BILL
Dalo by se říct, že se věci vrátily do starých kolejí, jako bychom si to všechno jenom vyzkoušeli. Vlastně jenom jeden jediný den trval náš vztah s Tomem, tím myslím ten „milostný“. Teď Tom chodí pravidelně do klubů, většinou nespí doma, několikrát si sem přivedl i nějakou dívku. Vypadá celkem vyrovnaně, jakoby to, co se mezi námi stalo, byla jenom taková vsuvka.
Nevím, jestli to tak bere, se mnou téměř vůbec nemluví, občas se mnou prohodí slovo, ale
jsou to spíš otázky typu: „Kde je máma?“ nebo jestli mi náhodou nevolal David.
Tom se zdá v pohodě, za to já se naprosto hroutím, mám pocit, že to nikdy nedokážu
přehlížet, snažil jsem se o tom s Tomem mluvit, ale jakmile zaznamenal, že se náš hovor stáčí
na toto téma, prostě odešel nebo nekompromisně ukončil naši debatu.
Dnešek nebyl v ničem jiný, vlastně až na to, že jsme se opět připravovali na cestu. Po poměrně dlouhé pauze se opět rozjede ten kolotoč focení, rozhovorů, koncertů…
Ale já nejsem vůbec připraven, strašně jsem sešel, kruhy pod očima jsou den ode dne zřetelnější, propadlé tváře to samé, až téměř nepřirozeně mi vystupují lícní kosti, nemám chuť k jídlu, téměř nepiji, jsem neustále unavený, jako bychom vůbec žádnou pauzu neměli.
Když on mi Tom tolik chybí, když je pryč, někdy jdu k němu do pokoje a jsem tam, jen tak tam sedím a nasávám příjemnou atmosféru, kterou má v pokoji.
Teďka sedím v obýváku před televizí, jsem přikrytý dekou, je mi šílená zima, koukám nepřítomně na televizi. Jsem doma sám, v rukou svírám hrnek s čajem, který je už ledový. Musí na mě být skvělý pohled, až mě takhle uvidí David a kluci, asi to pěkně slíznu… Tokio Hotel po odpočinku, ale to jak vypadá Bill o nějakém relaxu moc nesvědčí… Ach už vidím ty titulky.
Zavrtím se a ještě víc se zavrtám do deky, když v tu samou chvíli uslyším v zámku klíče a následné bouchnutí hlavních dveří. Slyším dva hlasy, jeden neomylně patří Tomovi a druhý slyším poprvé v životě. Jistě, opět další holka. Najednou se celým barákem ozve šílený smích, až z toho nadskočím. Pootočím hlavu a vidím jak dívka stoupá po schodech nahoru (Tom ji navigoval kde má pokoj…)
Tom vešel do obýváku a rozsvítil hlavní světlo, zamžoural sem na něj, viděl jsem jak si sundává mikinu a odkládá ji na křeslo, jakmile mě uviděl, vypadal celkem podivně.
„Bille, je ti jasný, že až tě takhle uvidí David, tak tě asi přetrhne,“ poznamenal Tom vážně a popošel blíž. Já jsem zatím ucítil šílenou bolest ve spáncích, to se mi stává často, myslím, že to bude nedostatkem spánku. Reflexně se chytnu za oba spánky, Tom přimhouří oči.
„Bille jsi v pohodě?“
Tom ke mně přijde, skloní se nade mnou, už dlouho mi nebyl takhle blízko, cítím jeho vůni a slastně přivřu oči, ale ta bolest… Hlava se mi snad rozskočí. Ucítím, jak mi Tom pokládá ruku na čelo.
„Hm… Vypadá to, že máš zvýšenou teplotu. Bille, vždyť ten čaj máš úplně ledový!“ řekne a vytrhne mi hrnek z ruky.
Já nejsem schopen ničeho, jen mžourám na Toma který pokládá hrnek se studeným čajem na konferenční stolek.
Konečně se rozhoupu k nějaký řeči.
„Jo, já si udělám nový,“ jen co tohle dopovím, tak zachraptím. Tom se na mě opět podívá.
„Bože, vždyť ty jsi nastydlý, podívej jak chraptíš, no jo, to se muselo stát dva dny před odjezdem!“ tak trochu zakleje Tom.
„Omlouvám se,“ žbleptnu a plánuji být už radši zticha.
„Ne, za to ty nemůžeš, ale celkově nevypadáš dobře, Bille, podívej se do zrcadla.“
Bylo viditelné, že Tom má starosti, udělalo mi to celkem radost, ale vlastně, tohle by mi říkal
i jako bráchovi…
Bill si nenápadně odkašlal
„Měl bys jít za tou slečnou, aby na tebe nečekala,“ řekl to stylem, že to myslí opravdu upřímně, avšak Tom se na bratra podíval s mírným otazníkem v očích.
