What is inside? 2.

„Bille? Laskavě odemkni! Nebudu ti trpět, že se zamkneš a odmítáš vylézt, jednou jsi leader skupiny, tak se podle toho chovej, víš, že máš své povinnosti!… Promiň, ale tvá špatná nálada, která je mimochodem každý obden, je mi celkem ukradená, jsem váš manažer, mám se starat o CHOD skupiny, ne o to, jak se cítíš!… Ach, můj bože, víš, že Tom to tak nemyslel! Jistě, ano, vyřídím mu to a pokud mě k sobě do 5ti minut nepustíš, vyřídím si něco i s tebou!“ David vztekle zmáčkl červené tlačítko svého manažerského komunikátoru, Nokia E90. Aniž by přemýšlel, kolik stála, mrskl s ní někam do prostoru, snad byla odolná. Pak se vydal nejspíš vyrazit dveře od pokoje, kde byl ubytovaný zpěvák jím vedené skupiny.

Naštěstí násilí nebylo zapotřebí, Bill skutečně vstal a líně se odloudal otočit klíčem ve dveřích, pak se stejně „svižným“ krokem vrátil k posteli, na kterou si trucovitě sedl do tureckého sedu, ruce zkřížené na prsou, zamračený výraz a našpulené rtíky. Ani jedno z toho ovšem David netušil, čekal dveře zamčené na 3 zámky, přibité 5ti tlustými prkny a všechny škvíry ucpané hotelovými ručníky, alespoň tak to měl Bill při těchto svých náladách ve zvyku. Proto do dveří, společně se zmáčknutím kliky prudce vrazil a elegantně proletěl na druhou stranu, s jednou polovinou kliky v ruce, skončil rozpláclý u nohou Billovy postele. Zvedl k němu omluvný pohled, lehce se pousmál. Bill ho povýšeně zpražil pohledem a zavrčel: „Tu kliku tam laskavě vrať, pokud chceš, koupím ti jinou!“ a poté svůj pohled stočil zpět, k medově vymalované zdi. David usoudil, že hovořit s tímto chlapcem by skutečně nemělo smysl, proto se se slovy, ať je za 20 minut připravený v hale, kde bude čekat nějaká reportérka, sebral ze země a tentokrát po zemi se vydal zpět na chodbu, s klikou v ruce.

***

Tom se otočil, pozoroval svého bratra. Co tak hezký kluk vidí na tom monstru? Vždyť Bushido vypadá jak opičák z Arábie, kdyby byl alespoň hezký! O charakteru ani nemluvím… A on ho prý miluje, cha! Ach Bille, chci pro tebe to nejlepší, to snad víš, ne? Pohledem mu doslova propaloval díru do hlavy. Bill se na bratra otočil. „Hledáš na mě známku nějaké vážné choroby?“ povytáhl obočí. „Ne, ne, to ne… Jen, zapřemýšlel jsem se…“ zatřepal Tom hlavou. Bill ho cvrnknul do nosu a dodal: „A to už je co říct, že?“ Tom ho nevnímal, skutečně zamyšleně na něj civěl. A pak, s naprosto vážnou tváří se zeptal prostě: „Miluješ ho?“ Všiml si, že bratr si s odpovědí dává na čas, pečlivě si srovnával myšlenky a volil vhodná slova. Když jeho, skoro bojácný, pohled sklouzl zpět na Tomovu tvář, pouze na odpověď kývl. Nic víc ze sebe nebyl schopen dostat, sám si nebyl jistý. Jistě, on mu ukázal, co nikdo jiný kdy v životě, co pro Billa mělo být ještě dlouho nepoznané, s ním zažil své poprvé, to on pro něj připravil tak nádherné chvíle, jak jen to jde. Ale zase na druhou stranu… Je schopen v 17ti letech poznat, co je to skutečná láska? To stěží… Ale do té doby, než nasbírá ty tolik potřebné životní a milostné zkušenosti, může tohle tvrdit. Tom se jemně pousmál. „Ty můj hlupáčku malinkatý… Pojď ke mně,“ přitáhl bratrovo tělo ke svému a objal ho. Kdy naposledy si takhle vyjadřovali vzájemnou blízkost a sourozeneckou spjatost a lásku? Tom si už ani nepamatoval, ty okamžiky však miloval. Víc, než cokoliv jiného…

