufal, že to Bill nepostřehne. Srdce mu divoce bušilo v hrudi. Sám dost dobře nevěděl, proč ty oči prostě neotevře a nezeptá se Billa na rovinu, co tady dělá, proč nespí a potmě ho okukuje. Nešlo to. Cítil, že je velmi blízko. Jeho dech lechtal Toma na tvářích… Setrvali tak pár minut. Pak si Bill povzdechl a ve vší tichosti se zvedl a vrátil se zpátky do postele. Tom si konečně troufl pootevřít oči. Zahlédl Billovu siluetu, jak něco kutí pod dekou. Najednou se objevilo modré světlo. Tomovi došlo, že si pouští pod dekou notebook. Napadlo ho, že se zřejmě chtěl přesvědčit, jestli už Tom spí…
Jeho zvědavost okamžitě ještě vzrostla.
*
Bill otevřel důvěrně známé stránky. Jiná pomoc pro něj neexistovala. Ponořit se znovu do těch čarovných, tolikrát čtených řádků, které mu přinesou pocity, které dosud s nikým nezažil. Ano, tak je to správně. Tyhle pocity patří k neznámým tělům, může si je představovat. Bezejmenná a krásná, smyslná a vzrušující… v každém případě však bez konkrétní tváře.
Štíhlá bledá ruka s pečlivě upravenými nehty se přitiskla na Harryho hruď, následovaná pohledem šedých očí. Byla příjemně chladná, ale zároveň z ní vycházel neuvěřitelný žár. Nebo to bylo jeho tělo, které reagovalo svým vlastním způsobem? Harry vztáhl ruce a sevřel úzké boky. Přitáhl si je k sobě. Potřeboval ho cítit… tak blízko, jak jen to půjde. Vzrušení se zmocňovalo každé jednotlivé částečky jeho těla, horkost pulsovala ve tvářích… Sklopil hlavu. Jemná ústa se sevřela kolem jeho bradavky, sledoval hbitý jazyk jak ji olizuje… šedé oči rozkošnicky mizely za přivřenými víčky. Draco vypadal, že si to docela užívá. Harrymu se z toho pohledu točila hlava. Dlaněmi sklouzl po úzkých bocích a začal je rytmicky třít. Potřeboval se někde ventilovat. Z úst mu unikl tichý sten, to když Dracova ruka sjela do jeho klína. Nepřestával si prsty jedné ruky hrát se ztvrdlými bradavkami, zatímco druhou rukou prozkoumával další dosud nedotčená území… Po nekonečné chvíli sklouzl pootevřenými ústy po plochém opáleném břiše dolů. Něžně se tváří otřel o Harryho penis, jako by se s ním seznamoval… Jazykem obkroužil sametový vrcholek a setřel pár průsvitných kapek. Konečně zdvihl šedé oči nahoru.
Harry od něj nedokázal odtrhnout pohled. Ze zelených očí mu probleskovala touha, ani se nepokoušel skrývat své pocity… musel ho mít. Prohrábl si rukou rozcuchané tmavé vlasy a přerývaně vzdychl. Přes Dracovu tvář přelétl spokojený úsměv. „Chtěl bych tě konečně líbat,“ zašeptal a jeho naběhlá ústa se stáhla k sobě. Harry neváhal. Vsunul ruku do dlouhých vlasů a pevně jej uchopil v týle. Jediným pohybem si ho vytáhl nahoru k sobě. Když ucítil Dracovu erekci na svém břiše, zasténal. Hladově se vpil do jeho rtů, jazykem pronikl mezi ně… bylo to živočišné, plné chtíče a nenaplněné touhy. Bral si ho prudce a bezohledně se vší vášní, kterou mohl cítit…
Bill zrychleně dýchal. Už jen tohle bylo příliš a to se ještě nikam nedostali. Odhrnul deku, zaklapl notebook a rychle ho strčil pod postel. Položil se na záda. Nebyl v pokoji sám, nemohl si dovolit dočíst tuhle scénu do konce.
