Byla jedna hodina v noci, Tom ležel u sebe v pokoji a přemýšlel nad svým a Billovým
životem. Co provedli, že museli procházet takovým peklem?
A Bill. Co ten? On si tohle přece nezasloužil, tak, proč ho potkala jedna z největších
propastí na světě?
Zoufalství, bolest, láska. To bylo to, co teď Tom cítil, až po konečky prstů, byl tím naplněn.
Pořád dokola si kladu otázku, jak to bude dál? Co se teď bude dít s Billem?
Jak mu mám pomoct, jak se dá pomoct člověku, který je už takovou dobu dopovanej
drogami? Jak se dá tahle závislost vyléčit? Vzít ho na odvykací kůru? Nebo to zkusit sám?
Bože vypadá tak… tak, ani se neodvažuji si to říct v myšlenkách, jak teď vypadá můj bráška.
Vždycky plný života, optimista s nadšením pro to, co ho bavilo. Co jenom teď bude.
Ale musím něco udělat, Simon si ho určitě zase bude chtít vzít k sobě. Odveze ho a…. ne, to
nesmím připustit!
Dalšího dne ráno se Tom dokulhal do kuchyně – kruhy pod očima, už kolikátý den pořádně
nespal. První na koho narazil byl Simon, který okamžitě, jak Tom vešel do místnosti vstal od stolu, prošel kolem něj a tiše k němu promluvil.
„Přijd ke mně do pokoje, chci s tebou mluvit.“
Tom zůstal stát na místě ještě několik málo sekund, nejradši by mu vymlátil zuby, ne….
on by ho nejradši rovnou zabil a následky by mu byly ukradený.
Trochu se napil kávy, neměl hlad.
Došel k Simonovi, hlasitě zaklepal.
„Dále.“
Tom vstoupil, Simon mu naznačil, ať jde dál a posadí se.
„Předpokládám, Tome, že je to naposled co spolu mluvíme, odjíždím.“
Tom překvapeně povytáhl obočí.
„Odjíždíš? …sám?…“
Simon si rozpačitě odkašlal…
„Ehm… ano, ano, sám… copak? Už tady Billa nechceš?… Bojíš se snad toho, že bys mu nebyl
schopen poskytnout to co ‚potřebuje‘?“ ušklíbl se Simon a provrtával očima Toma, který se vymrštil a přistoupil k Simonovi ani ne na půl metru.
„Radim ti dobře, už nikdy, rozumíš mi, NIKDY, si neber Billa do huby! Jasný?! Neprojde ti to tak jednoduše, zavolám policii a…
„Asi jsem se zapomněl zmínit, Tome, že já nejsem skromný… mám své lidi a policie to není zrovna to, čím bys mě mohl eventuelně ohrozit, ohrozil by jsi mě tím, že bys mi znemožnil přístup ke drogám, který prodávám, a to se ti nepodaří, takže nevyhrožuj, to tě zase varuji já…“
Tom od Simona zničeně ustoupil o krok stranou, nerozuměl tomu, že tu chce najednou Billa nechat…
„A… a co Bill?“
„Bill tady zůstane, nejsi rád?… ehm… pochopil jsem, že patří sem a…“
„Jak se opovažuješ tohle říkat, proboha? Udělal jsi z něj trosku, podívej se na něj jak vypadá, odvezeš ho na několik měsíců, vrátíš ho zdrogovaného a pak řekneš, že jsi pochopil, že patří sem?! Sakra, Simone, nehraj si se mnou, do hajzlu, už mě to přestává bavit!!!“
„Je mi jedno, co bude s tebou a s Billem, dneska jedu pryč, takže… sbohem, Tome…“
Simon obešel Toma a vyšel z pokoje.
Tohle se mi nelíbí. Něco mi tu nehraje, najednou tu chce Billa nechat…
Najednou uslyšel zvuk motoru, podíval se z okna, viděl Simona, jak odjíždí, vybral smykem zatáčku za brankou a zmizel.