***

„Davie?“ Bill se sladce usmál na manažera, ten se jen odevzdaně podíval. „Tak co chceš?“ naznačil jasně, ať jde přímo k věci. „No, totiž… Dnes večer, nemůžu na ten večírek. A zítra dopoledne, jak je to interview, tak tam se taky nedostavím.“ David se zamračil. „A to proč?“ „Mám něco domluveného s Anisem…“ Bill se zasněně usmál, jen pomyšlení na jeho prince ho vždy dočasně „připravilo o rozum“. David nepozorovaně protočil oči. „A kvůli němu hodláš zanedbávat skupinu?“ „Ne, kvůli skupině nehodlám zanedbávat jeho.“ A s mávnutím odešel.

***

‚To ne, v tom bych vypadal jak kašpar… Tohle mě opticky rozšiřuje, tuhle barvu nesnáší, tohle triko mi přináší smůlu… Ach, můj bože, co si na sebe mám vzít?‘ Bill zamračeně odhodil další triko na pestrou hromadu, která se čím dál tím víc zvětšovala. Když se zrovna rozhodoval, jestli by neměl jít spíš nahý („Stejně tak vypadám nejlíp, má postava je k nakousnutí!“), vešel do místnosti jeho bratr. Jistě, neklepal. Jeden z jeho zlozvyků. Bill se po něm ohlédl a zamračil se ještě víc. „Co se děje?“ Tom neodpověděl. „Kam se chystáš?“ Bill povytáhl obočí. „Tome, nedělej ze sebe hlupáka. Oba víme, kam se chystám.“ Pro změnu se zamračil Tom. „Zase on… David mi říkal, že dnes nejdeš na tu party. Jistě, jinak by sis ji nenechal ujít, že?“ prskal na všechny strany. Bill k němu rychle došel, s bradou bojovně vystrčenou, pohledem silným a sebejistým, zastavil se sotva pár centimetrů od něj. „Tak za prvé… Laskavě si odpusť ten útočný tón!“ zasyčel. „Za druhé… Na tom večírku bych se nudil tak jako tak, takhle se alespoň potěším a pobavím,“ Tom si posměšně odfrkl, Bill jen nepatrně zvýšil hlas, „a pokud ti vadí, že budu s ním, máš zřejmě smůlu. Uvědom si pro jednou, konečně, že jsi můj BRATR, ne rodič nebo svědomí. Vlastně, ani matka by mi ho nemohla zakázat… Alespoň se o to ale nesnaží, jako ty!“ Tom se trochu bojácně stáhl. „Bille, chci pro tebe jen to nejlepší!“ „On je pro mě to nejlepší!“ „Nevíš, co mluvíš, jsi jím poblázněný! Nevidíš jeho pravou stránku, on je jen podlý hajzl, využívá tě, vůbec tě nemilu-“ MLASK. Tom se bolestně chytil za tvář, která nyní nabyla stejně rudou barvu, jaký měl Bill celý obličej. Hlasitě funěl. „Tohle-, to-se-už-nikdy-neopovažuj-říkat!“ procedil skrz silně zaťaté zuby, tak zářivě bílými v tom Rudém moři. Tom pootevřel ústa ve vzdorovitou odpověď, bratr ho umlčel prudce vztyčeným ukazováčkem. Tom si všiml, že nehty ostatních prstů sevřených v pěst, si snaží vrýt co nejhlouběji do kůže. „Pokud je on má chyba, pak se jí chci dopustit, s tvým požehnáním nebo bez! Z chyb se člověk učí, ne? To se říká i malým dětem… A pokud se dopouštím já velké chyby, jak říkáš, nech mě ji udělat. Alespoň se poučím, pro příště…“ Tom svěsil ramena. „Nechci aby ses trápil…“ zašeptal, tatam byl ten útočný tón, bojovná nálada. Bill se na něj smířlivě usmál. „Víc mě bolí, když mě mé vlastní dvojče odmítá respektovat… A neboj, na ochranu mám bodyguardy a kondomy,“ mrkl na bratra, Tom se polohlasně zasmál. „Dobrá… Ale pokud ti něco udělá, cokoliv, bude se muset vypořádat se mnou, já si ho najdu.“ Znovu zvolil sebejistější a plnější tón, chtěl Billovi ukázat své plné odhodlání. Bill se jemně usmál. „Já vím, Tomi, jsi můj malý bráška…“.

autor: Eleanot
betaread: Michelle M.