autor: Janule
BILL
„A kdy půjdou holky domů,“ zeptal jsem se konverzačně Gea, když jsme rozlejvali druhou flašku vodky. Ne, že by mě to nějak zvlášť zajímalo, ale je potřeba rozproudit debatu a tohle je téma, kvůli kterému tu vlastně jsme.
„Asi za dva dny je pustěj,“ odpověděl mi nadšeně a bylo na něm vidět, že se fakt na svoji ženu a dceru těší. Mám radost, že konečně našel svoje štěstí. Celá léta byl sám, měl jen pár krátkých nepodařených vztahů… nemohl najít tu pravou, až se mu to před dvěma lety konečně podařilo. Byli jsme na dalším turné z mnoha a Vanessa se k nám dostala zcela náhodou jako nová vizážistka. Těhotná Vera šla na mateřskou a tuhle krásnou Italku sehnal manažer. Když jsme ji poprvé viděli, všem nám málem vypadly oči. Byla nádherná. Takovou kočku jsme v týmu ještě nikdy neměli a Georg byl z nás jediný nezadaný, takže to nakonec dopadlo tak, jak muselo. Zamiloval se až po uši a pak z něj vypadlo, že je to vlastně úplně poprvé v životě, předtím nikdy nic podobnýho necítil.
Jednou… to už byli zamilovaní asi půl roku, jsme zase něco oslavovali a Georg seděl vedle mě. Vanessa tančila s Tomem a my na ně společně zírali. Oba jsme byli celkem klidní… tedy Geo určitě… já už trošku míň… přece jen, Vanessa je fakt kočka. Měl už dost vypito a já najednou s překvapením zjistil, že mám jeho tlapu na rameni. Cítil jsem se nesvůj, protože od té doby, co se o nás Geo dozvěděl, byl odtažitej. Nikdy už se nedotkl ani mě, ale ani Toma, se kterým byl pořád kamarád. Tohle bylo něco výjimečného. Naklonil se ke mně a pošeptal mi do ucha: „Už vás celkem chápu, Bille, láska je strašná věc. Já bych pro ni snad i zabil…“ Usmál jsem se jeho opileckým kecům a zmáčkl mu ruku na svém rameni.
„To jsem rád, Geo, to jsem fakt rád,“ odpověděl jsem mu. „Jenže tohle přiznáš jen teď, když jsi namol, viď?“ dodal jsem ještě a Georg jen opilecky přikývl…
Stejně si dáváme pozor, aby nás s Tomem při ničem neviděl, nechceme zbytečně dělat zlou krev. Je to tak lepší. Jen Tom občas zapomíná, než mu to docvakne, a někdy i cíleně provokuje. Jako tuhle, když jeli rodit… Geo z toho musel bejt pěkně vyprdnutej. Nejspíš si Tom myslel, že když je v takovým rozrušeným stavu, zapomene na to, co nejspíš slyšel v telefonu. Teď když je z něj otec, bude určitě přístupnější, ale stejně… radši nebudeme moc provokovat.
„Tak to se připrav na probdělý noci,“ pronesl frajersky už připitej Tom a mně bylo jasný, že tohle neskončí dobře. Jsem to s tím provokováním nějak zakřikl… Zase spolu budou soupeřit jak dva kohouti na smetišti. Nevím, co je pořád nutí se vzájemně trumfovat, ale jak jsou napití, je s jejich soudností ámen. Taky jo, už je to tady.
„A co ty o tom víš, ty… chytrej,“ zeptá se ho Georg a vyčkává, jaká padne odpověď, aby na ni mohl hned vymyslet odvetu. Tak to bylo vždycky.
„No co asi? Dejv je kolikrát vzhůru třikrát za noc a mimina jsou v tomhle prej daleko horší,“ pronese Tom, jako by k Davídkovi vstával… občas jo, to bych mu křivdil, ale většinou tam jdu já… je to přece můj syn.
„Bille, kdo k němu vstává?“ obrátil se okamžitě Geo na mě, abych mu potvrdil jeho domněnku. Ovšem to se spletl. Já mu nahrávat nebudu. V tomhle jsem s Tomem.
„No oba… většinou,“ dodám ještě trošku nejistě, protože mi došlo, jak to vypadá divně. „Střídáme se,“ přidám k tomu na vysvětlenou.
