Souznění

(A/N) Dlouho jsem přemýšlela, jestli to vůbec mám na twincest blog poslat, ne všem se to totiž může líbit. Je to spíše takové zamyšlení všeobecně než o twc, a svými názory v této povídce můžu leckoho urazit. Proto kdo nemá náladu číst nějaké připitomělé kvákání do prázdna xD tak ať to nečte. Ale věřte, že když jsem to psala, tak jsem si velice odpočinula xD (=> vraždy se nekonají) Shellayn
<–>
Planeta Země. Jak vlastně vznikla? A proč? To se přesně neví, ale těch šťastných životů, které na ní žijí své životy… a bohužel i nešťastných. Ale dnes se tu přeci nechceme bavit o smůle, kterou pro mnohé z nás osud nachystal, že ne?
Podívejme se na planetu Zemi na kulatém glóbusu, uvidíme mnoho modře vyznačených moří a jezer… mnoho vodních živočichů v ní žije… trvalo miliony let, než se vyvinuli do dnešní podoby. Někteří jsou pýchou vodstva či vymírajícím druhem, někteří se stali naší potravou a někteří dokonce zabíjejí bojácné potápěče, kteří nemohli odolat kráse mořského světa. Opravdu, mořský svět je nádherný.
Ale pryč od vodstva, sice je pro nás voda nezbytná, ale ve vodě nežijeme. I když… kdo ví, jak to dopadne díky globálnímu oteplování, které si bohužel způsobujeme sami. A to by stačilo jen se trochu snažit… zanechat tu lenost či zvyklost na nadměrné pohodlí, v kterém žijeme, daleko za námi a raději udělat něco pro prospěch přírody. Svět by byl tak krásnější a třeba i my bychom byli usměvavější. Kdo ví, jestli se už za sto padesát let nebudeme zoufale snažit v domácnosti vypěstovat další květinu…
Myslím, že bychom se teď mohli podívat na některý světadíl. Ale který? Máme na výběr z šesti světadílů a my si vybereme právě Evropu. A proč jsme si ji vlastně vybrali? Evropa má své osobité kouzlo, které nemusí všichni vidět, ale ty pozornější si jej zajisté všimnou.
A těch států v ní, různých národností, zvyků a stavebních stylů, které se rozvíjely od počátků lidstva… A my si vybereme Německo. Proč? Je to sice jeden stát z mnoha zajímavých, ale když se zamyslíme nad první a druhou světovou válkou (A/N:z neznámého důvodu jsem chtěla napsat láskou xD) , Hitlerem, který byl jakýmsi postrachem, anebo třeba skupinou Tokio Hotel, která burcuje veškeré obyvatelstvo k nepříčetnosti – ať už v kladném či záporném smyslu, tak už nebudeme pochybovat o správné volbě tohoto státu.
Ale když jsme u skupiny Tokio Hotel, co o nich vlastně víte, když opomenete značku jejich oblíbeného oblečení či název kavárny? Vlastně nic, ačkoli si to nechcete přiznat. Jak můžete vědět, co doopravdy mají rádi, jací jsou doopravdy, než se o nich píše či o sobě říkají, nebo jaké mají pocity, když vidí řvoucí davy a většina jednotlivců hlásá nad hlavou do dálky svítícími tabulky s nápisy: DU BIST GEIL! či ICH LIEBE DICH ?
To doopravdy vědět nemůžete, ani vy, s prominutím, bláznivé fans, které se snažíte jednotlivé členy kapely sbalit a myslíte si, že jste střed vesmíru. Říkáte si, že lžu, že přeci jste středem vesmíru a objektem každého oka, ale jak můžete vědět, že vás okolí neklame? Nechápete sice význam těchto slov, ale ani se o jejich pochopení nesnažte. Jednou to pochopíte samy a dokonce vás nikdo nutit nebude. Pro každého z nás si totiž osud přichystal hořké překážky.
Jen doufám, že jsem vás příliš neurazila a i kdyby… malá hrstka reality vám ublížit nemůže.
Ale už mě přestalo bavit zabývat se vámi, jste pro mě pouze zhaslou hvězdou v mém oku.
Takže co se třeba zaměřit Loitsche? Říká vám to něco? Taková malá vesnička, v které především najedeme nápisy ‚Tokio Hotel‘ či ‚Bill und Tom, ich liebe euch‘ … chudáci obyvatelé. Dokud fans nevěděli, že tam bratři Kaulitzovi bydlí, obyvatelé tohoto zapadákova zde jistě museli žít v poklidu.
Očkem se podíváme na jednu louku, kde je ticho, pokud budeme ignorovat občasné výbuchy smíchu puberťáků, sedíc na zídce s výhledem do pokoje jejich třídního učitele, užívajíc si se svou ženou.
Uprostřed louky se nachází pár lip a lavička obklopena metr a půl vysokými stromky, které dostatečně stačí k tomu, aby skryly dva chlapce před zraky okolí. Toto místo připadá dvěma zmíněným chlapcům nádherné. Zde se poznali blíže, než by kdokoliv mohl připustit, zde si vyznali své city více než bratrské a zde se poprvé milovali. Tady vyrostl počátek jejich ďábelských citů, aniž by tím narušovali okolí.
Smějí se na sebe a hladí se. Už více neví, jak by si svou lásku, která překračuje všechny hranice světa, mohli dokázat. Tato vzájemná, pravá láska je přidělena určité dvojici jednou za sto let, je to vzácnost.
Ale víte, jak se tito chlapci jmenují? Víte, kdo jsou? Třeba když vám povím, že jsou to dvojčata. Unesete to? Ne? A co když vám ještě povím, že jsou to ta slavná dvojčata ze skupiny Tokio Hotel? Šok, co? To jste zajisté nečekali! Jejich srdce vám nikdy nebudou patřit!
Je velice zajímavé, jak si to příroda zařídila. Ale je to osud. A přitom to souznění, které tu panuje, je těžko narušitelné.

autor: Shellyan
betaread: Janule

One thought on “Souznění

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics