(Tom)
Jdu v depce domů. Jak mi to mohl udělat? Proč? Vůbec to nechápu. Zamyšleně otvírám domovní dveře. Leknu se, páč mi zazvoní mobil a vypadnou mi klíče z ruky.
„Kurwa!“ zakleju. Mobil vyzvání jak šílený. Na display bliká DAVID. Co? Tohle už vážně nechápu. Neochotně to zvednu.
„Hmm?“ zamručím.
„No to je dost, Tome… Už jsme myslel, že mi to nezvedneš. Volal mi Bill a…“ Tůt tůt tůt. Típl jsem mu to… Nevím ani proč, ale… Tohle už nehodlám řešit. Mezi mnou a Billem je konec!! Definitivní. Nenechám ze sebe dělat vola. Zapnu si televizi a běží tam zprávy, že frontman slavné kapely Bill Kaulitz je ve vězení. Tak teď mi buď hrabe nebo?? Kurwa… tohle mi nedává smysl. Čumím jak puk a snažím se to vstřebat.
(Bill)
Stojím na místě a ani se nehnu. Musím přiznat, že mám obrovský strach. Strach z toho týpka… Vůbec nevypadá, že by byl… ehmm… přátelský a ještě to co mi řekl. Nahlas polknu.
„Tak pojď, hvězdičko, pojď blíž…“ zašeptá. Ztuhnu a ani se nehnu… Když se nehýbu, jde on ke mně. Zrychlí se mi dech. Tome… prosím… přijď si pro mě. Zoufám si v duchu. Tohle asi nerozchodím. Stále se ke mně přibližuje. Musí můj strach cítit. Vím to. Určitě ví, že se ho bojím. Jen se pousměje. Natáhne ruku a…
(Tom)
Zavolám Davidovi. Ne, nezavolám. Sakra, takhle se hádám sám se sebou. Už mě to nebaví. Jsme možná hajzl, ale ať si to Bill trošku protrpí. Neměl mi lhát! Vypnu bednu a jdu k sobě do pokoje. Ulehnu do postele a hned se mi vybaví moje a Billovo milování. Byl tak jemný. Bál se, že mi ublíží, ale ne… On mě naopak uzdravil… Uzdravil mi srdce. Miluju ho… Lehnu si a pomalu usínám.
(Bill)
Sotva se dotkne mé tváře, ustrašeně se nalepím na mříže.
„Ale neboj maličký… nebude to bolet…“
„C… Co… co nebude bolet?“ vykoktám ze sebe.
„Nedělej, že nevíš,“ zašeptá mi do ucha. Sakra, proč nejsem hubenější?? Bych těma mřížemi prolezl. Ruku mi položí na bok.
„Prosím… já… já nechci,“zaškemrám.
„Neboj, hvězdičko. Vypadáš, že jsi kvalitní zboží… takže bych tě nerad poničil,“ zasyčí. …Tohle nechápu… Moment, teď mi to došlo… To nemyslí vážně???
„Tak teď tě trošku zaučím,“ vytrhne mě z myšlenek a začne mě surově líbat. Snažím se mu vyškubnout, ale on mě prostě nehodlá pustit. Napřáhnu se a KOP!
„Ty malej hajzle! Tohle mi zaplatíš,“ zakřičí a uhodí mě. Svezu se k zemi.
„Hej, Gusepe. Opatrně. Vypadá dobře, tak ho moc neznič,“ křik na něj nějaký týpos.
„Hele, ale on mě kopl. Takže si to s ním vyřídím,“ křikl na něj zpět a já se začal bát…
(Tom)
Zvednu se z postele a jdu za Billem. Musím jít za ním. Něco se děje, cítím to. Co nejrychleji se obléknu a vymajznu z baráku. Rychle si zavolám taxík a jedu směr věznice.
autor: Mykerina
betaread: Janule
