autor: Janule
„Už jste umytý?“ zahulákám z předsíně do koupelny, abych ty dva námořníky upozornil, že by to chtělo ukončit, musejí mít už úplně studenou vodu.
„Nééééééé,“ ozve se dvojhlasem z vany a následuje smích. „Už jdem na to,“ dodá k tomu ještě Tom, aby mě uklidnil. Nechce se mu zase poslouchat moje výchovné řeči, tak radši hned začne Dejva mydlit. Z jejich společného koupání se už dávno stalo pravidlo, které se porušuje jen tehdy, když je strejda někde na tahu, a to ho vždycky velice rád zastoupím. Někdy mám pocit, že nemám jedno dítě, ale dvě. Co ti dva spolu dokážou vyvádět za blbiny, nad tím mi někdy zůstává rozum stát, ale zase… někdy bych se docela i přidal… No, hlavně jsem rád, že má Dejv ve strejdovi dobrýho kámoše.
„Strejdo…?“
„No co je zas, špunte.“
„Proč mám tak malýho pindíka?“
„Protože seš malej, a nemel sebou pořád, nejde mi to spláchnout.“
„Až budu velkej, budu ho mít jako ty?“
„Jo, snad jo.“
„Když já bych ho chtěl hned.“
„A co bys s nim dělal, ty pako?“
„Nevim, asi čůral, ne?“
„A na to ti tenhle nestačí?“
„Ale jo, stačí.“
„Tak vidíš, vymejšlíš si blbosti. Kdybys ho měl jako já, budeš ho courat po zemi.“
Poslouchám tu duchaplnou konverzaci za dveřmi koupelny a pomalu se nemůžu udržet, abych se nesmál nahlas. Slyším v Tomově hlase, že se taky sotva drží. Sexuální výchova v podání mého bratra, to je teda zážitek.
„Slyším tě!“ vykřikne brácha z koupelny, aby mi dal najevo, že o mně ví. S pusou od ucha k uchu vejdu do koupelny a vyndám Dejva z vany na pračku. Zabalím ho do osušky a líbnu na čelo.
„Teda ty máš starosti, Daví,“ zašklebím se na něj a vzápětí i na Toma. Usmívá se na mě a nenápadně se ve vaně nakrucuje tak, aby mě dráždil. Odlepím od něj násilím oči a soustředím se radši na Dejva. Ještě chvíli musím vydržet…
„Tak, prcku, jde se do hajan,“ oblíknu ho do pyžamka a odnesu do postele.
„Počkáš tady se mnou, než přijde strejda?“ drží mě pevně za ruku. Vlepím mu pusu na čelíčko a přikryju ho až po bradu. Ještě pořád má strach zůstávat sám, vidím to v jeho ustrašených očích. Bojí se, že se vzbudí a bude zpátky v domově. V noci mívá občas zlé sny a pláče, trhá mi to srdce, ale musíme to vydržet.
„To víš, že jo,“ ujistím ho.
„Dneska bude pohádka o pirátech,“ vykulí na mě oči. „Strejda říkal, že už jí má tady,“ ukáže mrňavým prstíkem na čelo a mně je jasný, že to zas bude nějaká strejdova vypečená pohádka. Tom je specialista na horory.
„Už jsem tady,“ hlásí Tom, když vejde v županu do pokojíčku. Museli jsme si zvyknout, že tu nejsme sami, tak se trošku víc oblíkáme, kdyby došlo k nějaké nečekané situaci, aby si Dejv nevšiml… a taky je tu chladno. Topíme v domě tak akorát, aby tu nebylo vedro, a na boxerky to není.
„Šetři krví a usekanýma hlava, jo?“ podotknu ještě k Tomovi, když si střídáme místa na Dejvově posteli, a nenápadně ho pohladím po zadku.
„Jasně, taťko, ty lidojedy teda vynecháme, no… “ ušklíbne se a Dejv vykulí oči.
„Jaký lidojedy? Co jsou to lidojedy…?“ radši odcházím, protože je mi jasný, že tohle se zase zvrhne v pohádku, která by určitě neprošla přes mou otcovskou cenzuru, ale nechci to Dejvovi kazit, má strejdovy horory rád.
Bože, jak já se na něj těším. Doufám, že to nebude moc natahovat a Dejv zabere rychle. Naložil jsem se do vany, provoněl ji pěnou a moje myšlenky už jsou u toho, co bude za chvíli. Díky Davídkovi máme na sebe tak málo času, že si společných chvil vážíme víc než kdykoliv předtím, a taky si je náležitě užíváme. Dneska nikdo nepřijde, nebude se dít nic kolem nahrávání a my máme konečně zase čas jen a jen na sebe.