Ta představa dvou nesmírně přitažlivých těl, spojených v objetí a v hlubokém polibku, divoká hra jejich jazyků, vzájemné doteky… jak dalece to převyšovalo jeho vlastní zážitky s líbáním. Nikdy se s nikým tímhle způsobem nelíbal. Tolik to chtěl zkusit. Přejel si prsty po rtech. Byly suché a vyprahlé. Zvlhčil je jazykem. Zavřel oči. Představil si, že má před sebou jiné, stejně dychtivé rty. Tlumeně zanaříkal… špatně se ovládal. Ta touha byla tak silná. Zoufale potřeboval někoho políbit. Dotknout se lidské kůže, pocítit dotek cizí dlaně na svém těle…
Když ho něco zašimralo na krku, polekaně sebou trhnul. Otevřel oči dokořán, nad ním se skláněla tvář. Fascinovaně zíral na plné rty, tak mučivě blízko. Nic jiného nebyl schopný vnímat. Panebože… tohle je snad sen. Sledoval ty dva měkké polštářky, nedokázal se od nich odtrhnout pohledem, tak svůdné s příslibem netušené rozkoše… Jestli se jich nedotknu, zemřu, problesklo mu hlavou.
„Co je s tebou?“ naléhavý, důvěrně známý hlas… Tomův. „Bille!“ Konečky jeho dlouhých vlasů Billa opět zašimraly na krku.
„Sakra, řekni mi konečně, co se to s tebou děje!“ Znělo to rozzlobeně. Štíhlá ramena se ocitla v pevném sevření.
Jen velmi pomalu a neochotně se Bill vracel do normálního stavu. „Co chceš slyšet?“ Zavrčel na bratra.
„Chci, abys mi řekl, co si to pořád čteš a proč seš takovej divnej… pořád si mě prohlížíš. Myslíš, že jsem si toho nevšiml? Co? Myslíš, že jsem tak blbej a slepej?“
Bill mlčel.
„Má to co dělat s tou povídkou, co čteš, že jo? Řekni!“ Tom s ním necitelně zacloumal. „Tak Bille, seber se a řekni mi, o co ti jde. Co vlastně chceš?“
Co chci? Co vlastně chci? Chci někoho, kdo by mě měl rád, kdo by mě miloval… kdo by se mě dotýkal, líbal mě… a zrovna teď bych ze všeho nejvíc chtěl zjistit, jaké to je líbat se s tebou… Vytrhl se z Tomova sevření. „To bys nepochopil, Tome,“ pronesl po chvilce.
„Víš, že mě pěkně štveš? Co si o sobě vlastně myslíš? Proč máš pořád dojem, že jenom ty máš na to, abys chápal všechno a já nic?“ Tom se naštval. Tohle nebylo fér. Přece byli tak stejní, Bill to moc dobře věděl a přesto pořád dokola opakoval tyhle své fráze. „Tak mi řekni, o co tady jde? Co se ti zrovna teď v té tvé nagelované hlavě honí?“
Bill polknul. Takhle s ním Tom snad ještě nikdy v životě nemluvil. Tom na něj byl vždycky hodný, trpělivý… a teď zněl najednou tak cize.
„Chceš vědět, co bych teď, zrovna teď, chtěl? Seš si jistej, že máš na to, abys mě pochopil?“ ušklíbl se.
„Zkus to,“ Tom se narovnal v ramenou a vyzývavě Billovi pohled opětoval.
„Chtěl bych vědět, jak líbáš.“
Bylo to venku. Prostá oznamovací věta.
Tom vytřeštil oči. „Cože bys chtěl?“
„Chtěl bych vědět, jaké to je líbat se s tebou.“
Tom stále nějak nemohl pochopit význam toho, co mu bratr sděluje. Rozčileně si prohrábl dlouhé dredy a neklidně se ošil. „To přece nemůžeš myslet vážně…“ vypadlo z něj tak nějak nejistě.
„Tak vidíš, věděl jsem, že to nemůžeš pochopit,“ Bill sklopil oči. Otočil se na bok, zády k bratrovi. Pevně stiskl k sobě víčka. Bylo mu jasné, že se ráno bude nenávidět za to, co právě řekl, ale Tom to chtěl slyšet. Tak to má. Neměl mě nutit… sám od sebe bych mu to nikdy neřekl.
„Máš pravdu, asi to opravdu nechápu.“ Tom se tiše zvednul a vrátil se zpátky do své postele.