Tohle se mi, ale vůbec nelíbí.
Tom vyšel ze Simonova pokoje, zastavil se u bratrových dveří, bez váhání vtrhl do Billova pokoje. To, co spatřil vysvětlovalo mnohé – ve vteřině pochopil. Ale na to teď nebyl čas.
„Bille!!!!!“
To, co Tom slyšel z Billova pokoje, byla lampička na nočním stolku, kterou Bill shodil rukou, když padal na zem. Tom ho našel ve stavu, který se mu asi navždy vryje do paměti.
Bill ležel na zemi u postele, v ruce injekci a v druhý gumičku, kterou si s největší pravděpodobností ‚škrtil‘ ruku, aby mu naběhly žíly.
Tom se k němu okamžitě přihnal, na zemi ho vzal do náručí a hystericky ho k sobě tisknul, Bill nejevil známky života, ale tomu Tom odmítal věřit.
„Mami!!!! Mami !!!!!!!!!!!!!!!!“
Paní Kaulitzová se za chvilku přihnala do pokoje, jako dravá bystřina, scéna, kterou měla před sebou ji donutila si dát ruku před pusu a vyděšeně vykřiknout.
„Panebože!“
„Mami, rychle volej záchranku! Rychle!!!!! ….. Bille, lásko, vydrž, za nás, prosím, vydrž!“
…………………………………………………………………………………………………………………………………….
Nikdy na Tebe nezapomenu, lásko. Nikdy. Budeš se mnou pořád a já budu čekat, až se zase spolu potkáme na té druhé straně a zase budeme spolu, jenom my dva a žádný zlo okolo nás.
Čekej tam na mě a já přijdu, obejmu tě a políbím a tím stvrdím slib, že už tě nikdy, nikdy, nikdy neopustím.
Bille, nemůžu bez tebe žít, nemůžu a nechci.
Miluji Tě. V mém srdci už nikdy nebude místo pro někoho jiného, vždycky tam budeš jenom ty, Bille, jenom ty jsi vždy obýval mé srdce a už to jiné nebude.
Omlouvám se za to, že jsem tě neochránil. Tak rád bych vrátil čas. Nikam bych tě nepustil, byl bys se mnou, nedovolil bych nic z toho, co se stalo!
Už půjdu, nebudu říkat sbohem, protože se setkáme!
Miluji Tě.
Jedna krásná rudá růže zdobila světlý mramor, vyjímala se na něm, jako ten nejcennější drahokam na světě.
Rudá jako krev, která tekla ze srdce člověka, stojícího na osamělém místě u toho jednoho jediného rovu.
S bolestí, ale i s ohromnou láskou, odcházel po cestě lemované stromy člověk, který měl srdce na dlani, ale ten, komu ho dal, si ho nestihl vzít k sobě a opatrovat ho. Ale víra v to, že jednou ho bude moci vzít k sobě do opatrovnictví a nazpět vložit své srdce do rukou toho druhého, ta víra, ta uzdravovala a pěstovala naději, ve kterou by jen tak někdo neuvěřil.
Každodenní tisk uvedl zprávu o úmrtí Billa Kaulitze, frontmana z právě se rozjíždějící kapely Tokio Hotel.
Ověřené zprávy o úmrtí nám poskytl manager kapely David Jost, který se k úmrtí i vyjádřil:
„Dřív nebo později by vyšla pravda najevo a proto rovnou oznamuji jednu z nejsmutnějších zpráv, že Bill zemřel na předávkování heroinem a ještě jedné velice zákeřné drogy. Je to katastrofa a všichni se budeme hodně dlouho vzpamatovávat z takového šoku.“
To je vše, co uvedl manager této nadané skupiny o Billovi.
Jak zpěvák spadl do drog, není známo, jisté je jenom to, že pro všechny fanoušky a velký okruh lidí z jeho blízkého okolí (rodina, příbuzní, kamarádi) to bude mít veliké a možná, že v některých případech, i trvalé následky.