Celý dům jsme museli přizpůsobit tomu, aby všechno klapalo bez větších problémů. Po prvním šoku, který jsme zažili, když nám vlezl Davídek do ložnice, jsme vymýšleli, jak to udělat, aby se to už nikdy nestalo. Hned druhý den jsem pozval technika, který prošel dům a všude zabudoval babysitting, abychom věděli o každém Dejvově pohybu. Můžeme si tak v kterékoliv místnosti zapnout odposlech jeho pokojíčku a hned víme, jestli spí, nebo je vzhůru. Není nad techniku, když člověk potřebuje trochu soukromí. Vrznou dveře koupelny a Tom nakoukne dovnitř.
„Jdu na chvíli dolů, jo? Malej už spí, tak se jdu ještě podívat na tu včerejší písničku,“ sdělí mi s úsměvem.
„Přijdu,“ ujistím ho stručně a zajedu hlavou pod vodu.
TOM
Doprčic, tam nemůže bejt géčko, to zní divně, musím tam vrazit gis… Jo! To je vono, teď to sedí. Vybrnkávám znovu začáteční sólo nový písničky, když mě někdo zezadu obejme kolem pasu. Teda oni mají oba stejný zvyky, tohle snad nemůže být dědičný, ne? To už je dneska druhej Kaulitz, co mě takhle vylekal, akorát je tak o metr vyšší. Zakloním hlavu a kouknu se tomu narušiteli do očí. Jeho pohled slibuje spoustu úžasných věcí, na který se těším celý odpoledne. Sedím sice na vyšší židličce, ale pořád mám hlavu v úrovni jeho prsou. Opřu se mu o hrudník a pokračuju v hraní.
„Lekl ses?“ zašeptá mi do ucha Bill a já jen přikývnu. „Promiň, myslel jsem, že mě slyšíš, když nemáš sluchátka,“ dodá a políbí mě na čelo. Skloním hlavu zpátky ke kytaře. Jeho ruce mě pomalu začínají hladit přes župan a je mi jasný, že takhle dlouho hrát nevydržím. Už chci kytaru odložit, ale zašeptá mi do ucha: „Hraj dál.“ Jemně mi jezdí po břiše a líbá mě na šíji. Mám z něj husí kůži, ale plním mu přání a pořád hraju. Sice vůbec nevím co, ale moje prsty jsou už tak vycvičené, že se nemusím soustředit.
Cítím, jak mi pod kytarou rozvazuje pásek od županu a za chvilku už mám holé břicho. Jeho hbité prsy mě šimrají kolem pupíku, pak lehounce vycupitají vzhůru po horké kůži a hladí moje bradavky. Za moment cítím jeden z těch jeho neposedných prstíků, jak se dobývá mezi mé rty, vpustím ho a poslušně olíznu, aby se vzápětí vrátil dolů a znovu obkroužil už ztuhlou bradavku, studenou vlhkostí ji vzrušil a k mé lítosti zanechal znovu opuštěnou. Billova ruka sklouzne po břiše zpátky dolů a zvědavě nakukuje pod lem mých boxerek, jestli šimravá péče jejích prstů měla úspěch. Tahle jejich neposednost mě pomalu přivádí k šílenství, které ale vzápětí zchladí dotek studeného nástroje na břiše. Pořád se snažím hrát, je vzrušující to střídání pocitů horka a chladu, které mi způsobuje kovová kytara, a posílá tak po mých citlivých nervech stále nové vlny mrazení, a když se k tomu všemu ještě znovu přidá Billův vlhký jazyk pečující o můj krk, jsem absolutně v háji. Dech se mi vzrušením krátí…
„Zapnul jsi odposlech?“ zeptám se ztěžka Billa. Malej se občas budí ze spaní s pláčem a potřebuje utěšit. Jen kývne a usměje se.
„Neměj starost, strejdo, všechno je v pohodě,“ ujistí mě a jeho ruka mě pevně sevře v napjatém rozkroku. „Ale copak je to tady, strejdo?“ zašeptá mi do ucha a skousne mi lalůček. Potvora… moc dobře ví, jak mě tenhle tón jeho hlasu dostává a je jedno, co zrovna říká… i kdyby mi diktoval nákup, vím, jak to myslí.
„Co by to bylo, taťko, ty to snad neznáš?“ odpovím zadýchaně a lituju toho, že nemám volné ruce, abych mu dokázal, že vím, jak to zrovna teď vypadá u něj. Něco mě tlačí do zad a je celkem jasný, že mikrofon to nebude. Zakloním hlavu a čekám, až se dostane polibky až k mému piercingu. Jemně mě za něj zubama zatahá a přejede několikrát špičkou jazyka. Bože… ví přesně, jak na mě. Kdybych neměl tu kytaru tak rád, pustím ji a vrhnu se na něj, ale přece nezlámu krk kytaře za pět tisíc dolarů? Natočím víc hlavu a on mi jazykem zajede dovnitř, až mi pierc cinkne o zuby. Usměju se trošku, a konečně se nechám rozmazlovat jeho línými pohyby. Umí to tak krásně.
„Proč nehraješ?“ zeptá se, když propustí můj jazyk ze svého zajetí.
„Ty bys při tom mohl zpívat?“ zeptám se ho s úsměvem, a konečně můžu odložit kytaru do stojanu. Seskočím z židličky a podívám se do odrazu před sebou. Jsme v režii plné elektroniky, která je oddělená velkým kouřovým sklem od zvukotěsné nahrávací místnosti. Vidím ho v odlesku, jak si navyklým pohybem projede rukou dlouhé vlasy a mírně při tom zakloní hlavu. Tohle jeho gesto je pro mě něco jako červený hadr pro býka. Otočím se, abych viděl jeho úsměv živě a nejen v odrazu skla. Svádí mě, vidím na něm, jak se lehce narovnal, přivřel oči a zaujal jeden ze svých postojů, o kterém ví, že mě jím vždycky dostane tam, kde mě chce mít. Když si zlehka přejede jazykem horní ret, vím, že jsem totálně ztracený v jeho sítích.
Tak pojď, na co čekáš, jsem tu a chci tě… říkají jeho laní oči a nutí mě se k němu přiblížit. Jsou jako magnety a jejich opačný pól mě přitahuje. Konečně udělám dva poslední kroky a dotknu se svou tvrdou erekcí jeho naprosto stejně napjatého klína, prozatím skrytého pod županem. Jsme skoro stejně velcí, není těžké tohle udělat. Přitisknu své ruce na jeho froté zadek a silně ho zmáčknu tak, aby to přesto moc nebolelo. Je stejně nadržený jako já a tímhle mu dávám najevo, jaké to dnes bude. Tohle je jasný signál, že se tu nebudeme dlouho kočkovat, oba potřebujeme to samé. Zajedu rukou do kapsy jeho županu a najdu tam indicii, která napovídá, co se dneska bude dít. Sevřu v dlani malou kulatou tubu a usměju se na něj. Už při večeři myslel na to, co teď nejvíc potřebuje. Jeho ruce mi shodí z ramen župan a nedočkavě si mě přitáhnou ještě blíž k sobě. Přitisknu se k němu na pár milimetrů a spojím nás dlouhým líným polibkem, který se postupně začíná měnit ve vášnivou hru, a přitom mu postupně sundávám župan bránící vzájemným dotekům našich horkých těl. Když ten zbytečný kus froté konečně leží na zemi, zjišťuju, že je pod ním nahý. Jako vždycky je připravený, a já mám pořád ještě na sobě malou překážku, kterou je třeba odstranit. Nemusím ale říkat vůbec nic. Zahákne palce za lem mých boxerek a zvolna je sune dolů, dokud samy nespadnou na podlahu.
Jsme tu jen my dva, nazí, líbající se, vzrušení a nedočkaví. Ještě není úplně jasné, který z nás bude dnes potřebovat příjemnou pomoc při přípravě, ale Bill to rozhodne za mě, když mi sebere tubu z ruky a za mými zády ji otevře. Usměju se, když slyším jako vždycky ten legrační až přisprostlý zvuk, jak vyprskne kapku gelu na svou ruku, a pak ránu odhozené tuby, co lehce zaduní o podlahu studia. Bill chvíli čeká, vrací mi polibek, ale já už to nemůžu vydržet a přitisknu jej za zadek blíž na svůj klín. Bere to jako signál, že už jsem nedočkavý, a jeho ruka se pomalu vsune mezi naše horká těla. Odtáhnu se kousek a užívám si jeho kluzkých dotyků na svém vzrušeném penisu. Natírá ho zvolna chladným gelem, abych mohl za chvilku co nejsnadněji vklouznout do jeho štíhlého těla.
