Vždyť Toma miluje, a myslí si, že i Tom jeho tak proč si vlastně ubližují?“ Sám nevěděl, ale nechtěl nechutné hry nechat.
****************Tom**************
Proč to udělal? Nechápavě jsem vstal a oblékl se. Snad poprvé za poslední dva roky, mi bylo opravdu do pláče. Co si o sobě proboha myslí. Tak to ne, vždyť on se ke mně choval, jako bych mu jenom posloužil. Jako k nějaký laciný couře. Nemůžu mu ublížit a miluju ho. Vím, že kdyby se tohle opakovalo, nechal bych ho to udělat znovu, ale co se to vlastně děje? Vždyť Bill by tohle nikdy dříve neudělala a teď se chová, jak se vlastně chová? Jako já.
Přiznal si druhý z bratrů. Jeho myšlenky se ubíraly podobným směrem. Nechtěl se nechat zesměšnit, ale věděl, že Billovi nedokáže vůbec nic upřít. Dal by mu úplně všechno i kdyby on sám měl zemřít. Bill pro něj byl vším. Jeho druhá polovina, jak tak častokrát říkal. Ale v téhle hře ho nechtěl nechat vyhrát, k vítězství měl úplně stejné právo jako Bill. Kdyby jen tušili, co všechno se stane, asi by se do téhle hry na život a na smrt nepouštěli.
Když jsem došel domů slyšel jsem proud vody. Věděl jsem, že ve sprše bude Bill. Moc jsem tam chtěl jít, ale bál jsem se, nevěděl jsem, jak na tohle reagovat. Potřeboval jsem si srovnat vlastní myšlenky. Došel jsem k sobě. Lehl si na postel a myslel si, že usnu. Omyl… kdykoli jsem zavřel oči, viděl jsem před sebou ty jeho. Na rtech cítil ten první polibek, ten plný lásky a něhy, kterou jsem mu nedokázal dát. A teď se bojím, že ani Bill už mi nechce být hračkou, ale já ho právě takového potřebuju. Moji lásku, je pro mě vším.
***************Bill***************
Když jsem přišel domů, byl jsem úplně na dně a Tom tady ještě nebyl. Rychle jsem se ztratil ve sprše a snažil se ze sebe smýt to, co jsem udělal, ale to asi voda nedokáže, to může spravit jediná věc. Spíš jediná osoba… Tom. Půjdu se podívat k němu, jestli už je tady. Třeba mu to i vysvětlím, tohle nedokážu. Na to Toma moc miluju. Vešel jsem k němu bez klepání, ležel na posteli a měl zavřené oči. Když slyšel klapnout dveře, zprudka se posadil.
„Ahojky, Bille, přišel sis to zopáknout???“
Tak teď mu 100% nemůžu říct pravdu, udělal bych to co vždycky a zase by nade mnou měl navrch.
„Ani ne, Tome, jen jsem ti přešel říct, že v posteli jsi skvělej.“
„Hm, tak díky. Brou noc.“ Zdálo se mi to, nebo to řekl docela sklesle.
„Dobrou.“ A jen pro sebe jsem si dodal to krásné něžné slůvko, lásko.
Potom si oba opravdu lehli. Usnuli, ale ani ve snech nedokázali být jeden bez druhého. Tak moc se potřebovali. Jen ve snech mohli mít toho druhého takového, jakého si ho přáli, ve snech si patřili, jeden pro druhého udělali cokoli. Oba si přáli, aby se jejich sny staly skutečností, oba v to doufali. Sami si toto přání mohli splnit, a přesto to neudělali. Oběma ale zůstala nádherná vzpomínka na první polibek. Ten první byl pro oba dokonalý, i přesto, co se událo potom.
autor: Keity
betaread: Janule
