Tom došel dolů do kuchyně, kde se Simon loučil s jeho matkou. Jakmile Simon zpozoroval jeho přítomnost, propálil ho pohledem. V Tomovi jako když udeří blesk.
„Tome, kde je Bill?“ zeptala se matka s otazníkem v očích.
„Bill… on… Není mu dobře, musíš ho omluvit Simone, asi dolů vůbec nepůjde.“
Simon si rozpačitě odkašlal. S představou, že Bill s Tomem dělají věci, které spolu dělali oni dva v noci, především to, že Tom to může mít kdykoliv si zamane a co on? Tyhle myšlenky ho dokázaly na maximum vydráždit.
„Nevadí, tak mu půjdu říct alespoň ahoj.“
Už se chystal jít za Billem, když opět Tom zakročil. „Myslím, že to není dobrý nápad, opravdu mu není dobře a …“
„Myslím si, že čtyři slova mu na jeho zdraví nijak neublíží.“
Stáli proti sobě jako dva sokové, bojující o kořist a propalovali se téměř nenávistnými pohledy.
Simon byl typ člověka držícího se slov: Když chci, tak se neptám jestli můžu! Pronásledován Tomovým podezíravým pohledem, se vydal za Billem.
Bill se zatím stihl převléci, nalíčit se, zkrátka se celkově upravit. Nyní stál u okna a sledoval nebe, přemýšlel, tak usilovně se snažil najít řešení, říct si něco co by ho alespoň trochu ospravedlňovalo… Bezvýsledně, byl natolik zabrán do svým myšlenek, že nepostřehl zaklepání. Až teprve když Simon vešel do jeho pokoje a těsně u ucha mu zašeptal pozdrav, Bill sebou polekaně škubnul a otočil se.
Stáli od sebe kousíček, Billovi bušilo srdce, takhle když ho viděl, jak stojí u něj, přišlo mu to celé neuvěřitelné, že je Simon tady a že se včera událo to, co se stát nemělo.
„Přišel jsem se s tebou rozloučit, Billí.“
Přistoupil blíž, Bill polekaně ukročil o krok dozadu a Simon mu věnoval zvláštní pohled.
„Bille, včera se mezi námi něco stalo… Chci ti dát jenom pusu na rozloučenou a ty děláš jako kdybych tě v noci znásilnil!“
Svým slovům se Simon zasmál.
„Ne Bille, ty ses včera nebránil, právě naopak. Už se to prostě stalo a nezměníš to. Vidím na tobě, že tě to mrzí a že máš vůči Tomovi výčitky svědomí, ale… prostě se to stalo…“
Rozpačitě ukončil svojí řeč, zase si vybavil scénu, jak proti sobě v kuchyni stál on a Tom a navzájem se měřili nenávistnými pohledy.
Bill stál jako socha, se sklopeným pohledem propaloval podlahu, Simon k němu přistoupil a pravou rukou mu nadzvedl hlavu.
„Ale, no tak… usmál se a nekompromisně přitiskl svá ústa k těm Billovým. Ne násilnicky, ale s citem, věděl, že Bill se nebude bránit – měl pravdu.
Bill začal lačně přijímat polibky od Simona, uchopil ho za týl a začal jej vášnivě líbat. V Simonovi se tím začal drát na povrch chtíč, na nic nečekal a začal Billovi rozepínat kalhoty, přitom si Billa stále pevně držel jednou rukou.
Jakmile Bill zjistil co má v úmyslu, trochu sebou škubnul avšak Simon neměl v plánu přerušit jejich polibek, přitiskl se k Billovi ještě víc a tím mu znemožnil se vysmeknout. Nebýt toho, že kdosi zaklepal na dveře Billova pokoje, by nyní Simon klečel a ústy upokojoval Billa.
Oba pohotově zareagovali, Bill si rychle zapnul kalhoty a ustoupil od Simona na přijatelnou vzdálenost.
„Ano!“
Tom vstoupil do pokoje a oba dva si změřil pohledem.
„Bille? V pořádku?“
Simon se na Toma pobaveně podíval.
„Á, Tom mě přišel zkontrolovat, jestli tady neubližuji bráškovi.“
„Na to, že jsi ho šel jenom pozdravit, jsi tady nějak dlouho!“
„Myslel jsem to obrazně, Tome, ještě jsem chtěl s Billem prohodit pár slov.“
„Například?“
„Jaký například? Tome, co je to s tebou? Jakmile se k Billovi někdo přiblíží, jsi jako dravá šelma, měl by ses trochu víc hlídat!“
„Já nepotřebuji tvoje rady!“
Tom si ani neuvědomoval, že opět stojí tváří v tvář Simonovi a řvou na sebe jako hyeny. Bill je neschopen slova překvapeně sledoval.
„Občas není na škodu, když si nějakou tu radu vezmeš k srdci, ale co se dá čekat, že?“
Simon stále koukal Tomovi do očí, nyní plných nenávisti, atmosféra by se dala krájet.
