realita
„Hej Bille! To musíš vidět, normálně ti říkám, že s…“ Tom vtrhnul do pokoje jako
uragán. Netušil, že Billa svým vpádem do pokoje, ale nyní také do místnosti, kde se
tvořila a vyvíjela Billova fantazie, která právě byla na vrcholu té největší fantazie,
kterou mohl Bill vymyslet.
„Sakra! To musíš takhle řvát? Zrovna v tuhle chvíli? Sakra!“ Bill vztekle prásknul do klávesnice, Tom stál v naprostém šoku ve středu pokoje a koukal na bratra se spadlou čelistí. Takhle se Bill většinou neprojevoval….
„No tak pardon mistře, že jsem Vás vyrušil ve Vašem světě fantazie a doufám, že
mě kvůli tomu hned nezabiješ!“
Bill stále seděl na židli a nyní ukládal rozepsanou povídku do tajné složky. Zvedl se a s nosíkem hezky nahoru, prošel kolem Toma a když ho míjel podotknul: „Zkazil jsi to zrovna, když jsme byli v nejlepším…“ S tím odešel.
Tom se už opět ocitl v pozici, kdy stál s pusou dokořán a koukal před sebe. Po kolikáté se ocitl v tomto sousoší v posledním týdnu? A vždy to mělo souvislost s Billem.
Posadil se na postel a začal přemýšlet nad tím, jak ho dokáže Bill po tolika letech překvapit a především, když jsou dvojčata.
Bill šel do kuchyně, přepadl ho hlad, tak vyštrachal z poličky se sladkostmi čokoládovou
tyčinku a mlsně se do ní zakousl. Zády se opřel o kuchyňskou linku a nepřítomně zíral
do země. Vytrhl ho z toho až po několika minutách příchod Toma, ten si sedl ke stolu,
vzal první časopis, který měl po ruce a začal listovat.
Bill na něj zatím koukal a v hlavě sem u už opět začaly skládat situace a různé scény,
které v jejich povídce nesmějí chybět. I Bill si začínal pomalu ale jistě uvědomovat, že
povídce, kterou se rozhodli napsat jen tak ze srandy, začal úplně propadat. Myšlenka,
že když vidí bratra, začne si představovat například postelovou scénu mezi ním a Tomem,
a nepříjemně se mu začnou třást ruce a celý tělo, jakoby bylo v jednom ohni.
„Ehm…Tome? Víš já… chtěl sem se tě na něco zeptat…“ Tom pozvedl svůj pohled od
časopisu k Billovi, který stále okusoval svojí čokoládovou pochoutku a bezvýznamně se
zeptal: „No? Na co se chceš zeptat?“.
Bill z bratrova podtónu nebyl nadšený, ale dál pokračoval v konverzaci: „No, víš, já.- ehm – já jen, jestli by jsi mi nechtěl pomoct dopsat jednu – ehm – no takovou celkem choulostivou scénu v povídce… Jde o to, že…“ nedopověděl, do řeči mu skočila pronikavá hudba z Tomova mobilu Tom se zvedl od stolu a se slovy: „Promiň“ se zvedl a vyběhl z kuchyně, Bill jen zaslechl počáteční Tomova slova .
„Ahoj Pusinko, takže to dneska platí? Jo?“ a smích, který se od Billa vzdaloval.
Už ani neměl chuť dojíst tyčinku, odložil jí na linku a rázným krokem šel k sobě do pokoje,
kde za sebou prudce zabouchnul dveře.
„Tak tohle… to… to ne… a vlastně… proč by to nešlo? Napíšu pravdu. Tom je děvkař v realitě, bude děvkařem i v povídce!“
Zasedl k počítači. Ve vteřině měl na monitoru poslední větu z povídky, kterou začal psát, než ho Tom tak neomaleně vyrušil…
——————————————————————————
Když se blížil finish, kdy Bill pracoval ústy jako mašina na baterky a Tom se už celý třásl, jak byl připraven na krásný pocit rozkoše a uvolnění, Bill přestal, sklonil se nad bratra a zastřeným hlasem mu pošeptal: „Chci se s tebou milovat a vím, cítím to – že ty to chceš taky.“
Tom téměř zapomněl dýchat, když z Billových úst vyšlo to co právě slyšel. Nevěděl, co má dělat, chtěl Billa tak moc a on se mu vlastně nabídne. Přetočil se a Bill se ocitl pod jeho tělem, které bylo rozpálené jako byste vyndali drát z žáru ohně. Začal Billa netrpělivě laskat na jeho jemném krku.
