K čemu jsem došel? V podstatě k ničemu, jenom vím, že teď už mu nebudu lhát, ať‘ si myslí cokoliv. Jsem slaboch, ale jsem to já a chci, aby mě Tom miloval takového jaký jsem a nesnesu, abychom si dál ubližovali. A hlavně, bud‘ budu mít Toma celého, nebo vůbec. Nedokážu si představit, že bych byl jen v řadě na sex, jako ty holky co za ním lezou.
**************Tom***************
Opravdu dvojčata uvažují o stejných věcech v tentýž okamžik??? Ano, tím jsem si jistá, proč jinak by Tom seděl nad stolem a přemýšlel, co se vlastně stalo a co má udělat. Ublížil Billovi, ale až útěk bratra ho dovedl ke spásné myšlence. Opravdu byla spásná?? Ovšem teď věděl jedno. Potřebuje, aby se mu vrátil starý Bill. Bill, kterého miluje jako nic a jako nikoho na světě. A proto, aby mohl být s ním, byl ochoten obětovat cokoli. Chtěl, aby žili jeden pro druhého, nikdy nikomu svou lásku nedá, nedovolí to. Nemůže o něj přijít.
Bože, nemůžu tady jenom sedět, musím vymyslet co udělám, abych Billovi dokázal, že je pro mě víc než všechny ty holky a hlavně, že s ním nikdy nešlo jenom o sex. Ano, už to mám. Musím to najít, kam jsem to sakra dal. Hledal jsem ten papír, co jsem včera večer počmáral. Byla na něm básnička, co jsem napsal ve“slabé chvilce“.Tak super. Mám to, počkám až usne a pak mu to strčím pod dveře a uvidíme co to udělá. Tak plán mám teď, ještě aby to vyšlo. Už tady sedím 20 minut. Jak dlouho mu bude dneska trvat, než usne?? Super, konečně se tam zhaslo, tak počkám ještě 10 minut a pak se pustím do svého plánu A. Fakt se mě neptejte na plán B, páč o žádným nevím. Dobře. Podařilo se, už ležím v posteli. Zítra si přivstanu a půjdu do zkušebny, aby se Bill mohl rozhodnou, co bude dál. Doufám, že mě pochopí, a že to dopadne dobře.
***************Bill***************
Včera jsem usnul docela pozdě, nemohl jsem spát, přemýšlel jsem, kdy se uráčím Tomovi říct, že nechci jenom sex. Jdu hned, nemíním čekat, než mě zase přejde odvaha. Co to tady leží?? To není můj papír. Otevřel jsem složený list a zůstal a začetl se.
Pohledem zavítám na hvězdné nebe,
přes jeho krásu vidím jen Tebe.
Kdo má právo říct,
chci lásku nic víc?
Díval jsem se na nebe,
a myšlenkami byl stále u tebe.
Kdo z nás je anděl
a kdo ďábel?
Když jsem byl pryč vše za hlavu jsem házel,
ty jediný jsi mi scházel.
Stál jsem, na tebe se díval,
a sám sobě si ten cit zazlíval.
Jen jsem stál,
ale ruku ti nepodal
Prý zvládne to říct i dítě,
Lásko, miluji tě!
Když to zvládne dítě tak i já. Bille miluji tě a ani nevíš jak moc si přeju, abys cítil totéž.
„Cítím, Tome, miluji tě jako nikoho před tím, jsi pro mě vším!“
S tímhle jsem vletěl k Tomovi do pokoje a byl jsem fakt docela překvapený, že tam není. Kde může být?? Hned jsem sebral mobil a volal Tomovi.
„Miluju tě, moc tě miluju!“
Chvilku se nic neozývalo, až najednou jsem uslyšel šťastný smích.
„Já tebe taky.“
„Tak pod‘ domů a řádně, mimořádně to oslavíme. Co ty na to??“
„Jsem ve zkušebně, takže za 15 minut jsem u tebe, tak na mě s tou oslavou počkej.“
Oba se vznášeli na obláčku, konečně bylo na obzoru štěstí. To opravdové, ne vysněné. Tom nesnil o ničem víc, než o tom, že bude moct Billa líbat a opakovat mu, jak moc ho miluje a Bill chtěl Tomovi dokázat, že mu nikdy nechtěl ublížit, chtěl mu dát veškerou něhu a lásku, kterou skrýval v hloubi srdce právě pro Toma. Jeden na druhého se těšili snad více, než bylo možné.
