„Bille, noták!“
„Už jsem řekl ne a hotovo! Ne a ne!“
„Prosím, Bille. „
„N-E! Mám ti to znova vyhláskovat?“ našpulil bojovně rty a propaloval své dvojče pohledem. Tom se s hlubokým povzdechem svezl na měkkou pohovku a ublíženě sledoval, jak se Bill vydatně napil ze své sklenky s nazlátlou tekutinou. „Můžeš na oplátku chtít, co chceš. Splním cokoliv, co si řekneš. Vážně všechno, všecičko! Jen to pro mě udělej, prosím..“ žadonil dál Tom a snažil se o co nejpokornější pohled.Věděl, že bratrovi dělá dobře vědomí, že on je ten, který rozhoduje a má na výběr.
„Snad jsem se vyjádřil dost jasně, ne?Já nebudu podporovat tvoje zvrhlé choutky, kolikrát ti to mám ještě opakovat?“
„Seš sobec, víš to?!?!“ obvinil jej Tom a bez okolků opřel nohy o nízký konferenční stolek. Co na tom, že je to krajně nespolečenské. Bill po něm šlehl ošklivým pohledem a s patřičnou grácií praštil sklenkou o skleněnou desku stolu před bratrem. „Já že jsem sobec? Protože odmítám plnit tvoje postelové fantazie, tak mě pošleš do háje, rozumím tomu správně?“
Tom zabořil hlavu do dlaní. Uvědomoval si, že se mu celý rozhovor začíná vymykat z rukou. Na Billa se musí pomalu a s řádnými argumenty, jinak s ním nehne ani pár volů.
Rozpačitě obíral drobné žmolky ze svého běloskvoucího potítka a soustředěně skousával ret, jak usilovně přemýšlel. Dával si na čas
Konečně zvedl hlavu a vpil se bratrovi do přísného pohledu. „Bille, bráško, takhle jsem to přeci vůbec nemyslel. Já jen – jsme nejen bratři, ale taky kamarádi, ne? Ti by si přeci měli pomáhat,“ zkusil to psychologicky. Setkal se však se zápornou odezvou. Bill kategoricky zavrtěl hlavou. „Takže ty se mi snažíš hrát na city? Já nejsem žádná tvoje věc, kterou můžeš využít, když zrovna potřebuješ! Řekl jsem ne, tak prostě ne!“
Tom byl v koncích, nevěděl, co si má počít. Nervózně se zavrtěl na sedačce a s nevolí pozoroval změť těl, vlnicích se do rámusu, který podle jeho názoru měl k hudbě na hony daleko.
Hlasitě polknul a opět se zadíval na bratra, který se zájmem sledoval drobnou brunetku způsobně sedící na vysoké barové židličce. Rozhodl se, zkusí to naposledy. Znal dokonale Billovy slabiny a věděl, že pokud nezabere tohle, pak už nic.
„Ty se prostě bojíš,“ utrousil na půl úst a přidal posměšný úšklebek.Bill se na něj šokovaně podíval. „Prosím?“ Nejspíš špatně slyšel! „Říkám, že máš jednoduše strach! Ale já tě chápu, Bille. Jsi takový malý nezkušený zajíček, viď? Vlastně bych se divil, kdybys alespoň přibližně věděl, jak na holku sáhnout.. A Margerithe není jen tak obyčejná, to je třída. Chápu, že se nechceš ztrapnit..“ Tom s potěšením sledoval, jak se Billovy tváře barví do ruda. Zasáhl přesně, trefil se do černého. Jeho dvojče právě vypadalo jako natlakovaný hrnec těsně před výbuchem.
„Co si to dovoluješ?!“ zaječel Bill jako siréna, takže přebil i hlasitou hudbu. „Coby,“ uculil se rozpustile Tom a provokativně skousl mezi zuby pierc. „Říkám pravdu. Nebo to snad pravda není?“
Billa rozčiloval Tomův vyrovnaný výraz a klidný tón, který na něj působil jako hadr na býka. Jeho bratr je neskutečný drzoun!
„Divil by ses, jak jsem zkušený!“ syčel zlostně Bill, i když si uvědomoval, jak hloupě jeho obrana zní. Ale nedokázal si pomoct. Nesnášel, když z něho Tom dělal idiota, jenom protože jeho postelí neprošlo tolik dívek jako tou bratrovou.
