autor: Janule
TOM
Vzbudila mě vůně kafe. Dal bych si, to jo, ale kdyby mě tak nebolela makovice… trochu jsem to včera asi přepískl, protože každej pohyb, kterej teď udělám je dost bolestivej. Zkusím otevřít jedno oko a zjistit, jestli je venku tma nebo světlo. To by mi mohlo napovědět, jestli jsem se vzbudil kolem oběda, nebo až večer. Takže… nádech… hergot, i nádech mě bolí, tak nic… zatajit dech a zkouška oka… tak povol, ty mrcho, asi se zasekly řasy… no… tak… trošku… jauvajs, bolí mě i světlo… no, ale aspoň vím, že není tma. Takže bude nejspíš něco kolem poledne, protože dřív bych se sám nevzbudil. Tak nic, no… budu muset jít asi na záchod poslepu, protože jestli tam nepudu, tak to bude průšvih. Pili jsme včera nějak moc velký dávky, mám pocit, že mi co nevidět praskne močák. Hergot ten Bill má dneska nějak vysokej hlas… povídaj si s Dejvem v kuchyni a já to slyším až sem, nemůžou se trošku ztišit? No, ale když už je pryč, tak si chvilku pučím jeho polštář… krásně voní a to mám rád. Aspoň si s ním zacpu uši, abych ty jejich pindy neslyšel… Takže posunout jednu nohu, přitáhnout, posunout druhou nohu a přitáhnout, už se blížím…
„Co jeeeeee, proč mě kopeš?“ ozvalo se z Billovy strany. Fuj to jsem se lek! Co tady dělá, když je v kuchyni a povídá si s Dejvem… bože, mě už bolí i myslet. Tohle pití by mělo nebejt. No jo, ale když je Bill tady, tak kdo to potom mluví s Dejvem? Že by pustil dovnitř bábu Folkovou?
„Bille?“ dloubnu do něj poslepu.
„Co je,“ odpoví otráveně.
„Mám pocit, že v kuchyni je ňáká cizí ženská a povídá si tam s tvým synem,“ jemně mu naznačím, že by měl vstát a jít ho zachránit.
„Cože?“ vylítne Bill do sedu. Ježíš, jak to, že ho to nebolí jako mě?
BILL
Co to má ten Tom za blbý sny? Nejdřív do mě kope a pak vykládá takový nesmysly. Ach jo, ale je fakt, že taky slyším divný hlasy z kuchyně. A je zvláštní, že nás Davídek ještě nevzbudil, přece by přišel… No tak se holt budu muset obětovat, protože to strašidlo vedle mě vypadá na to, že není schopno ani otevřít oči. Ostatně jako vždycky, když se zrube jako včera. Potom, co uložili Georga, zahájili s Gustavem soutěž, kdo víc vydrží… a nakonec odpadli oba stejně. Ani nevím, jestli společně vyhráli, nebo prohráli… Gustovi jsem ustlal přímo ve studiu na sedačce, jen jsem ho přikryl, a Toma jsem dotáhl až sem, ale byla to fuška. Krušná jsou rána opilcova… takže nohy dolů a jde se do kuchyně.
„No konečně jeden z vás vylezl, bude skoro poledne,“ vybalí na mě máma výčitku, hned jak vlezu do dveří.
„Mami, co tady děláš?“ zeptám se a protřu si oči, abych neviděl tu mlhu, co má na obličeji. A… už ji tam nemá.
„Bille, synáčku, včera odpoledne jsem ti poslala tři zprávy a pětkrát jsem ti volala, že dneska jedu narychlo do Berlína na výstavu a že se tu ráno stavím, jenže to bys musel používat ten přístroj, co se jmenuje mobil. Víš, co je to mobilní? To znamená, že ho můžeš nosit všude s sebou a ne, že ho necháš na stolku v obýváku a nevšímáš si ho. A svému milému bratrovi vyřiď totéž, fungujete jako přes kopírák.“
„A jéje, tchýně přijela,“ hodím oči v sloup. Maminka má současně dvě funkce… když je hodná, je to babička, když začne poučovat, je to tchýně… „To zase budou přednášky na téma výchova dětí v praxi,“ utrousím a jdu se umejt. No jo, jsem na tohle děsnej, vždycky ten telefon někde zapomenu a pak už nemá nikdo šanci se mi dovolat.
