Inspirováno nocí

Byl den, jako každý jiný, ale byl to pátek, který se měl pro Billa Kaulitze stát nezapomenutelným. Měl pro něj znamenat hodně, měl být jedinečným. Památkou na celý život, možná nejdůležitější epizoda v jeho životě.

Bohužel vyšší mocnosti se zřejmě postaraly o to, aby se tak nestalo.

Bill Kaulitz kráčel tichými nočními ulicemi Magdeburgu, měl namířeno domů.

Sice tu v tuto dobu na něj mohlo číhat mnoho nebezpečí, ale on tomu teď nepřikládal patřičnou váhu. Celý den se rozhodoval, až se rozhodl. Dnes mu to poví.

Cestou občas potkal bezdomovce, jak vyspává pod mostem, protože osud byl k němu zřejmě krutý, a připravil jej o bytí… málokdo by chtěl takto dopadnout. Občas zaslechl hlasitý smích puberťáků, jak se asi vrací z párty… Ano, když s Tomem nebyli slavní, tak si také tak užívali života, každého okamžiku… ale to už je minulost, teď žijí přítomností, žijí svůj sen.

Bill právě procházel chladně mlčící křižovatkou,

jakoby mu šeptala slůvka smrti..

Uslyšel téměř neslyšné troubení auta,

uviděl velmi matně svítící světla,

a ostrý zvuk brzdícího auta prořízl ticho nočního světa.

Billa Kaulitze odrazil tvrdý náraz auta,

ihned věděl, že je to poslední chvíle jeho života.

Už nikdy se Tom nedozví tajemství, pro něj velice důležité.

Malátně vnímal noční dění,

stěží vytáhl z kapsy papírek s psanou budoucností.

„Tom, ich liebe dich“ byla slova psaná,

a už navždy nikdy nevyřčená.

Sevřel úhledný papírek ve své ruce, která začala pociťovat chlad a ticho noci.

Možná se Tom přeci jen dozví to tajemství, odjakživa je velice zvědavý…

Jeho mysl pocítila, že je to naposled.

Jeho poslední myšlenka byla: ztrácím vědomí, láska to zavinila…

Billovi se z úst vyřinula teplá krev a posmrtný vánek si zahrával s jeho nebohým tělem.

Tužba noci zřejmě chtěla, aby slova lásky zůstala nevyřčena.

V tu chvíli Tom, očekávající návrat Billa, ucítil ostří nože, zabodávajíc se do srdce svého těla.

Bill zemřel a s ním i mysl Toma…

Rette mich,

meine Sinne kann nicht

ohne dich…

aby slova v zapomnění nezmizela. 🙂

autor: Shellayn
betaread: Janule