„Opravdu?“ Tom naklonil hlavu na stranu a usmíval se stále víc. Jeho plán se dařil. „Nevšiml jsem si ..“
Bill zuřil. Mezi zuby drtil ty nejsprostší nadávky, ale navenek se snažil nedat nic najevo. Bohužel se mu to příliš nedařilo. S přehnanou silou uchopil sklenici, až několik kapek vybryndal na prošlapaný koberec a napil se tak divoce, že se zakuckal.
„Sladký rebel Bill Kaulitz – dva roky nepolíben! Jaké neštěstí!“ pištěl Tom vysokým hláskem a rukou dramaticky položenou na srdci naznačoval mdloby.
„Ty idiote!! Víš moc dobře, že to není pravda!! Je to jen komedie pro fanynky!“ snažil se Bill chabě o vyvrácení takové lži, ale docílil pouze bratrova pobaveného obličeje.
„Pochybuju Bille, tak přiznej, že máš v kalhotech? Kdyby ses nebál, tak bys do toho šel!“
„Já se nebojím!“
„Já vím, ty se přímo děsíš, že tě Margerithe pošle pryč jako úplný nemehlo. Zatímco já–„
„Buď už sakra zticha!“ přerušil jej ostře Bill a nebezpečně se sklonil nad bratrovu tvář. Musel se chytit opěrek, aby udržel rovnováhu, protože alkohol smíchaný s energetickým nápojem mu začal lehce stoupat do hlavy.
„Kde je?“ zasyčel Bill a s odhodláním se vpíjel do čokoládového pohledu svého dvojčete. Tom překvapením oněměl. To znamená souhlas? Pečlivě si přeměřil jeho napjatý obličej a setinu vteřiny setrval očima na Billových rtech, vzdálených jen pár centimetrů od svých. Ulpěly na nich drobné kapičky sladkého nápoje. Musel semknout víčka, protože se mu začala točit hlava. To bude jistě tím vypitým alkoholem, ano..
„Tak bude to?“ zaslechl znovu bratrův hlas a opět prudce rozevřel oči. Díval se do těch Billových. Představil si jej, Margerithe a sebe a pocítil jemné vzrušené šimrání v podbřišku. Margerithe vždycky chtěl a když to nejde jinak..
„Takže ty souhlasíš?“ zeptal se nakonec tence, jako by se snad bál, že Bill vzápětí vykřikne „apríl“. Bill nic neřekl, jen bratrovi podal svou ruku a pomohl mu na nohy. „Tak jdeš sakra?“ okřikl jej, když se Tom nehnul z místa. Ten jen omámeně přikývl a poslušně se rozešel za Billem ..
***
Štíhlá dívka s jemnými vlnami v medově zatých vlasech nervózně seděla na posteli. Špulila silně nalíčené rty a rytmický poklepávala sytě růžovým nehtem do nočního stolku. Jak už to může být dlouho? Půl hodiny, třičtvrtě? Nebavilo ji čekat, nebyla na to zvyklá.
Znuděně si natáčela pramen vlasů na ukazováček a v duchu proklínala sama sebe, že se nespokojila pouze s Tomem. Co když se mu to nepodařilo?
Odjakživa měla pro dvojčata Kaulitzova jistou slabost, avšak nemohla si ujasnit, po kterém z nich touží víc. Bill na pohled křehký a něžný, v sobě však skrýval nezkrotného rebela. Šarmantní Tom naopak působil jako frajer, ve kterém dřímal vášnivý milenec.
Nedokázala si vybrat. Věděla, že pokud získá jednoho, druhý pro ni bude automaticky nedostupný a ona MUSELA mít oba. Proto vymyslela plán. Tak jednoduchý a prostý, ale naprosto dokonalý.
Stačilo vydráždit Toma na takovou míru, aby po ní začal toužit. On byl jistota, otočil se za každou sukní a každou dostal. Ji ale ne. Znala jeho nedočkavost a věděla, že když si bude hrát na nedostupnou, jeho touha tím jenom vzroste. A dnes, u Calvina na párty, nastal ten správný čas. Vyrajcovat Toma na nejvyšší možnou míru a pak jej poslat pryč s tím, že jestli nepřesvědčí Billa k hrátkám ve třech, má smůlu. Musela se pro sebe usmát, Tom ji poslouchal jako pejsek.
Ozvalo se tiché zaklepání. Margerithe sebou nervózně trhla a rychlým pohledem se pro jistotu zkontrolovala v zrcadle na protější stěně. Perfektní. Svůdně ulehla mezi přikrývky na manželskou postel Calvinových rodičů a smyslným hláskem zavrkala. „Vstupte.“
Potěšeně se uculila.Ve dveřích nervózně přešlapovaly dvě vysoké štíhlé siluety.