Pomalými drobnými krůčky se při líbání posouváme pozadu doprostřed místnosti k sedačce, jejíž černý kožený potah už zažil nejednu naši sexy hru. Bill mě naposledy políbí, propustí z objetí, otočí se ke mně zády a klekne si s mírně rozkročenýma nohama na měkké polštáře vyzývavým pozadím ke mně. Lehce se prohne v zádech, hlavu a ruce si položí na opěradlo a čeká, až se k němu přiblížím. Je dokonalý a nádherný jako černá kočka, chvilku si ho zálibně prohlížím, než uchopím jeho útlé boky a postupně přecházím s hlazením z jeho prohnutých zad až na krásně vyšpulený zadek. Přede blahem, když mu zajedu jednou rukou do rozkroku a líně ho začnu uspokojovat. Současně ho při tom líbám na bedra a pomalu se posunuju ústy stále níž. Z hrdla mu vyklouzne tichounký sten, když ucítí jemný tlak mého jazyka na citlivém místě. Billova nedočkavá ruka převezme starost o vlastní uspokojování a já se můžu vrátit zpět k hlazení a jeho pečlivé přípravě. Mazlím se s ním a pomalu kroužím špičkou jazyka kolem vstupu do jeho těla, občas jemně přitlačím, vlhčím ho a postupně uvolňuju. Dvěma prsty přejedu svůj vzrušený penis, aby mi na nich zůstalo trochu gelu, a po opatrném kroužení do něj jedním z nich proniknu. Bill souhlasně zasténá a přitlačí se proti mé ruce, abych se dostal co nejhlouběji.
„Ještě jeden,“ uslyším naléhavou prosbu, oba víme, co potřebuje k dokonalému uvolnění a perfektnímu prožitku. Neváhám a splním jeho přání, opatrně pohybuju prsty uvnitř a chvilku se dotýkám místa, které ho dostane až k vrcholu, pokud za chvíli nepřestanu. Sténá, přiráží proti mým prstům, dokud ho slast nepřiměje vyslovit naléhavá slova, na která čekám: „Pojď už, chci uvnitř tebe.“
Naposledy políbím Billův úžasný zadeček, uvolním ruku z jeho sevření a splním mu přání. Mírným tlakem do něj celkem snadno proniknu a po chvilce vyčkávání, až si na mě zvykne, se nechávám postupně pohlcovat jeho horkým tělem, které se pode mnou jemně krouživě pohupuje a pomáhá mi tak k co nejhlubšímu zážitku. Konečně jsem uvnitř celý, sevření je těsné a téměř mě zbavuje schopnosti přemýšlet. Chvilku jen čekám, až se Bill rozhodne začít, a když udělá první pohyb směrem ode mě, chytím jeho boky a začnu pomalu jemně přirážet. Slyším své jméno, které lehce uniklo z jeho úst, a každý další protipohyb jeho těla je silnější než ten předtím. Kluzký gel mi usnadňuje cestu dovnitř a zase ven, držím jeho boky a snažím se ho co nejlépe uspokojit. Při každém dalším pohybu cítím, jak mi jde Bill naproti, aby znovu zažil intenzivní dotyk uvnitř svého těla, který ho přivádí k šílenství. Musím zaklánět hlavu náporem vzrušení, které mě pohlcuje čím dál silněji, a s každým dalším přírazem jsme oba o stupeň hlasitější. Sténám jeho jméno a pomalu přestávám vnímat realitu.
Nemůžu už naše milování dál protahovat, jsme oba úplně vyprahlí a nedočkaví, a pocit blížícího se vrcholu mě neustále nutí zrychlovat tempo přirážení. Billovy výkřiky jsou pro mě jako krásná hudba. Poslední pohyby už doprovází naše nepřetržité sténání, a ten nejsilnější dvojhlas přijde, když se oba najednou zastavíme a společně vyvrcholíme. V tom jedinečném okamžiku cítím, jak moje horké sperma proniká do Billova těla, silně drtím jeho boky a čekám, až odezní ta nejsilnější vlna mého vrcholu. Jedna osamělá kapka horkého potu mi stéká po páteři, a když dorazí až na konec, je úplně ledová… zachvěju se. Jsem stále ještě duchem mimo tohle studio, vznáším se někde nahoře, ale vím, že musím zpátky na zem, že za chvilku přijde uvolnění…
Políbím Billova vlhká bedra a pomalu z něj vyklouznu. Posadím se vyčerpaně na sedačku a stáhnu si svou lásku na klín. Všiml jsem si stopy jeho vrcholu na černé kůži sedačky a jsem rád, že jsme k němu došli společně. Po půlroce našeho nového života, jsme dokonale sehraní. Obejme mě kolem krku, jeho ústa vyhledají ta moje a závěrečný tanec našich jazyků potvrdí, že jsme stále stejně zamilovaní jako ten první společný den… den našich osmnáctých narozenin.
