Splněný sen twincesťáků

Byl to pátek, jeden zcela obyčejný den jako každý jiný, ale byl něčím zvláštní, velmi zvláštní.

Velice slavná skupina Tokio Hotel, měla dnes poslední koncert ze své tour a následně rozhovor. Na tom však není nic divného. Anebo ano?

<–>

„Bille! To mi nesmíš dělat! Co si ty fanynky pak pomyslí???“ přitiskl se po odehraném koncertě Tom na Billa ve chvíli, kdy kráčeli napřed do jejich luxusně vybaveného tourbusu. Samozřejmě když nikdo nebyl poblíž…

„Co? Myslíš to pózování, nevědomé tření a pohledy…“ řekl apaticky Bill. Přesně ví, čím Toma na koncertech nažhavit. Je tak roztomilé, když se pak Tom rozčiluje…

„Jo! Přesně to! To si vypiješ!“ řekl na oko naštvaně Tom. Tohle mu Bill dělá naschvál, celý den jej provokuje a tím jej vzrušuje, jako kdyby zjišťoval, kolik ještě vydrží, než se na něj před publikem vrhne.

„Klidně…“ řekl zase jakoby nevnímajíc Bill, tohle dělá Tomovi naschvál. Proč jej trochu nepodráždit? Je úžasné, jak potom doma či v hotelovém pokoji Tom jen hoří vzrušením…

Ještě než však stačili vyjít ze dveří, stoupl si Tom Billovi do cesty. Přece nebude mít vždycky poslední slovo Bill?

„Bille, lásko…“ smysluplně zašeptal Billovi do ouška a dravě jej políbil. Za těmito dveřmi opět budou muset být jen ti bratři, kteří hledají tu pravou na celý život… nebo aspoň Bill, Tom přebírá roli nenapravitelného sukničkáře. Bohužel. Proč je svět tak nespravedlivý a nedovolí jim jejich lásku ukázat přede všemi?

Bill chápavě pohladil Toma po tvářích, hořel jen touhou a láskou. To Bill jej tak změnil, naučil jej milovat. Bez pravé lásky by se již neobešel. Neobešel by se bez Billa.

Tom nakonec už raději nic nenamítal, opět nechal poslední slovo Billovi, a poslušně jej následoval do tourbusu, kde na ně čekal zbytek kapely a nějaký ten tým.

<–>

„No vám to zase trvalo…“ ozval se Saki, jejich bodyguard, který se pokaždé třese strachy, aby se obzvláště těm dvěma nic nestalo. Ostatní se jen uchechtli, kdo ví, co zas ty dva dělali… třeba zase uklizečce podpalovali koště, to byl pak poprask…

„Blá blá blá…“ odbyla jej vzájemně dvojčata a šla si sednout vedle sebe na jednu prostornou pohovku, kde se ale musela uskromnit, protože tam už seděla Géčka. Ale museli by lhát, kdyby tvrdili, že jim to vadí. Nevadí, takhle se sebe můžou alespoň dotýkat…

„Víte co?! Doteď sem na vás byl hodný, ale ještě jednou se někde zatouláte nebo nedej bože zase zdrhnete neznámo kam, tak už s vámi nebudu mít slitování! Jasný? Víte, jakou mám za vás dva velkou zodpovědnost? Kdyby vás třeba někdo podřízl, tak to bude především moje chyba, JÁ mám povinnost vás hlídat, už vám to konečně dochází, že si nemůžete dělat, co chcete? Žijete v jiném světě plném nebezpečí, tak si to laskavě oba dva uvědomte!“ vychrlil na dvojčata na jeden dech Saki, který je vždy na ně milý, ale dnes už mu došla trpělivost, kvůli neposlušnosti těchto dvou třeba může skončit ve vězení… Nikdy netušil, jaká může být práce uhlídat jen dva kluky, Billa a Toma Kaulitze…

Bill a Tom se k sobě přitiskli, ze Sakiho šel dneska opravdu strach… Možná že když se někdy zase vypaří, měli by to dělat opravdu bez povšimnutí…

Saki si jich už nadále nevšímal a šel si radši sednout k Davidovi, na toho aspoň nemusí dávat pozor.

