Hilf mir fliegen

Pláču nad svým osudem… a ty mě bráníš.

Pláču nad tvou láskou, kterou si nezasloužím… a ty mi zakazuješ plakat.

Pláču nad svým životem, který je nanic… a ty mi to vytýkáš.

Prosím, nechej mě v klidu spát nebo mi propůjči chybějící křídlo – chtěl bych opět létat.

<–>

„Tome ne!“ proč křičíš – nemá to cenu.

Tak rád bych chtěl skončit se svým životem… ale nemůžu tě ranit. Proto mě přestaň milovat, jsem přeci bezcenný. A nelži – jsi jako ostatní, jen jsi mým andělem. Mé prokletí.

Obrátím na tebe své oči – zahledí se do těch tvých, vyděšených. Už nemají černou záclonku, černota tvých stínů zdobí teď oči mé. Jsou zlé, nepřející. Unavené z tohoto zkaženého a nevlídného světa – tolik falešné pomoci se mi dostává. Milujete mě? Pomozte mi létat. Schovejte své lítostivé pohledy, a přiznejte si konečně, že jste to vy, kteří mě ničí. Vaše utrápená srdce nad mou maličkostí – to je těžká přetvářka. Nenávidím vás, protože mě milujete. Zfalšovanou láskou.

Vrhnu na tebe nepřející pohled – proč mi ji bereš? No tak proč? Je to moje jediná kamarádka – ona jediná má pro mě pochopení. Její břitvy se často lesknou – jsou-li pod proudy vody. Její břitvy se mi smějí – ochutnávají-li mou krev. Je vznešená, je rudá. Tak, jako ta tvoje. Avšak tu tvoji zkazilo okolí – nech ji vykrvácet! Zasloužíš si krev mou, pokud-li o ni stojíš. Pokud ne, staň se zastáncem horlivých pekel – třeba po nich toužíš. Stát se králem, být jejich výšinou.

Vrazím ti facku – nedovoluj si hladit můj obličej, ani mě brát za ruku! Půjdu kam chci já sám, a kdy chci. Budu si dělat co chci, a jak chci. Nebudu přihlížet na tvůj andělský výraz, stvoření falše a veškeré přetvářky. Avšak je stejný jako ten můj – ale patří tobě. Já jsem já, já jsem dobro.

Tvé oči, přes jejichž hranice přetékají slané potoky slz, pohlédnou do mých – no tak! Co vidíš? Pohrdavost? Ano, v tom případě vidíš správně. Pohrdám tebou – měl jsi mi půjčit chybějící křídlo. Neudělal jsi to, tak jako všichni ostatní. Je to ubohé…

Odvracíš své oči plné čokolády od mých – však to je dobře. Už víš, že tvou pomoc nepotřebuji? Ledaže by si nejprve našel sám sebe – našel kousek mě.

Ale moment… chci svou společnici. Záhy ti ji vytrhnu z ruky – tvé plačící oči jsou mi jedny. Tvé krvácející srdce vidět nechci. Tvou trosku – nevidím.

Musí se to dokončit, musí. – Šeptá mé svědomí.

Ano, jedna kapka. Druhá kapka.

… Vytéká ze mě veškerá nespravedlnost, kterou jsem zde pochytil. To je správně.

Avšak cizí ruce mě popadají – druhé ruce mě svazují. Stojíš v koutě – pláčeš. To je tvůj osud – tak jako ten můj. Pokud se trápí jeden – trápí se i ten druhý. Škoda, že? Na to si dříve nepomyslel… Ale to si měl ještě na vybranou, teď je vše rozhodnuto. Ty si rozhodl za nás oba – avšak máš na to právo? Sic si můj bratr, ale tímto nevyhráváš.

Teď si prohrál… dokázal jsi svojí špinavost. Stejnou, jako ostatní mají v hrsti…

A tvé poslední křídlo padá k zemi. Nemůžeš létat, nemůžeš zde bez své druhé polovičky býti. Na to si však měl pomysliti dříve…

A tak měl si se chytnuti mě, křídla by byla dvě, v jeden osud zacelená. Nebylo by to tak lepší? Ale ano, bylo. Ale tvé oči pro špínu světa nevidí… Jaká to škoda.

Měl si jen nalézt správnou cestu – propast ke dnu.

(A/N: Je na každém osobně, jak pochopí děj. Každopádně kdo uhádne pravou verzi…. zaslouží si pohádku na spaní! xD)

autor: Shellayn
betaread: Janule