Ještě chvíli sedíme vyčerpaně ve stejné pozici, bráška má hlavu položenou na mém rameni a šimrá mě svými voňavými vlasy příjemně po tváři, když se z babysittingu ozve známý zvuk. Bill si jako vždycky rychle zacpe uši a já se jen směju tomu, jak malý Davídek ze spaní skřípe zubama… Jeho citlivému tatínkovi při tom zvuku vždycky naskočí husí kůže…
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
x) hih x) to je úžasné 🙂 budem písat iba smajly x) x) x) x) x) x) x) x) x) x) x) x) x) x) x) x) x) x)
Áááááááááá :D:D:D Prej :"Kdybys ho měl jako já, coural bys ho po zemi ."…….:D
"Strejdo…?" "No, co je zas, špunte." "Proč mám tak malýho pindíka?" "Protože seš malej a nemel sebou pořád, nejde mi to spláchnout." "Až budu velkej, budu ho mít jako ty?" "Jo, snad jo." "Když já bych ho chtěl hned." "A co bys s nim dělal, ty pako?" "Nevim, asi čůral, ne?" "A na to ti tenhle nestačí?" "Ale jo, stačí." "Tak vidíš, vymejšlíš si blbosti. Kdybys ho měl jako já, budeš ho courat po zemi."
… Nejlepší úsek tohohle dííílu…. já z toho byla fakticky oupe mrtvá… xD xD xD
Oh joooooooooooooooooooooooooooooooooo!!!!!! Nejúúúžasnější hláška, kterou wšem wypráwim na potkání!! =D A oni se mě jenom zlomený wejpůl ptaj, z jakýho je to filmu xD xD xD xD Uh… Jsem teda áááábslolutně hotowáá ((= Když jsem si přečetla ten legendární třetí odstawec druhý kapitoly, byla u mě desetiminutowá pauza… Mno… Pauza.. Spíš LOL záchwat, kterej mi znemožnil čtení dalších písmenek ((= Páč místo těch písmenek jsem wšuuude widěla rozchechtaný smajly!!!!! ((((=
A pak konec… Uh… Ještě to rozdejcháwám ((= Byla mi zima, ale najednou je tu nějak podezřele horko xD
Mno co mám písat.. ((= MILUJU TUHLE FFku a už si borusim woči a kláwesu na další řady!!! ((= Jakože na tu třetí… pátou… desátou.. =D =D =D =D =D =D
Nejlepšíí..Davídek a Tom jsou prostě dvojka =D no LOL xD
No jo dve děti a jeden starostlyví taťka to je KAulitz familie 😀
Janulko, tak já se přidávám k ostatním komentářům. Prostě strejda se špuntem v koupelně, to je highlight celé kapitoly. Tos vymyslela naprosto dokonale.
A jen řekneš strejdova pohádka, kácím se pod Chica (můj PC). Znám Tommyho a jeho fantasmagorie…
"Nemůže tam být G, ale Gis…" no tyhle okamžiky, Janulko, mě zabíjí, ale opravdu. Já prostě miluju chvíle, kdy je Tommy se svou láskou, KYTAROU… To musí být nezapomenutelné chvíle. Jak ráda bych byla někde schovaná, třeba jako Bill, když se díval na své mladší já při oslavě… Ale bohužel… nedá se nic dělat. Na této povídce miluji, že si takové VZÁCNÉ chvíle můžu ve své fantazii prožít. To je… NÁDHERA! A za to ti můžu jen děkovat. Tvůj příběh má neskutečné kouzlo, propadne mu každý, kdo se začte!♥
[7]: Ještě si vzpomínám, jak jsem se smála, když mě tahle scénka před usnutím napadla.. muž se vedle mě zavrtěl a ptal se, co blbnu, že se chechtám do tmy. 😀 Tak si užívej. Tom je tady fakt boží strejda. 😀
Úplne perfektné 🙂 Na začiatku som sa usmievala ako dement, potom rehotala a teraz som úúúplne mimo. Toľko pocitov v jednej kapitole… To je na zbláznenie 🙂 Ale nečakala som Janule, že im dopraješ to milovanie do konca 🙂
Rozhovor Toma s Dejvem ve vaně mě absolutně dostal 😀 😀 😀 Směju se ještě teď, když si na to vzpomenu 😀 🙂 A pak to, jak si na konci dílu užívali, byla jenom krásná třešnička na dortu tohoto skvělého dílu! :))