„Co tím chceš říct?“
„Vůbec nic, snad jen to, že by tě někdo měl natočit na kameru, aby ses viděl jak vyvádíš, úplně nesmyslně!“
„Co si to dovoluješ?“
Nyní se k sobě nebezpečně nakláněli, kdyby nezakročil doposud tichý Bill, bůhví jak by to dopadlo…
„Tak dost! Přestaňte! Tome, nech ho být!“ Bill si mezi ně stoupl čelem k bratrovi, zmateně si koukali do očí.
,,Ehm… Promiň Bille… Já půjdu, tak se měj a…“
Simon se na Billa podíval, bylo mu naprosto jasné, co má na mysli – napíšou si.
„Jo, čau, Simone.“
„Měj se,“ dodal Simon potichu a obešel dvojčata. S Tomem si ještě stihli vyměnit pohled, potom bylo už jen slyšet klapnutí dveří.
Bill se podíval na Toma, přistoupil k němu a objal ho, tolik to teď potřeboval, cítil se tak chaoticky. Nevěděl co chce, ani koho chce, co cítí, prostě nic.
Tom ho k sobě přitiskl a líbnul ho do vlasů. Oba slyšeli nastartovat auto, Simon odjel.
Ještě několik minut se k sobě tulili, objímali se a vychutnávali si doteky toho druhého, až se
po chvilce Tom mírně odtáhl.
„Bille?“
„Tome, já vím o čem se mnou chceš mluvit… Týká se to Simona, že?“
Bill sklopil hlavu… provinile.
„Ten kluk mi prostě neseděl,“ řekl Tom přísně, přitom odstoupil od bratra a opřel se rukama o Billův stůl. „Chci se tě zeptat co měl znamenat ten pohled, jak jste se viděli poprvé a co teď tady s tebou dělal tak dlouho… Bille! Posloucháš mě?“
Bill stál a těkal očima po místnosti, nevěděl co má dělat… Co má teďka dělat?
„Tak Bille!“
Tom zatřepal s bratrem, jakoby ho probral z transu…
Bill bolestně zvedl pohled, nejprve si plánoval, že by se přetvařoval a třeba by časem výčitky svědomí ustaly, pletl se… Ve všem, nedokáže to, nedokáže se přetvařovat a už vůbec ne před Tomem.
„Bille, co mi tajíš? Vím, že mi něco nechceš říct, vidím, že se něčeho bojíš, ale teďka spolu přece můžeme mluvit, o všem, ještě víc než před tím!“
Na důkaz svých slov Billa políbil na ústa.
Po snad nekonečně dlouhém polibku se od sebe oddálili.
„No tak, Bille, řekni mi to…“
„Tome… Já ti ale nemám co říct.“
„Nevěříš mi?“
„Ne.“
„Bojíš se něčeho?“
„Ne, tak to není …“
„Tak co se děje? Bille prosím…“
„Tome nic, já ti nelžu, věř mi!“
Teď by si Bill nejradši nafackoval, připadal si jak hadr na podlahu. Tom se rozpačitě podrbal v dredech.
„Dobře, věřím ti, ale víš, že kdyby se cokoliv dělo, tak mi to můžeš říct, já Bille budu přece vždycky s tebou.“
Bill se v duchu ironicky ušklíbl. Ne Tome, kdybys zjistil kdo je Simon a co se mnou má společného, neodpustil by jsi mi nikdy, nikdy by jsi mi neodpustil mojí zradu a já budu platit tím, že budu mít výčitky, výčitky svědomí, kterých se jen tak nezbavím… Ale můžu si za to sám a tak to taky musím brát.
TOM
Co se to s tebou, Bille, děje? Nerozumím tomu, všechno vypadalo tak krásně, najednou přijede nějaký Simon a mně se zdá, že všechno jde do hajzlu. Proč?
Mám pocit že mi Bill něco tají a jenom doufám, že se nepotvrdí moje obavy a nebude to mít co společného se Simonem, bože jenom to ne.
Od odjezdu Simona uplynul už týden a kolik jsme si s Billem dali pus, bych spočítal na prstech jedné ruky. Tolik mě to trápí, už kolikrát jsem s ním chtěl mluvit, ale vždycky se na něco vymluvil a teď jsme rozhádaní, Bill mi prostě řekl, že mu nic není a já jsem se snažil to z něj vydolovat. Nedá mi to spát, naštval se a já taky, protože mě to už přestává bavit. Asi na tohle prostě nemám trpělivost.
Ach jo, je to k zbláznění, mám z toho pocit, že mi Bill nevěří, že si třeba myslí, že bych ho v něčem nepochopil.
Nevím.
Bille co tě trápí ?…..
BILL
Je to všechno jako začarovaný kruh, úplně se do toho zamotávám.
