What is inside? 4.

„Co třeba tohle?“ přejel Bill jazykem po milencových rtech. „To se mi líbí… Moc líbí… A co by na to řekl tvůj bratr?“ Bill se usmál. „Že si na tebe mám dát pozor, že jsi úchyl…,“ zajel studenými prsty Anisovi za triko. Ten se jen usmál. „A má pravda, chceš to ukázat?“ přejel jazykem po Billově krčku, chlapec se smíchem vypískl. „Jen když mě nebudeš lechtat!“ Anis se usmál. „Ne… Lechtat opravdu ne…,“ opatrně položil chlapce na sedačku a lehl si na něj, cítil ten jemný třas jeho drobného těla. „Vím, že to dnes chci. A jedině s tebou. Miluju tě,“ řekl Bill pevným rozhodným hlasem s podtónem hluboké lásky. Jemně ho pohladil prstem po tváři a zhluboka mu hleděl do očí, ve kterých právě vzplály drobné ohníčky vzrušení. „Jsi si jistý?“ „Naprosto.“ Chlapec milence na důkaz svých slov něžně políbil. „Je to to nejcennější, co mám a chci ti to dát, se vším všudy. Chci se s tebou milovat.“ „Děkuju. Miluju tě, Bille. Slibuju, že budu něžný.“ „Já vím. Nikdy na to nezapomeneme.“

***

„Tome, kde je váš bratr?“ Tom se zhluboka nadechl. Kolikrát tu otázku už dnes večer slyšel? Mělo mu dojít, že si novináři sotva nevšimnou Billovy nepřítomnosti, vždyť on byl skutečně nepřehlédnutelný. „Nebylo mu dobře, raději zůstal na hotelu, aby se z toho co nejdříve dostal. Ale není to nic vážného, nebojte!“ Pořád dokola stejná odpověď. ‚Myslím, že Billa zabiju! Je to šílené…‘ „Tome? V pohodě?“ David, se sklenkou skotské whisky, se všiml chlapcova zvláštního výrazu. Viděl v něm unavenost, zklamání, jisté trpké smíření.

„Jistě, dobrý. Ale pořád se mě ptají na Billa, je to k zešílení…,“ zhluboka vydechl. David se pousmál. „Mě taky. Jakou výmluvu sis vymyslel ty? Já jim namluvil nemoc.“ Tom kývl hlavou. „Já taky. Aspoň to bude vypadat věrohodně. Ale až se vrátí, tak…“ David ho přerušil. „Tak budeš celý žhavý, aby ti všechno vyprávěl a na své strávení večera úplně zapomeneš,“ jemně se dotkl chlapcova ramene a mrkl na něj, poté odešel.

***

Chlapec se nepatrně třásl, ležel rozvalený v letních pokrývkách velké manželské postele, kam si ho jeho milenec odnesl. Mimochodem, oba nějakým záhadným způsobem postrádali oblečení. Anis se při pohledu na něj usmál. „Jsi můj Boží Dar. Nádherný,“ jemně přejel prstem po Billově bříšku až kamsi do velice intimních partií. Chlapec se zachvěl a usmál. Něžně uchopil mezi prsty Anisovu ruku a položil si jí do klína, slastí tlumeně vydechl. Za okamžik se zvedl do sedu, ve své dlani stále držíc Bushidovu ruku. „Drž mě, ano?“ políbil ho s přivřenými víčky, jako dotyk hebkých motýlích křídel. Anis mu prstem jemně přejel přes rty. „Jsi křečovitý. Počkám ještě chvilku, musíš se uvolnit. Ničeho se neboj a mysli na něco krásného…“ Bill se usmál. „Jen a jen na tebe.“ Najednou se v přízemí ozval obrovský hluk, sklo z prudce rozražených dveří se sypalo po podlaze jako drobné korálky, dupot desítky těžkých nohou se nesly celým domem, osoby na sebe pokřikovaly, ozval se dupot do schodů… Oba milenci zbledli. Co se to děje? Bill se rozklepal, měl na krajíčku. Anis mu rychle strčil do ruky jeho černočervené těsné boxerky. „Rychle, obleč se! Dělej!“ „Ale co to-“ „Bille, rychle!“ sám se natáhl pro spodní prádlo a během mžiku si ho oblékl, Bill se do něj začal rychle soukat. „Jděte doleva, my jdeme támhle!“ ‚Co se to jen děje?Panebože, panebože…! Mám strach!‘ Sotva do boxerek vklouzl a chytl Anise za ruku, dvoukřídlé dveře vedoucí do ložnice se rozrazily, Bill zahlédl asi 4 mohutné postavy v černém. Němě otevřel pusu a než se nadál, dvě silné paže ho chytily, odtrhli od bledého, stejně tak nic nechápajícího muže a dotáhly ke stolu, přes který ho přehnuly, ruce zkroucené za zády. Ozval se hluboký hrubý hlas. „Máte právo nevypovídat, vše, co řeknete, může být při soudu použito proti vám.“

***

Tom seděl v hotelovém pokoji na posteli, osvětlován jen svitem srpem měsíce, nemohl spát. ‚Něco je špatně, já to vím… Bráško, ozvi se… No tak, prosím…‘ V ruce křečovitě tiskl mobilní telefon, klouby měl bílé a čelo svraštěné. ‚Jsem paranoidní, hledám problémy, kde nejsou. Kdyby se něco stalo, už by mi volal. Tak proč mám tak špatný pocit?‘

