Tom otevřel oči a… nedůvěřivě se ptal:
„Kde to jsem?? Jsi to ty, můj mi… můj bratr??“
„Ne, já jsem ta tvoje včerejší záležitost… kdo asi, ty…“ odpověděl Bill.
Tom sebou plácl do polštáře, pěkně ho bolela hlava a měl ještě větší okno, o opici ani nemluvě.
„Přinesu ti něco proti bolení hlavy a udělám ti čaj… pěkně lež,“ nařídí mu Bill.
A už se hrnul do kuchyně a postavil vodu na čaj, mezitím šel k mámě do ložnice a vzal ty prášky… měl štěstí, máma byla už v práci… než došel do kuchyně, voda už vřela a byla hotová. Bill vzal Tomův oblíbený hrníček (jsou na něm různé polohy… poslala mu to jedna fanynka).
„Už ti to nesu,“ křičí na chodbě.
Když ale dojde do pokoje… Tom neležel v posteli… šel se po něm podívat, nemusel dlouho chodit. Tom seděl v koupelně na vaně a měl hlavu v dlaních.
„Co je ti, Tome?“ zeptá se Bill.
„Ne nic… prosím, tohle je moje záležitost… netrap se,“ obejde mě a uteče si lehnout do postele.
Bill jde tiše za ním, sedne k němu, pohladí ho po dredech… najednou uslyší Tomovy vzlyky.
„Tome?… Fakt si nechceš promluvit?… Jsem dvojčata… chápu tě… opravdu.“
„Bille, tohle nech fakt plavat… mám tě rád, ale tohle ti nemůžu říct,“ a utře slzy.
Bill ho tedy políbí na čelo a tiše odejde do kuchyně dělat něco na zub… spíš objednat pizzu…
Aspoň nějak zkusím Tomovi zvednout náladu…ale nevím, co mu je, mám o něj strach…neznásilnila ho nějaká fanynka??
„Bille…“ křičí Tom z pokoje.
„Joo… hned jsem u Tebe.“
Na pizzu se rázem vykašlal a běžel za svým bratrem… schody bral po dvou.
„Už jsem tu, copak se děje??“
Tom poklepal na postel, aby si Bill sedl… udělal to co chtěl.
„Prosím, slib mi… že ať se stane co se stane, budeš pořád se mnou?!“
„Tome?…“
„Pššš… jenom mi to slib.“
„Dobře, slibuji,“ povolí Bill.
Potom Tom usnul… Billovi to potom vrtalo hlavou.
Neumírá??Ale to by mi máma řekla…ale co když to neví, schoulil se na pohovku a chtěl usnout.
Bill se ocitl někde na temném místě…vypadalo to jako Loitsche, ale chodili tam lidi, co pohřbili…ocitl se v druhém světě…světě mrtvých…Tom stál kousek od něj a něco mluvil
,,Tome… já tě neslyším,“ křičel Bill.
Najednou Bill zmizel a Toma tam nechal…
Bill se s leknutím probudil, měl zrychlený dech… šel se podívat na bratra… ležel otočený k oknu a tiše odříkával nějakou básničku, znělo to nějak takto:
Rázem vše je naruby a babička to ví
Můj milovaný bráška to vycítí
A já doufám že se to nikdo nedoví
A všichni budou šťastní
Mě zanedlouho všechno zničí
Ať ta zakázaná láska nebo mé tajemství
Všude, všichni všechno líčí
A mě už to nebaví
„Tome? Co je to?“ zeptá se vyděšeně Bill.
autor: Jájinka
betaread: Janule