,,Bille chci tě a chci tě moc! Teď mě ale omluv, musím jít zavolat Manety, že ruším naší schůzku a domluvit se s ní na jindy.“
———————————————————————————–
Bill naštvaně vyťukával na klávesnici písmena, jako by to bylo něco, čemu chce ublížit… Nechal se unést svými pocity, ve kterých se naprosto zřetelně zračila žárlivost a naprostá potřeba v povídce vyobrazit vše co cítí a jak mu je.
„No dobře, takhle by to bylo docela blbý. Když já zrovna teď nemám náladu se s nim vyspat!
Právě naopak, nejradši bych mu jednu natáhl… Sakra, co teď s tím?“
Tak moc byl zamyšlený, tak urputně se v sobě snažil zabít pocit, který se mu vtíral do mysli, do těla, do srdce.
Nevěděl jak má pokračovat.
„Dost! Dost, dost, dost!!!“ Začal jsem magořit z té povídky… Proč jsme jí vůbec začali psát?… Proč jsme na to vůbec přišli? Proč to všechno? A hlavně, proč se teďka cítím tak, jak se cítím?“
Bill složil hlavu do dlaní, v žádném případě nečekal, že by se mohl setkat s takovými pocity, že by se dostal do situace, které sám nerozuměl, nikdy by ho nenapadlo, že ho někdy tak vytočí skutečnost, že Tom, jeho vlastní bratr, jeho dvojče, si prostě jen tak vyrazí na rande.
„Ach jo… Teď s tím už asi nenadělám nic. Nevím přesně proč, ale já prostě chci… chci pokračovat v té povídce a chci jí dokončit!“
Bill se chopil své rozhryzané tužky a začal opět okusovat…
——————————————————————————–
Začal Billa netrpělivě laskat na jeho jemném krku: ,,Bille, chci tě a chci tě moc! Ani nevíš jak a hlavně jak strašně moc po tom toužím!“
Opět se pustil do bratrova jemného krku. Bill slastně přivíral oči a nechal se unášet euforií, kterou mu způsobovaly Tomovy horké, jemné a zároveň dravé polibky.
„Takže, takže to mám brát jako souhlas?“ zeptal se Bill, jak mu to jen jeho hlasivky dovolily. Tom se posouval stále níž a ani na chvilku nepřestal.
„Ber to tak, že ti dám všechno, cokoliv si řekneš.“
Chvilka tajemného ticha, které doprovázely jenom těžké výdechy a nádechy obou bratrů, vzájemně na sebe narážely a vytvářely tak mezi jejich obličeji neviditelnou clonu touhy a naprosté odevzdanosti.
Dlouze se políbili, jakoby se připravovali na chvíli, kdy si budou nejblíže, jak kdy byli.
Když se jejich ústa od sebe pomalinku vzdalovala, Tom zašeptal: „Jsem jenom tvůj!“ Překulil se na bok a čekal na Billovu reakci. Ta byla velice jemná a pro Toma víc jak příjemná a uklidňující.
Ve chvíli, kdy ho Bill začal něžně líbat a ladně s citem mu hladil ruce, boky a záda, se Tom naprosto uklidnil a věděl že tohohle v životě nebude litovat.
„Můžeš lásko!“ řekl tiše, avšak odhodlaně Tom. Cítil, že je připraven konečně přijmout to pouto a pocit naprosté blízkosti. Bill mu položil pravou ruku na bříško a ve chvíli kdy ho začal líbat opět na krku do něj začal pozvolna, pomalinku pronikat. Tom pevně sevřel víčka.