„Hm… Ne, asi ji pošlu pryč. Ukaž, dej to sem, udělám ti ten čaj, ty zatím lež, pořádně se přikryj!“
Tom Billovi vzal hrnek a pak už bylo slyšet pouze jak Tom vydupává schody nahoru, šel říct své chvilkové přítelkyni, že se to dnes nehodí.
Bill usnul. Když Tom dovařil čaj a potichu se plížil do obývacího pokoje, ulpěl na Billovi opět tím známým pohledem, působil krásně, jemně, něžně.
Vlasy rozcuchané trochu spadaly Billovi do obličeje, lehce odfukoval a každou chvilku se zavrtěl.
Tom opatrně odložil hrnek na stůl a pomalinku si sedl k Billovi na pohovku, několik minut na něj jen tak koukal, po chvilce ho lehce pohladil po vlasech a prameny které mu spadaly do tváře mu jemně dal na ucho.
Bill se pootočil a začal mžourat kolem sebe, všiml si Toma, který vedle něj sedí.Usmál se.
„Tomi, ty jsi tady se mnou?“ řekl rozespale a natáhl ruce k bratrovi.
Toma zamrazilo, nevěděl, jak se má teď zachovat, rozpačitě se rozhlídl místností.
„Ehm… no já… Přinesl jsem ti ten čaj, na – napij se, musíš doplňovat tekutiny!“ mírně se
usmál a podával Billovi hrnek. Bill po něm mátožně natáhl ruku.
„Počkej, pomůžu ti.“ Tom vzal situaci do svých rukou, přidržel si Billa za týl a dal mu napít z hrnku.
Bill přivřel oči a v Tomovi se zmítala bouře, měl nyní sto chutí ho popadnout a zuřivě začít líbat.
„Děkuji,“ zachraptil Bill a opět se těžce položil na záda.
Tom si mírně poposedl a pohledem ulpěl na bratrovi, který až po půlku obličeje byl zavrtaný v dece.
„Tak jak to uděláme, v tomhle stavu přece nikam nemůžeš a už vůbec ne před kamery a tak dále. Zavolám Davidovi, musíme to všechno nějak přeorganizovat.“ Tom si povzdechl, Bill měl pocit, jakoby mu to snad vyčítal, i když to tak asi nebylo, on to tak cítil.
„Opravdu mě to moc mrzí, Tome, ale třeba to do zítřka bude lepší.“ Jen co to Bill dořekl, tak na důkaz svých slov hlasitě zachraptěl.
„Jo, jasně to vidím. Bille, prosím tě, máš zvýšenou teplotu a je večer, samozřejmě, že se ti to
do zítřka nezlepší, děláš jako by jsi byl nemocný poprvé v životě, bude to chřipka nebo prostě nějaký virus.“ Tom si to ani neuvědomoval, ale skoro křičel, mluvil rychle a rázně, ani si neuvědomoval, že podtón jeho hlasu je pro Billa jako dýka.
Bill nevěděl proč to všechno najednou vnímá dvakrát tolik, bral to, jakoby mu to bratr vyčítal. Ano, on věděl, že tím zkomplikoval situaci, že všechno bylo už naplánované, ale on za to přece nemůže a Tom s ním mluví, jakoby udělal kdoví jaký prohřešek.
Bill se impulsivně zvedl, hodil na bratra ublížený pohled, vzdorovitě, ale zároveň zlomeně, se mu podíval do očí.
„Tak promiň, už jsem se ti za to omluvil, to si mám kleknout a prosit za odpuštění, že jsem onemocněl? Jestli na tom opravdu trváš tak klidně!“
Emoce propukly naplno a Billovi se začaly lesknout oči. Rychle vyběhl schody nahoru, vletěl do svého pokoje a zabouchl dveře. Otíral si oči, které nedokázaly udržet slzy.
Za chvilku uslyšel klepání, ironicky se usmál.
Tom si uvědomil že neměl na Billa takhle mluvit a proklínal se za to, v jakém teďka musí být bratr stavu, místo toho aby mu pomohl a co nejdřív se uzdravil, tak mu to vlastně ještě vyčte.
Proto jakmile uslyšel bouchnutí dveří od Billova pokoje, jako střela vyletěl za ním.
Bill se odplazil k posteli a snažil se ignorovat klepání, ale nezamkl.
Když ani na druhý pokus Bill neotevíral, Tom prostě vešel a potichu se plížil pokojem až k bratrově posteli.
Bill seděl, kolena pod bradou, takový malý uzlíček neštěstí.
„Promiň!“ špitnul Tom a odvážil se položit ruku Billovi na rameno. Bill se pod tím dotekem mírně zachvěl. Tom si toho všiml a musel se pro sebe usmát měl z toho radost.