<–>

„Tak jsme tady kluci, vystupovat!“ ohlásil jim David, že už jsou na místě. Taková budova, kde mají nějaký rozhovor… Bill s Tomem by jej radši vyměnily za… něco trestného u nich doma v posteli.

„A vy dva,“ ukázal David na poslední členy vystupující s tourbusu, samozřejmě kdo jiný, než Bill a Tom… „se nikde nezatouláte, ani neztratíte, je to jasný? Za hoďku začíná ten rozhovor, tak bych vás tu rád viděl. Běžte,“ odbyl je rychle a už je radši nechal o samotě. Poslouchat ty jejich věrohodný připomínky totiž nemá vůbec žádnou cenu.

„Hoďka…“ „Hmm… hoďka!“ začali twinsata přemýšlet. Na tu hodinu se můžou někde zašít a Davidovi to stejně bude jedno… no tak dobrá, nebude, ale stejně je nemůže někde zavřít na zámek, a kdyby jo, tak to bude ještě lepší, ne?

„Pojď!“ popadl jej Tom za ruku. Není to poprvé, co tady jsou. Ještě teď si pamatují tu místnost, kde v jednom rozhovoru mluvili o jejich magickém spojení…

<–>

Cestou nikoho nepotkali, jen nějakou uklizečku, ale kdyby věděli, že už teď se po nich Saki shání, chudák.

Zapluli do jedněch dveří, které byly označené názvem ‚Nevstupovat!‘ což jim plně vyhovovalo. Právě teď nemysleli na následky, že je tu někdo může objevit, to jim teď bylo zdaleka jedno.

„Bille,“ zavzdychal mu Tom do ouška, když jej Bill málem vlisoval do dveří a vášnivě políbil. To dělá vždycky, když má nedostatek sexu. „Netrap mě, já už to do noci nevydržím…“ zašeptal mu ještě Tom. Sice zašeptal, ale stejně se tato slova rozléhala celou místností. Mohli to slyšet případní kolemjdoucí, ale málokdo vejde do dveří s nápisem ‚Nevstupovat!‘ odkud se ještě k tomu linou zajímavé zvuky.

Na tento příkaz Bill ještě zpomalil, chtěl Toma absolutně vyrajcovat. Dnes Tomovi dovolí to, co ještě nikdy. Dnes si jej může vzít Tom… To ještě nikomu nikdy nedovolil. Teda vlastně jedné dívce, miloval jí, zdála se nevinná, ale tak nevinná nebyla. Využila toho, a Bill již ví, že důvěřovat se má především vlastní rodině. Teda Tomovi ze začátku moc nevěřil, nejprve byl sukničkář, a Bill jej najednou takto změnil… ale Tom si získal jeho důvěru, teď už ano. Ví, že by jej nikdy nezradil. Ví, že jej vždy ochrání, i kdyby celý svět byl proti nim. Tom by za Billa položil i život. Ale i naopak.

Bill se mezi polibky s Tomem přesouval na velkou pohovku, která byla velice prostorná. A především měkká, to jim vyhovovalo. Jako kdyby zde byla nachystána přímo pro ně. Tentokrát Bill na sebe nechal ulehnout Toma, dnes chce, aby nad ním měl moc Tom. Dnes to nebude on, kdo bude udávat tempo. Zcela se nechá ovládnout Tomem. Ať si s jeho tělem dělá, co se mu zachce, je jen jeho.

Tomovi to samozřejmě začalo zcela vyhovovat, po tomhle tak toužil, tohohle andělíčka mít pod kontrolou… Bill svýma nenechavýma rukama začal Tomovi svlékávat jeho velké triko, potřeboval jeho hebkou kůži cítit na té své. Triko odhodil kamsi do neznáma, to teď nebyla starost, kterou by se chtěl zabývat. Tom už začínal cítit Billovo vzrušení na tom svém, cítil, že tady se to dneska stane. Vždycky si dávali pozor, ale dneska byl takový zvláštní den, něčím kouzelný… Tom nechtěl otálet, už to chtěl, rozepnul bez okolků Billovi kalhoty, přičemž se nenápadně dotkl Billova vzrušení.