Babička přijela… to ovšem znamená, že dneska nevařím a to je paráda… mamka už v kuchyni něco připravovala. No, ale stejně, dneska bych ani neměl komu vařit, jen Dejvovi. Oba jsme ve stavu, kdy se radši z bezpečnostních důvodů jídlu vyhýbáme. Tak se ukaž, příšero… no, hezky zválenej ksicht, to se ti povedlo. Hej, ty tam v tom zrcadle… vypadáš fakt hnusně… vlasy jak čaroděj a černý rozmazaný opuchlý oči… Copak byl včera čas se odličovat, ty chytrej? Ani náhodou, upadl jsem do postele hned za Tomem a bylo po mně. Ale teď potřebuju pořádnou sprchu, abych se probral. Pak se budu věnovat tomu pekelníkovi, co na mě civěl z našeho zrcadla. Vodo, vodičko, pojď na mý zničený tělíčko… už se tě nemůžu dočkat, až mě zbičuješ a osvěžíš. Áááááá, to je ono, to je přesně to, co jsem potřeboval. Vodní masáž a froté ručníky. A teď do jámy lvové, musím najít vyprošťovák, abych se vzpamatoval.
„Co hledáš?“
„Co asi… vyprošťovák.“
„Na co máš dvě sklenice?“
„Pro sebe a pro Toma.“
„Aha.“
„Co vaříš?“
„Davídkovi zeleninovou polívku.“
„Fujtajbl.“
„Nedělej to před tím klukem, nebo se bude vopičit.“
„Rozkaz, matko.“
„A neříkej mi matko, víš, že to nesnáším.“
„Jistě, matko.“
„Že ti jednu fláknu?“
„Zkus to, ale mysli na to, že biješ otce svýho vnuka.“
„Když zlobí, dostane na zadek, viď, Davídku?“
„Neříkej to před tím klukem, nebo se bude vopičit.“
„Tak se chovej jako dospělej.“
„A co asi dělám?“
„Jsi jako malej. Zeleninová polívka je zdravá, viď Davídku?“
„No o tom dost pochybuju, mně je po ní blbě.“
„A po chlastu ti blbě není?“
„Taky, ale po polívce víc.“
„Kdybys nekecal.“
„Tomi, haló, vstávej, nesu ti záchranu,“ šimrám toho mého opilce pod nosem a dávám mu čuchnout vyprošťováku, co jsem mu přinesl ve sklenici. Pěkně to smrdí… „Přijela ti tchýně,“ sdělím mu šťastnou novinu, že má jeho milá matka náladu na poučování a projevuje se ve své záporné roli.
„Cože? To byla máma?“ otočí se pomalu ke mně.
„Jo, to je naše drahá maminka a převlíkla se za tchýni, tak si sedni, vypij tohle a začni se sbírat z kómatu, nebo sem na tebe za chvíli vlítne a to bych ti nepřál,“ přesvědčuju ho k akci, což znamená momentálně dostat ho alespoň do sedu. Postavím skleničku na noční stolek a zkouším ho zvednout.
„Ááááuuu, vraždaaa,“ skuhrá Tom a obtočí konečně svoje chapadla kolem mého nebohého krku a zavěsí se. Tahem ho dostanu jakžtakž do pravého úhlu a sáhnu pro skleničku.
„Tak, Tome, vypij to, nebo se z toho nedostaneš,“ nutím mu skleničku.
„Nejseš ty náhodou taky tchýně?“ zakňourá a pootevře pusu. Pomalu mu leju lék do krku a konečně mám pocit, že jsem se ho zbavil, když mi řekne: „Jestli mě hned teď neodneseš na záchod, tak se počůrám.“
Musel jsem ho tam posadit jako holku, ani stát nevydržel… ožrala jeden.
„Už jsi?“
„Joooo.“
„Tak polez, ať tě můžu zase hodit do postele.“
„Joooo.“
„Tak co je? Co tam děláš?“
„Spim…“
„Ježíš nespi, otevři, ty pako.“
„Spiiiiim.“
„Nespíš, kdybys spal, tak mlčíš.“
… …
„Tak co bude, polezeš ven, nebo co?“
… …
„Tak si tam buď, mně je to jedno, ale pak neškemrej, nebudu mít čas.“
„Usnul na záchodě,“ sdělím mámě, když se ptá po osudu svého druhého syna.
„Bože, co jste včera slavili, že jste se tak dorubali?“
„Geovu dceru, ne?“ zírám na ni překvapeně.
„Ona už se narodila? A kdy? Proč jste mi nic neřekli?“ diví se máma a mně došlo, že jsme jí ani nezavolali. Ježíš, to zas bude hodinu probírat… Kde má Davídek ty špuntíky do uší, že bych si je půjčil? No… snad to nějak přežiju.