„Už jsem řekl ne a hotovo! Ne a ne!“
„Prosím, Bille. „
„N-E! Mám ti to znova vyhláskovat?“ našpulil bojovně rty a propaloval své dvojče pohledem. Tom se s hlubokým povzdechem svezl na měkkou pohovku a ublíženě sledoval, jak se Bill vydatně napil ze své sklenky s nazlátlou tekutinou. „Můžeš na oplátku chtít, co chceš. Splním cokoliv, co si řekneš. Vážně všechno, všecičko! Jen to pro mě udělej, prosím..“ žadonil dál Tom a snažil se o co nejpokornější pohled.Věděl, že bratrovi dělá dobře vědomí, že on je ten, který rozhoduje a má na výběr.
„Snad jsem se vyjádřil dost jasně, ne?Já nebudu podporovat tvoje zvrhlé choutky, kolikrát ti to mám ještě opakovat?“
„Seš sobec, víš to?!?!“ obvinil jej Tom a bez okolků opřel nohy o nízký konferenční stolek. Co na tom, že je to krajně nespolečenské. Bill po něm šlehl ošklivým pohledem a s patřičnou grácií praštil sklenkou o skleněnou desku stolu před bratrem. „Já že jsem sobec? Protože odmítám plnit tvoje postelové fantazie, tak mě pošleš do háje, rozumím tomu správně?“
Tom zabořil hlavu do dlaní. Uvědomoval si, že se mu celý rozhovor začíná vymykat z rukou. Na Billa se musí pomalu a s řádnými argumenty, jinak s ním nehne ani pár volů.
Rozpačitě obíral drobné žmolky ze svého běloskvoucího potítka a soustředěně skousával ret, jak usilovně přemýšlel. Dával si na čas
Konečně zvedl hlavu a vpil se bratrovi do přísného pohledu. „Bille, bráško, takhle jsem to přeci vůbec nemyslel. Já jen – jsme nejen bratři, ale taky kamarádi, ne? Ti by si přeci měli pomáhat,“ zkusil to psychologicky. Setkal se však se zápornou odezvou. Bill kategoricky zavrtěl hlavou. „Takže ty se mi snažíš hrát na city? Já nejsem žádná tvoje věc, kterou můžeš využít, když zrovna potřebuješ! Řekl jsem ne, tak prostě ne!“
Tom byl v koncích, nevěděl, co si má počít. Nervózně se zavrtěl na sedačce a s nevolí pozoroval změť těl, vlnicích se do rámusu, který podle jeho názoru měl k hudbě na hony daleko.
Hlasitě polknul a opět se zadíval na bratra, který se zájmem sledoval drobnou brunetku způsobně sedící na vysoké barové židličce. Rozhodl se, zkusí to naposledy. Znal dokonale Billovy slabiny a věděl, že pokud nezabere tohle, pak už nic.
„Ty se prostě bojíš,“ utrousil na půl úst a přidal posměšný úšklebek.Bill se na něj šokovaně podíval. „Prosím?“ Nejspíš špatně slyšel! „Říkám, že máš jednoduše strach! Ale já tě chápu, Bille. Jsi takový malý nezkušený zajíček, viď? Vlastně bych se divil, kdybys alespoň přibližně věděl, jak na holku sáhnout.. A Margerithe není jen tak obyčejná, to je třída. Chápu, že se nechceš ztrapnit..“ Tom s potěšením sledoval, jak se Billovy tváře barví do ruda. Zasáhl přesně, trefil se do černého. Jeho dvojče právě vypadalo jako natlakovaný hrnec těsně před výbuchem.
„Co si to dovoluješ?!“ zaječel Bill jako siréna, takže přebil i hlasitou hudbu. „Coby,“ uculil se rozpustile Tom a provokativně skousl mezi zuby pierc. „Říkám pravdu. Nebo to snad pravda není?“
Billa rozčiloval Tomův vyrovnaný výraz a klidný tón, který na něj působil jako hadr na býka. Jeho bratr je neskutečný drzoun!
„Divil by ses, jak jsem zkušený!“ syčel zlostně Bill, i když si uvědomoval, jak hloupě jeho obrana zní. Ale nedokázal si pomoct. Nesnášel, když z něho Tom dělal idiota, jenom protože jeho postelí neprošlo tolik dívek jako tou bratrovou.
„Opravdu?“ Tom naklonil hlavu na stranu a usmíval se stále víc. Jeho plán se dařil. „Nevšiml jsem si ..“
Bill zuřil. Mezi zuby drtil ty nejsprostší nadávky, ale navenek se snažil nedat nic najevo. Bohužel se mu to příliš nedařilo. S přehnanou silou uchopil sklenici, až několik kapek vybryndal na prošlapaný koberec a napil se tak divoce, že se zakuckal.
