Touha, láska… twincest 2.

Bill vběhl k sobě do pokoje, prudce za sebou zabouchnul dveře, zamknul a zády se o ně opřel.

Sedl si na zem, opírajíc se stále o dveře, snažil se aspoň trochu rozdýchat to, co se stalo před několika minutami v Tomově pokoji.

„Jak mi to mohl udělat?“ položil si Bill otázku. Žádná odpověď, nic… Jen ticho, až příliš tíživé a deprimující. Bill ani nevěděl jak dlouho seděl skrčený v křeči a naprostém zoufalství na tvrdé podlaze, opřen o dveře svého pokoje, když se ozvalo jemné zaklepání. Bill sebou okamžitě polekaně škubnul, hbitě vstal a odstoupil ode dveří na dva metry, vystrašeně koukal před sebe

„Bille?“ ozval se za dveřmi Tom.

„Bille?! Prosím tě otevři!“ zalomcoval Tom s klikou. ,,Bille, prosím, omlouvám se! Tohle jsem nechtěl! Nechtěl jsem ti ublížit! Promiň mi to.“ Tom ještě chvilku počkal, když zjistil že je to zbytečné, přistoupil naposled ke dveřím a jemně zašeptal: ,,Opravdu mě to mrzí, promiň.“

Tom nečekal odpověď, ale ta se dostavila. Bill stál těsně za dveřmi a tiše, avšak odhodlaně

řekl: ,,Tohle ti nikdy neodpustím.“ Tom jen smutně koukal na dveře, pak už jenom Bill slyšel

Tomovy pomalé kroky, jak jdou po schodech dolů.

Byla asi jedna hodina ráno, když se Bill probudil na své posteli, zpocený, jako by uběhl maratón. Ten sen… To snad ne, zdálo se mu o tom, co se dělo s Tomem, ale v tom snu… tam se mu to líbilo.

Bill se unaveně zvedl z postele, otevřel dveře a šel do kuchyně se něčeho napít. Rozsvítil v

kuchyni a zamžoural do místnosti, kterou ozářilo prudké světlo. Pohled, který se mu naskytl ho bodnul u srdce. Tom seděl zády opřený o kuchyňskou linku, hlavu v dlaních, troska, vypadal šíleně.

Bill na něj nevěřícně koukal. Tom zvedl pohled k Billovi, brečel, měl uslzené napuchlé oči, kterýma se provinile koukal na Billa. Jakoby se v Billovi tím pohledem něco zlomilo, tak i tak, ať se stalo cokoli, jsou dvojčata… Cítí a prožívají spolu vše!

Ale, přece to, co Tom udělal Billovi… To se nedá jen tak snadno omluvit, to bylo příliš.

Bill prošel okolo něj, vzal si džus, nalil ho do sklenice a napil se. Když procházel zpátky okolo stále sedícího zhrouceného Toma, jenom pronesl: „Nebudu tě litovat, to co si udělal je neomluvitelné,“ a s tím odešel zpět do svého pokoje.

Ráno bylo strašné pro oba. Bill se probudil, moc nespal, měl kruhy pod očima, celé tělo rozpálené a myšlenky? Jen na to, co mu Tom udělal. A co je to? To co cítí ? Není to nenávist. Dal si horkou sprchu, která mu jako vždy pomohla, vlasy upravil jako vždy, namaloval se, zakryl ty šílené kruhy pod očima a výsledek byl perfektní.

„Sakra… Že na to mám náladu,“ řekl si Bill pro sebe a uculil se do zrcadla, ale hned se jeho grimasa v obličeji proměnila na zděšenou. Nějak si nechtěně uvědomil, že se chce líbit… Tomovi…

„Bože,“ pronesl a okamžitě zahnal pronikavé myšlenky na to, že se přeci jenom tak krášlil kvůli jeho bratrovi.