Všechno to ve skutečnosti bylo úplně jinak než se zdálo, Tom byl neustále zoufale zamilovaný do Billa, i přes to co se událo se Simonem, přesto Billa miloval jako nikoho na světě. Ale v této chvíli si odpustil svoje trucování a záměr Billa trochu potrápit.
Proto když se na něj Bill opět podíval tím zlomeným pohledem, který byl plný smutku a zoufalství, tak Tom neotálel. Přisunul se víc k Billovi tak, že na něm byl doslova nalepený, nadzvedl mu hlavu a políbil ho na ústa. Jemně, velice jemně a s citem se dotýkal bratrových úst, jakoby to bylo něco neuvěřitelně křehkého.
Bill se opět zatřásl.
„Pššš,“ zasyčel Tom a začal Billa líbat na tváře a sjížděl na krk, Bill slastně přivřel oči, pod tím návalem něhy a lásky.
„To – Tome… Co, co to děláš? Vždyť…“ Tom přiložil ukazováček Billovi na ústa a jemně se usmál.
Políbil Billa na čelo.
Jednal rychle, opomněl bratrovo nachlazení, které v této chvíli bylo s největší pravděpodobností i pro Billa naprosto tabu.
Bill se snažil vstřebat to co Tom dělá, nechápal.
„Tome, já – já to nechápu.“
Tom ale nepřestával a stále dravěji líbal bratra na jemném krku a rukama se již snažil dostat pod jeho triko.
„Tohle jsi přeci chtěl, ne? Tak proč to nepřijmeš? Chci tě, Bille, pořád, i přesto co jsi mi udělal tě chci a ty mě, já to vím, tak se tomu poddej!“
Na to Billa vysvlékl z trička neuvěřitelnou rychlostí, položil ho na záda a okamžitě začal jeho hruď zasypávat vášnivými polibky.
Bill pod tím návalem vášně slastně přivíral oči a začal mírně vzdychat, když Tom došel rty na jeho podbřišek a přitom mu rozepínal kalhoty.
Bill vstřícně vysadil boky a chytil bratra za týl, tolik ho chtěl, po tak dlouhé době byl šťastný.
Když se Tomovi konečně podařilo sundat z Billa i ten nejposlednější kus oblečení, vrátil se zpět k jeho rtům, začal je divoce líbat a lehce skousával zuby Billův spodní ret. Rukou mezitím velice razantně masíroval Billovo mužství, věděl, že za chvilku se Bill bude utápět v extázi, ale on zamýšlel ještě trochu něco jiného.
Protože už i Tom byl poměrně dost vzrušený, tak naprosto nečekaně Billa přetočil na břicho a polibky nyní věnoval Billovým zádům a krku, potom se na něj položil téměř celou vahou a snažil se do trochu šokovaného Billa proniknout, ovšem nešlo to tak snadno.
„Tome… já- já…“
Tom jakoby neslyšel, neustále přirážel špičkou svého mužství na Billův zadeček.Věděl moc dobře co dělá…
Za chvilku ale došla trpělivost a přirazil tak silně že se do Billa konečně dostal. Bill zaskučel náhlou bolestí, pevně semkl víčka k sobě, čímž se mu z očí vylinulo několik slz. Tom nepřestával, přirážel stále rychleji, přitom dravě líbal Billa na šíji.
„To – Tome dost! Dost! Přestaň!“
Billovi se na okamžik vybavil jejich první díl v povídce, najednou mu začalo docházet, co se tady asi děje.V jejich příběhu se přece něco podobného stalo taky.
Po celkem krátké době Tom konečně dospěl k úžasnému orgasmu.
Chvíli se vydýchával a Bill jako by tam nebyl.
Po chvilce se Tom zvedl, oblékl se a měl se k odchodu.
„Tome?“ kníkl Bill a zlomeně se podíval na bratra, který měl naprosto flegmatický výraz ve tváři. Jakoby to, co se před chvilkou dělo, bylo naprosto v pořádku a tím pádem neviděl důvod, proč by se měl v pokoji dál zdržovat.
„Hm… Co je? Bylo to dobrý, díky, určitě si to zopakujeme, teda, pochopitelně až budu chtít.“
S tím Tom odešel, nechal tam naprosto zničeného Billa na posteli.
Tom rovnou z Billova pokoje zamířil do koupelny, tam se zamkl, opřel se zády o zeď a hned na to se po ní svezl dolů, skrčil si kolena pod bradu, rukama si zakryl tváře a snažil se nějakým způsobem v sobě uklidnit tu bouři.
