Gustav je sjede pohledem a dodá…
„Taky jste dvojčata… proti vám nejde protestovat.“
„No, však co si myslíš,“podívá se na něj Bill.
Tom s Billem vejdou do pokoje… Bill sebou plácne na postel.
„Bille, neprovokuj,“ řekne mu Tom a olízne si rty.
Bill nadzvedne hlavu a zamrmlá.
„A co děláš ty?“
Tom se usmál a skočil za ním do postele.
„Co bude?“zeptá se.
„Nic… budeme odpočívat,“setře ho Bill.
„To jsem fakt nemyslel,“odpoví.
Bill se otočí na břicho, loktem podloží své tělo… druhou rukou mu pomalu sundává kšiltovku, Tom se nadzvedne, když ji má dole, zase se položí… Bill ho špičkou jazyka začne líbat na krku… Tom začal vzdychat a zatínat ruce v pěst… Bill mu sundal tričko a zase jako na krku… špičkou jazyka kroužil okolo bradavek a pupíku… vychutnával si to Tomovo vzdychání… pomalu mu sundával kalhoty.
„Bille… t-ty… mě… tr-trá-trápíš.“
Přejížděl mu na podbřišku… byl skoro u cíle, ale vrátil se zpět na břicho, aby Toma trošku nažhavil, potom sjížděl zase dolů až k penisu svého bratra, vzal špičku žaludu do úst a se zavřenýma očima spokojeně sál… Tom nevěděl co dělat… chvíli zakláněl hlavu, potom mačkal peřiny a prostěradlo… Ani ne za malou chvíli Tom dosáhl vyvrcholení… Bill se od něj odtáhl a s přímým díváním do Tomových očí, polkl.
„Bille…“ šeptal Tom.
Přitáhl si brášku ke svým ústům a začal ho líbat… Bill nechal Toma dělat, co se mu zlíbí… však si to taky Bill zaslouží.
Potom Bill usnul… byl utahaný hlavně z té cesty sem. Tom se oblékl a odešel neznámo kam… bylo půl osmé, když někdo klepal na dveře pokoje… Bill se oblékl a šel otevřít
„Ahoj Gustave pojď dál,“ pozval ho.
Zatím si nevšiml, že Tom není v pokoji.
„Za chvíli se jde zkoušet,“ poznamenal Gustav.
Billovi to došlo… K sakru! Kde je Tom??! Kam šel?… Proč jsem usínal… ale co! Byl jsem vyčerpaný… Šel se asi najíst.
„Bille… ptám se, kde je Tom?“
„Nevím… asi někam šel… já totiž usnul,“odpoví.
Gustav zakýval hlavou ve dveřích a dodal:
„No, zavolám Davidovi a odvolám to a zítra si Toma podáme…jo jdeme do baru, obleč se.“
Potom odešel. Bill stál před zrcadlem a maloval se, ale stále měl myšlenky u Toma. Kde jenom může být?
„Jdeš?“ houkne na něj Gustav.
„Jo, už jdu,“ oplatil mu to též křikem.
Za chvíli vyrazili, jeli autem, protože pěšky by to pro kluky s Tokio Hotelu bylo těžké.
„Tak… zajímalo by mě, kde je ten Tom,“začne Georg.
„Já nevím… ale doufám, že je v pořádku,“ strachuje se Bill.
Všichni zakývnou.
Vešli do baru… v rohu skupinka holek asi hodně zoufalých, protože lovili každého, kdo prošel, až na ně.
„Kluci!! Zdegenerovanej klub,“řekne Georg.
„Taky bych řekl,“ poznamená Gustav.
Sedli si do rohu… takový malý, útulný a hlavně temný.
„Tak co si dáte?“