Tomovo ráno bylo o poznání horší, noc strávil na gauči v obýváku, vůbec nespal, pořád myslel na Billa, na to že ho ztratil. Bude se snad až do konce života proklínat za to, co udělal! Jak jen mohl? Vždyť… kdyby třeba chvilku počkal, Bill by to chtěl taky. Mohlo být všechno jiný, ale on ne, on do toho prostě rovnou praští a to tak, že tvrdě.

Tom vstal a šel si udělat kafe, sedl si ke stolu a nepřítomně koukal do hrnku. Otevřely se dveře a v nich…

mamka…

„Ahoj… Jak ses vyspal?“ zeptala se s úsměvem mamča.

„Na hovno,“ odpověděl Tom automaticky a popravdě.

„Prosím??“ podivila se mamka Tomově striktní odpovědi.

„Nic, nic, mami,“ obrátil Tom a napil se kávy. V tom ale do kuchyně přišel Bill. Jakmile Tom zvedl pohled k nově příchozímu, káva mu zaskočila a on vyprskl půl metru před sebe. Bill vypadal… prostě fantasticky, tak moc mu to slušelo…

Tom si okamžitě dal hrnek od rtů a ubrouskem si otíral ústa a zase jiným ubrouskem utřel stůl.

„Ahoj, mami,“ pozdravil Bill mamku, která stála u linky a dělala si čaj. Bill si zapnul rychlovarnou konvici, po očku sledoval Toma, ten se na něj ale ani nepodíval, teda… Snažil se o to.

Bill si také udělal kávu a sedl si naproti Tomovi. To už ale bylo moc, Tom nevydržel bratra ignorovat a zvedl k němu pohled, jejich oči se střetly a ani jeden nebyl schopen uhnout. Billovi se nebezpečně jiskřilo v očích, sám se divil, co ta změna, co se stalo, že se na Toma prostě nedokáže zlobit, byl to snad opravdu jen chvilkový pocit? A vlastně by si to s Tomem chtěl zopakovat ?

Billova mysl a hlavně fantazie pracovaly na plné obrátky jako kafemlejnek.

Tom se snažil rozluštit Billův zastřený pohled. Je to, co v nich viděl, pravda?

Dvojčata by nejspíš stále pokračovala v očním kontaktu, kdyby jim tuto zvláštní atmosféru,

která mezi nimi panovala, nepřerušila máma.

„No, kluci, já půjdu za chvilku do práce. Jo a jedu dneska do Polska, to sem vám už říkala, takže… Ne, abyste tady něco dělali! Nechte všechno tak jak to je, víte, jak to dopadlo minule, když jste chtěli luxovat. Jo, a kdybyste měli hlad, tak v lednici máte džusy a něco k snědku, do špajzu vůbec nechoďte, tam mám chlebíčky pro babičku, až o víkendu přijede… No, radši ho zamknu… A do pokoje pro hosty taky nechoďte, je už připravený pro babičku. Hlavně na noc dovírejte lednici, Tome to platí hlavně pro tebe, kolikrát sem jí našla pootevřenou…“ Bill s Tomem jen seděli a znuděně poslouchali. Tom si přitom četl noviny a Bill se snažil dostat ven milimetrovou špínu, která se opovážila dostat se mu pod nehet…

,,… Jo, to je snad všechno… Snad jsem na nic nezapomněla.“ Tom otočil stránku a polohlasně (avšak tak, aby to bylo slyšet) pronesl: „… Nehrajte si se sirkami, kdyby zvonil vlk, tak neotvírejte…“

„Říkal jsi něco, Tome?“

„Ne, ne, nic, mami, nic.“

Billovi málem praskla žilka na spánku, když se snažil zadržet smích…

„Ne, nic, tak dobrá, tak papapa,“ políbila oba syny a odešla pryč.

Jen co se zabouchly dveře, atmosféra v kuchyni začala být víc jak nepříjemná, napětí, které proudilo mezi dvojčaty a těžký vzduch oběma způsoboval pocit, že buď okamžitě odejdou, anebo to nedopadne dobře… Tak kdo se odváží jako první?

autor: Domenica
betaread: Kajess