„Jo, tuhle jsme jeli na pohotovost, to byla akce století. Bill přilít hysterickej, že má Dejv teplotu a já musel uprostřed noci vstát a dovézt je na pohotovost, protože Bill měl k večeři pivo,“ vytahuje se Tom a dělá ze mě zase starou hysterku… blbeček… co já můžu za to, že mám o Dejva strach?
„No jó, to je toho, dojet autem tam a zpátky, to zvládne každej blb,“ prohlásí rozevlátě Georg a zamrká svýma malýma očkama, asi už z toho chlastu přestává vidět. Teď se ale Toma musím zastat.
„Tom mi s Dejvem hodně pomáhá, Geo, tak se do něj laskavě nenavážej. Byl by skvělej táta,“ usměju se a pohladím Toma nenápadně po ruce.
„No jó, jasně… naše matka… aby se nezastala svýho taťky,“ pronese Georg a mně se chce v tu ránu začít šíleně křičet. Už je to tu zas! Pořád ze mě dělá ženskou! Nejradši bych mu tu předvedl hysterickej záchvat, ale tím bych jen přilil vodu na jeho mlejn. Je ožralej a zejtra nebude vědět, co tu plácal. Kašlu na něj. Jenže Tom ne… hergot, musím ho zadržet. Chytnu ho pevně za ruku a zmáčknu.
„Haaaagene, neser mě!!!“ zasyčí Tom na Gea tu nejhorší nadávku, jakou našel. Jeho třetí křestní jméno je pro něj absolutně největší urážka, jakou si dovede představit. Jednou jsem ho tak představil na koncertě a tři dny se mnou nemluvil.
„Komu řikáš Hagene, ty…“ nemůže si najednou vzpomenout na nic, čím by Toma nazval. „No co? Ty…? No…? Dořekni to, Hagene! Dělej! Nemůžeš, viď vole, si vožralej jak prase a nemyslí ti to…! Tak drž radši hubu a nemel!“ skončí s ním Tom a vypadá to, že se to snad zase na chvilku uklidní. Gustav celou dobu jen přihlíží a vážně zírá na ty dva kohouty.
„Tak pánové, myslím, že jste už dost starý na to, abyste toho nechali, ne?“ řekne a já mám pocit, že ve své nekonečné naivitě jen přihodil polínko do ohně.
„Von si začal,“ brání se Geo a kývne bradou na Toma. „Poučuje, jako by byl zasloužilej fotr, zatím je jenom blbej strejda. Zásluhy veškerý žádný, všechno musel vodřít Bill sám,“ chechtá se ten debil a připomíná Tomovi, že já se nejdřív musel vyspat s nějakou ženskou, aby on mohl bejt strejda. To je další jeho specialita… neustále Tomovi předhazovat moji zradu… ví, kam trefit, aby zasáhl to nejcitlivější místo.
„Proč tu hubu radši nedržíš, Geo,“ snaží se Gustav, ale Tom už je zase v ráži. Je už taky trochu lízlej a vyložil si jeho slova po svém.
„Jak si to myslel, ty zmetku! Jako že sem neschopnej chlap? A jak jsem to měl asi udělat, nevíš? Kdybych chtěl Billovi ublížit, moh jsem mít dítě už dávno, to není nic těžkýho, zastrčit, vystrčit a je to… to umí každej debil, včetně tebe, ale já mu ubližovat nechci! Tak by se ti to líbilo? Byl bych pro tebe dostatečnej chlap? Pořád jsem pro tebe jenom blbá buzna? To ti ještě za těch sedm let nedošlo, že Billa fakt miluju? To máš ten mozeček tak mrňavej, že se ti tam tahle informace neusadila? Jsi fakt ubohej! Končím s tebou! Většího ignoranta jsem v životě neviděl. Myslel jsem si, že když se zamiluješ, tak nás pochopíš, a ty? Seš furt stejnej kretén, jakos byl tenkrát!“ křičí na něj Tom a v obličeji už je celej rudej. Neustále mu mačkám ruku, aby se uklidnil, ale v týhle fázi už je to na nic.
