„Ehm…“ Tom si provokativně odkašlal, doufajíc že přeruší ten nekonečný oční kontakt,
který panoval mezi Billem a Simonem. Bill rozpačitě sklopil pohled k zemi, Simon však svůj pohled nezměnil.
„Bille, tohle je Simon, je to…“
„Já vím, kdo to je!“ skočil Bill bratrovi nekompromisně do řeči.
„To mě těší, že alespoň ty si na mě pamatuješ,“ poznamenal Simon a mírně se pousmál.
Bill se začal tvářit naprosto neutrálně, flegmaticky.
,,No… a co vlastně tady děláš? Neber to tak, že tě tady neradi vidíme, ale nechápu důvod tvojí
návštěvy. Nebo je to snad jen tak, abychom dodržovali etiku?“ ušklíbnul se Tom ironicky, Simon se zasmál.
„No Tome, nejsi moc daleko, pouze tudy projíždím, jedu na pracovní cestu a slyšel jsem o vašem neuvěřitelném úspěchu, chci vám k tomu pogratulovat, je to úžasné. Teď máte evidentně volno.“
„Jo, máme prázdniny, odpočinek je nezbytný,“ z podtónu Tomova hlasu bylo naprosto zřetelně poznat, že se mu Simon nanejvýš nezamlouvá. Nebylo divu, nemile ho překvapil dlouhý oční kontakt mezi jím a Billem, hned co se uviděli.
„To je pochopitelné, musí to být šílený jak fyzický, tak určitě i psychický nátlak.“ Simon nápadně sjel pohledem Billovo tělo… Kdyby nyní mohl Tom pohledem zabíjet, Simon by byl na popel….
„Myslím si, že především na Billovi se ta sláva podepisuje, možná že odpočíváte málo!“
Tom už se nadechoval na plamennou reakci, ale pouze vydechl, rozezněl se totiž domovní zvonek. Bill šel otevřít. „Ahoj mami!“
Paní Kaulitzová vtrhla do předsíně a následně do haly jako velká voda.
„Simone, ty už jsi tady, dostala jsem zprávu, že se zastavíš. Jak se máš? No pojď do kuchyně, dáme si kafe. Kluci se přidají, ne?“ mrkla na dvojčata. Bill stále s flegmatickým výrazem ve tváři, Tom pomyslnou bazukou vraždil Simona. Ten se jenom jízlivě usmíval.
…
„Bože můj, to už je tolik hodin? Simone jestli chceš, pochopitelně tady můžeš přespat.“
Toma zamrazilo: „Mami to ne!“
Tom nevěděl přesně, proč se mu Simonova přítomnost tak nezamlouvá, prostě to tak cítil v kostech.
„No, nechci vás obtěžovat.“
„Ale to není obtěžování, budeš spát normálně v pokoji pro hosty, nevidím v tom jediný problém. Jsem moc ráda, že jsi přijel a taky o sobě dal nějaké informace.“
Paní Kaulitzová se Simonem už od začátku, co se poznali, vycházela velice dobře.
Byla asi jedna hodina ráno, Bill nespal, čekal až celý dům, hlavně Tom, bude spát. Teprve když se přesvědčil, že je vše v pořádku, nesměle zaklepal na Simonovy dveře.
„Pojď dál!“
Bill vstoupil, Simon seděl v křesle se sklenkou v ruce.
„Nemusíš se mě bát, nikdy bych ti neublížil, ale to ty ostatně víš… nebo ne?“ povytáhl obočí a propaloval Billa pohledem. Ten přistoupil blíž a sedl si na okraj postele.
„Proč jsi přijel?“
„Za tebou, už mi nestačilo si s tebou jenom psát, musel jsem tě vidět. Dneska, když jsem tě uviděl, tak…“
„Nech toho!“ Bill ho unaveně přerušil.
„To, co jsme si psali, to… já nevím, jak bych ti to řekl. V každém případě v tom chci mít jasno.“
Simon nebyl schopen odtrhnout od Billa pohled.
„Já nechci, aby sis myslel, že to co, ehm… No prostě chci, abys to nebral tak vážně o nic nešlo, bylo to jenom psaní, nic víc, jenom psaní!“ znělo to jako by tím Bill přesvědčoval i sám sebe. Simon si toho všiml, vstal, skleničku položil na stolek, přiskočil k Billovi, chytil ho za ramena a položil ho na postel. Téměř celou vahou se na něj položil.
„Je mi jasné, že Tom nemá tušení, co si píšeme a že si vůbec píšeme, ale to ty Bille, to ty sám jsi chtěl poznat něco nového a já ti to umožnil a ten pohled, který jsi mi věnoval, když jsem přijel, taky nebyl tak úplně lhostejný…“
„Zaskočil jsi mě! Měl jsi mi napsat, že přijedeš!“
„A ty bys souhlasil?“
Bill sklopil pohled.
„Pochopitelně že ne, nemohl jsem ti to napsat a neříkej mi, že nejsi rád, že jsem tady!“ dodal Simon smyslně a dýchnul Billovi za krk. Bill se zachvěl, především velkým rozrušením.
„Já… Simone, já s někým jsem.“
Simon se nad Billem mírně nadzvedl na loktech. „Bille?“
„Jo, je to pravda, někoho mám, už si s tebou nebudu psát a už vůbec s tebou nechci udržovat… prostě žádný jiný vztah!“ našpulil Bill rty a tvářil se nadmíru nadneseně.
Simon se potutelně ušklíbl a začal Billa jemně líbat na krku, Bill přivřel oči a slabě vydechl.
