V nich stojí David… Jo pamatuju si ho… Teď mi to došlo. Došlo mi, jak moc jsem Billovi křivdil. Jak jsem si já debil mohl myslet, že mě podvádí?? No jak??? Kdybych mu věřil, nemuselo se nic z toho, co se stalo, stát… Jsem kretén.
„Ahoj, Tome… Kde je Bill?“ zeptal se Dave. Nasucho jsem polknul.
„Tome! Co se stalo?!!!! Okamžitě mi to řekni!“ zvýšil hlas. Chtěl jsem něco říct, ale otevřely se dveře a vešel další člověk…
(Bill)
Chci umřít… ano… chci… Radši budu hnít v pekle za to, že jsme se zamiloval do vlastního dwojčetě, než abych snášel tady toto… Ty prudké pohyby už nechci dále snášet, ale musím. Musím trpět za svou lásku k Tomovi… Proč se to muselo stát? Další prudký pohyb. Uteče mi bolestný sten.
„Ale, ale, Hvězdičko, snad tě to nebolí?? Neboj, to přejde… ale pokud se budeš cukat, tak to bude ještě horší.“ Tohle mě nehorázně vytočilo a vší silou sebou cuknu. Gusepe nechápe, ale pak se vzpamatuje a tvrdě mě uhodí. Nebere si servítky. Vstane, chytne mě za ruce a normálně mě přiváže na mříže… Stojím tam a je mi jasné, co přijde…
„Už nechci, už ne…“ zasténám, ale jako bych mluvil do větru. Začínám pociťovat vztek a to pořádný.
„Toho budeš litovat. To ti garantuji,“ zavrčím výhružně. Gusepe ztuhne…
„Co si to řekl? Ty mi budeš vyhrožovat?!“ zeptal se opět…
„Jo!!! Budu…“ škubnu sebou, přistane mi prudká rána na spánek. Vyjeknu… Tohle zabolelo… Nevím proč, ale najednou mám na sobě boxerky… tohle mi teda neleze do hlavy… Pomalu začínám věřit, že bude vše dobré… Ale zase jsem se spletl…
„Ááááááá,“ vykřiknu… Bolest… Obrovská bolest mezi žebrama… Špatně se ji dýchá… Hodně špatně… Přestávám vnímat okolí…
(Tom)
„Cat… máme tady problém… Dostali jsme hlášku od informátora, že Gusepe má nějakého mladíka a vůbec to nevypadá dobře…“ řekne vyděšeně… Cat ztuhne a koukne na mě. Mám v očích zoufalství. Pozná to… Jde ke mně…
„Tome… já… to bude v pořádku… uvidíš…“
„Hej, o co tu jde??“ vmísí se do toho David… Chudák nic nechápe… Kouknu mu do očí.. „Já… rád bych ti to vysvětlil, ale teď musím za Billem.“ Chytne mě za rameno…
„Co je s Billem??“ zeptá se naléhavě.
„Davide… prosím… já… teď to jdu právě zjistit…“ hlesnu potichu, ale to mě už Cat odvádí…
Jdeme dlouhou chodbou a já se bojím, co na konci najdu. Bojím se… hodně se bojím o Billa… o svou lásku, miláčka, lvíčka… Jestli se mu něco stane, tak se neznám… Z přemyšlení mě vytrhne až to, že narazím do Cat, která se zastavila…
„Co… co se děje??“ zeptám se zmateně… Cat mě otočí zády k cele…
„Hej tak co se…“ vytrhnu se jí… Zatočí se mi hlava… Ne… to ne… to není pravda… to ne… nesmí…
„Bille!“ vykřiknu a běžím k němu… Okamžitě jej odvážu a vezmu do náruče…
„Ne Bille, p… prosím, tohle mi nedělej… Nesmíš mě tu nechat… ne, Bille… opovaž se!!!!!….“ Vykřiknu skloním se k němu a zašeptám mu do ucha: „Miluju tě“ …
Všichni stojí kolem a nic nedělají…
„Tak sakra, zavolejte záchranku!!“ zakřičím a oni se konečně rozhoupou…
O pár hodin později…
„Tome?? Musím s tebou mluvit,“ přišel za mnou doktor… Zvednu uslzený obličej a kývnu hlavou… postavím se a jdu za ním… Dojdeme do kanceláře.
„Nevím jak ti to mám říct, ale Bill je na tom hodně špatně. Na živu jej udržují pouze přístroje a…“
„Co mi tím sakra chcete říct,“ vyletím…
„Musíš se rozhodnout… Buď bude na přístrojích a probere se klidně za x měsíců nebo i let… a nebo jej necháš v klidu odejít… Vyber si.“
„Jak si můžete do prdele myslet, že bych jej nechal odpojit?! NIKDY!!!! Bill je silný… Je to můj bráška… Dostane se z toho…“ zavřískám a odejdu za Billem na pokoj… Chytím ho za ruku.
„Miláčku… prosím, nenechávej mě tady… Miluju tě,“ zašeptám a usnu…
konec
autor: Mykerina
betaread: Janule
taaak hele jestli nechceš abych dopadla thak jak Bill thak koukej napsat další řadu(3) protože umíram zwědawostí, jestli se Bill probere nebo ne…..
achjo´=(
to chce 3 řadu
co? jako konec? v týhle fázi?? 3 řadu!! šup nebo to nevydržim.. jinak skvělá povídka.. ;))