Georg jen sedí a zírá na Toma, kterýmu pomalu stéká po tváři jedna osamělá slza. Je absolutně vyřízenej. Takhle sprostej na Gea ještě nikdy nebyl. Vždycky ty jeho opilecký kecy nějak ustál, ale dneska mu ruply nervy a plácal pátý přes devátý, aby to ze sebe dostal. To jsem zvědav, jak se tohle vyžehlí…
„Jdu se podívat na Dejva, jestli není odkopanej,“ prohlásí Tom a zvedne se ze sedačky. Potřebuje utéct, to je mi jasný. Pustím jeho ruku, aby mohl jít. Bude to tak lepší, nebo se zase poperou jako tenkrát. Georg se najednou zvedne prudce ze sedačky a vrhne se na odcházejícího Toma. Leknutím úplně nadskočím, ale když vidím, že ho nemlátí, ale objímá, spadnu zpátky na sedačku. Chytil ho zezadu kolem ramen, aby ho zadržel, a silou ho otočil zpátky k sobě. Je o kus menší než Tom, takže má oči někde v úrovni jeho brady a smutně na něj kouká.
„Promiň, Tome, fakt promiň, nechtěl jsem bejt hnusnej,“ omlouvá se Tomovi, kterej stojí nevěřícně jako solnej sloup a neví, co s rukama. Nakonec je nechá, kde jsou a ušklíbne se.
„Vždyť já vás chápu, já jen nějak poslední dobou nesnášim, když se na mě vytahuješ,“ dodá ještě Geo a pustí Toma ze sevření. Napřáhne k němu ruku a Tom ji váhavě přijme. „Všechno zase dobrý, jo?“ udělá opilecká psí očka a čeká, jak bráška zareaguje.
„Dobře, ale omluv se Billovi za tu matku,“ prohlásí nekompromisně Tom. Geo se nejdřív zatváří, jako že to zas ne, ale pak si to rozmyslí, podívá se na mě a řekne: „Sorry, Bille, jsi skvělej táta, fakt sorry.“ Kývnu, že to beru a vstanu.
„Tak já se půjdu podívat na toho Dejva a vy se zatím radši napijte, blbouni,“ řeknu a jdu nahoru. Alespoň řekl Tomovi, že nás chápe. Alespoň to… doufám, že se tam nepoperou, než se vrátím. To je zase jednou mejdan.
„Ty trubko mrňavá,“ zašeptám, když sbírám ze země Dejvovu peřinu a přikrývám ho. Musí mu být zima. Přikryju ho až po bradičku a chvilku si k němu sednu. Pohladím ho po hlavičce a on se zavrtí, pokrčí nosík a otočí se na druhou stranu. „Ty jsi moje zlatíčko, viď?“ řeknu mu a radši se zvednu. Musím zpátky, jinak se tam určitě něco semele. Zaručeně za tu chvilku ztrestali další flašku… Tom už bude asi napadrť. Zaklapnu dveře bytu a jdu po schodech dolů. Je tu tma jako v pytli, tak se radši chytnu zábradlí, abych se neskutálel až dolů do studia.
Najednou mě někdo chytí kolem pasu. Leknutím vykřiknu, ale hned se uklidním, když uslyším: „Čekám tady na tebe.“ Tom mi šeptá do ucha a než mu stačím cokoliv odpovědět, prudce si mě přitáhne na tělo a začne mě líbat. Ale jak? To je uragán, jakej jsem už dlouho nezažil. Bože, dobyvatel se probudil!
„Tome… lásko… tady ne, co… když se… půjdou… podívat… kde… jsme…“ šeptám mezi jeho vášnivými polibky.
„Nepůjdou, diskutujou spolu o problematice gayů,“ zašeptá mi s úsměvem do ucha vzrušeně a jazykem se mi znovu snaží zajet až do krku. „My si to teď proberem v praxi, co říkáš?“ vydechne zastřeným hlasem, když se jeho horké rty odlepí od mých. Vždycky když se napije, změní se v lovce a snaží se svou oběť co nejdřív dostat. Potřebuje se zbavit adrenalinu z hádky… Ví, že jsem snadná kořist… ani se nezmůžu na kývnutí, když mě začne tlačit zpátky do schodů.
„Kde?“ zašeptám, abych alespoň v té tmě tušil, kam mě sune.