„Narodila se ve středu večer, uklidňoval jsem Vanessu celou cestu do porodnice,“ chlubím se svojí zásluhou na jejím narození.
„Tys jel s nima do porodnice?“ diví se máma.
„Ne, po telefonu…“ dodám, abych jí to vysvětlil. „Georg si s ní nevěděl rady, tak volal Tomovi a ten to předal zkušenějšímu a dopadlo to dobře… dojeli jsme, porodili jsme…“ uzavřu záležitost a sednu si ke kafi, co mi maminka uvařila… maminka moje starostlivá… mám ji rád, když se o mě stará a neprudí…
„Stejně jste mi mohli zavolat… jste děsný, člověk aby se o vás dovídal z bulváru. A jak se bude jmenovat, už to víte?“ Zvědavá babička…
„Jo… Sophia Maria Anna.“
„Na co potřebuje tři jména? Stejně z ní nakonec udělaj Sofinku a bude po ptákách.“
„Georg má taky tři jména, tak asi chtěl, aby měla holka na výběr.“
„Jo, jo… jména, to je moje. Když mi na ultrazvuku řekli, že jste tam dva, tak jsem si hned řekla, že vám nedám žádný dlouhý, protože když jsem si uvědomila, že na vás budu hulákat celej den, tak by mi za chvíli upadly panty… dostali jste ty nejkratší jména, který jsem našla… akorát mi tenkrát nedošlo, že na vás budu volat „kluci“… to je kratší než Bille a Tome. Ale měli jste mi zavolat…“
(…)
„No konečně jsi taky dorazil, opilče.“
„Nazdar mami, asi mi upadne hlava.“
„Jo, Tomíku, kdo chce chlastat, ten to musí umět a ne závodit, kdo víc vypije… to se pak nesmíš divit, že jsi na tom takhle.“
„Vždyť já se nedivim.“
„Tak si nestěžuj a vypij to kafe, udělá ti dobře.“
„Díky, dobrá vílo.“
„Nemáš zač, synáčku, nemáš zač.“
„Babičko, ty jsi víla?“
„No jistě, Davídku, to není vidět?“
„Ne… co je to víla?“
„To je taková křehká průsvitná tanečnice, co lítá po palouku v lese, špunte. Celá babička, to nevidíš?“
„Ne.“
TOM
Bože, mně je ale blbě. Ani ten Billův vyprošťovák mě nevyprostil, asi půjdu zase zalehnout do pelechu. Máma přijela jen na chvilku, po obědě musí na nějakou výstavu, takže mám teď jedinečnou možnost si ještě odpočinout, protože jak na mě skočí Dejv, je konec klidu. Nenápadně se vytratím, aby si mě nevšimli.
„Někdo bouchá, jdi otevřít, Tome,“ dostanu příkaz od mámy a musím se neochotně zvednout. Každá rána toho idiota mi zní v hlavě jako zvon z katedrály.
„No to je dost,“ zahučí na mě Geo, když mu konečně otevřu. „Nemůžete si sem dát zvonek, jak se má člověk dobouchat, když jste hluchý,“ prská a strká mě dovnitř do předsíně.
„My máme klíče, víš? A normálně k nám návštěvy z prvního patra nechoděj, choděj z venku. Na to jsi mohl už dávno přijít,“ vysvětlím mu nesmyslnost jeho požadavku.
„Ahoj, Georgu, šťastný otče, vypadáš podobně jako ty mý dva blbouni. Tak gratuluju k holčičce,“ vyšla máma z kuchyně, když zaslechla Geův hlas.
„Dobrý ráno, kde jste se tu tak najednou vzala, Simone?“ udiveně zírá Georg na mámu.
„Ahoj strejdo,“ zavolá z kuchyně Dejv a přiřítí se i se Scottym za námi. Tak tohle srocení už nemusím, jdu si lehnout. Máma má společníka, tak už mě nebude potřebovat. Kam zmizel Bill? Nikde jsem ho neviděl… Mějte mě všichni rádi, jdu chrnět…
v kuchyni…
„A jak se bude jmenovat ta tvoje holčička? Dáš si taky kafe? Nebo vyprošťovák? Bill ho tu před chvílí hledal pro sebe a pro Toma, tak ti ho když tak udělám…“ chrlí Simone na Gea kulometnou palbu a stihne při tom ještě míchat polívku a zalejvat kafe.
„Sofia,“ přizná Georg mámě dvojčat jen jedno jméno.
„Jenom jedno jméno?“ udiveně zvedne Simone pohled a dělá, jako že mít tři jména je přinejmenším stanoveno zákonem.
