autor: Janule
BILL
Musím vzít někde benzín, ukazatel se blíží pomalu k nule, nerad bych zůstal někde uprostřed lesa, tak zahnu k první benzínce. V Hamburku jsem za necelou hodinku, můžu si klidně dovolit chvilku oddechu a dojít se opláchnout na záchod. Je mi to tu povědomé, ale to je asi normální. V dobách největší slávy jsme nakupovali prakticky jen na benzínkách. Rychle vystoupit z auta, vlítnout tam, nakoupit a zase skočit do auta. Než se lidi kolem vzpamatovali, jeli jsme už dávno dál. Byla to jediná možnost, protože kdybychom zastavili někde v nákupním centru, obklopily by nás fanynky a nedojeli bychom nikdy nikam včas. Nejspíš jsem tu už byl, ale kdysi dávno. Dvojí paměť, kterou mám posledních půl roku v hlavě, je zvláštní věc. Když se ocitnu na nějakém známém místě, na kterém jsem byl v obou svých životech ve stejný čas, naskočí mi v hlavě najednou oba obrazy. Vlevo je ten starý a vpravo ten nový. Sleduju to jako v kině a přesně vidím rozdíly mezi těmito různými realitami. Je zajímavé, že pár zážitků je naprosto totožných. Jsou to ty situace, ve kterých nebyl Tom. Ještě jsem asi nepřišel na spoustu věcí, ale už mě to netrápí. Vzpomněl jsem si na všechno důležité, ale detaily se mi většinou vybavují až ve chvíli, kdy je potřebuju… jako třeba teď. Vešel jsem na místní záchod a okamžitě mi to naskočilo. Ano, tady už jsem určitě někdy byl… a ne sám.
flashback
„Bille, vstávej, jsme na benzince,“ žďuchá do mě Tom.
„No a co?“ zavrčím, protože se mi chce dál spát.
„Potřebuju tě,“ zašeptá mi do ucha.
„Na co?“ zamručím a otočím se k němu zády.
„No, ták, Billi, víš, jak trpím,“ hučí mi Tom neustále do ucha. „Budeme tu stát hodinu, pojď, to se dá využít.“
„Mně se nechce,“ přemlouvám ho, aby mě nechal spát.
„Tak fajn, jdu sám, je tady zájezd nějakých tanečnic, půjdu se mrknout ven,“ pronese s klidem Tom.
„Nikam!“ proberu se a chytím ho za zápěstí.
„Jen klidně spi,“ líbne mě na čelo a zvedne se k odchodu.
„Počkej na mě, jdu s tebou,“ řeknu rozespale a hledám, co si vezmu na sebe. Někde jsem tu zahodil džíny, ale kam proboha spadly? Jo, už je mám. „Tomi, počkej na mě,“ zavolám na něj šeptem, protože už slyším, jak se syčením otvírá dveře tourbusu. Jsou dvě hodiny ráno a kluci spí, od Georga se ozývá lehké chrápání. Ani nevím, kde zítra hrajeme, ale mám pocit, že míříme do Hamburku. Už jsme měsíc na tour a ještě další měsíc budeme. Tom je i po roce našeho vztahu neustále v pohotovosti. Jo, konečně jsem našel i tričko, bylo zamotané v povlaku peřiny. Tady se prostě pořádek udržovat nedá. Už abychom byli zase doma. Má vůbec cenu zapínat si ten knoflík… no, radši jo, když jsou tam ty tanečnice…
Opatrně vystrčím hlavu z autobusu a rozhlížím se kolem. Nikde ani noha… já ho zastřelím, prej zájezd tanečnic! Tom stojí kousek od autobusu a opírá se o zeď. Usmívá se na mě jak měsíček na hnoji. Nevšímám si ho a jdu rovnou na záchody. Opatrně nakouknu do všech kabinek, jestli tam někdo není, a když se přesvědčím, že je prázdno, vykouknu ven a kývnutím naznačím, že je čistý vzduch. Tom mě zaregistruje a já zase zapadnu. Vyberu si uzavřenou kabinku, kde je nejvíc prostoru. Je tam pult na přebalování dětí a daleko víc místa než v těch ostatních. Doufám, že se sem nebude ve dvě ráno dobejvat nějaká matka s miminem. Vyhoupnu se na měkký pultík a čekám, až se ten můj hoper přibelhá… nějak mu to dneska trvá.
