Liebe lässt sich nicht erzwungen II 2.

(Bill)

Silně nechápu, ale vůbec se nebráním.

„Tome… tolik jsi mi chyběl,“ vysoukám ze sebe, když se ode mě odtáhne.

„Chyběl? My jsme… my jsme spolu před tím…“ kouká jak péro z gauče.

„Ehmm… no jo…“ zrudnu.

„Proč jsi mi to neřekl??“ zeptá se nechápavě.

„Copak to nechápeš? Já nemohl. Doktor mi to zakázal. Říkal, že na to musíš přijít sám,“ uteče mi slza.

(Tom)

Nechtěl jsme ho ranit, ale vyrazil mi dech. Cítil jsme k němu hodně, ale vůbec jsme neměl tušení, že jsme my dva byli… teda co to kecám… vlastně ještě pořád… že spolu chodíme. Rozhodilo mě to.

„Bille… běž prosím.“ Hodí na mě ty svoje krásná kukadla, která má teď plná strachu. Neodehnal bych ho, ale potřebuju být sám… Potřebuju si urovnat myšlenky a pocity. Bill smutně odešel. Lehnu si na postel. Ten cit, který k němu chovám. Mám ho rád.

(Bill)

Nikdy by mě nenapadlo, že mě zrovna Tom pošle pryč. Ale musím mu dát čas. Vždyť já to na něj tak vybalil, že to chudák nestihl pobrat. Musím si udělat kafe… Co sjem si vlastně myslel?? Že mi skočí okamžitě do náruče??

„Dost!“ okřiknu se.

„Proč dost?“ Uslyším těsně u ucha hlas.

„T… Tome?“ vykoktám.

„Ano?“ dýchne mi na krk.

„Prosím nedělej to, nebo ztratím zábrany,“ vysoukám ze sebe. Tom se pousměje.

„Tak je ztrať,“ otočí mě k sobě a políbí. Rezignuji. Tom mě chytí za zadek a posadí na linku. Už teď jsme vzrušený… A strašně moc. Já vlastně neměl sex už víc jak 5 měsíců. Kousl mě do krku…

„Tome… já tě tak miluju,“zasténal jsem. Přestal a koukl se mi do očí… Ajaj, asi jsem to přehnal.

(Tom)

On mi řekl, že mě miluje? Ale já jeho taky. Koukal vyděšeně. Naklonil jsme se k němu a jemně mu přejel jazykem po rtech…

„Já tebe taky, Bille, taky tě moc miluju,“ zašeptal jsme. Bill si viditelně oddychl. Políbí mě. Vášnivě, ale přitom jemně. Jsem z něj totálně v pytli. Rukou mu zajedu pod tričko a okamžitě ucítím, jak mu naskočila husí kůže.

„Tome… tolik tě chci.“

„Tak to abychom se přesunuli jinam,“ uculil jsme se. Bill koukal jak péro z gauče. Než se stačil vzpamatovat, chytil jsem ho do náruče a odnesl do pokoje. Tam ho položil a svlékl si kalhoty.

„Tome… tohle já nemůžu… ty si nic nepamatuješ a… a… a…“

„A prostě to uděláš. Já to chci Bille… Chci tebe,“ otočil jsme se na břicho. Bill ještě furt váhal. „T… Tome…“

„Bille prosím…věřím ti,“ tahle slova jej očividně dojala. Konečně se rozhoupal a opatrně na mě dolehl.

„Kdyby něco…“

„Já vím… řeknu ti,“ uklidňoval jsem ho, ale moc dobře jsem věděl, že budu mlčet, i kdyby to bolelo sebevíc. Líbal mě na zádech a pak se konečně odhodlal a jemně do mě pronikl. Krapet to bodlo, ale jak sem řekl, ani neceknu. Musím říct, že Bill byl vážně jemný a… a prostě úžasný.

(Bill)

Byl jsem opatrný nebo jsme se o to spíš snažil, ale ty měsíce bez sexu dělaly své. Naštěstí se umím ovládat. Opatrně jsme z něj vystoupil a cítil se jako nejšťastnější člověk pod sluncem… Tohle musím říct doktorovi. Říkal ať přijdu kdykoliv. Jenže ne teď… Ležím vedle mého miláčka a cítím se neskutečně šťastný.Oba usneme.

Ráno se probudím jako druhý. Tom sedí v křesle a donesl snídani… Prostě zlatíčko.

(Tom)

Nechtěl jsem Billa budit. Byl roztomilý. Radši jsme pomalu vstal a došel do kuchyně udělat snídani. Když jsme se vrátil, furt spal, ale za moment se probral.

„Ahoj miláčku,“ pozdravil jsem a políbil jej. Krásně se usmál. Dojedli jsme snídani a Bill zalezl do koupelny.

„Lásko, co máš dneska v plánu,“ houkl jsme na něj. Bill vystrčil rozčepýřenou hlavu. „Ehmm…já… dneska musím za doktorem,“řekl opatrně.

„Můžu s tebou?“ Váhá. Hodím psí očka. Neodolá.

„Tak jo,ale makej.“ Uculí se a zaleze zpět. Rychle se oblíknu.

(Bill)

Chtěl jsem tam jít sám, ale zase na druhou stranu… Bojím se o Toma. Nechci jej tu nechávat samotného, nakonec sem kývl a Tom se letěl obléknout. Asi za 20 minut dorazil dolů.

„Jdeme, zlato?“ zeptal se rozpustile.

„Ehm… Tome, asi bych ti měl říct, že náš vztah je tajný a nikdo o tom neví…“ Trošku se zarazil, ale nakonec kývl. Byl smutný. Musel jsem ho políbit. No nakonec jsme se z baráku vyhrabali za hodinu.

Busem jsme dojeli do špitálu. Šli jsme přímo ke kanceláři.

„Tome… počkej tu, jo?“ kývl a kecl sebou na lavičku. Otevřel jsme dveře a zase je zavřel.

„Dobrý den, doktore.“ Nic. Jdu k němu. Otočím židli a panebože on je… on…on je mrtvý… Vytřeštím oči, ale v tom momentě vejde nějaká sestřička, začne ječet na celé kolo, že jsem vrah. Nevím co mě to popadlo, ale chytil jsme Toma a utíkali jsme pryč…

autor: Mykerina
betaread: Janule