„No, ještě má dvě, ale ty si prosadila Vanessa, já je používat nebudu… Maria Anna, je to takový starobylý, ale ona tvrdí, že to jsou tradiční italský jména a že jsou po jejích babičkách. Prej se to tak u nich doma dělá, tak jsem se radši podřídil,“ řekl Geo a napil se horkého kafe.
„Jau,“ sykl, když si spálil jazyk. Simone zvedla významně oči v sloup…
„Ty jsi taky pořád stejný pako, viď, Geo…“ reaguje Simone na jeho ublížený škleb, „… já myslela, že když se oženíš, že trochu zmoudříš, ale to ne… ty moji kluci jsou taky jako malí haranti… kdy už konečně dostanete rozum… já nevím… mají vychovávat dítě, ale člověk aby je pořád hlídal… Dneska kdybych nepřijela, tak jim tady Scotty udělal v předsíni loužičku. Kňučel za dveřma, tak jsem ho pustila na zahradu. Kdyby měli každej svoji manželku, tak by se snad o ně postarala, ale takhle? No jo, no, co nadělám… hlavně že máme Davídka, viď?“ mrkne na svého vnuka.
„Jasně, babi,“ odkývá jí to Dejv a čmárá na papír klikyháky.
„Co to maluješ?“ zeptá se Geo jen tak ze slušnosti, protože má pochyby, že to má něco opravdu být. „No babičku,“ pronese udiveně Dejv, jak to, že to strejda nepoznal, vždyť je to tak jasný…
„Ukaž?“ nakoukne babička na papír a usměje se. „No jistě, Geo, to jsem já jako víla, jak tančím po lese, viď?“ pohladí Dejva po hlavičce a jde zase míchat polívku. Za chvíli bude hotová. „Dáš si s námi Geo? Je zeleninová,“ nabídne oběd, ale když vidí pobledlou tvář basáka, tak už radši mlčí… Závodili v pití zřejmě všichni…
„A s tím Scottym si nemusíte dělat starosti, on by ho Dejv vypustil, už to má naučený, viď, Davide?“ usmál se Geo na klučinu, který stále čmáral. Ten jen přikývl vážně hlavičkou a potvrdil tak svoji zodpovědnou funkci, kterou mu přidělili.
„Víš, babi, já mu ráno otevřu dveře a on už jde ven sám,“ vysvětluje technický postup své ranní povinnosti.
„No, to je hezký, ale ty jdeš bos na chodbu a otvíráš mu ven?“ zhrozí se babička, protože ví, jaké problémy má Dejv s tím, aby si ráno vzal na nohy bačkory.
„Ne, já ho pustím jenom tady, on už si jde pak ven dírou, co mu strejda vyříznul dozadu na zahradu.“
„Aha, tak to jo, už jsem myslela, že chodíš bos ven.“ Bože, co si ty kluci z lenosti ještě nevymyslí… díru ve dveřích. „A je ta díra nějak zakrytá?“ zeptá se Simone Georga.
„Jo, jsou tam dřevěná lítací dvířka, může prolézt tam i zpátky. Díra je to jak vrata, ten pes je velkej jako tele, tady prcek by tudy mohl klidně zdrhnout, co, Dejve?“ navrhne Geo a ztuhne, když uvidí babiččin zděšený výraz, který vyjadřuje jen jednu myšlenku: „Neříkej mu to, nebo to udělá hned, jak odjedu…“
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
konečně jsem se dočkalaaa….Janule opět nezklamala a já se skoro válela pod stolem:)
jj já souhlasím, taky jsem se skoro pořád válela pod stolem 😀
jééé já se tak těšila na další dííl ^_^ *usmívá se jak pako*
dáál *tleská si ručičkama*
teda…lituju kluky,hlavně teda Toma,jak dopadl xDDDD znám to moc dobře……super povídka:)
jů, jů, jů 🙂 strašně jsem se těšila 😛
celou dobu, co to čtu, se usmívam jako trouba, mam radost, že Časoprostor pokračuje 🙂
vida, vida… copak to nevidí oči mé:o) Nemohla jsem se dočkat:)
HURÁÁÁÁÁ!!! okamžitě jdu zapálit rachejtle!!!:))) moje nnneeeeejjjjmilovanější povídka je zpět a čekání stálo za to, už se nemůžu dočkat pokráčka!!!:))
Ááá.. časoprostor se vrátil x)) Už se mi po něm moc a moooc stýskalo… a v ničem zase nezklamal. U Janule to snad není ani možný…. x))..