„Sladký rebel Bill Kaulitz – dva roky nepolíben! Jaké neštěstí!“ pištěl Tom vysokým hláskem a rukou dramaticky položenou na srdci naznačoval mdloby.
„Ty idiote!! Víš moc dobře, že to není pravda!! Je to jen komedie pro fanynky!“ snažil se Bill chabě o vyvrácení takové lži, ale docílil pouze bratrova pobaveného obličeje.
„Pochybuju Bille, tak přiznej, že máš v kalhotech? Kdyby ses nebál, tak bys do toho šel!“
„Já se nebojím!“
„Já vím, ty se přímo děsíš, že tě Margerithe pošle pryč jako úplný nemehlo. Zatímco já–„
„Buď už sakra zticha!“ přerušil jej ostře Bill a nebezpečně se sklonil nad bratrovu tvář. Musel se chytit opěrek, aby udržel rovnováhu, protože alkohol smíchaný s energetickým nápojem mu začal lehce stoupat do hlavy.
„Kde je?“ zasyčel Bill a s odhodláním se vpíjel do čokoládového pohledu svého dvojčete. Tom překvapením oněměl. To znamená souhlas? Pečlivě si přeměřil jeho napjatý obličej a setinu vteřiny setrval očima na Billových rtech, vzdálených jen pár centimetrů od svých. Ulpěly na nich drobné kapičky sladkého nápoje. Musel semknout víčka, protože se mu začala točit hlava. To bude jistě tím vypitým alkoholem, ano..
„Tak bude to?“ zaslechl znovu bratrův hlas a opět prudce rozevřel oči. Díval se do těch Billových. Představil si jej, Margerithe a sebe a pocítil jemné vzrušené šimrání v podbřišku. Margerithe vždycky chtěl a když to nejde jinak..
„Takže ty souhlasíš?“ zeptal se nakonec tence, jako by se snad bál, že Bill vzápětí vykřikne „apríl“. Bill nic neřekl, jen bratrovi podal svou ruku a pomohl mu na nohy. „Tak jdeš sakra?“ okřikl jej, když se Tom nehnul z místa. Ten jen omámeně přikývl a poslušně se rozešel za Billem ..
***
Štíhlá dívka s jemnými vlnami v medově zatých vlasech nervózně seděla na posteli. Špulila silně nalíčené rty a rytmický poklepávala sytě růžovým nehtem do nočního stolku. Jak už to může být dlouho? Půl hodiny, třičtvrtě? Nebavilo ji čekat, nebyla na to zvyklá.
Znuděně si natáčela pramen vlasů na ukazováček a v duchu proklínala sama sebe, že se nespokojila pouze s Tomem. Co když se mu to nepodařilo?
Odjakživa měla pro dvojčata Kaulitzova jistou slabost, avšak nemohla si ujasnit, po kterém z nich touží víc. Bill na pohled křehký a něžný, v sobě však skrýval nezkrotného rebela. Šarmantní Tom naopak působil jako frajer, ve kterém dřímal vášnivý milenec.
Nedokázala si vybrat. Věděla, že pokud získá jednoho, druhý pro ni bude automaticky nedostupný a ona MUSELA mít oba. Proto vymyslela plán. Tak jednoduchý a prostý, ale naprosto dokonalý.
Stačilo vydráždit Toma na takovou míru, aby po ní začal toužit. On byl jistota, otočil se za každou sukní a každou dostal. Ji ale ne. Znala jeho nedočkavost a věděla, že když si bude hrát na nedostupnou, jeho touha tím jenom vzroste. A dnes, u Calvina na párty, nastal ten správný čas. Vyrajcovat Toma na nejvyšší možnou míru a pak jej poslat pryč s tím, že jestli nepřesvědčí Billa k hrátkám ve třech, má smůlu. Musela se pro sebe usmát, Tom ji poslouchal jako pejsek.
Ozvalo se tiché zaklepání. Margerithe sebou nervózně trhla a rychlým pohledem se pro jistotu zkontrolovala v zrcadle na protější stěně. Perfektní. Svůdně ulehla mezi přikrývky na manželskou postel Calvinových rodičů a smyslným hláskem zavrkala. „Vstupte.“
Potěšeně se uculila.Ve dveřích nervózně přešlapovaly dvě vysoké štíhlé siluety.
autor: Helushka
betaread: Michelle M.