Bill se začal jemně pohybovat. Velice, velice opatrně, aby to Tomovi bylo pokud možno co nejmíň nepříjemné.
To opojení v obou vyvolávalo naprostý pocit otevřenosti, síly a blízkosti, kterou nikdy nedokázali tak vnímat.
Tomovi se z úst vydral sten, když Bill začal přirážet o něco víc, rychleji a prudčeji. Oba dýchali, jako by jim vzduch měl někam utéct a oni se snažili nabrat co nejvíc kyslíku, než všechen bude pryč. Bill Toma hladil, líbal a občas prudký výdech doprovázel vzrušený sten, který se Billovi nekontrolovatelně začal drát jeden za druhým. Tom přímo drtil cíp polštáře, jeho tělo si už začínalo zvykat, ale pocit to byl stále nepříjemný. Znemožňoval mu myslet
na něco jiného, než na to nepříjemné tlačení v podbřišku.
Bill na tom byl o poznání jinak, pocit euforie ho naprosto zaslepoval a začal zintenzivňovat přírazy. Svým tělem byl přitisknutý k tomu bratrovu, které se začalo nepatrně chvět pod nátlakem a prudkými přírazy. Bill cítil, že pocit té nepopsatelné rozkoše se blíží a proto zašeptal: „Ještě chvíli vydrž, chvilku.“
Tom byl ale na pokraji sil. Už to byla přece jenom doba, co se v něm bratr pohyboval. Nepříjemný pocit stále převládal a ovládal mu mysl. „Já, já už… už nemůžu…“ Bill mu sjel rukou k rozkroku a silně mu začal třít vnitřní stranu stehna. Tom zaklonil hlavu a Bill mu pošeptal do ouška: „Hezky drž , už jenom chvilku!“ Nepřestával se v Tomovi pohybovat,
ale nyní po tom co dořekl tato slova, si Toma k sobě přitiskl, jak jen to bylo možné a jejich tempo bylo závratné.
Teď už oba sténali nahlas a svět se pro ně zmenšil. Existovali jen oni dva a nádherný pocit, který je hřál po celém těle.
Bill naposledy prudce přirazil a vychutnával si tu krásnou chvíli, nejkrásnější pocit rozkoše a vzrušení jaký může být, Není jediná žilka v jeho těle, do které by se tento nádherný stav uspokojení nedostavil. Ještě několik málo vteřin setrvali v této pozici, Bill pak opatrně a pomalu z Toma vyšel, ale vzápětí na to ho hned objal.
„Promiň, promiň, promiň, prosím, promiň mi to! Omlouvám se lásko, odpusť mi to!“ šeptal mezi polibky Bill. Tom se ještě malinko třásl z toho nepříjemného pocitu.
,,Bille, za co se mi omlouváš? Co ti mám odpustit?“ ptal se Tom nechápavě. Bill se na něj podíval.
„No… přece… Já… asi jsem se tak úplně neovládl, mrzí mě to… Nechtěl jsem
ti způsobit takovou bolest…“ Tom položil Billovi ukazováček přes ústa.
„Lásko, to je v pořádku, opravdu… Bylo to nádherný, nikdy jsem nic podobného nezažil a nikdy mi nebylo tak dobře. Děkuji!“ jemně ho políbil na nos a pak na čelo, objali se.
„To já děkuji tobě,“ řekl Bill a nechal bratra aby mu bloudil rukama po těle, stejně tak jako to dělal on.
Takhle jim bylo krásně…
„Bože můj… Bille!“ vydechl užasle, ale s citem, polohlasně Tom. Pro Billa to však bylo jako kdyby mu někdo dal reprák k uchu a pustil na nejvyšší hlasitost. Jeho prsty jen lehce sjely po klávesnici, pomalu se pootočil, za sebou spatřil Toma, který stál u jeho židle a nyní nekoukal nevěřícně na monitor, ale na svého bratra, ve kterém teď začal vidět něco, nebo spíš, někoho – úplně jiného!
autor: Domenica
betaread: Lotushka