„No konečně, to to trvalo,“ ušklíbnu se na něj, když za ním zapadnou dveře kabinky. Otočí zamykáním a jsme sami.
„Už ses mě nemohl dočkat, viď?“ usmívá se a obejmeme mě kolem pasu.
„Kde máš ty tanečnice, ty lháři,“ zašeptám mu do ucha, když mě začne líbat na krku, a přitáhnu si ho blíž k sobě.
„Odjely těsně předtím, než jsi vylezl… tys to neslyšel?“ uculuje se a dál mi okusuje krk. Studenýma rukama mi zajíždí pod tričko na zádech a pomalu mi ho vyhrnuje. Syknu, jak mě zastudí a naskočí mi husí kůže. Zvednu ruce a nechám se svléknout. Na oplátku mu stáhnu čepici a hodím ji za sebe na pultík. Obejmu Toma kolem krku a líbám ho lehce na čelo, oči, nos… natiskl se mezi moje nohy, přitáhl si mě blíž za zadek a pomalu mě hladí na zádech. Konečně vyhledám jeho rty, jsou sametové a krásně teplé… voní kávou, asi si dal předtím z automatu.
„Já chci taky kafe,“ zaškemrám.
„Už není, musíš zkusit, jestli něco nezbylo,“ pootevře rty a já mu do nich zajedu jazykem a užívám si jeho chuť. Stiskne mě v pase a začne mi oplácet líbání. Prsty se zvolna probírám v jeho vlasech a natáčím si na ně jednotlivé dredy. Tyhle doteky miluju ze všeho nejvíc, mohl bych se mazlit hodiny a nic jiného bych nepotřeboval. Líbá úplně dokonale. Mám ho plnou pusu a nemůžu se ho nabažit. Můj nádherný Tom s příchutí kávy. Jen můj. Žádné tanečnici ho nedám… Jeho ledové ruce se pomalu přesouvají dopředu a rozepínají knoflíčky na mých džínách… jeden po druhém, líně pomalu. Cítím dotyky jeho dlouhých prstů na tvrdé džínové látce a tlak pod ní se pomalu stává nepřehlédnutelným. Poslední knoflíček konečně povolí. Nadzvednu se trošku na rukou, aby mě Tom mohl zbavit kalhot i boxerek, a on to udělá rychle a rád… v téhle disciplíně je vždycky vítěz…
Líbá mě už jen chvilku a já s lítostivým zakňouráním pustím jeho jazyk na průzkumnou cestu po svém těle. Tepny na mém krku pod jeho jazykem málem zasyčí, jak jsou svým rychlým pulsováním horké. Zvláštní péče se dostane i mým ztuhlým bradavkám, když je jeho hebký jazyk olizuje stále dokola a spravedlivě je střídá. Ten krásný pocit kolem pupíku, když do něj zajede vlhkou špičkou, mě nutí zaklonit hlavu a vzdychnout překvapením. Za chviličku už cítím chladnou ruku, jak se pomalu blíží ke svému cíli. Zachytím ji do svých dlaní a zašeptám s úsměvem: „Studíš.“ Sevřu ji ve svých a snažím se ji dechem zahřát. Usměje se a nechá mě chvilku zahřívat. Když ho pustím, zkusmo se dotkne mého břicha a já ucuknu pod stále chladným dotykem.
„Počkej, něco mě napadlo,“ řekne a udělá dva kroky k umyvadlu. Pustí teplou vodu a strčí do ní svoje ruce. Šikovnej Tomík… Když je má dostatečně ohřáté, zastaví vodu a vrátí se ke mně. Teplou rukou mi pohladí tvář a políbí mě lehce na rty. „Tak co, už můžu?“ zeptá se a obejme můj připravený penis druhou mokrou dlaní.