Simon mi neustále píše a volá, doposud jsem to ignoroval, ale cítím, že mi to už moc dlouho nevydrží a já s ním opět navážu kontakt, ale vím, že by to byla strašná chyba.
Už jsem z toho všeho strašně unavený, nevím co mám říct Tomovi, ale jak ten by na to reagoval? Jaká by byla jeho reakce na to, že jsem se miloval se Simonem? Pořád říká, že mě pochopí, ale tohle?
Pořád dokola si čtu naší vymyšlenou povídku a píšu dál, píšu jak si přeji, aby to vypadalo. Přesný opak toho, co se děje teď.
Tome! Tak strašně rád bych mu řekl pravdu, ale…
Ne, cítím že to asi ani jinak nepůjde, Tom se to musí dozvědět, jinak bych se z toho zbláznil.
Nedá se přikládat vina jenom Simonovi, začal jsem si s ním před pár měsíci psát, naše dopisování, bylo den ode dne odvážnější a vlastně jsme spolu praktikovali sex přes net.
Bylo to něco neuvěřitelného a pak když přijel a já jsem ho viděl, vzedmula se ve mně ta touha, nedalo se to ovládnout, to všechno co jsme si psali… Teďka toho lituji.
Musím za Tomem !
Tom ležel na své posteli, v uších i-pod, když s ním někdo lehce zacloumal.
„Bille!“ Tom se podíval překvapeně na svého bratra, který se nad ním skláněl. Vzápětí se usadil na postel. Tom se taky posadil a koukal na něj, jakoby čekal, že nyní přijde nějaká zlomová situace, z Billova výrazu v obličeji však nevěstil nic dobrého. Cítil v sobě, že něco je špatně.
„Já ti řeknu co se stalo.“
Tom si nervózně poposedl a podíval se Billovi do očí. „Poslouchám tě.“
Bill si nehlasně odkašlal a začal si hrát s prstýnky na své pravé ruce.
„Tome, já nevím jak bych… Prostě se něco stalo a já už dál nemůžu, vím, že bych ti to musel říct dřív nebo později, tak radši dřív a… víš já vím, že tohle, co ti teď řeknu asi změní hodně věcí ale…“
„Týká se to Simona?“ skočil Tom Billovi do řeči a nepříjemně se mu začaly klepat ruce…
„Ano,“ vydechl Bill a pevně semkl víčka k sobě.
Toma jakoby někdo polil studenou vodou.
„On… teda… Ne, nechci to svádět na něj, prostě… Před několika měsíci jsme si začali psát a…“ odmlčel se.
Tomovi se hrnuly do očí slzy, třas v rukou se zatím zdvojnásobil.
Bill se ztěžka nadechoval, že bude pokračovat, avšak Tom než stačil cokoliv říct, položil ostrou otázku: „Spali jste spolu?“ Tomovi se zlomil hlas, těžce se mu dýchalo a měl pocit, že snad každou chvílí omdlí. Už nyní pociťoval strach, vztek, zlobu, lítost a … lásku, která všechny tyto pocity ještě více zdůrazňovala.
„Jo!“ To bylo to jediné co Bill ze sebe dokázal dostat, uslyšel jenom praskání kloubů, jak Tom prudce sevřel ruku v pěst. Bill se odvážil na Toma podívat, pln strachu, jaký se mu naskytne pohled.
Tom seděl, se sklopenou hlavou a slzy si razily cestu po jeho tvářích, vypadal naprosto zničeně.
„Tome, prosím, vysvětlím ti to, nešlo o city, já vím, že se na mě teďka budeš koukat jako na zrůdu a já sám si tak připadám, ale moc tě prosím, já…“
„Vypadni!“
Tomova pozice se nezměnila, ani se na Billa nepodíval.
„Tome…“ Bill už byl naprosto zoufalý, najednou nenacházel slova, která by mu mohla pomoci z této prekérní situace, v hloubi duše však věděl, že i největší řečník by si nyní nevěděl rady.
„Běž Bille, odejdi!“
Bill ale stále seděl a zlomeně koukal na bratra, jak se třese a nemá daleko od toho se rozvzlykat naplno.
„Bille, prosím, odejdi z mého pokoje.“
Bill to skoro neslyšel, Tomovi dělalo obrovské problémy v této chvíli ze sebe dostat něco srozumitelného.
Bill věděl, že prohrál, věděl že za tohle bude pikat. Pomalu se zvedl a došoural se ke dveřím.
„Odpusť mi to…“ zašeptal tence a pak už mohl Tom pouze slyšet klapnutí dveří, Bill odešel z jeho pokoje i z jeho života… Takhle v afektu se na to Tom díval, nevěděl, jak to bude brát až se to trochu odleží.
Nyní když už byl sám dal naprosto volný průchod svým emocím a brečel tak, jako snad nikdy v životě.
autor: Domenica
betaread: Lotushka