„Jen tady, dál už to nevydržím… potřebuju tě… hned…“ natlačí mě na zeď vedle domovních dveří. Je tu chladno, ale naše těla už jsou rozpálená… za chvilku to přestanu vnímat. Vrhne se zase divoce na moje rty tak, že se málem praštím hlavou o zeď. Zbožňuju, když je takhle maximálně vydrážděný… S chutí vycházím vstříc jeho nedočkavému jazyku. Chvilku hledá moji ruku, která ho objímá kolem pasu, a bezostyšně si ji přitiskne na napjatý rozkrok.
„Bille, prosím,“ zašeptá opile a začne si druhou rukou rozepínat pásek u kalhot. Pomůžu mu rychle s knoflíkem a zipem, a když kalhoty spadnou na zem, zajedu pod jeho boxerky. Můj dotyk vyvolá Tomovo úlevné vydechnutí, je vzrušený na doraz. Odtrhnu se od jeho nenasytných úst a začnu ho líbat na krku. Otočím ho a namáčku na studenou zeď. Teď ti ukážu, miláčku, co se mnou děláš… teď budeš koukat, co jsi ulovil za šelmu…
Objal jsem pevně jeho tvrdý penis a začal pomalu pohybovat zápěstím. Dneska mu dopřeju dokonalý zážitek, už vím, co na něj platí. „Víc, lásko, rychleji,“ šeptá mi do vlasů. Jen krátce zavrtím hlavou… když je opilý, vždycky vyžaduje rychlou akci, ale tentokrát si to užije, i kdyby nechtěl. Pomalými pohyby ruky ho uspokojuju a jeho krk pokrývám tvrdými polibky, které ihned ošetřuju jazykem, aby jeho vzrušení dosáhlo maximálního bodu. Šeptám mu do ucha a některá slova, která padají při tomhle erotickém představení, ho vytáčejí víc než moje pohyby. Miluje, když sténám s ním a to mu teď s chutí dopřeju. Naše vzrušené hlasy se rozléhají tichou chodbou a odrážejí se zpět, aby nás ještě víc vydráždily. Kdykoliv zabloudím jazykem těsně pod jeho ušní lalůček, cítím, jak se znovu a znovu zachvěje pod mým vlhkým dotykem.
„Víc… víc… lásko…“ sténá, jeho penis už je díky maximálnímu vzrušení nádherně kluzký a zvuky, které vycházejí z jeho hrdla, naznačují, že si to opravdu užívá. Pomalu zvyšuju stisk, zrychluju a kroužím palcem na jeho kluzkém vrcholku. Druhou rukou zajedu na jeho vzrušením stažený zadek a pořádně stisknu. Vydechne mi do vlasů a začíná čím dál rychleji přirážet do mé ruky. Naše společné sténání zesiluje, ale dole v izolovaném studiu je nemůže nikdo slyšet… Tomovy ruce se nevědomě zatínají do mých ramen, boky pravidelně přirážejí v divokém rytmu a já cítím, že se pomalu začíná blížit jeho vyvrcholení… znovu vyhledám jeho rty a zajedu do nich tvrdě jazykem, až mu můj piers cinkne o zuby. Reakce na můj polibek nastane za chvilku. „Lásko, už budu…“ sténá a já ho jemně přitlačím ke zdi a rychle si kleknu na jeho spadlé džíny. Chci ho, alespoň na malou chviličku, než bude bouřlivý konec. Stáhnu mu boxerky, olíznu rychle příjemně slanou špičku jeho vlhkého penisu a v okamžiku zmizí celý v mých ústech. Cítím, jak se celé jeho tělo napjalo… Rukama mi bloudí v dlouhých vlasech a nevědomky mě za ně tahá, jak se zvyšuje napětí v jeho varlatech. Hladím je rukou a občas je sjedu polaskat jazykem, vím, jak to Tom miluje… Ještě chvilinku kroužím a dráždím ho piercingem, když ucítím, jak se jeho boky zvedají v začínajícím orgasmu… přidržuju je a krotím jeho zmítající se tělo, aby mi nevyklouzlo v té nejdůležitější chvíli. Zasténá nahlas, když se konečně udělá a já pak s láskou slíbávám každou zbylou kapku z jeho ochabujícího vzrušení… dýcháme oba jako po závodech v běhu.