Hlasitý sten. Bill už to déle nevydrží, jestli si Tom nepohne… je mu jedno, že to není romantický, tak jako si vždycky přál, hlavní je, že je s Tomem, s člověkem, kterého má nadevše rád… Shodil ze sebe i své triko, které se na něj potem začalo nepříjemně lepit. Konečně ucítil tu Tomovu hebkou kůži, již rozpálenou…

„Prosím… pospěš si…“ slyšel Tom dobře, nebo jej Bill někdy také o něco prosí? Jindy by Billa trápil, ale dnes to opravdu nešlo. Tom se přisál na Billův krk, všichni musí vědět, že Bill už je zabranej, nikdo mu jej nevezme. Bill shodil z Toma kalhoty, které ho už rozčilovaly. Už jej chce cítit v sobě… „Kdo si počká, ten se dočká…“ odvětil mu Tom a začal Billovi svým hbitým jazýčkem dělat cestičku od krku až k plochému bříšku, kde se však zastavil. Bill jej upřeně pozoroval, už to chtěl, už to nemohl vydržet… Tom skousl Billovy černé boxerky a pomalinku je táhnul dolů. Bill nebyl pozadu, ten šel na to tentokrát rychle…

„Vezmi si mě, prosím…“ sdělil Bill Tomovi svou prosbu. Jakoupak prosbu, tohle je rozkaz. Když on řekne, bude po jeho. Co si umíní, to si jen tak nerozmyslí… „A-ale…“ „Vím, že to chci. Prosím.“ řekl pevně Bill a přetočil se na bříško, přičemž na Toma vystrčil svojí prdelku. Tom nechtěl na Billa spěchat, ale když on sám si řekl… nač čekat? Přeci po tomhle tak dlouho snil, nikdy mu to Bill nedovolil, vždycky čekal, až si Bill řekne, co bude… Ale ne že by mu to vadilo, má rád Billa takového, jaký je. A je s tím plně smířen, vždyť je to jeho dvojče, nemůže být proti němu…

Opatrně popadl Billa za boky a pomalu do něj vstoupil. Nechtěl, aby to Billa bolelo, i když Bill u něj na to ohledy moc nebral, tohle vše se odvíjí na jeho náladách… Billovi pronikly do očí slzy, ale nedal nic znát. Kolikrát musel Tom kvůli němu trpět…

„Bille, mám přestat?“ ano, Tom má slitování, to Bill ne. Ale přesto žijí v souladu. „N-ne, pokračuj…“ místností se ozývaly hlasité vzdychy, ale to bylo bratrům jedno. Teď jsou ve svém světě, a ať se stane cokoliv, nic to nepokazí, nic to nezničí. „T-Tome,… ať se stane cokoliv, chci, aby si věděl, že tě miluju…“ ztěžka dopověděl Bill, což Toma zarazilo, nikdy mu to neřekl. „J-já t-tebe taky, B-Bille…“ oba věděli, že se blíží k vrcholu.

„…píp…píp…“ ozval se místností zvuk, který měl ohlašovat začátek natáčení, který měl začít za patnáct minut. Tom z Billa opatrně vystoupil a poté jej líbnul na jeho též propocenou tvář. Tohle byl pro něj nejnádhernější začátek, co kdy zažil. „Měli bychom se obléct, než nás někdo uvidí…“ řekl Bill po chvíli, co zážitek posledních minut vstřebal. Tento okamžik trval pár chvil, nejhezčích chvil, a přitom jim oběma připadal nekonečný. Jen co se oblékli, vešli do místnosti Géčka a producent, který pěnil vzteky. „Co jste tu prováděli?! Vždyť jste mi zničili kariéru…“ zhroutil se k zemi a twinsata se po sobě nechápavě podívala. Jak o tom ví?

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Ani si neuvědomovali, v jaké místnosti to byli, a to byla chyba (nebo štěstí?). Byla to místnost, kde měli natáčet rozhovor, a živě měl být odvysílán do televize.

Jenže několik páru očí, které právě zkoušeli obraz kamery a světelné podmínky, toto vše pozorovaly již od začátku, samozřejmě to úmyslně začali vysílat již teď.

Miliardy lidí toto právě viděli v televizi a dychtivě to pozorovali.

Tisíce párů očí se zhrozilo a miliónu přívětivců twincestu, dokonce i incestu a jiných druhů úchylností se rozzářily oči.

autor: Schellayn
betaread: Janule