„Musíš,“ zasyčím a přitáhnu si ho blíž k sobě. Líbám ho znovu a užívám si hru jeho vlhké ruky. Postupně projde jazýčkem znovu už jednou prozkoumanou stezku po mém těle, až dorazí na to správné místo – na centrum veškeré mé koncentrované vášně, které drží v ruce a pomalu potěší jeho vrcholek horkým dechem. Když jej konečně lehce olízne, vydechnu a zakloním prudce hlavu. Rukama se musím zapřít o podložku, abych to slastné mučení vydržel. Oči už dávno nic nevidí, jen představy toho, co se právě děje v mém klíně. Za chvilku už cítím svůj penis hluboko v jeho ústech. Bože, je tak dokonalý, jazykem kmitá po jeho špičce a současně zajíždí co nejhlouběji a zase zpátky… tohle se nedá vydržet v klidu. Nemůžu si pomoct a propnu se v zádech do záklonu. V podbřišku mám obrovskou bouři pocitů, která mě nutí k hlasitému sténání. Vycházím mu vstříc svými nedočkavými boky, a snažím se urychlit tu mučivou smrt, která přichází z jeho pohybů mrštného jazyka. Musím si skousnout hřbet ruky, abych nekřičel, když cítím poslední vlnu slasti, než se udělám do Tomových úst. Je mi nádherně… Drží mě pevně v náruči a tiskne si moje roztřesené tělo k sobě. Zachraň mě, Tome, líbej mě, miluj mě, potřebuju tvoji lásku jako vzduch a vodu…
Pomalu se přestávám třást. Tom mě pustí ze svého něžného sevření a nedočkavě si svléká triko a kalhoty… teď nemám sílu mu pomáhat, musím se vzpamatovat. Stojí přede mnou nahý a dokonale připravený. Svezu se unaveně z pultíku a kleknu si na kolena, teď bych neměl sílu stát. Připravil mi pohodlnou podložku z našeho oblečení. Bože, je tak krásný, když je vzrušený. Vždycky ho musím znovu obdivovat, jak je dokonalý… Pohladím jeho boky a tváří přejíždím jemně po tvrdém penisu. Jazykem zajedu na jeho vzrušením napjatá varlata a pomalu je začnu jedno po druhém laskat a jemně sát. Tom přerývavě vzdychá a proplétá prsty mými vlasy. Rukama přejíždím jeho zadek stažený vzrušením, a když uslyším naléhavé zakňourání, vyjedu jazykem až nahoru ke špičce penisu. Pomalu obkroužím temně růžový žalud, chvilinku si s ním hraju, a pak už zmizí celý v mých nedočkavých ústech. Je tak tvrdý a sametový, nádherně klouže a reaguje na každé mé zavrtění jazykem. Tom miluje můj piercing, snažím se ho pokaždé použít na to nejcitlivější místo a vždycky poznám podle jeho sténání, jestli se mi to daří nebo ne. Líně kroužím kolem dokola jeho tvrdého vzrušení a řídím se pokyny, které mi dává stisky prstů v mých vlasech. Dneska mi to jde výborně…
Když cítím, že se jeho ruce svezly na má ramena a prsty se do nich začínají pevně zatínat, přestanu. Dneska to chci jinak, chci mu dopřát všechno, na co si vzpomene. Vím, jak zbožňuje, když může být hluboko ve mně…
Tom otevře oči a překvapeně se dívá, proč jsem přestal, a když vidí, jak se otáčím zády k němu a opírám lokty o pult, rozsvítí se mu oči radostí. Pomalu se ke mně přiblíží, a když vyzývavě zavrtím pozadím, usměje se a naposledy mě políbí. Pak už položím čelo do měkké podušky na pultíku a čekám, až ho ucítím v sobě. Je opatrný, nejdřív do mě proniknou jeho šikovné prsty, jak si připravují cestu, a za chvilku slyším tiché: „Můžu?“ Kývnu, a v tu chvíli přitlačí a pomalu do mě zajede. Malinko to zabolelo, ale jenom slabě, nic hrozného, už jsem za ten rok zvyklý a umím své svaly ovládat.
Tom chvilku čeká, až se srovná náš dech, chytí mě pevně za boky a začne zvolna přirážet. Vycházím mu vstříc a snažím se dostat svoje tělo do takové polohy, aby mohl co nejhlouběji. Když ucítím uvnitř slastný dotek, konečně vím, že jsem našel ten správný úhel.
„Ano, Tomi, ano… přesně tam… ještě… přitlač… prosím… jo… pořádně… neboj se… to je ono… ano… ano…“ sténám, když do mě silně přiráží a slyším zdálky jeho rytmické vzdychání. Podle tónu hlasu neomylně poznám, kdy se blíží k vrcholu. Zrychluje a já mu pomáhám svými boky, aby si to užil co nejvíc a nekonečně dlouho. Má rád, když se při tom pohupuju, jeho vyvrcholení je pak daleko intenzivnější. Silně stlačil mé boky a zastavil se hluboko ve mně. Ano, cítím, jak pulzuje jeho prudké vyvrcholení v několika vlnách. Zbožňuju tuhle chvíli jeho vrcholu… dosáhl jsem svého cíle…
Podvědomě mě hladí, když ve mně čeká na uvolnění. Za chvilku už leží vysíleně na mých zádech a líbá mě do vlasů. Hladí mě v klíně, který už zase najde vzrušený po intenzivním vnitřním dráždění, a pohybuje rychle rukou, aby mi znovu dopřál ten slastný pocit vyvrcholení. Sténám návalem nové vlny vzrušení, dokud Tom neucítí vlhko na svých prstech. Pomalu ze mě vyklouzne a otočí si mě tváří k sobě.
„Jsi nejlepší kluk na světě,“ vydechne, než mě začne znovu líbat. Obejmu ho a přitisknu co nejvíc k sobě. Jsem rád, že mě sem vytáhl. Na tuhle benzinku nejspíš nikdy nezapomenu…
konec flashbacku
Umyju si ruce a rozhlídnu se opatrně, jestli není nikdo poblíž. Ani noha jako tenkrát. Otevřu dveře kabinky a jen do ní nakouknu. Absolutně nic se tady za těch šest let nezměnilo. Láká mě se zase chvilku posadit na ten přebalovací pultík, zavřít oči a celé to znovu v duchu prožít, ale radši nebudu blbnout. No… jednu věc si stejně neodpustím… vytáhnu z kapsy černou lihovku a na kachlíčkovanou zeď udělám malé srdíčko. Doprostřed napíšu B+T. Tak a jsme tady navždycky. Až pojedeme příště kolem, musíme se tu zase stavit.
Rychle vypadnu ven a naskočím do auta… no nejsem já infantilní blázen? Jo, jsem zamilovanej blázen. Miluju Toma a pořád mě něco nutí to alespoň psát po zdech, když to nemůžu říct nahlas… asi bych měl zajít k psychologovi, co je to za zvláštní úchylku, ale takových srdíček je po celém Německu už hodně… jo, já vím… jsem pako.
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
né , mne to prijde moc rozkošné
kráása
V klidu Bille ,dělám to taky
neumíš si ani představit s jakou oblibou píšu po zech B+T v srdíčku 
Och.. Tááág tenhle flashback je…… Uááááááááááá!!!!! xD Ajako!!!!! Já po celým Černošíně písám BT = TWC 4EWEEEEEER!!! Je to u nás na každý lampě a na každý elektrice a i na barákách ae pššššššt (((=
Jo, taky to všude píšu, nechtějte vidět naší chodbu :D:D
doufám že jste na tu benzinu někdo už zajel a to srdce tam uělal já se tam chci kouknout jenom doufám že se propašuju na panský
Mám chuť obiehať mužské wc po Nemecku a hľadať srdiečka
Milujemm v tejto poviedke tú nádhernú nehu.
Bill je prostě roztomilý! Hrozně ráda bych takové srdíčka v Německu na benzinkách spatřila, ale asi se toho nikdy nedočkám
Tohle byl nádherný díl! :))
Tak srdíčka mě dostala. Mám sto chutí udělat to, co Mischulka.
Tak co Janulko, tohle je taky podle skutečnosti? Objížděla jsi záchodky na německých benzinkách?