***************Tom**************
Ano, můj největší sen a přání je splněno. Dostanu to, po čem tolik toužím. Tu absurdní, neexistující, ale zároveň krásnou a dokonalou lásku. Nedíval jsem se vpravo vlevo, jenom jsem utíkal, abych byl co jak nejrychleji u Billa, abych ho mohl objímat, líbat, hladit. Mít ho u sebe…
„Ne, pozor!“
To byl výkřik mladé ženy, která zrovna procházela kolem cesty, přes kterou Tom utíkal. Měl se dívat kolem sebe, to opravdu měl. Nestihl včas uhnout a s myšlenkou na nejkrásnější tvář na světě, zavřel oči a s lehký úsměvem na rtech zemřel.
***************Bill***************
Kde jenom může být, nezvedá mi telefon, snad se mu nic nestalo. Zvoní linka… proč by ale Tom volal na linku?
„Prosím?“
„Kdo je u telefonu?“
„Tady je Bill Kaulitz, proč voláte?“
„Takže jste bratr Toma Kaulitze, a proto vám musím oznámit strašnou zprávu. Vašeho bratra dnes přejelo auto, je mrtvý. Jeho tělo je na policejní stanici. Vaše matka je už se vzniklou situací obeznámena, přijede prvním spojem zpět do města. Upřímnou soustrast.“
Nedokázal jsem říct, ani slovo, nedocházelo mi nic, naprosto nic. To nemůže být pravda. To není možné… ne… Tom, ne.
Policista, oznamující kovovým chladným hlasem tu nejhorší zprávu, už na druhém konci zavěsil. Věděl, že lidem trvá dlouho, než se s danou situací srovnají. Bill ještě dlouhou chvíli jen stál a nevěděl co má udělat. Pak mu nejednou vytryskly slzy, sesunul se po zádech k zemi a brečel dlouho a opravdu ze srdce tak, jako nikdy v životě. Ovšem stejně jako náhle brečet začal, tak teď jeho pláč ustal. Vstal ze země a naprosto klidně odešel do svého pokoje. Vzal do ruky čistý bílý arch papíru, na který napsal jedinou větu: ,,Neplačte, my dva budeme šťastní!“ Potom odešel do koupelny, napustil plnou vanu teplé vody, všude kolem rozestavěl svíčky a klidně si do vany lehl. Stačily dvě řezné rány na útlých zápěstích a Bill zůstal bez života. Když ho našli, měl na tváři stejný plachý úsměv jako Tom a každý, kdo si přečetl nápis na čtvrtce, která byla lehce potřísněna krví, věděl, že přesně takto to muselo být. Nikdo tyhle dva neměl právo odloučit, ani smrt.
konec
autor: Keity
betaread: Janule
Dokonalá povídka… ke konci jsem si sice zaplakala ale pstě nádhera =)))
tohle je příšerný…..je to napsaný moc narychlo bych řekla
to bylo!!!! KRASNY!!!!
Brečiim.. už zasee.. Sakra .. xD Nádhernýý ..
kurňa proč to muselo skončit takle? ja si nechtěla rozmazat celej obličej! to mělo mít happy end a ne tohle 🙁 ja sem nechtěla brečet! ja se chtěla radovat! 🙁 teď abych se šla vodmalovat
ale je to nádherný
máte někdo kapesník?? Já se asi rozpláču je to nádherný píšeš opravdu krásný povídky zbožňuji to.
ten konec mě totálně rozbrečel
ok velice díííky!!.. za to že brečím… opět:'(.. krása:'(
Jo, je to napsaný jako kdyby narychlo, ale vyjádřený to tam je, nic nenamítám.
Je to pěkný.
Síce je to také akoby z rýchlika, ale inak pekné. A ten koniec ma mrzí. Síce som čakala, že to asi nedopadne dobre, ale toto ma nenapadlo.