„Bože, jak jsem to mohl udělat? Jak jsem mohl tohle udělat? Billovi! Ale já musel, vždyť on mi taky ublížil a moc. Miluju ho tak strašně moc, ale ta moje pitomá ješitnost se zase prosadila. Když si představím, co asi tak všechno dělal s tím kreténem! Ach Bille, snad mi to jednou dokážeš odpustit. Já tobě taky, snad.“
Zatímco Tom se sklíčeně choulil v koupelně, Bill se zatím dokázal mátožně obléknout a doplazit se do kuchyně. Nevěděl, co si má přesně myslet, ale pocit zoufalství a částečné sebelítosti, nahradil pocit vzteku a zloby na Toma, na to všechno, co se poslední dobou dělo.
Když Bill zaznamenal že do kuchyně přišel Tom, střelil po něm snad nejvražednější pohled jaký kdy udělal.
Tom ho ignoroval, teda, snažil se o to, nevěděl přesně co se teď v Billovi děje.
„Co na mě tak koukáš?“ zeptal se Tom nepřítomně.
Bill nejprve neřekl ani slovo. Ale nával vzteku udělal své, Bill v momentě skočil po Tomovi a povalil ho na podlahu.
„Ty hajzle, jak jsi mi to mohl udělat?“
Bill byl naprosto nepříčetný, máchal okolo sebe rukama v zoufalé snaze Tomovi něco udělat.
„Bille!“
Bill se ale jakou tržený ze řetězu pral s bratrem jako o život.
„Bille! Ne! Poslouchej mě! Já jsem to musel udělat, sakra Bille! Uklidni se!“
Tom řval tak vehementně, že to museli slyšet snad i na druhý straně města…
Tomovi se konečně podařilo převzít iniciativu a nyní to byl on, kdo po souboji byl nahoře a
držel Billovi ruce, snažil se ho uklidnit.
Bill, ačkoliv se snažil vykroutit z pevného sevření, různě se kroutil a škubal sebou, to nakonec vzdal a vzpurně se díval bratrovi do očí.
„Musel? Jak tohle můžeš říct? Jak se vůbec opovažuješ mi to říkat? Musel?“
Tom se na něj ale začal dívat stejně tvrdě.
„A co ty, Bille? Co? Vždyť ty jsi mi taky ublížil, zasloužil sis to!“
„Zasloužil? A uvědomuješ si ty vůbec, že tímhle mezi námi buduješ rivalitu a… nenávist?“
„Za to ale můžeš ty – Bille!“
Bill se šokovaně podíval na Toma, který na něm stále seděl, držíc mu ruce u těla.
„Pust mě!“
Tom povolil stisk a slezl z Billa, který okamžitě vstal a rukama se zapřel o kuchyňskou linku.
„Mohl jsi mi to odpustit.“
„Cože? A ty? Ty bys to udělal? Ty bys mi to odpustil? Ne Bille, neodpustil a stejně tak jako já
bys mi prostě musel dokázat, že jsi schopný udělat taky něco špatně.“
Bill si hluboce povzdechl a otočil se čelem do místnosti, stáli od sebe přibližně dva metry,
propalovali se pohledy a oba najednou nevěděli co říct.
Tom promluvil jako první: „I po tom, co se dneska stalo, ti Bille nedokážu odpustit, tohle prostě nezvládnu, pořád to tady bude a to nezměníš, je to minulost, ale pořád to bude ve mně stejně tak jako v tobě. A ty to víš!“
Bill sklopil pohled.
„Dobře, ty mi neodpustíš Simona a já ti neodpustím to, co jsi mi dneska udělal… Takže, co z toho plyne? Jak si to teď představuješ?“
Tom těžce dosedl na židli a složil hlavu do dlaní.
„Já nevím Bille… Nevím, co teďka bude.“
Bill popošel blíž ke dveřím.
„Tak až to budeš vědět, tak za mnou přijď!“
Na to se ale v Tomovi opět zvedla vlna částečného vzteku.
„Tak takhle ty si to představuješ? Necháš to na mně a ty se prostě nebudeš starat? Prostě budeš čekat co já? Děláš Bille, jako bychom se hádali o kousek čokolády, tohle je trochu vážnější, ne?“
„Fain, fain. Tak já ti řeknu jak to uděláme… Odjedu, odjedu pryč, nevím na jak dlouho, ale
prostě pryč a čas ukáže, jestli si budeme chybět.“
Tom nemohl popadnout dech.
„Jestli… jestli to opravdu takhle chceš, tak dobře.“
Bill se otočil na podpatku a upaloval pryč, protože měl pocit, že kdyby ještě chvilku zůstal v
přítomnosti bratra, tak by se mu asi rozskočilo srdce.
Tom stál stále na místě srovnávajíc si, co se právě dělo.
„Bille, neopouštěj mě!“
autor: Domenica
betaread: Lotushka
