Dotek noci 2.

„Pěkný vystoupení,“ prohodil někdo anglicky. Když otevřel oči, zjistil, že to byl docela hezký blonďák.

„Jo a určitě nebylo poslední, protože se s nimi pohádám určitě ještě minimálně dvakrát za dobu, co tu budeme ubytovaní. Takže jestli se ti to tak moc líbilo, můžeš se někdy příště podívat. Bohužel ti neřeknu kdy. Nevím totiž kdy mě zase naserou,“ řekl nakvašeně Bill.

„No tak, nechtěl jsem tě naštvat. Jen jsem ohodnotil to tvoje „představení“. To je všechno. Nemyslel jsem to zle,“ omlouval se blonďák.

„Kdo jsi?“ zeptal se Bill se zájmem. Tenhle klučina byl vážně něčím zajímavý.

„Aaron Carter. A ty…?? Někde už jsem tě viděl, ale teď si nějak nevzpomínám…“

„Bill Kaulitz. Skupina Tokio Hotel,“ představil se.

„Aha, už vim. Vyhráli jste cenu „Inter Act“ na MTV EMA 2007, že jo?“ Bill přikývl.

„Ani bych nechtěl mít skupinu… Pořád bych se s ostatníma hádal. Jsem spokojenej jako sólovej zpěvák,“ usmál se Aaron.

„Bille…?“ zavolal na něj Tom, který právě vyšel z restaurace. Bill se otočil k výtahu a rychle ho přivolal.

„Bille, promiň. Mě to mrzí. Nevěděl jsem, že ti to tak vadí. Omlouvám se.“

„Proboha, Tome! Říkáš, žes to nevěděl? Není to pravda a ty to moc dobře víš! Takhle je to pokaždé. Vždycky se omlouváš a slibuješ, že už se mi nebudeš montovat do mého milostného života a stejně to nakonec zase uděláš! Už mě to nebaví!!!“ křičel rozčíleně Bill. Jeho bratr na něj jen koukal, neschopný slova.

„Ehm… Tak já půjdu. Uvidíme se na předávání. Zatím se měj,“ rozloučil se Aaron. Tom za ním vrhnul podezřívavý pohled.

„Kdo to byl?“

„Do toho s kým se bavím ti nic není,“ odvětil Bill možná až moc chladně a nastoupil do výtahu. Ale tohle byla prostě jeho povaha. Pokaždé, když ho někdo na naštval, tak se k němu Bill dokázal chovat chladně klidně dva dny v kuse. Jeho rekord byl týden, když mu brácha strčil do postele obrovského pavouka. Tom za ním potom chodil každý den a omlouval se mu. Ale Bill věděl, že pokud Tomovi odpustí hned, druhý den bude mít v posteli to velké hnusné chlupaté stvoření znova. A vážně to zabralo. Tom už se o nic podobného nikdy nepokusil. Já prostě vím jak na brášku.

„Sakra!“ ulevil si nahlas, když dorazil na pokoj a kopnul do skříně. Kluci ze skupiny, kteří šli zrovna okolo jeho pokoje, nemohli přeslechnout spoustu hlasitých nadávek. Vrhli se k němu a zmateně se ptali, co se stalo.

„Nic,“ dostal ze sebe Bill, který poskakoval po pokoji na jedné noze. Tu druhou si totiž držel a mumlal něco o „zatracené skříni“.

„Ty seš vážně tele, Bille,“ plácnul ho po zádech Gustav, čímž ho samozřejmě shodil na zem.

„Ty idiote! Jak do mě můžeš strkat, když stojim na jedný noze?!“ klepal si na čelo Bill. To už Georg nevydržel a začal se chlámat na celé kolo. Ostatní na sebe chvíli nechápavě koukali, ale pak se přidali. Kvůli tomu smíchu nemohli popadnout dech. Jen se vyčerpaně svalili na zem (Bill měl výhodu, ten už na zemi byl) a snažili se uklidnit.

„Koukám, že tu máte docela veselo. To je dobře, že jste tak dobře naladění. Ale teď už byste se měli jít připravit. Za chvíli vyrážíme,“ oznámil jim jejich manažer David a zase odešel. Bill všechny vypakoval z jeho pokoje a začal se chystat. Dneska chtěl vypadat skvěle. Přece jen tam měl být i Aaron. Sice si uvědomoval, že šance mít s ním románek je mizivá, ale… co kdyby, že?

autor: Cherry
betaread: Janule