u části kde je babička považovaná za vílu, která léta nad nějakým zeleným paloučkem v lese… jsem si to skonbinovala s tchýní a vyšlo mi z toho- Simone oblečená ve vojenským obleku s černým bičíkem v ruce a s hemlou na hlavě jak pobýha v lese a honí tam své syny k nějaké aktivitě.. když povolila v raném věku musí to napravit aspoň teď xD.. je to zvlaštní představa, ale nesmíme podceňovat Simone. Co my víme co včechno dokáže x))
jestli semka okamžitě nepřibyde další díl,tak budu smutná xD,no táák lidi,nechtějte,abych byla smutnaa;-)
časoprostor… jak to mi chybělo;))
bože ..?..alebo bože!toe jedno xD ale toto , to je naprostáá bombáááááááááááááá ! Som moc rada , a aj dlho budem , že je tu nový diel časoprostoru x) abo , ano , dakujem a dalej x)
hej ja su taaak štasná, že to tu je, ja když sem to tu nemohla na jit, tak mi zděšením staly vlasy na hlavě… uf, ječe že to tu je!
Tyve to jsou teda rozhovory xD Já nemůžu z Billa a tchýně.. No boží, dál x)
Vidím dobře? Vidím dobře!
Aktuální… To znamená… Konec nekonečného betování a jedeme…
Janičko, jakože můj názor znáš :)))) Chybělo mi to… ááá… úplně moc… Ano, ano, Simone je rázná babička xD
Hehe 😀 To byla skvělá komedie 😀 Mě tak nebaví dělat prezentaci do školy, že jsem se nutně potřebovala zasmát 😀 A tohle bylo zaručené 😀 Ach, bože! Miluju To! Takové inteligentní rozhovory 😀 Tchýně… hehe… babička… heh… ty máš Janinko vážně talent na vytváření humoru xD Mám dost… jdu zpátky k dějinám umění xD
Jupííí… to se mi líbilo xDD
Jak se Bill hádal s jejich mamkou prej neřikej to před tim klukem nebo se bude vopičit xDD
No já nemohla xDD prostě ůžasný ráno opilců xDD
A kde je Gusťa??? toho zamkli ve studiu ne xDD
No prostě žůžo :)))
nádhernýýý…:D prostě užasnýý..no Jaňulka jak jinak:)
Ooh, a já to čtu až teď 🙁 No, nevadí.. Ale konečně, konečněěě :)) Jsem happy, že tu zse bude můj milovanej Časoprostor :))
Sice tenhle díl čtu už jistojistě po několikátý, ale směju se u toho pořád. No jo, už aby byl další, moje nedočkavost se po týdnech klidu opět probouzí 😀
Splnilas mi sen, splnila splnilaaa! A zlepšila náladuu, juchůůů! MILUJU ČASOPROSTOOOOOOOR A Janulku takýýýýýýý 🙂 🙂 luvluv*
Simone je úžasná i jako tchýně 😀 Ty dialogy nemají chybu :-D:-D Jsou ohromně vtipně vystavěný a no moje zlatíčko zrubaný, Tomík… rozplývám se tu nad ním. Je k sežrání i když je na šrot 😀
Mám radost, že to tady už zase běží a budou další dílky týhle báječný povídky! Časoprostorovej Tom 4ever :-*
jj když rodiče nepudí tak je mám rada xD xD ale pšššt 😡
"Babičko, ty jsi víla?"
"No jistě Davídku, to není vidět?"
"Ne… co je to víla?"
"To je taková křehká průsvitná tanečnice, co lítá po palouku v lese, špunte. Celá babička, to nevidíš?"
"Ne."
Ten Dejv je fakticky k sežrání xD Asi bude po tatínkovi xD
Muhehe… Achjoo.. ((= To jsou blááázni ((= OMG ((= Tááághle se wožrat.. Pfffff.. (((=
slitý twins no já padnu :d Ale ta simon má stejně vždycky nejlepší hlody :d já chci taky takovou matku xD
Ježiš, matka vie kedy prísť na návštevu 😀 ale s tými dvierkami má Geo pravdu, čo keď im malý zdrhne? a čo ak ho niekto ukradne?
Já se tady směju 😀 😀 Poslední díly mě opravdu velice baví! 😀 I když je fakt, že na tom, že by i Dejv mohl zdrhnout, není nic směšnýho. Každopádně to, jak se Georg podřekl a pak vykulil oči 😀 No vidím to úplně před očima 😀
Tak teď jen doufat, že je Davídek rozumný a fakt neuteče!