Takhle divokou jízdu už jsem dlouho nezažil. Škoda že není čas na odvetu, dal bych si říct… můj napjatý klín se hlásí o Tomovu pozornost, ale ta je utopená v alkoholu, který vypil. Sveze se vysíleně po stěně ke mně na studenou podlahu a obejme mě kolem krku. „Jsi ďábel…“ zašeptá a políbí mě… krásně líně a pomalu. Ta tam je jeho dravost, už je zkrotlý… andílek.
(…)
„No to to trvalo,“ pronese významně Gustav, když se zjevíme společně ve dveřích studia. „Jste ňáký udejchaný, ne?“ zašilhá na nás opile.
„Jo, dali jsme si závody, kdo tu bude dřív,“ odpovím mu a jdu do lednice pro další pití. Tom se unaveně sveze na sedačku a opře si hlavu. Ještě doznívá jeho vzrušení, tak zavře oči a chvilku nevnímá okolí. Sednu si vedle něj a pohladím ho opatrně po stehně. Mrknu na Georga, jestli nezírá, a zjistím, že zírá… ale v jeho pohledu už nevidím žádnou zlobu, spíš úsměv. Asi oba tuší, co jsme právě prováděli… Gustav se na mě významně zadívá a ukáže si nenápadně prstem na místo ve výstřihu. Polekaně se podívám na to samé místo na svém červeném tričku a zděsím se. Malá bílá kapka tam trůní jako nezvratný důkaz…
„No co, Gusti, dal jsem si nahoře plněnej bonbón ze stromečku… trošku mi to ukáplo… jsem prase…“ usměju se a jdu si to k umyvadlu vyčistit. Ještě že jsem si na ten čokoládovej bonbón vzpomněl… ta náplň má úplně stejnou barvu… a Gustav je má rád… vždycky nám je ze stromečku ožíral.
„Nechceš taky, Gustí, ještě jsou tam v misce,“ nabízím mu s úsměvem a jsem klidně ochotný mu pro ně skočit.
„Nooooo…“ rozmýšlí se Gusta chvilku, „… to není špatnej nápad, dal bych si.“
„Tak počkej, já pro ně skočím… sám…“ dodám a významně se zadívám na Toma, který už otevřel oči a sleduje náš nesmyslný rozhovor o bonbónech. Jaksi nepostřehl, o co šlo… Alespoň si vezmu čistý tričko.
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
brilantnosť ! uplna krááááááááááááása x) Gerogovo objatia , ma srdečne dojalo , ach jaj , som ubrečená bábovka , zase x) kráása
Ooooooooooooooooooooooh… Tááág to byl úúúžasnej sprint bo jak bych to nazwala ((= Uf… Takowej nádhernej adrenalin, já to tag šíleně prižíwám, že mi připadá, jakobych padesátkrát wyběhla schody ((= Uf.. OMG.. Hihi… Joo já wim,.. Furt ecám to samý… Ae já jsem tag dokonale wyždímaná, že nejsem ani schopná wymyslet pár kloudných wět… Chjooooouuuuu… ((=
naplň z bononu:D the best 😀
ooooh…. Billi Billi, takhle lhát se nemáá xDDD sakra já vím z čeho sem nemocná xDD abych si tohle mohla v klidu dočíst… xD
To teda nevím, jestli Billovi někdo skočil na ten bonbón! 😀 😀 Myslím, že Tomův vyčerpaný výraz musel mluvit za vše 😀 😀
Ale jak jsem předpokládala..tak se Tom s Geem museli rafnout 😀 Ale jsem ráda, že to urovnali!
Nóóó… Čakala som, že sa Bill Toma zastane. Predsa len, Tom síce prišiel k synovcovi ako somár ku ušiam, ale. Iný by k Davidovi pristupoval ako k večnej pripomienke Billovej zrady a určite by si od neho udržiaval odstup. Tom ho ale prijal ako člena svojej rodiny, má ho rád a stará sa oňho najlepšie, ako vie. Takže si zaslúži úctu a rešpekt. Ale je dobré, že sa Geo trochu uvedomil a konečne ich prijal. A keď Bill označil ten fľak ako náplň z bonbónu, čakala som skôr reakciu typu, že zrovna tento "bonbón" si veľmi rád odpustí, :-p Mno ale Gustav je našťastie trochu rozumnejší, :-p Geo by si ten dvojzmyselný bonbónik isto nechal ujsť, xi