Nechal Simona, aby polibky zintenzivnil.
Tom… Tom… TOM !
„DOST!“ Bill Simona silně odstrčil, ten ho však stačil chytit za ruku a trhnout jím zpět na postel.
„Bille, přede mnou si na nic nehraj! Já vím že by jsi to chtěl, ale že se bojíš, bojíš se výčitek svědomí a já to chápu, ale prosím tě moc, dovol mi to, dovol mi to alespoň jednou zažít v realitě, poddej se tomu… prosím.“
Opět začal Billa něžně líbat, rukama zajel pod triko a začal ho vyhrnovat, Bill nic nenamítal. Simon měl pravdu, chtěl to. Ve chvíli, kdy mu Simon přetáhl tričko přes hlavu a začal ho dravě líbat na ústa, zapomněl na Toma, na výčitky, na následky… Poddal se naplno vášnivým rtů, které ho laskaly nyní všude po těle.
Bill se na Simona převrátil, rovnou mu sundal tričko a toužebně ho líbal na krku a na hrudi, sjížděl čím dál níž. Reakcí na jeho počínání byly Simonovi vzrušené vzdechy. Zajel Billovi rukou do vlasů a pomyslně mu posouval hlavu stále níž a níž…
Bill bez váhání rozepnul pásek, byl naprosto zaslepen touhou, jenom když si vzpomněl na to co si psali, se v něm probouzel nezkrotný plamen vášně…
„Bille!“ vydechoval Simon a okouzleně pozoroval Billa jak mu sundavá kalhoty.
Neotálel, sundal mu i ten poslední kousek oblečení. Bill se na Simona položil celou svojí muší vahou a koleno mu vtěsnal mezi nohy, přitlačil jím na Simonův rozkrok a to vyvolalo další poměrně bouřlivou reakci. Simon Billa chytil za pas a začal jím rytmicky pohybovat na pánvi, při tom se vášnivě a nekonečně dlouho líbali, Bill průběžně pracoval kolenem 🙂 …
Po chvíli se Bill konečně odhodlal a razil si jazykem cestu přes Simonovo krásně tvarované tělo až k cíli…
Viděl i cítil že Simon je už vzrušený a tak neotálel, vzal ho do úst a začal pracovat. Nejprve jemně, po chvilce přidal na intenzitě, chtěl odvést opravdu dobrou práci a dal si nanejvýš záležet. Simon se pod ním prohýbal jako luk. Bill ještě párkrát zapohyboval rukou a ústy až konečně Billovi chuťové buňky zaznamenaly nahořklo – slanou tekutinu.
„Ach Bille, to bylo nádherný, ještě lepší než jsem si to dokázal představit,“ usmál se Simon a ještě se rozdýchával.
Na Billa mezitím dolehla deprese a předtím zapomenuté výčitky svědomí, tvářil se nanejvýš zkroušeně.
Simon se nad něj naklonil. „Teď na to nemysli,“ zašeptal mu do ouška a rukou vklouzl pod jeho kalhoty, uchopil do ruky Billovu chloubu a začal jemně masírovat, Bill zavřel oči a nechal se uspokojovat. Když už byl Bill vzrušený na maximální možnou míru, Simon mu stáhnul kalhoty a ruku nahradil ústy, hbitý jazyk začal Billa dráždit tak, že téměř
vykřikl slastí. Věděl, že za chvilku dojde k nádhernému orgasmu a naprosto se tím nechal unášet.
Simon přestal pracovat ústy a opět se položil na Billa, ten pootevřel oči a přerývavě dýchal, nechápavě se podíval na Simona, který mu koukal pronikavě do obličeje. „Chci se na tebe dívat.“ Opět vzal jeho mužství do ruky a opět začal pohybovat. Bill znovu přivřel slastně oči, Simon drasticky zrychlil a na dlani za chvilku pocítil lepkavou tekutinu.
„Jsi tak krásný, a když prožíváš orgasmus si ještě krásnější. Kdopak to asi je, ten koho sis vybral?“zeptal se a při tom Billa hladil ve vlasech.
„Simone, je to Tom!“
…..
Dalšího dne ráno se Tom vzbudil v poměrně dobré náladě, myšlenka, že Simon konečně odjede, mu nebyla proti mysli. Vstal a rovnou si to šinul do koupelny.
Bill takové pocity po ránu neměl, ještě v noci se přemístil zpět k sobě do pokoje, téměř nespal. Myslel na to, proč se tomu tak poddal, především – proč tak snadno?
Posadil se na posteli a složil hlavu do dlaní, cítil se hrozně, jako krysa. On sám se téměř nepoznával. Nevěděl, jak dlouho takhle seděl s hlavou v dlaních a myšlenkami, které ho přiváděly k naprostému šílenství, když uslyšel zaťukání na dveře…
„Bille? Půjdeš už dolů, budeme se muset rozloučit se Simonem… Bille?“
Bill zvedl hlavu a podíval se ke dveřím, oči plny bolesti a smutku, především však znechucení, nad sebou samým…
„Tome, není mi dobře, nevím, jestli půjdu dolů.“
„No, alespoň jeden z nás tam být musí, tak já tam jdu a hned jak odejde se za tebou zastavím, ano?“
„Dobře,“ špitnul Bill a už slyšel vzdalující se Tomovy kroky.
…Tohle mi nikdy neodpustí…
Nyní už Bill viděl rozmazaně přes závoj slz…
autor: Domenica
betaread: Lotushka