*
Po zbytek noci nespal. Nemohl. Pořád přemýšlel nad tím, co mu Bill řekl. Nemohl pochopit, jak ho něco takového mohlo napadnout. Přece nemohl myslet vážně, že by ho chtěl políbit. Jasně, byli dvojčata, byli si hodně blízcí, objímali se, to jo… ale tak nějak jinak. Když Bill vyslovil tu větu, měl tak zvláštní oči… úplně černé, temné. Naprosto cizí. Toma znovu napadlo ta myšlenka, že Bill má dvě tváře. Jednu znal dokonale. Ta druhá se mu teprve ukazovala… a děsila ho. Nebo ne?
Přišlo svítání a po něm nové ráno. Tom s očima opuchlýma od nevyspání se rozpačitě posadil na posteli a podrbal se na hlavě. Ačkoli se snažil vyhnout pohledu na bratrovu postel, neušlo mu, že ani Bill nespí. Ležel na zádech s rukama založenýma pod hlavou a zíral do stropu. Vypadal téměř jako mrtvý.
Tom si odkašlal.
I Bill se pohnul. Posadil se a rozpačitě se podíval na protější postel. „Zlobíš se?“ zeptal se chraptivě. Když se nedočkal odpovědi, pokračoval sám. „Nevím, co mě to napadlo. Prostě nějakej zkrat.“ Snažil se to zlehčit.
Tom se po něm nedůvěřivě podíval. „Zkrat? Tomuhle říkáš zkrat?“ vypálil ze sebe. „Jak tě něco takovýho vůbec mohlo napadnout?“
Bill pokrčil rameny. „Napadlo… no. Neříkal jsi mi sám kolikrát, že člověk má mít fantazii?“
„No jo, ale tím jsem myslel normální sex, ale ne něco takovýho…tak –„
„Jen to řekni,“ vystartoval Bill. „Úchylnýho? Přijde ti to úchylný?“
„Jo.“
„Fajn, fajn,“ Bill odhodil deku. Jen v boxerkách vyskočil z postele a vyběhl z pokoje. O tři vteřiny později práskly dveře od koupelny a cvakl zámek.
Tom sebou praštil po zádech zpátky do postele. Přitiskl si dlaně na obličej. Co dál? napadlo ho. Takhle to přece nemůže jít dál! Očima sklouzl k černému přístroji ledabyle zasunutému pod Billovou postelí. To on za všechno může! Dostal nápad. Přejel pohledem zpátky ke dveřím a zaposlouchal se. Bylo ticho. Věděl, že nedělá správně, že by neměl lézt Billovi do věcí, ale jiné řešení neviděl.
Vyklouzl z postele. Hbitě vytáhl notebook a pustil ho. Byl jen v úsporném režimu a Tom věděl, že Bill určitě večer historii nemazal, takže by mohl lehce najít to, co Billa dostalo do stavu, v jakém se pak nacházel a v jakém ho napadají tak divné věci.
Monitor modře bliknul a před Tomem se otevřela černá stránka s bílošedým designem. Byly to webovky, které neznal. Snažil se zorientovat. Byla tam kapitola povídky. Sjel k názvu. Příběh na druhou. Divnej název, pomyslel si. Sedmá kapitola z deseti. Nedokončená povídka. To bude ta Billova! On to včera ani neshodil! S bušícím srdcem se začetl do řádků, které se před ním rozevřely…
autor: Michelle M.
aaaaaaaaaa! ale ved to ..nemože! ♥ moc super ffka x)
Wooooooooooooooooooooooooooooooooooow…jdu na další
hůů!! dobroooš!! xD
Ty vole tak toto bude husté! 😀 Tom teraz asi číta tú časť ktorú Bill nemohol v noci dočítať lebo nebol sám v izbe 😀 och som strašne zvedavá ako na to Tom zareaguje :D… a inač nemohla som z toho keď Bill Tomovi povedal že by chcel vedieť aké je to sa s ním bozkávať… bože to bolo úplne perfektné ale celkom ma štval ten Tom aký bol na Billa hnusný… bože som strašne zvedavá idem radšej hneď ďalej 😀
Strašne sa bojím toho, že to Toma znechutí 🙁 je mi Billa hrozne ľúto, ale som celkom rada, že povedal čo chce. Tom aspoň nemôže povedať, že ho Bill odmieta a že sa s ním nechce baviť. Ale aj tak sa bojím…