S rodinnými příslušníky jsme zatím neměli možnost mluvit, snad bližší informace a otázka, jak je možné, že se takový člověk, jako byl Bill Kaulitz předávkoval, vyjde brzy najevo.
„Ehm… Tome… nepřeháníme to už trochu s tou naší povídkou? …. je to trochu dramatické, nezdá se ti…?“
Mluvil Bill poněkud rozpačitě k bratrovi, který zapáleně dopisoval poslední řádek.
„Ale vůbec ne, Bille… co ty víš… třeba budou chtít i pokračování, jako myslím čtenářky twincestu…“
„Jo, jo jasně, vstanu z mrtvých viď…?“
Obrátil Bill oči v sloup.
„Hm… no, proč ne? …. a nebo já se zabiji a potkáme se v nebi, nebo v pekle a ty mě tam budeš podvádět s luciferem :D“ začal se Tom smát svému (podle něj) dokonalému nápadu.
Bill se podrbal ve vlasech…
„No… uvidíme, třeba to přece jen bude mít úspěch a když ne… no… tak jsme se aspoň snažili… nemyslíte ?“
😀 😀 😀
KONEC
Takže, toto je opravdu závěr mé povídky „Touha,láska… twincest“, kterou jsem se rozhodla jednoho dne začít psát.\Snad se líbila, pochopitelně je mi jasný, že tam bylo čas od času něco nesrozumitelné a ty překlepy atd.
Berte, prosím v potaz, že toto byla moje úplně první vícedílová twincestní povídka, snažila jsem se nastínit situace podrobně, abych tomu nerozuměla jenom já 😀 ale taky Vy.
No snad se mi to aspoň trochu podařilo.
Na závěr samozřejmě Všem moc, moc, moc děkuji!!! Za přečtení za komentáře i kladné i záporné.
Takže ještě jednou, díky Všem !
P.S. Snad ještě něco bych sem měla napsat, povídka je psaná stylem, se kterým jste se možná už setkali. Svým způsobem je to psané tak, že spoustu věcí si vy samy musíte domyslet, na to už jste rozhodně přišli. Například, jak to, že se zase objevila realita na konci povídky? A, co vlastně byla jejich napsaná povídka? A realita? Nebo, co se stalo se Simonem atd. … Holt to hodně záleží na Vaší fantazii, každý si to může domyslet jinak :). No, tak to je vše.
konec
autor: Domenica
betaread: Janule
PŘEDEM SE OMLOUVÁM ZA REKLAMU, ALE MRKNĚTE NA WEB! TWC FANKLUB BY VÁS MOHL ZAJÍMAT .
Tak teď v tom mám pěknej guláš .. xD! Ale ZASE brečim no.. xD xD ooh bože .. ale nádherně napsaný .. nádherná povídka .. x)
Oh to bylo úžasný…=))
😀 ten konec *lol*
perfektní….jiné slovo to snad ani nevystihuje……
moc krásná powídka četla sem jí celou ale neměla sem čes na komentíky jak sem se do toho zažrala XD prostě užasná
jééé ahojík holky !Díky moc za hezký komentáře, jsem ráda že má povídka úspěch, po dlouhé době jsem zavítala na tyto stránky a moc mile mě vaše komentáře překvapily !!! Díky !
Tohle..nemůžu popsat…u několika dílů,jako třeba tady jsem neskutečně brecela…to je nejdokonalejší povídka na svete…Já jsem tak příjemne zaskočená..ten konec?ta OPRAVDOVÁ realita mě odrovnala :D___miluji těěěě!…prej podvadet s Luciferem 😀 já kdybych měla něco takovýho psát,tak mám strašný deprese…xD__tak jsem si zabrecelA a muzu už usnout xD
Wow .. uplně krásná povídka .. Hodně sem u ní brečela a na konci zjistim že to byla povídka kterou psali 😀 to sem se musela smát ale fakt krásná povídka !!!!