Tom pozoruje chlapce sedícího uprostřed místnosti. Temné místnosti, tak prázdné a přitom plné nekončícího napětí.
–
Tolik pocitů se zde odráží…
–
Bolest.
Lítost.
Obavy.
Strach.
–
Po tváři mu kanou slzy, černé slzy, slzy smutku a utrpení. Jeho tělo se otřásá pod neslyšnými vzlyky…
Bojí se. Moc se bojí.
Bojí se záhuby… z neznámého.
Dokáže mu onen člověk pomoci? Dokáže mu vůbec někdo pomoci?
–
Rette mich…
–
Ich kann nich allein sein… hörst du mich? Oder hörst du mich nicht? Ich weiss nicht, mein Herz ist dürr… und leer.
–
„Bille?“
–
Odváží se dredatý chlapec, který sedí na staré dřevěné židli v rohu, to stvoření oslovit.
Upřeně, téměř bez mrknutí oka pozoruje postavu, na které úzkým okýnkem dopadá slabý pruh světla.
Chlapec však nereaguje. Zdá se, že už není na onom světě…
Jen jeden jediný jej dokáže zachránit… podat pomocnou ruku.
–
„Prosím…“
–
Dobývá se opět alespoň náznaku života.
Nechce věřit, že je to pravda… nesmí být!
–
Ale černovlasý kluk upřeně sleduje tmavý kout této místnosti…
… neslyší, nebo slyšet nechce?
–
Kolena si ještě více přitiskne k bradě.
Chce pryč.
Chce být někdo jiný… a s někým jiným.
Jinak… nemá smysl žít.
–
„Bille, mám tě rád, moc rád… ale…“
–
Neodváží se pokračovat. Bratr, na kterém upřeně lpěl pohledem již několik desítek minut, jej málem propálil pohledem…
Duše anděla, tělo ďábla… anebo to bylo naopak?
–
Tom bolestně ucukl.
Ten pohled jej spaloval.
To že je jeho bratr? Dvojče? Jeho druhé já?
Ach Bille…
… bratříčku můj.
–
Bill nadále pokračoval ve sledování vzduchoprázdna.
Co se mu honí hlavou?
Co jsou jeho sny a strasti?
Je mu lze pomoci?
–
Tom věděl, co se mu honí hlavou.
Ale on nechtěl, aby to takto dopadlo!
Může to napravit?
Může mu pomoci od horoucích pekel?
–
„Jsi moje všechno… ale milovat tě nemůžu…“
–
Tom se zaposlouchal do ticha.
Slyší v něm jeho bratr něco?
Slyší v něm jeho utrpení a lítost?
–
Slyší v něm záchranu s nápisem ,,Du bist alles was ich bin, und alles was mich meine Ader fließt…,, ?
Neslyší, oněměl.
–
Nechce nadále poslouchat slova, vycházející z úst svého bratra, trhá to jeho srdce na kusy.
Už z něj téměř nic nezbylo…
Proč to tak kazíš?
–
„Vrať se mi…“
–
Dredáč, jehož srdce krvácí se zvedá a míří ke dveřím, jeho oči již nadále nejsou schopny toto pozorovat.
Jeho pocity nejdou popsat, moc citů na jeden list… Jsou tak tíživé, a… hořké.
–
Ztratil jej už navždy?
Co má udělat pro jeho návrat? – Pokládá si otázku, na kterou zná odpověď. Kéž by jí neznal. Takto se jeho srdce trápí ještě více…
–
Bill nevnímaje okolí nadále sedí na studené, tvrdé zemi.
Teprve až slůvko těžce slyšitelné jej probere…
–
„Odpusť…“
–
Zašeptá Tom slovo, které už chtěl říci mnohokrát.
Ale jako záplata na všechny trhliny nestačí…
–
Odchází.
Už nevěří, že se Billův stav zlepší.
Ale východisko zná – proč mu nepomůže?
Sám nezná odpověď… ich bin hier irgendwo gelandet …
–
Než zavře dveře, kterým do místnosti na okamžik vnikne popruh ostrého světla, podívá se na bratra.
Tohle z něj udělal on… Bill si tohle nezaslouží.
Jedna jediná slaná slza stéká chlapci po tváři… nesplnil svůj úkol.
–
Bill se po ráně, která značila zavření dveří, v záchvatu pláče zhroutil na zem.
Už to nechce snášet!
Už nechce žít!
–
Warum schreist du nicht…
–
Osud je někdy tvrdý… a to i neprávem…
– Dá se to pochopit jen v případě, že si hodně budete všímat detailů a mít bujnou fantazii. A tomu, kdo to pochopí… Bravo! 🙂
autor: Shellayn
betaread: Janule
já pochopila X-D , teda … ten smajlík se tam moc nehodí … bylo to smutné , ale zase na druhou stranu nádherné