…

Další půlhodinu seděl Tom ve stejné pozici, ani se nehnul. Usnout nemohl a na nic jiného neměl náladu, pořád čekal na něco, co zřejmě nikdy nemělo přijít nebo… Zatrnulo v něm, když cítil vibrování telefonu a doslova mu zamrzla krev v žilách, když na něm spatřil bratrovo jméno. Rozklepaně zmáčkl zelené tlačítko a sluchátko si přitiskl k uchu, slyšel, že Bill na druhé straně zrychleně dýchá. „Ano?“ zkusil opatrně. „Tome, stalo se něco strašného, já…,“ rozplakal se. „Něco s Anisem?“ V Tomově hlase se objevil náznak hořkosti, kolikrát ho před ním varoval. Ani bratrův pláč ho neobměkčil. „A-ano…,“ hlesl bráška. Tom se jízlivě usmál, tohle si nemohl odpustit. „Neříkej mi, že ti natrhl prdel…“ Bill vzlyknul. „N-ne, já… Jsem ve vězení… Prosím, přijeď sem, prosím..!“ Jako mávnutím kouzelného proutku se změnila barva v Tomově obličeji, před chvílí lehce načervenalá a teď, mrtvolně bílá. „Dobře. Neboj se, hned tam budu…,“ pověsil. Okamžitě vyrazil vzbudit manažera.

***

„Bille!“ Takhle zbědovaného svého bratra Tom ještě jaktěživ neviděl, vyděsilo ho to téměř k smrti. Oči úplně opuchlé a rudé od pláče, tváře narůžovělé a podrážděné potokem slaných slz, celé tělo rozklepané, vlasy rozcuchané a zplihlé… Okamžitě se mu chlapec vrhl do náruče. „Tome, j-já… Prosím, vezmi si mě domů, je to tu d-děsné! Bráško, prosím, prosím..!“ Další příval pláče. Tom ho konejšivě hladil po zádech. „Ano, vezmu, neboj. Co se ale stalo? Jak… Jak jsi se sem dostal?“ Strážník stojící ve dveřích si pohrdlivě odfrkl. „Já nevím, p-prostě jsme… A oni nás… A pak… A teď jsem tady a já… Tomí, prosím!“ Oslovený ho sevřel ještě víc a do místnosti vešel David, tvářil se ztrápeně, přesto se na oba chlapce usmál. „Zaplatil jsem za tebe kauci, Bille. Zítra tě pustí, ale s Anisem to zřejmě bude horší… Je v pořádném průšvihu, našli u něj doma skutečně velké množství heroinu Zdá se, že kromě showbusinessu se přiživoval jako překupník drog. A to ve velkém. A obávám se, že by mohl mít i problémy z vašeho vztahu, stále jsi považován jako mladistvý…“ Bill se zarazil. „To ne, vždyť… Je mi nad 16, skoro 18 (A/N: Vím, zastaralé 😉 )! Nemůže z toho mít problémy, vždyť… Nezneužíval mě, nic takového!“ Policista si znovu odfrkl. David se smutně usmál. „Já vím. Doufám, že z toho nic nebude, ale… Je to možné. Budeš zřejmě muset na tohle téma svědčit, pokud to proti němu použijí. Tedy, pokud ho budeš chtít chránit,“ dodal opatrně, Tom se na bratra zkoumavě podíval. „Ano! Tedy… Já nevím, asi ano, ale… Nemůžu uvěřit, že on… Podrazil mě! Nebyl ke mně upřímný! Ale nechce se mi tomu věřit, určitě se to nějak vysvětlí, určitě,“ mumlal si tichounce pod nos, Tom ho konejšivě hladil. Strážník povýšeně na celou scenérii hleděl, nikdy mu takovýchto darebáků nebylo líto. A kauci by zrušil… „Konec, už musíte jít. Zítra kolem desáté ho budeme propouštět, musíme ještě sepsat zprávu.“ Tom bratra naposledy pohladil po zádech, cítil jak se klepe… „Na. Tady, vem si jí,“ sundal si svou XXXL mikinu a podal mu jí, strážník ho zarazil. „Okamžik,“ natáhl se pro ní a prohledal všechny kapsy. „V pořádku,“ hodil jí po černovlasém chlapce. Tom Billa pohladil po vlasech. „Dobře to dopadne, neboj. Určitě to bude nějaký omyl. Zítra si tě vezmeme a už vše bude dobré, ano?“ naposledy ho objal, potom ustoupil. David zaujal jeho místo, přitiskl si mladého chlapce k hrudi. „Neboj, vše bude dobré. Tak zatím ahoj, zítra už bude vše za námi,“ povzbudivě se usmál. Bill kývl na souhlas, nevěřil jedinému slovu. ‚Tohle měl být nádherný a dokonalý večer, místo toho mě zavřou do vězení a dozvím se, že člověk, kterému jsem chtěl dát VŠE, je drogový dealer! Prosím, ať se probudím a zjistím, že je to noční můra, tohle přece nemůže být pravda, tohle ne…‘ „A-ahoj…,“ mávl na bratra, který se sklopenou hlavou mizel za manažerem ve dveřích.

autor: Eleanot
betaread: Michelle M.